Otopné plochy - úvod do problematiky

Teplotechnické chování otopné plochy a pohoda prostředí
Datum: 10.2.2006  |  Autor: Doc. Ing. Jiří Bašta, Ph.D.  |  Organizace: ČVUT v Praze, Ústav techniky prostředí

Cílem tohoto seriálu je zpřístupnění ucelené informace o otopných plochách především pro studenty středních a vysokých škol nebo pro praktiky, kteří si chtějí osvěžit teoretické znalosti. Úvodní článek se věnuje teplotechnickému chování otopných ploch a pohodě prostředí.

Úvod

Úkolem otopné plochy je dodat do vytápěného prostoru takové množství tepla a takovým způsobem, aby v něm byla vytvořena tepelná pohoda. Veličiny, které mají hlavní vliv na tepelnou pohodu lze ovlivnit druhem, velikostí a způsobem instalace otopné plochy. Hlavním je pak ovlivnění:

  • směru a rychlosti proudění vzduchu ve vytápěném prostoru
  • rozložení teplot (teplotní profil) ve vytápěném prostoru
  • povrchových teplot okolních ploch vzhledem k jejich sálavému účinku.

Otopná tělesa se odlišují od integrovaných otopných ploch, jako je podlahová, stropní či stěnová otopná plocha, které jsou přímo včleněny ve vytápěném prostoru.

Teplo sdílené sáláním a konvekcí

Pro vytápěnou místnost je rovněž podstatný způsob sdílení tepla u otopné plochy na straně vzduchu. Vzájemný poměr mezi konvekcí a sáláním ovlivňují především druh a typ otopné plochy, neboť ovlivňují způsob proudění vzduchu okolo otopné plochy a tak složku přirozené konvekce.

Celkovým tepelným výkonem otopné plochy Qc rozumíme součet tepelného toku sdíleného do okolního prostoru sáláním Qz a konvekcí Qk.

Tepelný výkon otopných těles je především závislý na uspořádání teplosměnné plochy na straně vzduchu. Je zřejmé, že celkový tepelný výkon není závislý na průmětné ploše tělesa do prostoru, ale je na ní převážně závislá část tepelného výkonu sdílená sáláním. Podíl tepla sdílený sáláním je závislý na poměru průmětné čelní plochy a konvekčních ploch.


Obr. 1 Podíl tepla sdíleného sáláním Qz v závislosti na rozdílu teplot (twm - tD)

Např. u ztrojeného deskového otopného tělesa s třemi konvekčními plechy a o relativně malé průmětné ploše, je podíl sdílený sáláním do vytápěného prostoru pouze 14 %. Zvýší se, pokud použijeme jednoduché deskové otopné těleso stejné průmětné plochy a za stejných teplotních podmínek na 40 %. Tab. 1 a obr. 1 ukazují podíl tepla sdíleného u těles sáláním. Z obr. 1 je rovněž patrné, že procentuální podíl tepelného výkonu tělesa sdíleného sáláním je víceméně nezávislý na rozdílu teplot a zůstává v rozsahu provozních teplot téměř konstantní.

Otopné těleso Podíl tepla sdílený sáláním
Do místnosti Na zadní stěnu Celkový
Deskové otopné těleso - typ

První číslo - počet desek
Druhé číslo - počet konvekčních plechů
10 0,38 0,18 0,56
11 0,25 0,11 0,36
20 0,23 0,10 0,33
21 0,20 0,08 0,28
22 0,17 0,07 0,24
33 0,14 0,04 0,18
Otopné těleso článkové se sloupky 2 sloupkové 0,27 0,12 0,39
3 sloupkové 0,20 0,07 0,27
4 sloupkové 0,17 0,05 0,22
Článkové těleso s úzkými sloupky 0,26 0,11 0,37

Tab. 1 Relativní podíl tepla sdíleného sáláním pro některá otopná tělesa


Obr. 2 Proudění vzduchu v uzavřeném vytápěném prostoru
s otopným tělesem pod ochlazovanou plochou

Ovlivnění pohody prostředí

Rychlost a směr proudění ve vytápěném prostoru jsou závislé především na umístění ochlazovaných ploch (stěny obvodového pláště, okna) a na umístění a velikosti otopných ploch. Pokud máme např. těleso umístěno pod oknem u ochlazované stěny, zabrání chladným padajícím proudům dostat se až k podlaze a vytvořit tak poměrně velkou oblast lokální tepelné nepohody. Teplé konvekční proudy od tělesa stoupají vzhůru, narážejí na chladné padající proudy, obracejí je a směšují se s nimi. Tyto smíšené proudy pak s vhodnou rychlostí proudění i teplotou "proplachují" celý vytápěný prostor. Principiální zobrazení tohoto děje vidíme na obr. 2. Takto zobrazené proudění je pouze v oblasti délky otopného tělesa a tak je třeba navrhovat délku otopných těles pokud možno v délce okna.


Obr. 3 Proudění vzduchu ve vytápěném prostoru s podlahovou otopnou plochou

A - podlahový konvektor
B - intenzivní okrajová zóna
C - podlahová otopná plocha

Máme - li však otopnou plochu integrovanou do nějaké z vnitřních stěn (např. podlahové vytápění) vypadají obrazy proudění přibližně tak, jak ukazuje obr. 3. Chladný proud vzduchu padá bez překážek dolů a "proplachuje" oblast podlahy s rychlostí od 0,3 do 0,5 m/s. Až hlouběji v místnosti se ohřívá a obrací se vzhůru. Proudí okolo vnitřních stěn ke stropu a zpět k ochlazované stěně. Okrajová intenzívní plocha u podlahového vytápění či podlahový konvektor s přirozeným vybíjením tepla nemohou tento proud zcela obrátit, ale pouze zmírnit a částečně odklonit směrem vzhůru.


Obr. 4 Závislost rozdílu teplot pro okno na výpočtovém oblastním
rozdílu teplot pro různé součinitele prostupu tepla okna U [W/m2.K]
Δti = ti - tOK; Δte = ti - te


Obr. 5 Proudění nad podlahovým konvektorem

Podlahové konvektory s ventilátorem mají výhodu, že jsou dobře regulovatelné a rychle se přizpůsobí požadované změně výkonu. Možností je tak využít konvektorů s nuceným vybíjením tepla (s ventilátorem), které se po rychlém natopení místnosti vypínají.

Z obr. 5 ukazujícího obrazy proudění nad podlahovým konvektorem bez ventilátoru je zřejmé, že chladný proud vzduchu proudící od stěny pouze nepřeteče nad konvektorem, ale dochází zde i ke směšování s teplým vzduchem od konvektoru. Přesto i když podlahový konvektor s přirozeným vybíjením tepla pokrývá více jak polovinu jmenovité potřeby tepla není schopen zvrátit chladné proudy.

Kombinace podlahové otopné plochy s podlahovými konvektory především s nuceným vybíjením tepla má výhodu v tom, že můžeme pomalu regulovatelnou podlahovou otopnou plochu provozovat s příslušným výkonem a poměrně nízkou povrchovou teplotou celé otopné období. Pak je dimenzována na 30 až 50 % jmenovité potřeby tepelného výkonu. Rychle reagující podlahové konvektory pokrývají špičky v průběhu otopného období v rámci požadavku na tepelný výkon otopných ploch v místnosti.

Intenzivní okrajová zóna podlahového vytápění nemůže chladné padající proudy vzniklé na ochlazované konstrukci obrátit, neboť dosažená konvekce nestačí. Instalací intenzivní okrajové zóny též dochází ke zvětšení tepelné ztráty, neboť se zvětší sálavý tepelný tok na venkovní stěnu a rovněž tepelný tok vedený podlahou do této stěny. Stejně tak dojde ke zvětšení tepelného toku sdíleného podlahou, resp. stropem do nevytápěných sklepů.

Teplotní profily

Důsledkem různého proudění vzduchu ve vytápěném prostoru jsou odlišné teplotní profily (obr. 6 a 7). V případě volně instalovaného tělesa pod oknem u obvodové konstrukce dostaneme pro různé střední teploty a typy těles teplotní profily prezentované na obr. 8. Z obrázku je patrné, že pokud chceme dostat co nejvíce vyrovnaný (optimální) teplotní profil, je třeba volit těleso co nejdelší a se správně určeným teplotním spádem na soustavě resp. střední teplotou otopného tělesa.


Obr. 6 Příklady typických průběhů teplotních profilů po výšce místnosti H ve vytápěném prostoru pro různé způsoby vytápění

a) otopné těleso při twm = 57,5 °C
b) krátké otopné těleso při twm = 80 °C
c) podlahové vytápění v prostředním patře objektu
d) podlahové vytápění v místnosti pod střechou


Obr. 7 Proudění vzduchu v místnosti s teplovzdušným vytápění/im

(vs - vnější stěna; tp - teplotní profil; H - výška místnosti)
a) přívod vzduchu pod stropem u vnitřní stěny
b) přívod vzduchu v podlaze u venkovní stěny



Obr. 8 Vertikální teplotní profil při vytápění deskovým otopným tělesem
při te = -15 °C, LOK = 2400 mm

a) H = 920 mm L = 1500 mm tm = 82,0 °C tokna = 5,9 °C
b) H = 920 mm L = 1500 mm tm = 53,9 °C tokna = 12,9 °C
c) H = 495 mm L = 2500 mm tm = 57,5 °C tokna = 11,5 °C

Vliv sálavé složky

Nemalý vliv má na tepelnou pohodu složka sálavá. Jaký měrný tepelný tok, ať už kladný či záporný (= "chladné" sálání), je v oblasti otopného tělesa či v celém vytápěném prostoru vysálán, ukazuje obr. 7. K měrnému sálavému tepelnému toku (intenzitě sálání) je rovněž přiřazen odpovídající pokles či nárůst teploty. Jak je patrné z obrázku, je u podlahového vytápění oblast s teplotou o -3 K a o + 1 K oproti teplotě v oblasti tepelné pohody (v obr. 9 značeno 0 K odpovídá -5 až 5 W/m2) podstatně větší. Oblast s účinkem sálání větším jak - 25 W/m2, což odpovídá odchylce teploty o více jak -3 K, už považujeme za oblast výrazné tepelné nepohody.


Obr. 9 Oblasti různé intenzity sálání ve vytápěné místnosti (hodnoty po obvodu obrázku jsou v metrech)

Nelze říci, že je člověk v tepelné pohodě při určité teplotě vzduchu, např. 22 °C. Tepelná pohoda závisí na mnoha faktorech a ve vztahu k teplotě pak rovnou měrou i na teplotě okolních ploch.

Při biochemických oxidačních procesech se v lidském těle uvolňuje metabolický tepelný tok Qm, který tvoří podstatnou část energetického výdaje organismu. Rozdíly mezi produkovaným tepelným tokem a tepelným tokem odnímaným či dodávaným okolím tělu do určité míry vyrovnávají termoregulační mechanizmy těla. Subjektivní pocit tepelné pohody (tepelného komfortu) je stav, při němž je zachována rovnováha metabolického tepelného toku a toku tepla přiváděného, resp. odváděného z těla při optimálních hodnotách fyziologických parametrů. To lze vyjádřit rovnicí tepelné rovnováhy člověka a okolí.

Metabolický tepelný tok Qm se odvádí z povrchu těla konvekcí Qk, sáláním Qz, vypařováním Qw, dýcháním Qd a vedením Qv. Tepelný tok sdílený vedením je ve většině případů zanedbatelný (u obutého stojícího člověka Qv = 5 W). Záporná znaménka na levé straně rovnice znamenají, že tepelný tok se sdílí z těla do prostředí. Jestliže se jedná o opačný tok tepla je na levé straně rovnice znaménko kladné.

Značného významu tak nabývá vliv teploty okolních ploch u budov s nedostatečným zateplením a chybně umístěným otopným tělesem. Pokud je těleso umístěno u vnitřní stěny není schopno kompenzovat chladné proudění u okna a ani "chladné" sálání okna (tepelný tok se záporným znaménkem). Naproti tomu správně navržené a umístěné otopné těleso je schopno oba tyto vlivy vykompenzovat tak, že se oblast přechodného pobytu výrazně zmenší. Opačným extrémem by byl návrh tělesa s vysokou povrchovou teplotou, kde oblast přechodného pobytu rozšiřujeme vlivem neúnosně velkého kladného sálavého toku.

Poklesne - li účinná teplota okolních ploch (dnes střední radiační teplota) o 1 K, hodnotí to člověk sedící v klidu stejně, jako když poklesne o 1 K teplota vzduchu. Teplota vzduchu a teplota okolních ploch mají tedy z hlediska zajištění tepelné pohody přinejmenším stejnou důležitost.

Čím menší rozdíl tyto dvě teploty vykazují, tím je vliv na pohodu prostředí příznivější. Rozdíl obou teplot by neměl být, při zajištění optimálního stavu, větší jak 3 K. Takovéhoto stavu se dosahuje nelehko. Pokud přijmeme názor, že rozdíl teploty vnitřního vzduchu a obvodových stěn větší než 3 K patří již do oblasti nepohody, můžeme si udělat úsudek o potřebných vlastnostech okna z obr. 4. Z obr. 4 je patrné, jaký součinitel prostupu tepla by okno muselo mít, aby rozdíl teplot vnitřního vzduchu a povrchu okna nepřekročil 3 K v závislosti na rozdílu teplot vnitřního a venkovního vzduchu.

K této úvaze je třeba doplnit rovněž hledisko rychlosti proudění padajících proudů. Na obr. 10 je znázorněn objemový průtok a rychlost proudění padajícího chladného vzduchu na okenních plochách. Obr. 10 vychází z šířky okna b = 1 m a jsou v něm znázorněny závislosti pro různé výšky okna HOK.


Obr. 10 Závislost rychlosti proudění wmax a objemového průtoku V/b chladných
proudů na výšce okna HOK při jeho šířce b = 1 m.

Podle Fangera jsou chladné stropy či teplé stěny vždy příznivěji hodnoceny než teplé stropy a chladné stěny. Tento poznatek nás vede k současnému směru vývoje, kdy se objekty zateplují a tak se nejen snižují tepelné ztráty prostupem, ale zvyšuje se i povrchová teplota obvodových stěn.


Obr. 11 Tvar teplotního a rychlostního profilu u okna

Vliv proudění vzduchu

Proudění vzduchu je úzce svázáno s jeho teplotou a vliv rychlosti proudění vzduchu je opět, jako tomu bylo u teploty, posuzován individuálně v závislosti na fyzickém a duševním zdraví člověka či jeho stáří.

Volné (resp. přirozené) konvekční proudy vznikají různými způsoby. Např. tím, že jakýkoli předmět s teplotou vyšší než je teplota okolí je umístěn v plynu, jehož hustota se mění s teplotou. Teplo se sdílí z povrchu předmětu vrstvám okolního plynu. Zmenšení hustoty, které v běžném plynu souvisí se zvýšením teploty, donutí tyto vrstvy, aby se pohybovaly a tímto způsobem vznikne proud volné konvekce umožňující přenos tepla.


Obr. 12 Teplotní profil získaný na základě měření u okenní plochy.

Důsledkem různého proudění vzduchu ve vytápěném prostoru jsou odlišné teplotní profily. Proudění v blízkosti okna vidíme na obr. 11 až 13.


Obr. 13 Rychlostní profil získaný na základě měření u okenní plochy.

Umístění otopného tělesa


Obr. 14 Zobrazení vektorů rychlostí proudění vzduchu ve vertikálním řezu místností na počátku otopného tělesa. wmin = 0,25.10-2 m/s, wmax = 0,2 m/s


Obr. 15 Zobrazení vektorů rychlostí proudění vzduchu ve vertikálním řezu místností uprostřed délky otopného tělesa. wmin = 0,041.10-2 m/s, wmax = 0,54 m/s

Vhodné umístění otopného tělesa ukazují obrázky 14 až 16. Na obr. 14 je průběh rychlostí ve vertikální rovině vytápěné místnosti vedené na začátku otopného tělesa, které je umístěno pod oknem (v obr. okno není zakresleno, přestože je jeho vliv v simulaci postižen). Vektory rychlostí ukazují, jak se chladný padající proud mísí s teplým konvekčním proudem stoupajícím vzhůru od tělesa a je jím strháván vzhůru a zároveň do stran od roviny řezu.

Obr. 15 zobrazuje ideální kompenzaci chladných proudů ve vertikální rovině řezu vedené v poloviční délce otopného tělesa. Je patrné, že veškeré chladné proudy se obrací vzhůru, mísí se s teplým proudem vzduchu a proplachují s vhodnou rychlostí proudění vytápěný prostor. Obr. 16 ukazuje rozložení vektorů rychlostí v bezprostřední blízkosti obvodové stěny s oknem, pod kterým je instalováno otopné těleso. Padající chladné proudy od obvodové zdi na stranách otopného tělesa jsou částečně strhávány nad těleso a zbylé, které proudí na podlahu vytápěné místnosti mají vzhledem k dostatečnému R (m2.K/W) stěny podstatně nižší rychlosti, než jsou přípustné hodnoty vzhledem k dodržení pohody prostředí.


Obr. 16 Zobrazení vektorů rychlostí proudění vzduchu ve vertikálním řezu místností bezprostředně před oknem. wmin = 0,94.10-2 m/s, wmax = 0,44 m/s

Volba parametrů otopného tělesa

Rovněž vystává otázka: jaké teploty, ochlazení a průtok se máme snažit dosáhnout? Základní předpoklady, jako je např. požadované použití kondenzační techniky, tepelného čerpadla, dosažení tepelné pohody včetně optimálního teplotního a rychlostního pole ve vytápěném prostoru dávají určující orientaci stran návrhu teplotní úrovně, resp. teplotních parametrů u otopných těles. Otázka ohledně správné velikosti ochlazení a optimálního průtoku tak nemůže být zcela obecně, jednoznačně a univerzálně zodpovězena, neboť každá otopná soustava vzhledem ke svému zdroji tepla a druhu potrubní sítě a každá otopná plocha vzhledem ke způsobu sdílení tepla do vytápěného prostoru a k požadavku vytvoření tepelného komfortu požaduje individuální přístup a zvážení hodnot jednotlivých parametrů.


Obr. 17 Provozní diagram otopného tělesa vztažený k jmenovitým podmínkám podle ČSN EN 442 a pro n = 1,3

Vztah mezi ochlazením a průtokem

Cílem je zařízení, které funguje pokud možno efektivně. To znamená, že z primární vložené energie chceme získat maximální užitek. Efektivitu zařízení zajišťuje nejen správný návrh, ale v průběhu otopného období především regulace. Zatím co regulace zdroje tepla a otopné soustavy probíhá většinou kvalitativně změnou teploty teplonosné látky, místní regulace otopného tělesa je zajišťována kvantitativně změnou průtoku a následně tedy změnou ochlazení vody v tělese (změna střední teploty otopného tělesa).

Při návrhu máme na zřeteli jak teplotu přívodní vody, ochlazení v tělese, tak průtok vody tělesem. Tyto parametry by měly být voleny tak, aby i v přechodném období probíhalo efektivní sdílení tepla z otopné plochy. Většinou se však volí pevně teplotní spád a jemu a tepelnému výkonu příslušný průtok se dopočítá.

Pracovní diagram je konstruován pro jmenovité teplotní parametry podle EN 442 (75/65/20 °C). V průběhu otopného období se však tyto parametry mění a teplota přívodní a zpětné vody je tak odlišná od 75/65 °C.

Obvyklé je značit jmenovité (normované) parametry indexem "N". Protože však projektant může v projektu za své jmenovité parametry volit odlišné hodnoty od EN 442 je v pracovních diagramech pro volenou jmenovitou hodnotu použito indexu "0". Pro představu vztahu mezi průtokem a teplotním spádem budou v dalších úvahách však ještě figurovat jmenovité hodnoty.

Hmotnostní průtok vody tělesem je měněn místním regulátorem, tj. termostatickým regulačním ventilem. Vztah mezi tepelným výkonem otopného tělesa a průtokem lze přímo vysledovat z diagramu na obr. 18.


Obr. 18 Vzájemný vztah mezi průtokem a tepelným výkonem pro parametry 70/55/20 a 55/40/20 °C

Podle parametrů z příkladu 1 (70/55/20 °C) snižme průtok o 50 %, tím se sníží tepelný výkon přibližně o 17 %. Při pouhých 20 % jmenovitého průtoku je tepelný výkon ještě 58 % výkonu jmenovitého. U druhého příkladu jsme uvažovali nižší teplotu přívodní vody, ale stejné ochlazení (teplotní spád na tělese). Zde je při snížení průtoku o 50 % tepelný výkon ještě 78 % a při 20 % jmenovitého průtoku je tepelný výkon 50 % jmenovitého výkonu.

Ve smyslu efektivní regulace tepelného výkonu je uvedená skutečnost nepříznivá. Výrobci termostatických regulačních ventilů mohou tento efekt charakteristikou ventilu kompenzovat pouze částečně. Který průtok a jaké ochlazení jsou tedy pro efektivní regulaci a optimální sdílení tepla otopnou plochou žádoucí?

Principiálně bychom měli volit takové parametry, které zajistí, že určitá změna průtoku vyvolá stejnou změnu tepelného výkonu. Soustřeďme se v diagramu (obr. 19) na možný vliv dvou parametrů:

  1. teplota přívodní vody
  2. teplotní spád (ochlazení na tělese).

Přesto, že jsou obě veličiny spolu přímo vzájemně svázány, zkusme jejich vliv nejdříve posoudit odděleně.


Obr. 19 Vzájemný vztah mezi průtokem a tepelným výkonem při různých teplotních spádech a teplotě přívodní vody (pro n = 1,3)

Vliv teploty přívodní vody na změnu výkonu

Abychom zjistili vliv teploty přívodní vody do otopného tělesa na jeho tepelný výkon budeme ji měnit s tím, že teplotní spád zůstane konstantní o hodnotě 20 K. Diagram na obr. 20 ukazuje průběhy získaných charakteristik.


Obr. 20 Vliv teploty přívodní vody na změnu tepelného výkonu při konstantním teplotním spádu 20 K (pro n = 1,3)

Efekt je téměř zarážející. Můžeme konstatovat, že pokud je naším cílem linearita mezi průtokem a tepelným výkonem je výhodnější co nejnižší teplota přívodní vody do tělesa. Neboli, čím více se teplota přívodní vody do tělesa blíží teplotě vnitřního vzduchu tím je závislost mezi průtokem a tepelným výkonem lineárnější.

Nízká projektovaná teplota přívodní vody je tak z hlediska optimalizace provozu příznivější. K nižší projektované teplotě přívodní vody nás však vedou i jiné požadavky, které kladou většinou zdroje tepla, jako jsou kondenzační kotle, tepelná čerpadla, solární okruhy, ale rovněž i zajištění tepelné pohody v celém vytápěném prostoru a s ním související nová metodika návrhu otopných těles.

Vliv teplotního spádu na změnu výkonu

V projektu se vzhledem k otopné soustavě teplotní spád většinou volí a to s ohledem na hydrauliku, resp. na velikost tlakových ztrát a s nimi souvisejícím výkonem oběhového čerpadla. Teplotní spád je však třeba zvážit i s ohledem na regulační chování otopných těles.

Pro následující diagram (obr. 21) je za konstantní považována teplota přívodní vody. V diagramu je uvažována hodnota 60 °C již s ohledem na předchozí zjištění a teplotní spád se mění.


Obr. 21 Vliv teplotního spádu na změnu výkonu při konstantní teplotě přívodní vody (teplota přívodní vody = 60 °C, teplota okolí = 20 °C, n = 1,3)

Obr. 21 ukazuje, že čím větší je teplotní spád, tím více se přibližujeme k lineární závislosti mezi průtokem a tepelným výkonem. Mezní hranice ochlazení je určena teplotou vnitřního vzduchu, neboť teplota zpětné vody může být minimálně rovna teplotě vzduchu vytápěného prostoru. Ovšem pak jde velikost otopného tělesa k nesmyslně velikým hodnotám, neboť musí platit:

Pokud si prohlídneme obr. 20 a 21, zjistíme, že oba sledované parametry významně ovlivňují kvalitu regulačního pochodu u otopných těles. Přitom se zdá nepodstatné zda měníme teplotní spád či teplotu přívodní vody.

Přirozeně jsou jak pro teplotní spád, tak pro teplotu vstupní vody dány určité hranice. Termostatické regulační ventily musí být schopny při velkém teplotním spádu regulovat malé průtoky. Jsme rovněž omezeni velikostí otopných těles, která musí pokrýt tepelnou ztrátu a jejichž střední teplota by měla odpovídat bilančním požadavkům vytápěného prostoru.

Na základě rozboru dříve uvedeného ve smyslu efektivního provozování otopné plochy a optimálního příkonu oběhového čerpadla se teplota přívodní vody pohybuje od 50 do 65 °C a teplotní spád do 20 K jako doporučené hodnoty. Tyto hodnoty odpovídají i bilančním požadavkům vytápěného prostoru při dnes uznávaných teplo-technických parametrech objektů. Závěry nás tak přímo vybízejí k využívání kondenzační techniky, obnovitelných zdrojů tepla a tepelných čerpadel. Je omylem se domnívat, že do nízkoteplotních otopných soustav patří pouze podlahové a stěnové vytápění. Otopné soustavy s otopnými tělesy lze při dnešních teplo-technických vlastnostech obvodových konstrukcí bez problémů navrhovat jako nízkoteplotní aniž bychom měli problémy s velikostí otopných těles.

Literatura:

[1] Bašta, J.: Otopné plochy. Praha: Ediční středisko ČVUT, 2001. - 328 s. - ISBN 80-01-02365-6.
[2] Bašta, J.: Hydraulika a řízení otopných soustav. Praha: Ediční středisko ČVUT, 2003. - 252 s., 209 obr., ISBN 80-01-02808-9.
[3] Bašta, J.: Návrh otopných těles a tepelná pohoda. In: Vytápění rodinných domů. STP Praha 2001. s. 41 - 50. ISBN 80-02-01457-X
[4] Bašta, J.: CFD und neue Auffassung des Heizkörperentwurfs. In: Heizung Lüftung/Klima Haustechnik, Bd. 54, 3/2003. s. 36-41. ISSN 1436-5103.
[5] Fitzner, K.: Ritschel-Raumklimatechnik. Band 3 - Raumheiztechnik. Springer-Verlag Berlin Heidelberg 2005. ISBN 3-540-57180-9.

 

Hodnotit:  

Datum: 10.2.2006
Autor: Doc. Ing. Jiří Bašta, Ph.D.   všechny články autora
Organizace: ČVUT v Praze, Ústav techniky prostředí



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (2 příspěvky, poslední 16.02.2010 13:39)


Projekty 2017

Partneři - Otopné plochy

logo ZEHNDER
logo HOTHOT

Partneři - Vytápění

logo THERMONA
logo DANFOSS
logo FENIX
logo ENBRA
logo FV PLAST
logo GEMINOX
 
 

Aktuální články na ESTAV.czTřem pětinám pokrývačů a klempířů loni vzrostl počet zakázekZchátralé kamenné stodoly přestavěné na příjemné prázdninové bydleníK otravě oxidem uhelnatým může dojít i v letním období10 věcí, na které byste neměli zapomenout při výběru dveří