Podlahové vytápění (I)

Projektování - Úvod
Datum: 24.7.2006  |  Autor: Doc. Ing. Jiří Bašta, Ph.D.  |  Organizace: ČVUT v Praze, FS, Ústav techniky prostředí

Volba podlahového vytápění, jako prostředníka k zajištění tepelné pohody, je dána objektem samým. Ten musí splňovat tepelnětechnické vlastnosti tak, že průměrná tepelná ztráta by měla být menší jak 20 W/m3 eventuálně průměrná roční spotřeba tepla nižší než 70 až 80 kWh/m2.

Přesto, že problematika podlahového vytápění není nová, dochází k rozmachu podlahového vytápění až v posledních 15 až 20 letech. První podlahové vytápění bylo ve starověkém Římě r. 80 p.n.l. Sergius Orata navrhl toto starořímské Hypocaustum tak, že ohniště bylo umístněno pod objektem a bez roštu se v něm spalovalo dřevo či dřevěné uhlí. Teplé spaliny proudily dutinami v podlaze a ve stěnách, prohřívaly je a ty sdílely teplo do vytápěného prostoru.

 

Obr. 1 - Starořímské Hypocaustum

U podlahového vytápění se pro otopnou plochu využívá jedna ze stavebních konstrukcí, ohraničující vytápěný prostor. Přenos tepla se uskutečňuje převážně sáláním. Tepelná rovnováha sálavě vytápěného prostoru byla však definována až v minulém století v pracích Kalouse (1937), Kollmara (1950) a Wierze. U nás byla nejlepší a nejrozšířenější práce Dr. Cihelky, která shrnula všechny teoretické poznatky a v jejím druhém vydání (1961) se objevily i praktické výstupy s popisem jednotlivých druhů otopných ploch a sálavých soustav.

Volba podlahového vytápění, jako prostředníka k zajištění tepelné pohody, je dána objektem samým. Ten musí splňovat tepelnětechnické vlastnosti tak, že průměrná tepelná ztráta by měla být menší jak 20 W/m3 eventuálně průměrná roční spotřeba tepla nižší než 70 až 80 kWh/m2.

U podlahového vytápění je při sdílení tepla podíl sálavé složky jen o málo větší než je podíl složky konvekční (55 : 45 %). Tento poměr u podlahového vytápění vhodně využívá výhod obou způsobů sdílení tepla. Otopná plocha tvoří téměř celou plochu podlahy čím napomáhá vytvářet teplotně homogenní uniformní prostředí jak ve vertikálním, tak i horizontálním směru.

Použitá plocha Povrchová teplota plochy tP (°C)
25 30 35 40 45 50 55 60
Stropní αP (W/m2.K) - - 7,4 7,5 7,7 - - -
q (W/m2) - - 126 165 208 - - -
Podlahová αP (W/m2.K) 9,2 10,0 - - - - - -
q (W/m2) 64 120 - - - - - -
Stěnová αP (W/m2.K) - - - - - 11,0 11,4 11,7
q (W/m2) - - - - - 352 422 491

Tab. 1 - Celkový součinitel přestupu tepla αP a měrný tepelný výkon q u velkoplošného sálavého vytápění.

Rozdělení podle Velkoplošné podlahové vytápění
Teplonosné látky Teplovodní, elektrické, teplovzdušné
Montáže Mokrý proces, suchý proces
Provedení Meandr, plošná spirála
Materiálu potrubí Kovové, plastové, vícevrstvé
Uložení otopného hadu Zabudované, volně ukládané

Tab. 2 - Rozdělení velkoplošného podlahového vytápění

Podlahový materiál Optimální povrchová teplota podlahy Doporučené rozmezí povrchové teploty podlahy tP (°C)
1. min 10. min
Textilie 21 24,5 21,0 až 28,0
Korek 24 26 23,0 až 28,0
Dřevo - borovice 25 26 22,5 až 28,0
Dřevo - dub 26 26 24,5 až 28,0
PVC na betonu 28 27 25,5 až 28,0
Linoleum na dřevě 28 26 24,0 až 28,0
Plynobeton 29 27 26,0 až 28,5
Betonová mazanina 28,5 27 26,0 až 28,5

Tab. 3 - Optimální povrchová teplota podlahy užívané bez obutí.

Pro podlahy kde se vyskytují neobutí lidé (plovárny, tělocvičny, koupelny, ...) je rozhodující jejich skladba. Na základě teorie sdílení tepla a tepelné pohody je pak možné stanovit optimální povrchové teploty pro různé druhy podlah (viz tab. 3) Podlahy využívané obutými lidmi neovlivňují z hlediska materiálu podlahové krytiny lokální tepelnou pohodu člověka. V tomto případě se doporučuje optimální teplota podlahy pro dlouhodobě sedící osoby 25 °C a pro stojící a chodící osoby 23 °C. Obecně je u podlahového vytápění rozhodující, že průměrná teplota podlahy by neměla překročit 29 °C.

Konstrukce podlahové otopné plochy vychází z termínu plovoucí podlaha. Značí to, že vlastní konstrukce otopné plochy není pevně spojena s nosnou částí podlahy, ale jakoby na ní plave tak, aby jí byly umožněny veškeré dilatační změny. Volba vhodné varianty provedení podlahové otopné plochy závisí na více faktorech.

Literatura:

[1] Bašta, J.: Otopné plochy. Praha: Ediční středisko ČVUT, 2001. - 328 s. ISBN 80-01-02365-6.
[2] Petráš, D.: Podlahové teplovodné vykurovanie. Bratislava: Jaga group v.o.s, 1998. - 143 s. ISBN 80-967676-6-6.
[3] Recknagel, H., Sprenger, E., Schramek, E.-R.: Taschenbuch für Heizung und Klimatechnik. München: Oldenbourg Industrieverlag, 2003. ISBN 3-486-26534-2.

 

Hodnotit:  

Datum: 24.7.2006
Autor: Doc. Ing. Jiří Bašta, Ph.D.   všechny články autora
Organizace: ČVUT v Praze, FS, Ústav techniky prostředí



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)

Mohlo by vás také zajímat

Kam dál


Projekty 2017

Partneři - Podlahové vytápění


logo ROTH
logo GIACOMINI
logo FV PLAST

Odborný garant

prof. Ing. Jiří Bašta, Ph.D.

Odkazy

Partneři - Vytápění

logo GEMINOX
logo FV PLAST
logo DANFOSS
logo ENBRA
logo THERMONA
logo FENIX
 
 

Aktuální články na ESTAV.czVazby cihelného pohledového zdivaPraha chce lépe řešit správu svého majetku, včetně prázdných domůPoškození vodou je nejčastějším typem poškození majetkuRealizace podlahy v garáži aplikací epoxidového nátěru na betonové podlahy