Při řešení interiérů konkrétních místností obvykle dochází k řadě drobných změn, mezi něž často patří změna druhu nášlapné vrstvy podlahy. Přitom konečné skladby povrchů velice výrazně ovlivňují požadovaný výkon vlastního podlahového vytápění.

Článek vychází z publikace "Regulace v praxi aneb jak to dělám já". Popis programování řídicích systémů je popsán v logickém sledu tak, aby byl aplikovatelný na různé systémy. Záměrem bylo vytvořit "pomocníka do kapsy" pro projektanty, montážní techniky a programátory měření a regulace.

Vyhodnocení otopného období kalendářního roku 2010 slouží pro potřeby výrobců a odběratelů tepla, kteří pracují v ročním režimu leden – prosinec. Poskytuje také podklady pro práci energetických expertů při provozním vyhodnocování spotřeby energie budov. Dále poskytuje číselné údaje pro oblast kontroly kotlů podle vyhlášky 276/2007 Sb.

Otopné období let 2009/2010 v Praze zpracované na základě pozorování stanice Praha-Karlov bylo s 217 dny vytápění poněkud kratší, a s průměrnou teplotou 4,3° C mírně chladnější než dlouhodobý průměr. Základní charakteristikou potřeby tepla pro vytápění je 3187 D°(19) denostupňů, tedy potřeba tepla jen o málo nižší, než dlouhodobý průměr.

V odborně zpracovaném článku autor na praxí ověřených výsledcích ukazuje, že správná funkce vytápění s úsporami tepla až 40 % při vzestupu vnitřní teploty o 1,3°C, může být zajištěna jen při správné aktivaci teplotních čidel a při projektovaném seřízení kompletu TRV + hlavice.

Správný návrh solárních systémů tak, aby produkovaly během roku co největší množství tepla, resp. elektřiny při co nejnižších pořizovacích nákladech je poměrně složitá záležitost. Do výpočtu solárních systémů vstupuje řada proměnných faktorů, především intenzita solárního záření v jednotlivých lokalitách v průběhu roku. Bez simulačního softwaru, který pracuje s těmito proměnnými daty, lze provést pouze velmi přibližný výpočet. Pokud ovšem chceme získat přesnější výsledky a to velmi rychle, je použití softwaru nezbytné.

Fyzikální vlastnosti teplonosné látky ovlivňují návrh všech prvků otopných soustav, které se v praxi většinou dimenzují na průtok vody a pak se jen vymění náplň za jinou kapalinu, pro kterou projektanti nemají k dispozici potřebné údaje.

Sofistikované řešení otopných soustav vede k tomu, že když se jednou a v jakémkoliv stádiu zateplení správně osadí TRV a seřídí a současně se instaluje sofistikovaně řešená předávací stanice, která „umí“ připravit a hlavně udržet požadované parametry v průběhu celé otopné sezony, pak již do doby životnosti otopné soustavy (vč. stanice) není třeba nic rekonstruovat a jiného řešit, než správně upravit teplotní a hydraulické parametry v této stanici.

Návrh sálavého vytápění závěsnými panely ovlivňuje teplota teplonosné látky - otopné vody a šířka závěsných panelů. Jejich optimální vztah lze stanovit pomocí grafu, vzorců a tabulek v článku.

V práci jsou uvedena některá základní zapojení solárních soustav pro jednotlivé spotřebiče tepla (teplá voda, vytápění, bazén) a zjednodušený návrh potřebné plochy. U každého schématu je stručně popsána jeho funkce. V závěru jsou naznačeny možné varianty napojení akumulačních nádob podle možností a požadavků na provoz solární soustavy.

V článku jsou uvedena některá základní zapojení solárních soustav pro jednotlivé spotřebiče tepla (teplá voda, vytápění, bazén) a zjednodušený návrh potřebné plochy. U každého schématu je stručně popsána jeho funkce. V závěru jsou pak ještě naznačeny možné varianty napojení akumulačních nádob podle možností a požadavků na provoz solární soustavy.

V první části článku je stručný přehled trhu kolektorů slunečního záření v České republice, základní členění jednotlivých typů kolektorů a hlavních součástí solárních soustav. V dalších pokračováních jsou uvedena některá základní zapojení solárních soustav pro jednotlivé spotřebiče tepla a možné varianty napojení akumulačních nádob.

Motivací k výzkumu setrvačností náběhu a chladnutí otopných těles (OT) je aktuální všeobecné úsilí o dosahování energetických úspor a optimalizaci technických systémů, otopné nevyjímaje. Ve fázi návrhu se ve stále větší míře uplatňuje počítačové modelování, za provozu pak přichází ke slovu regulace a automatické řízení, přičemž všechny tyto obory spolu úzce souvisí. Pro efektivní regulaci systému je velmi důležitá znalost časových konstant (u otopných těles nazývaných setrvačností) jednotlivých prvků.

V článku je popsána možnost využití ekvitermní regulace v systémech vytápění a ohřevu teplé vody. Popsány jsou dále funkce ekvitermních regulátorů. Využitím principu ekvitermní regulace je možné dosáhnout automatického vytápění prostor v závislosti na venkovní teplotě.

U obvodových plášťů nízkoenergetických budov s vysokým tepelným odporem se povrchová teplota na vnitřním líci ochlazované konstrukce místnosti blíží k teplotě vzduchu v místnosti. Spolu s tím se snižuje význam podílu tepelné ztráty prostupem tepla a významnější se tak stává tepelná ztráta z větrání místnosti. To vše ovlivňuje typ i umístění otopné plochy v místnosti.

V textu je posuzován vliv vysokého tepelného odporu obvodového pláště na tepelnou pohodu a návrh vytápěcího a větracího systému, které jsou stále vnímány tak, jako je tomu u budov s klasickým obvodovým pláštěm, tedy s nižším tepelným odporem.