Předpisové zajištění bezpečného provozu kotelen se zařízeními na plynná paliva

Datum: 3.1.2011  |  Autor: Ing. Eva Jochová, Ing. Zdeněk Přibyla, GAS s. r. o.  |  Recenzent: doc. Ing. Vladimír Jelínek, CSc.

Kotelny se zařízeními na plynná paliva jsou bezesporu pracovišti, kterým je především z hlediska ochrany veřejného zájmu (bezpečnost, ochrana životů a zdraví osob apod.) nezbytné věnovat pozornost již ve stadiu projektování a zřizování. Potažmo pak zajistit jejich bezpečný a spolehlivý provoz.

Pro naši společnost je ochrana veřejného zájmu jedna z priorit. Je to zcela pochopitelné, když si pod veřejným zájmem představíme životy a zdraví občanů, zaměstnanců podnikatelských aktivit a právnických osob. Též i ochranu jejich majetku a majetku naší společnosti. Základním předpokladem pro dobře fungující ochranu veřejného zájmu je solidní předpisový rámec. k němu je nutné přiřadit poctivý přístup právnických, podnikajících fyzických osob, též fyzických osob, ať už v soukromé či podnikatelské sféře k veřejnému zájmu. k dodržování pravidel daných předpisovým rámcem je nezbytné vytvořit podmínky a účinně příslušnými orgány státní správy vynucovat plnění zákonných povinností. Máme zde na mysli u těch subjektů, kterým je veřejný zájem cizí ať už díky povrchnímu myšlení, nedbalosti nebo dokonce špatným úmyslům.

K ochraně veřejného zájmu přispívají účinně i profesní sdružení a odborné subjekty svým odborným potenciálem a schopnostmi účinně ovlivnit nejen předpisový rámec, ale především odbornou úroveň podnikatelských subjektů a jejich zaměstnanců.

Je již samozřejmou praxí, že v předpisovém rámci mají místo nejen obecně závazné právní předpisy a české technické normy, ale i předpisy profesních sdružení - pravidla správné praxe. Takovéto dokumenty - viz např. TPG, TDG a TIN pak účinně pomáhají především podnikatelským subjektům k plnění povinností vyplývajících z obecně závazných právních předpisů (zákony, vyhlášky, popř. nařízení vlády), též k řešení odborných problematik při projektování, zřizování a provozu technických zařízení.

Neškodí v úvodu si připomenout základní obecně právní předpisy a to v členění:

A - Plynová zařízení
B - Bezpečnost práce a technických zařízení
C - Požární ochrana

Poznámka: Plynná paliva první, druhé a třetí třídy - viz ČSN EN 437 (06 1001) Zkušební plyny. Zkušební přetlaky. Kategorie spotřebičů

A - Plynová zařízení
Vyhl. 85/78 Vyhláška ČÚBP č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve znění nařízení vlády č. 352/2000 Sb.
Vyhl. 21/79 Vyhláška ČÚBP a ČBÚ č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 554/1990 Sb., nařízení vlády č. 352/2000 Sb. a vyhlášky MPSv a ČBÚ č. 395/2003 Sb.
Vyhl. 48/82 Vyhláška ČÚBP č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení ve znění vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 324/1990 Sb., vyhlášky ČÚBP č. 207/1991 Sb., nař. vlády č. 352/2000 Sb. a vyhlášky č. 192/2005 Sb.
Vyhl. 91/93 Vyhláška ČÚBP č. 91/1993 Sb., k zajištění bezpečnosti práce v nízkotlakých kotelnách
Nař. vl. 406/04 Nařízení vlády č. 406/2004 Sb. o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu

B - Bezpečnost práce a technických zařízení
Zák. 174/68 Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů
Vyhl. 20/89 Vyhláška MZV č. 20/1989 Sb., o Úmluvě o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (č. 155)
Nař. vl. 361/07 Nařízení vlády č. 361/07 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
Nař. vl. 378/01 Nařízení vlády č. 378/01 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí
Nař. vl. 201/10 Nařízení vlády č. 201/10 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu
Nař. vl. 495/01 Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků
Nař. vl. 11/02 Nařízení vlády č. 11/02 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění nař. vlády č. 405/2004 Sb.
Nař. vl. 101/05 Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí
Zák. 251/05 Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů

C - Požární ochrana
Zák. 133/85 Zákon č. 133/1985 Sb. České národní rady o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů
Vyhl. 246/01 Vyhláška Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a o výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)
NV č. 91/10 Nařízení vlády č. 91/2010 Sb. o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv

Uvádíme základní zásady umísťování kotelen na plynná paliva z obecně závazných předpisů:

1. Vyhláška ČÚBP č. 48/1982 Sb. v platném znění

§ 172
Kotelny

(1) Do kotelny musí být zajištěn dostatečný přívod vzduchu pro spalování a větrání.
(2) Dveře do kotelny musí být z nehořlavého materiálu, otevíratelné směrem z kotelny a opatřeny bezpečnostním označením.
(3) Kotelny s půdorysnou plochou větší než 150 m čtverečných musí mít dvě únikové cesty, z nichž jedna musí vést přímo do volného prostoru.
(4) Kotle umístěné mimo kotelny musí být zabezpečeny proti manipulaci nepovolanými osobami.

§ 186
Zařízení pro spalování plynů

(4) Zařízení musí být umístěno jen v prostorách s dostatečnou výměnou vzduchu k zajištění dokonalého spalování.
(5) Zplodiny spalování musí být odvedeny tak, aby neohrožovaly bezpečnost pracovníků.

2. Vyhl. ČÚBP č. 91/1993 Sb.

§ 5
Zřizování kotelen

(1) Kotelny I. kategorie se zřizují v samostatných objektech, pokud se v odstavcích 3 a 4 nestanoví jinak.
(2) Kotelny II. a III. kategorie lze zřizovat i ve zvláštních místnostech, ve sklepech, v suterénech, v posledním podlaží nebo na střechách budov.
(3) Pro zřizování kotelen s kotli na plynná paliva platí zvláštní předpis.5)
(4) V technicky zdůvodněných případech se lze, za podmínek schválených orgánem státního odborného dozoru, odchýlit od ustanovení odstavce 1.

5) ČSN 07 0703 Kotelny se zařízeními na plynná paliva

§ 6
Větrání

(1) Prostory kotelen a prostory související s provozem kotelen musí být účinně větrány. Do prostorů, kde jsou umístěny kotle, musí být zajištěn dostatečný přívod vzduchu potřebný pro spalování a větrání neuzavíratelným otvorem u podlahy kotelen.
(2) Odvod vzduchu z kotelen musí být zajištěn alespoň jedním otvorem u stropu kotelen, popřípadě odváděcím potrubím do venkovního prostoru tak, aby bylo zajištěno dostatečné proudění vzduchu a nebyla negativně ovlivňována funkce hořáků a odvodu spalin.
(3) Nucené větrání kotelen, ve kterých jsou umístěny kotle s přirozeným tahem, nesmí být podtlakové.

Nařízení vlády k bezpečnosti provozu v nízkotlakých kotelnách

Nicméně do problematiky bezpečnosti provozu nízkotlakých kotelen vstoupilo nař. vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí. To nabylo účinnosti 1. 3. 2005 a bylo vydáno k provedení § 134 zákoníku práce. Nízkotlaká kotelna je bezesporu pracovištěm u zaměstnavatelů (právnické a podnikající fyzické osoby).

K problematice nízkotlakých kotelen se věnuje předmětné nařízení vlády v části 12 Nízkotlaká kotelna přílohy. Je potřeba mít na zřeteli i ustanovení § 4 odst. 2 nař. vlády, podle kterého se předmětná příloha nepoužije v rozsahu, v jakém jsou požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci pro určitý typ pracoviště stanoveny zvláštním právním předpisem. Samotné nařízení vlády k tomuto textu neuvádí, o které zvláštní právní předpisy se jedná a nabyli jsme dojmu, že se zřejmě jedná i o dosud platnou vyhl. ČÚBP č. 91/1993 Sb. Při řešení problematiky nízkotlakých kotelen je potřebné zejména v případech nízkotlakých kotelen s kotli na plynná paliva vzít v úvahu následující obecně závazné předpisy:

  • vyhl. ČÚBP č. 85/1978 Sb. o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení ve znění nař. vlády č. 352/2000 Sb.,
  • vyhl. ČÚBP a ČBÚ č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů,
  • nař. vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění nař. vl. č. 312/2005 Sb.
  • nař. vlády č. 22/2003 Sb., se kterým se stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv.

Pochopitelně i řadu normativních dokumentů tj. ČSN EN, ČSN, TPG a TDG (viz též další text).

Pro informaci uvádíme znění části 12. Nízkotlaká kotelna (bez odkazů na předpisy)

12.1 Nízkotlakou kotelnou se rozumí objekt nebo část objektu, kde je umístěn alespoň jeden parní kotel s nejvyšším dovoleným přetlakem do 0,5 bar nebo teplovodní kotel s nejvyšší dovolenou teplotou do 110 °C, s jmenovitým tepelným výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším nebo kotelen se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů větších než 100 kW, popřípadě další provozně související zařízení (dále jen "kotelna"). Kotelna se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů nad 3,5 MW musí být zřízena v samostatném objektu nebo samostatné části objektu.

12.2 Prostory kotelny a prostory související musejí být účinně větrány. Do prostorů, kde jsou umístěny kotle, musí být zajištěn dostatečný přívod vzduchu potřebný pro spalování a větrání neuzavíratelným otvorem u podlahy kotelen. Odvod vzduchu z kotelen musí být zajištěn alespoň jedním otvorem u stropu kotelen, popřípadě odváděcím potrubím do venkovního prostoru tak, aby bylo zajištěno dostatečné proudění vzduchu a nebyla negativně ovlivňována funkce hořáků a odvodů spalin. Nucené větrání kotelen, ve kterých jsou umístěny kotle s přirozeným tahem, nesmí být podtlakové.

12.3 Pro kotelny musí být písemně zpracován provozní řád kotelny, který musí obsahovat předepsané náležitosti a být v kotelně trvale k dispozici. Provozní řád obsahuje zejména:

  1. popis zařízení kotelny a způsob obsluhy včetně způsobu signalizace do místa trvalého pracoviště při občasné obsluze,
  2. způsob zajištění a vybavení kotelny (kotlů) ochrannými bezpečnostními systémy, bezpečnostní výstrojí, signalizací a regulací včetně stanovení způsobu a lhůt jejich kontrol a funkčních zkoušek,
  3. způsob a rozsah údržby kotlů, zejména řídících systémů a lhůt čištění kotlů a termíny a rozsah odborných prohlídek kotelen s ohledem na používané topné médium, zařízení a vybavení kotelny (kotlů),
  4. počet a provedení únikových cest a východů dle zvláštních právních předpisů,
  5. povinnosti obsluhy kotelny,
  6. určení osoby pověřené vedením provozního deníku kotelny, ve kterém jsou vedeny a ve stanovených lhůtách aktualizovány údaje stanovené provozním řádem kotelny,
  7. způsob vedení zápisů do provozního deníku,
  8. stanovení způsobu a lhůt zjišťování přítomnosti oxidu uhelnatého.

12.4 Odborné prohlídky kotelny musí být prováděny nejméně jednou za 12 měsíců, pokud není v provozním řádu stanoveno jinak, odborně způsobilou osobou, která o provedené odborné prohlídce zpracuje zápis.

12.5 Na vstupu do kotelny musí být umístěna značka se zákazem vstupu nepovolaným osobám.

Závěrem opětovně poznamenáváme, že je potřeba při projektování, zřizování a provozu kotelen vzít v úvahu i související předpisy a normativní dokumenty. Velice rozumné je ponechání platnosti vyhl. ČÚBP č. 91/1993 Sb. už s ohledem na to, že samotné nařízení vlády nestanoví odbornou způsobilost obsluhovatelů kotlů (topičů). Jen v případě kotelen s kotli na plynná paliva by bylo možné využít vyhl. ČÚBP a ČBÚ č. 21/1979 Sb., ve znění pozdějších předpisů - jednalo by se o obsluhu zařízení pro spalování plynů - plynných paliv.

Odbornou způsobilost topičů kotlů v nízkotlakých kotelnách stanoví § 14 vyhl. ČÚBP č. 91/1993 Sb. a v praxi se dokladuje platným osvědčením, jehož vzor uvádí příloha citované vyhlášky. Připomínáme, že k obsluze kotlů se jmenovitým tepelným výkonem nižším než 50 kW není třeba osvědčení a způsobilosti topiče. Vzniká nejasnost, zda k řešení problematiky odborné způsobilosti topičů kotlů vytápěných plynným palivem v nízkotlakých kotelnách použít vyhl. ČÚBP a ČBÚ č. 21/1979 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Při existenci dvou právních obecně závazných předpisů na stejné úrovni závaznosti (v daném případě vyhlášek) řešících stejnou problematiku se uplatňuje princip, podle kterého je potřeba použít ten předpis, který danou problematiku řeší konkrétněji ve vztahu k danému problému, tj. odborné způsobilosti topičů kotlů v nízkotlakých kotelnách.

Poznámka: Topiči kotlů, které jsou vyhrazené podle vyhl. ČÚBP a ČBÚ č. 18/1979 Sb. v platném znění, musí mít topičský průkaz vydaný TI ČR (dříve ITI Praha).

ČSN 07 0703 (leden 2005)
Kotelny se zařízeními na plynná paliva

A nyní k hlavním aspektům této ČSN

1) ČSN 07 0703 Kotelny se zařízeními na plynná paliva nahradila ČSN 07 0703 Plynové kotelny z 23. 7. 1985.

2) Revidovaná ČSN obsahuje:

  1. Předmět normy
  2. Normativní odkazy
  3. Termíny a definice
  4. Všeobecné požadavky
  5. Rozdělení kotelen
  6. Zásady větrání kotelen
  7. Umístění a vybavení
  8. Nouzové osvětlení
  9. Požadavky na rozvody plynného paliva
  10. Regulační a měřicí zařízení
  11. Zařízení kotlů
  12. Projektová dokumentace kotelny. Dokumentace kotle
  13. Uvádění do provozu a provoz
  14. Odstavení kotlů z provozu
  15. Zajištění bezpečného a spolehlivého provozu
    Bibliografie

3) Proti předchozí normě byla upřesněna terminologie, byly upřesněny odkazy na současně platné obecně závazné předpisy a normativní dokumenty. Texty ustanovení předchozí normy byly přepracovány s využitím zkušeností z projektování, zřizování a provozu kotelen s kotli na plynná paliva, poznatků techniky a zabezpečovacích zařízení k zajištění bezpečného provozu těchto kotelen.

4) Tato norma platí pro navrhování, zřizování a provoz kotelen s parními a kapalinovými kotli na plynná paliva (dále jen "zařízení kotelen") se jmenovitým tepelným výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším a též kotelen se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů větším než 100 kW, i když ani jeden z nich nedosahuje jmenovitého tepelného výkonu 50 kW, ve kterých se spalují plynná paliva, druhé a třetí třídy (viz ČSN EN 437), které jsou při teplotě 15 °C a tlaku 1 013 mbar v plynném stavu.

Tato norma platí pro zařízení kotelen s provozním tlakem plynného paliva do 1,0 MPa. Zařízení kotelen postavená a jejich projektová dokumentace rozpracovaná nebo provedená podle předchozí normy se nemusí upravovat, pokud orgány státní správy z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany, hygieny a životního prostředí nestanoví jinak. Pro účely této ČSN se za kotle považují i ohřívače vody.

6) ČSN 07 0703 ve svých všeobecných požadavcích uvádí zásadu, že se v kotelně instalují pouze kotle, u nichž byla posouzena shoda podle nař. vlády k zákonu č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. např. nař. vlády č. 163/2002 Sb., nař. vlády č. 25/2003 Sb., nař. vlády č. 26/2003 Sb. a nař. vlády č. 22/2003 Sb.

Dále pak, že montáž a opravy zařízení kotelny může provádět jen odborně způsobilá právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která je držitelem platného oprávnění, a to odborně způsobilými zaměstnanci.

Mají se na mysli oprávnění a osvědčení vydávané TI ČR a orgány státní báňské správy k činnostem na vyhrazených plynových zařízení.

7) Zařízení kotelny lze uvést do provozu jen po provedení zkoušek a výchozích revizí s vyhovujícími výsledky.

8) Pro účely této normy jsou kotelny s kotli na plynná paliva rozděleny do tří kategorií, a to podle jmenovitých tepelných výkonů kotlů:

  1. kotelny III. kategorie - kotelny se jmenovitým tepelným výkonem jednoho kotle od 50 kW do součtu jmenovitých tepelných výkonů kotlů 0,5 MW včetně a kotelny se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů větším než 100 kW, i když ani jeden z nich nedosahuje jmenovitého tepelného výkonu 50 kW, do součtu jmenovitých tepelných výkonů kotlů 0,5 MW včetně,
  2. kotelny II. kategorie - kotelny se součtem jmenovitých výkonů kotlů nad 0,5 MW do 3,5 MW včetně,
  3. kotelny I. kategorie - kotelny se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů nad 3,5 MW.

9) ČSN 07 0703 stanoví zásady větrání kotelen a to jak zásady obecné, tak zásady "přirozeného větrání" a "nuceného větrání" a to s důrazem na skutečnost, že:

  1. prostory kotelen a prostory související s jejich provozem (déle jen "prostory") musí být účinně větrány za všech provozních režimů. Do prostorů, ve kterých jsou umístěny kotle, musí být zajištěn dostatečný přívod vzduchu potřebný pro spalování popř. k vyrovnání komínového tahu a pro požadovanou výměnu vzduchu. Způsob větrání nesmí negativně ovlivnit funkci hořáků a odvádění spalin,
  2. výpočet potřebného množství vzduchu pro spalování a potřebného tahu kotlů současně s výpočtem účinného větrání prostorů musí obsahovat projektová dokumentace kotelny. k výpočtu lze použít TPG 908 02,
  3. v kotelnách musí být zajištěn patřičný průtok větracího vzduchu s minimální intenzitou větrání 0,5 1/h, tj. poloviční násobek intenzity vzduchu za hodinu.

10) ČSN 07 0703 obsahuje zásadní požadavky na umístění a vybavení kotelen, přičemž stěžejní zásady jsou:

a) umístění a stavební řešení kotelny musí být v souladu s ČSN 73 0802 popř. ČSN 73 0804 a souvisejících ČSN.
Kotelna III. kategorie může být umístěna ve vyhrazeném prostoru nebo v samostatné místnosti stavby.
Kotelna II. kategorie se umísťuje v samostatném stavebním objektu nebo v jeho části, která plní vymezenou účelovou funkci.
Kotelny II. a III. kategorie lze zřizovat i ve zvláštních místnostech, ve sklepech, v suterénech, v posledním podlaží nebo na střechách budov.

b) kotelny II. a I. kategorie musí být vybaveny detekčním systémem se samočinným uzávěrem plynného paliva, který samočinně uzavře přívod plynného paliva do kotelny při překročení mezních parametrů indikovaných detekčním systémem. Detekční systém má dvoustupňovou funkci: 1. stupeň - optická a zvuková signalizace do místa pobytu obsluhovatele, 2. stupeň - blokovací funkce (funkce samočinného uzávěru). Provoz kotelny může být obnoven až po vědomém zásahu obsluhovatele. Detekční systém v kotelnách III. kategorie může být jednostupňový s blokovacími funkcemi při dosažení hodnot I. stupně.
Poznámka: Zabezpečovací zařízení kotelen pod úrovní terénu, ve kterých se spaluje plynné palivo s relativní hustotou vyšší než vzduch se řeší podle TPG 800 02.

c) kotelna I. kategorie se umísťuje v samostatném objektu nebo skříňovém objektu a lze ji umístit i v části stavebního objektu, který plní vymezenou účelnou funkci (je kotelnou) a tvoří samostatný požární úsek.

11) ČSN 07 0703 stanoví požadavky na rozvody plynného paliva a to jak na přívod plynného paliva do kotelny, tak i rozvody v budovách. Dále pak požadavky na regulační a měřicí zařízení, které musí být provedeno podle provozního přetlaku na vstupní straně a provozního přetlaku hořáků a dále tak, aby plně pokrylo součtový příkon všech připojených hořáků i při nejnižším přípustném vstupním přetlaku plynu.Do prostoru, ve kterém je umístěno regulační a měřicí zařízení kotelny, je možno umístit i jiné regulační a měřicí zařízení pro jiné odběrné zařízení. Regulační a měřicí zařízení kotelny může být nahrazeno regulační stanicí podle ČSN EN 12186 nebo regulačním zařízením podle ČSN EN 12279 a ČSN EN 334, případně ČSN 38 6462.

12) Dle ČSN 07 0703 projektová dokumentace kotelny obsahuje:

  1. výpočet potřebného množství vzduchu pro spalování a potřebného tahu kotlů,
  2. návrh technického řešení a výpočet účinného větrání kotelny a prostorů souvisejících s provozem kotelny,
  3. návrh technického řešení a výpočet zabezpečovacího zařízení kotlů (s výjimkou kotlů podle ČSN EN 12952 a ČSN EN 12953),
  4. způsob obsluhy,
  5. požárně bezpečnostní řešení.

Dokumentace kotle obsahuje návod k jeho montáži, obsluze, provozu a údržbě. Dokumentace kotle s jmenovitým tepelným výkonem 50 kW a vyšším musí dále obsahovat:

  1. výkresy sestavy kotle a jeho příslušenství,
  2. základové plány kotle,
  3. schéma potrubí a armatur s udáním jmenovitých světlostí a jmenovitých tlaků,
  4. schéma měřicích míst s udáním veličin pro měření provozních látek, schéma dálkového ovládání a regulace, popř. oběhu vody,
  5. jakostní ukazatele napájecí a kotelní vody,
  6. seznam dokladů tvořících dokumentaci.

13) Uvádění do provozu a provoz. Provozní řád stanoví zejména:

  1. popis zařízení kotelny, otopné soustavy, měřicího a regulačního zařízení,spalinových cest, případně i chemické úpravy vody, apod.,
  2. počet kotlů, které může obsluhovat jeden topič,
  3. způsob obsluhy (trvalá, občasná),
  4. povinnosti zaměstnanců při provozu kotelny,
  5. lhůty a způsob kontrol zabezpečovacího zařízení (bezpečnostní výstroje),
  6. lhůty a způsob zjišťování přítomnosti oxidu uhelnatého v prostorách kotelny a v prostorách souvisejících s jejich provozem,
  7. způsob, postup, rozsah a termíny čištění kotlů,
  8. případně též chemický režim úpravy vody.

14) V závěrečných textech předmětné ČSN jsou stanoveny požadavky na:

  • odstavení kotlů z provozu
  • zajištění bezpečného a spolehlivého provozu
  • bibliografii.

15) Bibliografie obsahuje výčet souvisejících technických pravidel G:

Související technická pravidla

TPG 402 01 Tlakové stanice, rozvod a doprava zkapalněných uhlovodíkových plynů (LPG)
TPG 605 02 Regulační stanice, regulační zařízení
TPG 609 01 Regulátory tlaku plynu pro vstupní tlak do 4 bar včetně. Umísťování a provoz
TPG 702 01 Plynovody a přípojky z polyetylenu
TPG 702 04 Plynovody a přípojky z oceli s nejvyšším provozním tlakem do 100 barů včetně
TPG 704 01 Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách
TPG 800 02 Spotřebiče na plynná paliva s relativní hustotou vyšší než vzduch, umístěné v prostorech pod úrovní ternu
TPG 908 02 Větrání prostorů se spotřebiči na plynná paliva s celkovým výkonem větším než 100 kW
TPG 934 01 Plynoměry. Umísťování, připojování a provoz
TPG 943 01 Pěnotvorné prostředky k vyhledávání úniku plynu
TDG 919 01 Revizní kniha plynových spotřebičů
TD 938 01 Detekční systémy pro zajištění provozu před nebezpečím úniku hořlavých plynů

Při zpracování předmětného normativního dokumentu byly do jeho textu zapracovány připomínky všech účastníků řádného připomínkového řízení. Po jeho vydání a zavedení do praxe byla z řad uživatelů předmětné ČSN vznesena konstruktivní doporučení, odpovídající potřebám praxe a optimální aplikaci ČSN. Ta vedla zpracovatele ke zpracování změny 1 ČSN, která byla po projednání s TNK č. 90 Kotle pro ústřední vytápění předána ČNI k vydání jako Změna 1 (nabyla účinnosti 1.3. 2006). Pro použití předmětného normativního dokumentu v praxi je třeba používat níže uvedené zásady.

1. Na straně 11 ČSN 07 0703 uvedeného článku 9.2.5 je potřebné text 1.věty používat v tomto znění:" Při umístění regulačního zařízení vně budovy kotelny je možno provozní přetlak plynovodu před regulátorem zvýšit až na 4,0 MPa".
Poznámka: Tato dikce byla uvedena již v předchozí ČSN 07 0703 Plynové kotelny. Při zpracování revidované ČSN došlo k administrativní chybě.

2. ČSN 07 0703 v čl. 9.2.9 uvádí odkazem na ČSN EN 676 příklad typu hořáků, které je možné použít k instalaci u kotlů v kotelnách. Nevylučuje při tom použití jiných typů hořáků, které zaručí svým provedením bezpečný provoz kotlů, a současně splňují požadavky uvedené např. v ČSN EN 12952-8. Stejné úrovně bezpečnosti a spolehlivosti provozu kotlů v kotelně se zařízeními na plynná paliva, kterou stanoví čl. 9.2.9 ČSN 07 0703 se dosáhne bez instalace zařízení pro samočinnou kontrolu těsnosti uzavíracích armatur hořáků v případě:

  1. jiného technického řešení k zajištění bezpečného provozu kotlů, např. osazením kotlů hořáky se systémem automatického odvzdušnění potrubí mezi oběma samočinnými uzavíracími armaturami (viz též čl. 4.4.1 ČSN EN 12952-8),
  2. kotlů s atmosférickými hořáky a hořáky s dmychadlem, které jsou integrovanou součástí kotlů, kondenzačních kotlů, u kterých se neosazují hořáky podle ČSN EN 676 s předvětráním. Naopak je potřebné opatřit hořáky zařízením na samočinnou kontrolu těsnosti jejich uzavíracích armatur, přičemž blokovací funkce blokovacího zařízení se zapojuje do automatiky hořáků, a to v kotelnách II. kategorie umístěných v objektech se shromažďovacím prostorem, v kotelnách I. kategorie a v případech použití ČSN EN 746-2 nebo ČSN 06 1950.
    Poznámka: Umístění kotelny v objektech se shromažďovacím prostorem se rozumí takové umístění, kdy kotelna sousedí se shromažďovacím prostorem nebo půdorys podlahy shromažďovacího prostoru je zcela nebo jen z části nad nebo pod půdorysem podlahy kotelny,a to ve všech podlažích nad nebo pod kotelnou.

3. V kotelnách II. kategorie postačí instalovat přenosný hasicí přístroj CO2 s hasební schopností minimálně 55 B. Pokud by projektant při řešení kotelny II. kategorie dospěl z řádně zdůvodněných technických požadavků a po konzultaci s příslušným orgánem HZS, že je potřebné instalovat v kotelně stabilní hasicí zařízení, pak by toto nahradilo přenosný hasicí přístroj.

4. V kotelnách se provádí kontrola funkce zařízení kotlů nejméně 1x ročně. Kontrola funkce detekčních systémů a detektorů se provádí ve lhůtách a podle pokynu jejich výrobce a podle zásad uvedených v provozním řádu.

Závěrem této části se ještě zmíníme o některých poznatcích z praxe př. aplikaci nové ČSN 07 0703.

a) Značení potrubí v kotelnách

ČSN 07 0703 přímo neuvádí barevné označování rozvodů plynného paliva v kotelně. Přičemž podle této normy se předpokládá, že se při zřizování rozvodů plynného paliva použijí ČSN 38 6420, ČSN EN 1775 nebo ČSN 38 6462. Např. ČSN 38 6420 ve svém čl. 136 uvádí text "Plynovody se označují podle ČSN 13 0072 a ČSN 13 0074". U těchto norem došlo v průběhu 90. let k nahrazení novými a proto vznikají nejasnosti při barevném označování potrubí - rozvodů plynného paliva v kotelnách. Při řešení předmětné problematiky je třeba využít níže uvedených zásad.

1. V současné době platí ČSN 13 0072 (účinnost od 1. 8. 1991), která pro plyny hořlavé uvádí v tabulce 1 název odstínu: okr žlutý, příklad odstínu 6600 podle přílohy k ČSN 67 3067. Bohužel se v případě tohoto odkazu jedná o ČSN již neplatnou. Ta byla nahrazena ČSN 67 3067 Označování a hodnocení barevných odstínů nátěrů (účinnost od 1. 4. 1994). Ta v čl. 3.1.1 uvádí druh barevného odstínu 6 - žlutý, již bez přílohy obsažené ve zrušené ČSN 67 3067 z 8. 3. 1972.

2. Podle současně platné ČSN 67 3067 se pro označování barevných odstínů se používají 4místná čísla a ta podle článku 3.1.2 přiděluje akreditovaná organizace. Tou bylo v době vydání normy Koloristické pracoviště Barev a laků, s.p., Výzkumný ústav nátěrových hmot, Sokolovská 16, 186 00 Praha 8 - Karlín.

3. Rozvody plynného paliva v kotelnách lze označovat barvou žlutou - chromová střední 6200, i žlutou RAL 1023, 1024. Tvůrci ČSN 13 0072 sledovali především nutnost barevně rozlišit vedení plynných paliv od vedení jiných látek. v kotelně se zařízeními na plynná paliva druh odstínu žluté barvy nehraje dominantní roli, vedení horké a studené vody, popř. vzduchu a jiných médií se značí barevně zcela odlišně (viz tab. 1 ČSN 13 0072).

Závěrem upozorňujeme že čl. 2.2.4 Přílohy nař. vlády č 101/2005 Sb. má na mysli označení vedení bezpečnostními značkami podle nař. vlády č 11/2002 Sb. ve znění nař. vlády č. 405/2004 Sb. - § 4 odst. 2.

b) Revizní kniha v nízkotlakých kotelnách

Při řešení problematiky je potřebné vycházet z § 4 vyhl. ČÚBP č. 91/1993 Sb., kde se u kotlů na plynná paliva s jmenovitým tepelným výkonem 50 kW a vyšším požaduje, dodání revizní knihy plynového spotřebiče a dokumentace k přívodu plynu, a to od dodavatele plynového zařízení.

Nová ČSN 07 0703 Kotelny se zařízeními na plynná paliva, účinnost 1.2. 2005 čl. 12.4 uvádí i dodání dokumentace k plynovodu.

Inspektorát bezpečnosti práce v roce 2000 mohl použít při výkonu dozoru nezávazné ČSN 38 6420 Průmyslové plynovody vycházeje zřejmě z předpokladu, že plyn pro kotelnu je zajišťován průmyslovým plynovodem, a proto vyžadoval zpracování revizní knihy. Dá se však připustit v současné době, a to s přihlédnutím k charakteru budovy, ve které je umístěna kotelna, aplikaci ČSN EN 1775. Nejasnost při použití citovaných norem odstranilo vydání nové ČSN EN 1775 a nahrazení ČSN 38 6420 novými ČSN EN 15001-1, -2.

c) Definice nízkotlaké kotelny podle vyhl. ČÚBP č. 91/1993 Sb.

Již tradičně sehrávají z hlediska péče o bezpečnost provozu důležitou úlohu tzv. nízkotlaké kotelny, tj. kotelny, které jako objekt nebo část objektu mají umístěn alespoň jeden kotel:

  1. Parní s konstrukčním přetlakem do 0,05 MPa,
  2. Kapalinový s nejvyšší pracovní teplotou kapaliny, nepřevyšující bod varu při přetlaku 0,05 MPa, popř. další zařízení provozně související, přičemž nerozhoduje, zda v jedné kotelně jsou kotle stejného typu.

Samotná vyhláška ČÚBP se vztahuje na organizace a fyzické osoby provozující podnikatelskou činnost a na jejich pracovníky při projektování, zřizování, umístění a provozu nízkotlakých kotelen, se jmenovitým tepelným výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším a kotelen se součtem jmenovitých tepelných výkonů větším než 100 kW.

REVIDOVANÉ TPG 908 02 - VĚTRÁNÍ PROSTORŮ SE SPOTŘEBIČI NA PLYNNÁ PALIVA S CELKOVÝM VÝKONEM VĚTŠÍM NEŽ 100KW

V podstatě se jedná o metodiku při stanovování požadavků na větrání takových prostorů. Protože není k dispozici obdobný technický předpis na větrání prostorů se spotřebiči s výkonem 50 - 100 kW, lze přiměřeně využít tohoto předpisu rovněž pro řešení větrání prostorů se spotřebiči s výkonem 50 - 100 kW.

Při revizi těchto pravidel byly zohledněny zkušenosti s jejich užitím v praxi, poznatky vědy a techniky z oblasti vzduchotechniky a v neposlední řadě byl zohledněn aktuální předpisový stav, tj. nové a revidované normativní dokumenty a právní předpisy. Rozsah platnosti má vazbu na platnost výše uvedených předpisů, pokrývá výkonovou řadu spotřebičů a stanovuje požadavky pro jejich umisťování v prostorech.

Revidovaná pravidla zohledňují praxi v plynárenství, kde se v současné době hodnotí energetický obsah topných plynů podle hodnoty spalného tepla, dále se respektují nově používané jednotky, protože v praxi se místo MJ používají kWh. V souvislosti s tím byly provedeny rozměrové analýzy ve výpočtových vzorcích.

Pro přesný výpočet teoretického objemu spalovacího vzduchu byly doplněny stechiometrické spalovací rovnice. Rovněž byly opraveny některé chyby v rovnicích pro výpočet potřebného vzduchu pro větrání.

Dále byly odstraněny nejasnosti v pojmech prostor a kotelna, stejně tak byl blíže zpřesněn charakter spotřebičů uváděných v textech normativních dokumentů, např. kotel, ohřívač, pec.

Struktura TPG odpovídá zavedenému konsensu. Po kapitolách Rozsah platnosti, Názvosloví a Hlavní použitá označení postupně následuje řešení předmětu tohoto TPG.

V části Všeobecně jsou uvedeny obecné požadavky a parametry potřebné pro řešení problematiky větrání.

Technologie spalování plynu v topeništích spotřebičů vyžaduje přívod potřebného množství spalovacího vzduchu. U spotřebičů v provedení B se spalovací vzduch nasává z prostoru, proto musí být do prostoru přiváděn přirozeným nebo nuceným způsobem. U spotřebičů v provedení C spalovací vzduch větrání prostoru neovlivňuje.

Z důvodů možného výskytu látek nebezpečných lidskému zdraví nebo látek nebezpečných výbuchem je nutno prostor větrat požadovanou intenzitou výměny vzduchu, a to i když výskyt těchto látek (škodlivin) v prostorech je nahodilý, časově neustálený. Přívodem venkovního vzduchu a odvodem vzduchu z prostoru do venkovního prostoru se zajišťuje odvod škodlivin tak, aby jejich koncentrace nepřekročily přípustné hodnoty.

Zdravotně nezávadné ovzduší v prostorech vyžaduje, aby v prostředí nebyly překračovány nejvyšší přípustné koncentrace škodlivin NPK-P [mg/m3, % obj.] a aby teplota vzduchu v prostoru ti vyhovovala hygienickým požadavkům. Obecně platí, že hodnoty NPK-P jsou podstatně nižší než koncentrace dolní meze výbušnosti Ld stejných látek.

Výpočtem se proto stanoví průtok spalovacího vzduchu Vs [m3/s]; průtok větracího vzduchu Vi [m3/s] pro zajištění předepsané intenzity větrání v prostoru I [1/h]. Dále se vypočte teplota vzduchu v prostoru ti [°C], případně ohřev větracího vzduchu a doplňkový průtok vzduchu pro odvod letní tepelné zátěže; ohřev přiváděného vzduchu musí být minimalizován, je třeba však vždy zařízení prostoru ochránit před zamrznutím.

Další kapitola se zabývá přívodem spalovacího vzduchu

Průtok spalovacího vzduchu Vs [m3/s] pro hoření plynu v topeništích spotřebičů se určí výpočtem na základě znalosti chemického složení plynu (přesně), nebo přibližně ze spalného tepla spalovaného plynu podle empirických vztahů.

Přesné stanovení teoretické potřeby spalovacího vzduchu vychází ze stechiometrických rovnic pro spalování hořlavých složek plynu, tj. H2 (vodíku), CO (oxidu uhelnatého), CH4 (metanu), C2H6 (etanu), C3H8 (propanu), C4H10+ (butanů a vyšších uhlovodíků).

kde xH2, xCO, xCH4, xC2H6, xC3H8 a xC4H10+ jsou objemové zlomky odpovídající obsahu hořlavých složek v plynu.

Přibližná hodnota teoretického objemu spalovacího vzduchu Vmin (při normálních podmínkách - teplota 0 °C, tlak 101,3 kPa), potřebný pro dokonalé spálení 1 mn3 plynu se stanoví podle empirického vztahu:

Vmin = 0,864.Ho - 0,25 [mn3/mn3]

Skutečný objem spalovacího vzduchu pro spálení plynu v konkrétním topeništi se stanoví na základě součinitele přebytku vzduchu λ [-] potřebného pro dané topeniště. Objem spalovacího vzduchu Vskut [m3/mn3] pro skutečné podmínky (pro teplotu t [°C] a tlak p [kPa]), zohledňující součinitel přebytku vzduchu λ [-], je dán vztahem:

Průtok spalovacího vzduchu Vs [m3/s], který je třeba přivádět do prostoru pro spalování P [mn3/s] plynu, se stanoví ze vztahu:

kde

kde

ΣQk [kW] je součet tepelných výkonů spotřebičů v prostoru (pro jmenovitý tepelný výkon spotřebičů: ΣQmax);
η [-] je účinnost spotřebičů.

V nejobsáhlejší části řeší TPG problematiku větrání.

V podstatě jsou dva základní důvody pro větrání - zajištění předepsané výměny vzduchu a zajištění požadovaného mikroklimatu (požadované teploty) v prostoru.

Ve všech prostorech se spotřebiči v provedení B i C musí být zajištěna za všech provozních podmínek minimální intenzita větrání I = 0,5 1/h. Průtok vzduchu Vi [m3/s] pro zajištění předepsané intenzity větrání I [1/h] se stanoví v závislosti na celkovém objemu větraného prostoru.

Dalším důvodem pro větrání je dodržení mikroklimatu v prostorech určeného hygienickými předpisy.

V zimním období jsou v prostorech vnitřní tepelné zisky od spotřebičů a rozvodů tepla, z důvodů kvalitní tepelné izolace, relativně malé. To snižuje ztráty při výrobě tepla, ale neposkytuje v mnoha případech dostatečný tepelný tok pro ohřátí venkovního větracího vzduchu. Prostory, vzhledem k automatickému provozu spotřebičů, nevyžadují trvalý pobyt osob. Neuplatňují se proto požadavky na optimální parametry mikroklimatu. V zimním období se připouští minimální teplota v prostorech tg min = 7 °C.

V letním období se ve shodě s obecnými požadavky na větrání teplých a horkých provozů požaduje, aby v prostorech teplota nepřekročila maximální hodnotu tg = te + 10 [°C], kde te je teplota venkovního vzduchu (pro výpočet platí: te max = 30 °C).

Při výpočtech tepelných bilancí podle těchto technických pravidel se předpokládá tg = ti.

Výpočet teploty vzduchu ti v prostorech se provádí pro dvě extrémní období:

  • zimní období, s minimálními výpočtovými teplotami venkovního vzduchu te min = -12, -15, -18 °C;
  • letní období, s maximální výpočtovou teplotou venkovního vzduchu pro celé území ČR te max = 30 °C.

Tepelnou bilanci prostoru ovlivňují:

  • vnitřní zdroje tepla - vnitřní tepelné zisky Qi [kW];
  • venkovní tepelné ztráty v zimě Qez [kW], resp. venkovní letní tepelné zisky Qel [kW].

Vnitřní tepelné zisky zahrnují tepelné zisky uvolňované z povrchu spotřebičů, potrubí a armatur. Orientačně lze stanovit maximální zisky ze vztahu:

kde součinitel Z [%] vyjadřuje podíl tepelných zisků uvolňovaných do prostoru ze jmenovitého tepelného výkonu spotřebičů Qmax. Pro spotřebiče je Z přibližně 0,5 až 0,6 %.

Zvýšení tepelných zisků vlivem přestupu tepla z povrchu potrubí a armatur je ve vztahu vyjádřeno součinitelem 1,3 až 2,0. U moderních spotřebičů v prostorech se součinitelé pohybují s ohledem na kvalitu tepelných izolací u spodní hranice.

Zimní maximální tepelná ztráta prostoru Qez max se počítá podle ČSN EN 12831.

Při výpočtu letních venkovních tepelných zisků (zahrnujících vliv sluneční radiace a vliv teploty venkovního vzduchu) lze zjednodušeně uvažovat pouze zisky sluneční radiací prosklenými plochami. S ohledem na akumulaci tepla do vnitřních stěn prostoru je možno stanovit orientačně výpočtové maximální letní tepelné zisky Qel max [kW] ze vztahu:

Qel max = (0,5 až 0,6) . Qel max rad

kde Qel max rad [kW] jsou maximální zisky sluneční radiací v 15 hodin v měsíci srpnu pro daný prostor.

Teplota vzduchu v prostoru se předpokládá pro výpočet letních tepelných zisků ti max = 40 °C. Při výpočtu letních tepelných zisků lze využít údajů intenzit sluneční radiace z ČSN 73 0548.

Venkovní letní tepelné zisky ovlivňují teplotu vzduchu ti v prostoru převážně v případech, kdy obvodové stěny prostoru jsou značně propustné pro sluneční radiaci (např. značně prosklené plochy); v ostatních případech lze letní venkovní tepelné zisky zanedbat.

Výpočet teploty vzduchu v prostoru ti [°C]

Schéma tepelné bilance prostoru je znázorněno na obrázku 1. Tepelná zátěž prostoru Qz [kW] je tepelný tok odváděný z prostoru větracím vzduchem. Zátěž Qz se určí takto:

  • v zimním období Qz = Qi - Qez
  • v letním období Qz = Qi + Qel


Obrázek 1 - Tepelná bilance prostoru

Pro daný průtok přiváděného venkovního vzduchu Vp [m3/s] a teplotu venkovního vzduchu te [°C] se stanoví teplota vzduchu v prostoru ti [°C] ze vztahu:

kde

Qz [kW] je tepelná zátěž prostoru
ρe [kg/m3] hustota vzduchu
c = 1,01 [kJ/kg K] měrná tepelná kapacita vzduchu.

Hustota vzduchu ρe [kg/m3] je dána pro suchý vzduch o teplotě te [°C] a střední barometrický tlak ρ = 98,1 kPa vztahem:

Průtok přiváděného vzduchu Vp ve vzorci (12) je dán větší hodnotou z průtoků spalovacího vzduchu Vs a průtoku pro zajištění požadované intenzity větrání Vi. Výpočet ti se doporučuje provést v průběhu ročního období, v charakteristických provozních stavech (daných tepelným výkonem spotřebičů v prostoru).

Kontrola teploty vnitřního vzduchu v prostoru ti [°C]

Pokud je hodnota vypočtené teploty ti po dobu provozu spotřebičů v prostoru v rozmezí 7 až 40 °C, je stav vyhovující. Jinak je třeba provést následující opatření:

a) Teplota ti stanovená výpočtem je v zimě menší než 7 °C: přiváděný vzduch o průtoku Vp je nutno ohřívat. Tepelný výkon Qoh [kW] potřebný k ohřevu průtoku Vp [m3/s] v ohřívači větrací jednotky na požadovanou minimální teplotu vzduchu v prostoru ti min = 7 °C je dán vztahem:

kde ti [°C] je vypočtená teplota vzduchu v prostoru

b) Teplota ti stanovená výpočtem je v létě větší než 40 °C: aby bylo dosaženo požadované teploty vzduchu v prostoru ti max = 40 °C (při te max = 30 °C), je třeba zvýšit průtok přiváděného vzduchu Vp na hodnotu Vp let danou vztahem:

Pro tento účel lze zřídit doplňkové větrání nebo použít větrací zařízení s regulací průtoku vzduchu.

c) V prostoru větraném přirozeným způsobem se navrhnou doplňkové (uzavíratelné) větrací otvory pro přívod a odvod vzduchu.

d) V prostoru větraném nuceně lze instalovat doplňkový ventilátor pro přívod vzduchu o průtoku (Vp let - Vp), případně i doplňkový ventilátor pro odvod vzduchu, při respektování 8.5. Rovněž je možné použít větrací systém s regulací průtoku vzduchu. V nuceně větraném prostoru lze řešit i klimatizací.

Návrh a provedení větracích zařízení řeší kapitola 8 tohoto TPG.

Prostory mohou být větrány systémy:

  • přirozeného větrání;
  • nuceného větrání;
  • sdruženého větrání.

Vzhledem k obsáhlosti této problematiky odkazuji na detailní řešení větrání, které je k dispozici v uvedené kapitole TPG.

Dimenzování větracích zařízení

Dimenzování větracích otvorů pro přirozené větrání. Při dimenzování větracích otvorů pro přirozené větrání se předpokládá, že spalovací vzduch se při provozu spotřebičů v prostoru nasává otvory u podlahy i otvory pod stropem. V provozních přestávkách musí přirozené větrání zajistit alespoň požadovanou intenzitu větrání I [1/h] průtokem vzduchu Vi. Z uvedeného vyplývá, že otvory musí být dimenzovány tak, aby zajistily postačující objem vzduchu daný součtem objemu potřebného pro spalování i větrání.

Postup výpočtu velikosti otvorů, umístění větracích otvorů a limitní hodnoty tlakových ztrát jsou uvedeny v čl. 9.1. Dimenzování větracích šachet, resp. vzduchotechnického potrubí pro přirozené větrání řeší čl. 9.2.

Zásady dimenzování nuceného větrání

Požadovaný průtok vzduchu v prostoru se zajišťuje mechanickým větracím zařízením. Pro větrání prostorů se používají:

  • samostatné ventilátory pro přívod venkovního vzduchu (není-li třeba jeho ohřev) a ventilátory pro odvod vzduchu z prostoru;
  • větrací jednotky zahrnující filtr, ohřívač, ventilátor (pro přívod venkovního vzduchu, je-li nutný jeho ohřev);
  • teplovzdušné jednotky zahrnující filtr, ohřívač, ventilátor (pro ohřev oběhového vzduchu v prostoru, je-li nutno vzduch v prostoru ohřívat při přirozeném i nuceném větrání).

Návrh větracího zařízení zahrnuje:

  • návrh ventilátoru (samotného nebo uloženého ve větrací jednotce), tj. stanovení průtoku vzduchu dopravovaného ventilátorem [m3/s] a stanovení dopravního tlaku ventilátoru [Pa];
  • návrh ohřívače vzduchu ve větrací nebo teplovzdušné jednotce s ohřevem vzduchu;
  • návrh filtru vzduchu ve větrací nebo teplovzdušné jednotce s ohřívačem vzduchu.

Způsob výpočtu tlakových ztrát a postup při navrhování větracího zařízení řeší články 9.4.-9.7.

Poslední kapitoly TPG jsou věnovány závěrečným ustanovím a přehledu souvisejících předpisů a legislativy.

Pramen: vyhl. č. 48/1982 Sb., nař. vl. č. 101/2005 Sb., ČSN 07 0703, TPG 908 02 - Větrání plynových kotelen, příspěvek Ing. Seidla na školení GAS s. r. o.

 
English Synopsis
Ensurance of safe operation of boiler rooms with gaseous fuel equipment according to regulations

Boiler room with gaseous fuels are undoubtedly the work, which is necessary primarily for the protection of the public interest (safety, protection of life and health of people, etc.) to pay attention to the stage design and installation. Extension, then ensure their safe and reliable operation.

 

Hodnotit:  

Datum: 3.1.2011
Autor: Ing. Eva Jochová   všechny články autoraIng. Zdeněk Přibyla, GAS s. r. o.   všechny články autoraRecenzent: doc. Ing. Vladimír Jelínek, CSc.



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcích 


Projekty 2017

Partneři - Vytápíme plynem

logo JUNKERS
logo PROTHERM
logo THERMONA
logo BAXI
logo ENBRA

Partneři - Vytápění

logo FV PLAST
logo DANFOSS
logo THERMONA
logo FENIX
logo GEMINOX
logo ENBRA
 
 

Aktuální články na ESTAV.czStavby z přírodních materiálů a přírodní zahrady lákají stále více lidíPraha chce získat sto procent Pražských vodovodů a kanalizacíInstalace akumulačních krbových kamen Nunnauuni krok za krokemKvalitní rolety neslouží jen ke stínění