Zajištění primárních paliv pro dodávky tepla z tepláren, ohrožena je dodávka pro milion obyvatel

Problematika teplárenství je pak komisí vnímána jako jeden ze zásadních problémů z pohledu nutnosti zajištění paliv pro výrobu tepelné energie.

Základní statistika tepla v ČR

• roční spotřeba tepla v ČR - cca 380 PJ, z toho je ze zdrojů CZT dodávána polovina,
• dálkové zásobování teplem - 1,6 miliónu bytů (odhadem 4,5 miliónu obyvatel), z toho je pro 1 milión bytů zajišťováno teplo z uhlí

Případný přechod dálkového zásobování teplem na jinou palivovou základnu (zejména zemní plyn a obnovitelné zdroje energie) je časově, ekonomicky i technicky obtížně proveditelný, nehledě na značné zvýšení dovozu zemního plynu. Závažným argumentem je i zvýšení závislosti zásobování teplem na dovozu primárních zdrojů.

Výsledkem nedostatku paliva a odkládání řešení tohoto zásadního problému může být postupný rozpad soustav dálkového zásobování teplem. Síť pro rozvod dálkového tepla patří k největším v rámci Evropské unie a byla v posledních letech významně modernizována včetně zdrojů teplo vyrábějících. Bez soustav CZT je ohrožena i ekologická technologie kombinované výroby elektřiny a tepla (kogenerace).

Řešení vidíme pouze v objektivní diskusi o zajištění dostatku paliva pro výrobu a zásobování tepelnou energií a přehodnocení těžebních limitů. V zájmu zabezpečení tepla v ohrožených lokalitách musí být neodkladně přijata taková opatření, která zajistí dostatek uhlí pro potřeby zásobování teplem.

V dlouhodobém horizontu je třeba jasně definovat strategii v rámci dálkového zásobování teplem včetně rozhodnutí o další míře využití domácího uhlí, obnovitelných zdrojů energie, zemního plynu a dalších zdrojů energie a tepla. A to především tak, abychom naplnili vizi Evropské unie, pro kterou jsou sítě dálkového vytápění pohotové energetické infrastruktury, jež nám v budoucnu umožní za ekonomicky, ekologicky a technicky přijatelných podmínek využívat obnovitelné a alternativní zdroje energie v místě a dále zpracovávat veškeré odpadní či přebytečné teplo vznikající v jejich dosahu.

Rizika, hrozby a problematická místa vynucené přestavby tepláren z hnědého uhlí na zemní plyn a biomasu v příštích letech

Při pokračování současné úrovně těžby pouze uvnitř Územních ekologických limitů z roku 1991, bez jejich posunu do II. etapy lomu ČSA a Bílina, dojde k vyuhlení těžitelných zásob dříve než se předpokládalo. V roce 2025 bude zbývat zlomek vytěžitelných zásob, které však budou využívány výhradně vlastníky dolů pro vlastní výrobu elektřiny a tepla.

Teplárenství bude bez hnědouhelného paliva. Teplárnám končí kontrakty na hnědé uhlí mezi lety 2009 až 2015, většině bez možnosti uzavření nových. Plošná náhrada hnědého uhlí biomasou či zemním plynem není fakticky možná. Mimo přechod několika menších tepláren na zemní plyn je nereálná a znamenala by likvidaci tepláren se všemi dopady na hospodářský vývoj, zaměstnanost a destabilizaci postižených regionů i průmyslu. V případě rozpadu soustav dálkového vytápění hrozí i přímé negativní dopady do životního prostředí.

Krátké shrnutí co nám hrozí:

1. Desítky miliard korun vynucených investic do přestavby zdrojů na zemní plyn, či biomasu.
2. V mnoha případech ztráty neodepsaných investic v řádech desítek milionů až miliard kč.
3. Nemožnost získání dostupných technologií v reálné době do roku 2012 -2013. Obrovský cenový nárůst investic.
4. Faktická neexistence potřebných velikostí technologií při přestavbě (zejména u biomasy), nutná likvidace řady stávajících funkčních zařízení(odsíření, denitrifikace).
5. Významné snížení účinnosti řady teplárenských zdrojů. Nárůst škodlivin v ovzduší - emisí (nox).
6. V řadě případů neexistence kapacitně dostupných plynovodů, zajišťujících potřebný objem plynu. Neexistence garancí rezervovaných kapacit pro dodávky zemního plynu.
7. Zcela nereálné a nezajistitelné potřebné objemy biomasy a to i v případě pouze částečné substituce hnědého uhlí!! Dodatečné zatížení ovzduší emisemi z dopravy biomasy.
8. Po realizaci investic nárůst cen tepla do úrovní převyšujících v řadě případů hodnoty 1200,-kč/gj, tzn. Způsobující faktickou likvidaci zákazníků i tepláren.
9. Nemožnost financování z vlastních, zdrojů, nenávratnost takové investice a nemožnost získání bankovních úvěrů.
10. jako sekundární dopad také díky ztrátě rentability těchto zdrojů významné výpadky v daňových příjmech státu.
11. enormní růst cen tepla by vedl k sociálním dopadům na obyvatelstvo a snížení konkurenceschopnosti průmyslu.

I. Vynucená přestavba hnědouhelných zdrojů do zemního plynu.

Nedostatečná kapacita středotlakých rozvodů plynu nestačí na předpokládané budoucí objemy potřebného zemního plynu. V nejbližší době je nereálné přivedení vysokotlakých vedení ke zdroji - přechody přes komunikace, soukromé pozemky a další infrastrukturu.

Přechod na zemní plyn v nejjednodušší variantě prosté výměny hnědouhelných kotlů za plynové je cenově nejpřijatelnější, je však v rozporu se Zákonem č. 406/2000 Sb. (Zákon o hospodaření s energií)- neumožňuje ekonomické využití energie v zemním plynu.

V případě prosté výměny paliva (rekonstrukce kotlů) nelze splnit požadavky tohoto zákona a navazující vyhlášky 150/2001 Sb. v platném znění. Na zdroj se totiž bude pohlížet jako na nový zdroj, kde je vyžadována vyšší účinnost celého cyklu výroby elektřiny a tepla.

Dodávka a výstavba plynových parních kotlů o značné velikosti je do roku 2012/ 2013 zcela nereálná z důvodů dodavatelských lhůt v současnosti dostupných dodavatelů technologií. Nejdříve by kotle takového výkony mohly být zajištěny kolem roku 2015/2016.

Ve většině případů vycházejí obě varianty přestavby do zemního plynu (výměna výtopenskými kotli i paroplynový cyklus) při znalosti současných cen jako z vlastních zdrojů neufinancovatelné, ekonomicky nenávratné a likvidační. Pokud budou ceny výstupů reflektovat nárůst nákladů výroby, bude to v případě přestavby do zemního plynu znamenat kolem roku 2012 nárůst konečné ceny tepla do úrovní 1100 až 1200 Kč/GJ bez DPH. To je zhruba trojnásobek současných cen tepla z hnědého uhlí.

S ohledem na fakt, že výroba a rozvod tepelné energie se uskutečňují ve veřejném zájmu a stát pro toto podnikání udělil subjektům licenci pro existující zařízení na dobu 25ti let, mohlo by jakékoli rozhodnutí státu znemožňující podnikání za daných podmínek vyvolat vlnu arbitráží s cílem získat náhrady za "zmařené investice".

II. Vynucená přestavba hnědouhelných zdrojů do biomasy.

Vedle neexistence odpovídajících velikostí technologií je nejkritičtějším místem přestavby palivo - biomasa. V úvahu přichází dřevní štěpka a doplňkově peletky. Na základě posouzení lesnatosti je u nás využitelná produkce 1,6 mil. tun dřevní štěpky ročně. Ani jeden z 30ti analyzovaných subjektů není schopen zajistit více než 15% své potřeby biomasy do svozové vzdálenosti 80 km. Roční potřeba biomasy při úplné náhradě za celou skupinu představuje 18 mil. tun. To je 11ti násobek dostupného množství.

Vynucené investice do přestavby na biomasu představují v absolutních hodnotách ještě vyšší sumy, než investice do přestavby na zemní plyn. Při nedostupnosti kotlů v požadované výkonové třídě jsou kaskádové instalace menších výkonů téměř všude nerealizovatelné z důvodů omezených prostor uvnitř areálů tepláren. Pro většinu subjektů je reálnost přestavby zdrojů až po roce 2015.

Řada tepláren si bude konkurovat při získávání již tak omezeného množství biomasy. "Lehká biomasa" má při stejném tepelném obsahu 7 až 12 x větší objem než uhlí. Pro takový nárůst skladovacích ploch jsou areály tepláren malé. Už při náhradě 10 % uhlí musíme počítat ročně s desetitisíci přejezdů velkoprostorových automobilových nákladních souprav.

Nárůst poptávky po biomase mnohonásobně převyšující produkci dramaticky zvedne její cenu. Stejně jako u přestaveb na zemní plyn při znalosti současných cen vstupů a výstupů vychází varianta komplexní náhrady hnědého uhlí biomasou jako ekonomicky nenávratná a likvidační pro naprostou většinu zdrojů. Oproti variantě náhrady zemním plynem jsou předpokládané investice výrazně vyšší. V případě přestavby zdrojů do biomasy se nové ceny tepla dostávají v některých případech až k úrovni 2000 Kč/GJ, což je naprosto likvidační situace pro teplárny a jejich odběratele.

Dopady vynucené náhrady hnědého uhlí v teplárenství a předpokládané následky pro průmysl a obyvatelstvo

Menší městské zdroje mají větší podíl dodávky bytovému sektoru, u velkých tepláren je tomu naopak, převažují zpravidla technologické odběry. Teplárny i závodní. energetiky jsou však historicky navázány na oba segmenty a ztráta jednoho z nich by vyvolala okamžitě neřešitelné existenční problémy zdroje.

Uvažovaná přestavba hnědouhelných zdrojů do biomasy, případně zemního plynu by vyvolala po realizaci investice cenový šok, který by se projevil skokově až trojnásobným zvýšením ceny tepla pro konečné odběratele.

V teplárenství existuje dlouhodobě hraniční cena tepla, při které se ještě vyplatí zákazníkovi setrvat u stávajícího dodavatele a není výhodné budovat vlastní zdroje Tato cena je v současnosti pro obyvatelstvo kolem cca 580 Kč/GJ na sekundární síti (včetně DPH). U průmyslových odběratelů je to výrazně méně.

I přes fakt, že ceny tepla právě z hnědouhelných zdrojů se dnes pohybují výrazně pod touto hranicí (cca 350 - 450 Kč/GJ), vynucená přestavba zdrojů by měla za následek více jak několikanásobek současné hraniční substituční ceny (cca 1200 až 1300,-Kč/GJ u náhrady zemním plynem a až 2000 Kč/GJ při plné náhradě biomasou).

Toto by vyvolalo okamžité reakce v obou klíčových skupinách zákazníků. Vyrobená elektřina na těchto zdrojích by byla také v cenách pravděpodobně neakceptovatelných trhem. Při výrobě elektřiny by tak došlo k zásadním výpadkům pro bilanci výroby ČR!

Dopady do průmyslu

Vynucená náhrada hnědého uhlí u velkých teplárenských a závodních zdrojů, případně jejich zánik by pochopitelně vedly k dramatickým problémům a ztrátě konkurenceschopnosti mnoha průmyslových podniků. Mělo by to i vážné dopady do zaměstnanosti a hospodářské stability regionů se zcela neodhadnutelnými dopady na životní prostředí a celkovou ekonomiku českého státu.

Dopady na obyvatelstvo

Vývoj směrem k vynucené náhradě hnědého uhlí v České republice by měl za následek enormní sociální dopady pro obyvatelstvo z důvodů drastického nárůstu cen tepla, se všemi doprovodnými důsledky. Přechod na alternativní vytápění situaci nevyřeší, vyvolá další enormní investice a ve svém důsledku povede k většímu znečišťování životního prostředí.

V řadě lokalit by byla situace v případě zániku zdroje ve střednědobém horizontu neřešitelná a obyvatelstvo by zůstalo bez zásobování teplem a teplou vodu. Tento vývoj by znamenal značné sociální otřesy a neschopnost hradit náklady za energie u významné části obyvatelstva závislého na centrálních dodávkách tepla.