Náhlá změna počasí paralyzovala před 40 lety téměř celou zemi
O Vánocích bylo kolem nuly a před koncem roku se teploty šplhaly přes deset stupňů, v noci ze Silvestra na Nový rok se přes Krušné hory převalila vlna extrémně studeného vzduchu.
© Fotolia.com
Náhlý pokles teploty o desítky stupňů Celsia paralyzoval na přelomu let 1978 a 1979 velkou část Československa. Ranní teploty na 1. ledna 1979 se propadly až k 15 stupňům pod nulou. Zamrzlo uhlí u elektráren, výhybky i auta a s následky mrazu se Československo potýkalo téměř měsíc.
Nebývalé studené počasí, které způsobil příliv mrazivého arktického vzduchu, již o několik dní dříve ochromilo severní části východního i západního Německa. Celá situace se pak v Československu vlastně jen opakovala. Nejprve přišla povánoční obleva a téměř jarní počasí provázené deštěm, které rázně ukončil úder mrazivého severského vzduchu. Pamětníci vzpomínají, že pokud odešli na silvestrovský večírek jen v lehké bundě, druhý den po probuzení riskovali zápal plic.
Obrovské problémy způsobil náhlý nástup mrazů v energetice i dopravě. Uhlí uskladněné pod širým nebem u elektráren, které v předchozích dnech promoklo, zmrzlo v nerozbitnou hmotu - a nové nebylo kde vzít. Podobně na tom bylo také uhlí zmrzlé přímo ve vagónech. Na železnici navíc zamrzly výhybky, praskaly koleje a potíže měly i samotné povrchové hnědouhelné doly. Mráz v nich zastavil těžební stroje, vlivem mrazu se znovu a znovu trhaly pásové dopravníky.
Potíže se ovšem nevyhnuly ani silniční dopravě, kterou komplikovaly nejen přívaly sněhu. Automobily, které ještě na Silvestra stály v kalužích, měly náhle kola pohřbená v ledu. Rychlý pokles teploty o 25 a 30 stupňů často odnesly akumulátory, takže je nešlo nastartovat, ve vznětových vozech zamrzla nafta. Největší potíže ale byly pojené s uhlím, na kterém v té době prakticky zcela závisela dodávka elektrické energie, jaderné elektrárny se tehdy teprve stavěly.
Vláda proto rozhodla o razantních úsporách elektřiny. Energeticky náročné provozy jako hutě najely na omezený provoz, podniky začínaly pracovat v osm ráno místo v šest, aby se ušetřilo za svícení, zaváděly se noční směny. Ze dvou televizních programů vysílal jen jeden, nejdřív až od sedmi večer a později od půl deváté. Důvod přitom byl spíš na straně diváků než u studií a vysílačů, spotřeba všech přijímačů se totiž tehdy rovnala výkonu jedné menší elektrárny.
Šetřilo se i občasným vypínáním proudu, někde se snížila intenzita veřejného osvětlení, zavřela divadla nebo muzea. Problémy ale nebyly jen s dodávkou elektřiny, uhlí totiž zamrzlo i v teplárnách a řadu dálkově vytápěných sídlišť tak postihly výpadky topení. Když se ukázalo, jak moc je energetická krize závažná, sáhla vláda také k vyhlášení mimořádných prázdnin pro školáky. Nejprve trvaly týden, nakonec se ale protáhly na téměř celý leden. Daní za to ale bylo zrušení jarních prázdnin.
Během ledna se - také díky zlepšení počasí - podařilo ledovou kalamitu překonat, a to i za použití netradičních prostředků. Kry na Labi například rozrážel říční ledoborec Anhalt zapůjčený z východního Německa, pro zásobování důležité elektrárny ve Chvaleticích na východě Čech uhlím zase fungoval v nepřetržitém provozu řetěz zhruba stovky nákladních automobilů s přívěsy, které jen o pár týdnů dříve skončily s převážením řepy do východočeských cukrovarů.
Odborníci prudkou změnu počasí, spojenou s poklesem teplot během několika hodin až o 30 stupňů Celsia, označují za nejdramatičtější ochlazení, které ve 20. století střední Evropu postihlo. Podobná, ovšem už ne tak extrémní situace nastala o šest let později. Tehdy opět přišel od severu arktický vzduch, ochlazení ovšem bylo pomalejší, na druhou stranu ovšem během zhruba týdenních mrazů klesly teploty vzduchu na 20 až 30 stupňů pod nulou.
