Volba otopné soustavy bývá jedním z klíčových rozhodnutí, které stavebník během projektování stavby dělá s vědomím, že pokud čas ukáže, že nevybral správně, bude náprava velice obtížná a finančně nákladná. Při hodnocení jednotlivých variant posuzujeme zejména pořizovací cenu každé z nich - investiční náklady, a dále cenu, za kterou budeme v budoucnosti otopnou soustavu provozovat - provozní náklady. Pouze kombinací obou hledisek můžeme získat objektivní výsledek, nicméně i ten může být do určité míry spekulativní, protože do hodnocení provozní složky vstupuje řada parametrů, které se v čase mění a nikdo nedokáže zaručit jejich výši v dlouhodobém horizontu.
Provozní náklady představují veškeré naše finanční plnění spojené s provozem otopné soustavy vyjma vstupní investice. Patří mezi ně nákup paliva včetně souvisejících daní a poplatků, energie na pohon topného média, servisní prohlídky a pravidelná údržba zařízení včetně komínového tělesa, pokud jej zdroj otopné soustavy pro svůj provoz vyžaduje, nákup a výměna opotřebených součástí, a je-li stavba financována prostřednictvím úvěru, potom také příslušná část úroků nabíhajících po dobu splácení úvěru. Na zásadní odlišnosti v některých uvedených bodech narazíme v případě, uvažujeme-li o bytě v domě se společným zdrojem tepla a otopnou soustavou. Zde je třeba mít na paměti, že existuje závazná legislativa, která upravuje způsob rozúčtování nákladů na vytápění a přípravu teplé vody, což znamená, že neplatíme vždy to, co spotřebováváme, ale určitý vypočtený podíl z toho, co spotřebuje celý dům. Na druhou stranu, podobný solidární princip je uplatňován i u údržby systému, která bývá hrazena z tzv. fondu oprav, do kterého všichni nájemníci nebo spolumajitelé bytových jednotek přispívají.
Správně určit náklady na provoz otopné soustavy po dobu její životnosti je proto velice obtížné. Vyvíjí se jednak ceny energií, ale i cena práce a servisních úkonů a v neposlední řadě i legislativa, která dokáže některé předpoklady obrátit zcela naruby, důkazů bychom našli v nedávné historii hned několik. To ale neznamená, že bychom měli na posuzování nákladů spojených s provozem a údržbou rezignovat. Na tento přístup totiž spoléhají někteří developeři, jejichž prioritou je maximálně ušetřit investiční náklady na otopnou soustavu. Co bude stát provoz a údržba je už nezajímá, to nechávají na budoucí vlastníky.
Zahájení, přerušení a ukončení dodávek tepla v období 1. 9. – 31. 5. se odvíjí od průměrných denních teplot venkovního vzduchu a prognózy počasí ČHMÚ. Teplárny začínají s dodávkami tepla, jestliže dva po sobě jdoucí dny klesne průměrná denní teplota pod 13 °C a není očekáván další den vzestup teplot.
