Elektrické vytápění má nemalý počet příznivců. Každý dům má přípojku elektřiny a výkon elektrického vytápění se snadno, rychle a přesně reguluje. Ve své nejjednodušší formě přímotopných elektrických topidel v místnostech je instalačně velmi jednoduché. I forma přeměny elektrické energie na tepelnou prostřednictvím topných kabelů, rohoží, fólií, případně v elektrokotli s rozvodem tepla otopnou vodou nevyžaduje mimořádné instalační nároky. V součtu investičních a servisních nákladů jde o nejméně nákladný způsob. Nevýhodou jsou vyšší provozní náklady dané vyšší cenou elektrické energie. Proto se nejvíce uplatňuje v nízkoenergetických domech, kde jsou jiné způsoby investičně násobně náročnější.
Elektrické vytápění v novostavbách
Využití elektrického vytápění je v novostavbách podmíněno splněním legislativou daných kritérií energetické náročnosti budov. To znamená stavět domy nejen s velmi nízkými tepelnými ztrátami, ale i s určitým podílem využití obnovitelných zdrojů, mimo jejich podíl v elektřině odebírané z rozvodné sítě a také s využitím zpětného získávání tepla při větrání. Detailně tuto problematiku definuje od 1. 9. 2020 účinná vyhláška č. 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov.
Teplovodní elektrické vytápění
Teplovodní forma elektrického vytápění umožňuje snadný přechod na jiný zdroj energie, pokud je výhodnější. Zdrojem tepla je v tomto případě elektrokotel, který může být v případě zájmu na snížení spotřeby elektřiny nahrazen tepelným čerpadlem nebo i jiným zdrojem tepla, například kotlem na spalování dřevní hmoty. Pokud tepelné čerpadlo umí vytápět i chladit, pak může stejná soustava řešit i potřebu chlazení vnitřního prostředí. Nicméně tepelné čerpadlo se s ohledem na to, že největší část jím produkované tepelné energie odebírá přírodnímu prostředí, do elektrického vytápění obvykle nezařazuje. To dokazují i podmínky podpůrných dotačních programů Kotlíkové dotace a Nová zelená úsporám.
