Novodobé „ Kladivo na čarodějnice“ je zvednuto

Datum: 21.1.2016  |  Autor: Ing. Jiří Melnikov, STP Územní centrum Liberec, Ing. Petr Novotný, CSc., Technická univerzita v Liberci a Doc. Ing. Josef Patočka, CSc., jednatel firmy VIPA CZ

Od 1. 1. 2016 platí nová vyhláška na rozúčtování vytápěcích nákladů domu na jednotlivé byty, podle které bude prováděno rozúčtování kalendářního roku 2016 po 1. 1. 2017. Znamená to tedy, že rozúčtování roku 2015 bude letos prováděno ještě podle vyhl. č. 372/2001 Sb., ale nabíhající náměry indikátorů je nutné již respektovat podle vyhl. č. 269/2015 Sb.

V čem je nutno spatřovat zásadní změnu mezi původní a novou vyhláškou?

Konečná podoba se zrodila po více než dvouleté snaze uplatnit v pravidlech rozúčtování takové podmínky, které jsou poplatné líbivým a rádoby logickým argumentům. Ty jsou uplatňované rozúčtovatelskými firmami, vycházejícími z fyzikálně pochybené teorie nerespektující vnitřní prostupy tepla mezi byty. Tato pravidla, vytvořená v tehdejší SRN v souvislosti s ropnou krizí, byla později přijata jako výchozí pro převážnou část EU a zformována do norem EN 835 a EN 834, později přijaté jako ČSN EN 835 a ČSN EN 834. Zásadní změnou nové vyhlášky, prosazenou asociací rozúčtovatelů ARTAV, je nové stanovení mezí pro minimální a maximální úhradu. Z původního rozsahu ±40 % od průměru se novou vyhláškou určuje rozsah −20 % a +100 %, přestože zatím co ti, kteří věděli, co může být důsledkem takové změny, navrhovali zachovat původní rozsah, nebo jej zúžit na −20 % až +40 %. Při přepočtu nového rozsahu úhrady na teoreticky možné dosahované teploty v místnosti, to znamená změnu z teplot 14 °C až 26 °C podle původního rozsahu na 17 °C až 36 °C podle nového rozsahu úhrad. To samo o sobě představuje změnu z reálných a dosažitelných teplot na hodnoty poplatné chybným náměrům indikátorů a z fyzikálního hlediska, v případě vysokých teplot, ani dosažitelné (potřebnou tepelnou energii totiž nelze otopným tělesem do místnosti předat).

V čem lze spatřovat zásadní pochybení rozúčtování?

Prvním, nejzávažnějším pochybením, od kterého se odvíjí celá řada problematických opravných zásahů, je nerespektování vnitřních prostupů tepla mezi byty. O tom se může každý, kdo má indikátory na ploše otopného tělesa, přesvědčit sám, aniž by potřeboval poměrně specifické odborné vzdělání. Stačí porovnat podíl maximálních a minimálních náměrů, který by měl, pokud se týká spotřební složky vytápění, korespondovat s dosahovanými vnitřními teplotami. K pochopení celé problematiky je potřeba si uvědomit, že vytápění je činnost vedoucí k dosažení určité teploty v prostředí o určité velikosti, resp. o určité podlahové ploše, pokud výšky místností jsou srovnatelné. K tomu slouží tepelná energie (dále jen teplo) dodávané do místností prostřednictvím otopných těles. Toto teplo není přímo měřeno, ale prostřednictvím indikátorů určováno jako podíl bytu na celkových vytápěcích nákladech domu, změřených na vstupu do domu měřidlem tepla, nazývaným patní měřidlo. Údaj indikátoru, který označujeme jako náměr indikátoru, sice poskytne údaj pro určení množství dodaného tepla do místnosti, ale má nulovou vypovídací schopnost o tom, co se s takto určeným a zaplaceným teplem stalo. Tady začíná zásadní pochybení, které lze ve velice zjednodušené podobě popsat porovnáním dvou sousedních bytů, vytápěných na různé teploty. Vlivem rozdílných teplot dochází k tomu, že uživatel bytu s vyšší teplotou teplo z otopného tělesa odebral, zaplatil, ale současně část tohoto tepla bezplatně předal do sousedního bytu s nižší teplotou. Množství takto předaného tepla závisí na teplotním rozdílu mezi byty a indikátory na otopných tělesech neumí toto předané teplo zaznamenat. V tomto případě není pochybení na straně vyhlášky, ale na straně nevhodného indikátoru. Zásadní pochybení na straně vyhlášky je nutné spatřovat v legalizaci chybných rozúčtování zpracovatelem a to použitím reálným hodnotám neodpovídajícího rozsahu úhrady. Krajním případem je úplné uzavírání otopných těles vedoucí k tomu, že jeden byt má náměry indikátorů nulové a druhý byt, bez ohledu na jejich výši, nepřiměřeně vysoké a vyhláška tak legalizuje i nepřiměřeně vysokou úhradu za vytápění.

Lze z těchto pochybných náměrů indikátorů určit spravedlivou úhradu za vytápění bytu?

Původní vyhláška stanovila rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky. Nová vyhláška uvádí přípustnou hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky. Je na rozúčtovatelských firmách, jakým způsobem přetvoří náměry indikátorů na důvěryhodný a zejména laicky kontrolovatelný rozsah úhrady za vytápění bytu. Odpověď na shora uvedenou otázku je jednoduchá. Z uvedených náměrů indikátorů v rozsahu nula až několik tisíc lze stvořit nějaké rozúčtování, ale nelze stvořit rozúčtování spravedlivé, důvěryhodné a uživatelem bytu laicky kontrolovatelné. K vytvoření nějakého rozúčtování podle fyzikálně nezdůvodnitelných rozsahů náměrů indikátorů, je potřeba řada opravných koeficientů a právní rámec, do kterého je nutno vtěsnat rozsah úhrady. Novou vyhláškou se však tento právní rámec stal fyzikálně nezdůvodnitelný. Tím se stává téměř polovina náměrů indikátorů nepoužitelná a je nahrazena úpravou ve smyslu „někomu přidáme, někomu ubereme“. Záludnost takového postupu je v tom, že umožňuje jednotlivému uživateli bytu pod záminkou utajování citlivých osobních údajů odpírat informace o následných, nekontrolovatelných úpravách, vedoucích mnohde až ke zneužívání rozúčtování ve prospěch určitých jedinců, jak ze strany vlastníků nebo uživatelů bytů, tak ze strany rozúčtovatelů. Mnohem závažnější problém vznikne, až s rozúčtováním po prvním roce platnosti nové vyhlášky. Zatím co v současné době platí pro rozúčtování horní mez 140 % průměrné úhrady, což může být za určitých specifických podmínek odůvodněno, bude v příštím roce nezdůvodnitelná horní mez 200 % průměrné úhrady. Případná soudní obrana, takovým rozúčtováním postiženého uživatele bytu, bude předem odsouzena k neúspěchu, neboť výše úhrady bude v rozsahu, který „povoluje vyhláška“ a soudce (právníka) nezajímá technická stránka sporu. Není náhoda, že v denním tisku a televizi je mluvčím ARTAV vychvalována tato „spravedlivější“ metoda rozúčtování. Bohužel je to metoda ve smyslu „někomu přidáme, někomu ubereme“. Z úvodního textu uvedených vyjádření lze vyčíst víc, než autor zřejmě zamýšlel: (cit. Díky tomu je možné nejen „potrestat“ ty spotřebitele, kteří na úkor celého domu teplem plýtvají, ale také vyúčtovat teplo těm, kdo netopí vůbec a pouze využívají tepelného prostupu ze sousedních bytů). Líbivý a téměř logicky vypadající argument o plýtvání teplem se však objevuje jenom v souvislosti s indikátory aplikovanými na ploše otopného tělesa a vede k vyhledávání viníků, za které jsou označeni kuřáci, majitelé domácích mazlíčků a všichni, co „nepřiměřeně“ větrají. Takové uživatele bytů je třeba podle asociace rozúčtovatelů ARTAV trestat a trest musí být dostatečně exemplární, aby nikoho nenapadlo vyžadovat technické prokázání a zdůvodnění podmínek, při kterých je možné v bytě bydlet a mít spotřebu tepla proti průměru dvojnásobnou a aby nikoho nenapadlo si ověřit, zda v sousedství tohoto „plýtvavého“ uživatele se nevyskytuje soused s úplně uzavřenými otopnými tělesy. Tímto úvodním článkem prokázala asociace ARTAV dvě zásadní pochybení. Indikátory podle ČSN EN 835 a ČSN EN 834 neumí indikovat ve správné výši teplo k vytápění do bytu dodané, ani teplo do sousedního bytu odvedené. Rozúčtování pak spočine na celé řadě obtížně kontrolovatelných a zneužitelných opravných koeficientů. S tímto problémem si neporadí ani kalorimetrické měřiče instalované u bytů s vlastním rozvodem.

Novodobé „Kladivo na čarodějnice“ dopadne po 1. 1. 2017.

Vyskytují se (i mezi odborníky) názory, že teplo k vytápění jednotlivých místností a bytů je možné měřit jako elektřinu, plyn, nebo vodu. To je zásadní omyl. Elektřinu, plyn nebo vodu mohu, nebo nemusím odebírat. Mohu ji odebírat málo, nebo hodně s jediným omezením, kterou je existence příslušného zařízení schopného uvedenou komoditu dodávat. U vytápění je teplo dodáváno do místnosti prostřednictvím otopného tělesa a podmínky odběru nebo neodběru jsou podstatně složitější. Úplné uzavírání otopných těles iniciovaných představou odběru tepla s nulovou úhradou na úkor okolních bytů, mnohde vede až k odmítání poměrového měření, za cenu zvýšené úhrady pro všechny uživatele bytů. Přiměřeně rozdílná teplota v jednotlivých místnostech bytu je nejen součástí legislativní úpravy, ale i požadavkem jednotlivých uživatelů bytů. Rozúčtování na základě náměrů indikátorů je z hlediska ekonomické návratnosti tou ekonomicky nejvýhodnější cestou. Jednoduchá cesta bez vnitřních prostupů tepla je pouze pro případ stejné teploty ve všech místnostech. Z internetové diskuse je to pro uživatele bytů nepřijatelné a vhodné jen pro úřady, školy, kasárny a věznice. Pokud v centrálně vytápěném domě uživatel bytu vypne otopná tělesa, může získávat teplo bezplatně od sousedního bytu, neboť zcela jistě nemá v bytě venkovní teplotu. Pokud chce mít teplo, zavře okna a pustí otopné těleso na plný výkon. Bez velkého počítání nezíská více než 120 % tepla i při nekonečně velkém průtoku otopné vody otopným tělesem. Když naplno otevře okno, získá z otopného tělesa až 140 % výkonu, ale moc se neohřeje, protože bude mít v bytě venkovní teplotu. Pokud budete mít v sousedním bytě „šetřílka“, který uzavře otopná tělesa, a na vašich otopných tělesech budou radiátorové indikátory, budete sice mít v místnosti teplotu 21 až 22 °C, ale úhrada za vytápění vašeho bytu může podle vyhlášky č. 372/2001 Sb. odpovídat teplotě místnosti až 26 °C v roce 2016, nebo teplotě místnosti až 35 °C v roce 2017 podle vyhl. č. 269/2015 Sb. Žádný soud nepomůže, protože úhrada za vytápění vašeho bytu odpovídá „povolenému“ limitu a v důsledku „utajování citlivých osobních dat“ se nedozvíte, že máte v sousedství uživatele bytu s výrazně, nebo úplně uzavřenými otopnými tělesy.

Pokud někomu legislativní úprava umožňuje získávat neoprávněný a technicky nezdůvodnitelný prospěch a jinému přikazuje tento neoprávněný prospěch hradit, připomíná to pohnuté osudy lidí skutečně prožité před několika staletími a později literárně zpracované jako obžaloba nedokonalosti lidského chápání a z toho plynoucí manipulovatelnosti a zneužitelnosti pro dosažení prospěchu určité skupiny lidí. Tato ponurá historická událost, charakterizující snahu o získání neoprávněných prostředků a výhod, může mít stejný základ v nerespektování poznatků odpovídajících současnému stavu poznání.

Ing. Ladislav Černý
Ing. Jiří Skuhra, CSc.
Ing. Jiří Melnikov, STP Územní centrum Liberec
Ing. Petr Novotný, CSc., Technická univerzita v Liberci
Doc. Ing. Josef Patočka, CSc., jednatel firmy VIPA CZ s.r.o

 

Hodnotit:  

Datum: 21.1.2016
Autor: Ing. Jiří Melnikov, STP Územní centrum Liberec, Ing. Petr Novotný, CSc., Technická univerzita v Liberci a Doc. Ing. Josef Patočka, CSc., jednatel firmy VIPA CZ



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (14 příspěvků, poslední 08.04.2016 20:48)


Projekty 2016

ON-LINE MONITORING

Související rubriky

Reklama






Tipy pro topenáře

Partneři oboru

logo DANFOSS
logo THERMONA
logo FV PLAST
logo GEMINOX logo ENBRA

E-mailový zpravodaj

WebArchiv - stránky archivovány národní knihovnou ČR

Spolupracujeme

logo Asociace odborných velkoobchodů

Nejnovější články

 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czNapřesrok se začne stavět 140 kilometrů dálnicPísek plánuje výstavbu. Postaví knihovnu i parkovací dům za stovky milionůJahodnice otevře dveře novým majitelům. Budete to vy?