K problematice odpojování od SZTE zahrnující dva objekty

Na počátku tohoto článku stála diskuze s projektantem plynových kotelen. Jeho úkolem bylo navrhnout plynovou kotelnu pro bytový dům v souvislosti s odpojením od konkrétní soustavy zásobování teplem. A tak si kladl nejen technické otázky, ale i ty, které jsou spojeny s problematikou odpojení.

Bytový objekt, který je napojený na soustavu zásobování tepelnou energií SZTE, respektive subjekt, který dům vlastní nebo má právo za něj jednat, se nemůže jen na základě svého rozhodnutí od soustavy odpojit, aniž by bylo splněno více podmínek. Jedna z nich je obsažena v § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, v platném znění. Tento odstavec zní:
„Právnická a fyzická osoba je povinna, je-li to technicky možné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem. To neplatí, pokud energetický posudek prokáže, že využití tepla ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje energie, který není stacionárním zdrojem, není pro povinnou osobu ekonomicky přijatelné.“

U územně rozsáhlých případů zásobování teplem, skládajících se typicky z městské teplárny, potrubních rozvodů tepla, případně i rozvodů teplé vody, z nichž jsou zásobovány i desítky objektů, je definování podmínek zažité. Co když ale jde o případ jen dvou samostatně stojících bytových domů, z nichž každý má například 32 bytů? U štítu jednoho z nich je přistavěna teplovodní plynová kotelna s přípravou teplé vody. Tato kotelna zásobuje pouze tyto dva domy. Každý z domů má vlastní společenství vlastníků jednotek. Kotelnu však nevlastní ani jedno z SVJ, ale jiný subjekt a ještě jiný subjekt kotelnu provozuje.

SVJ, u jehož domu není přistavena kotelna, má zájem se odpojit a zřídit si vlastní mnohem menší zdroj tepla a teplé vody, neboť má zato, že cena tepla jemu účtovaná je nadměrně vysoká. Přitom majitel kotelny a ani její provozovatel nevyvíjí žádnou snahu tento stav změnit, kotelnu ani rozvodná zařízení nemodernizují. Nová plynová kotelna pro SVJ se zájmem odpojit se by měla výkon okolo 140 kW. Je evidentní, že odpojením jednoho ze dvou SVJ, by byl ekonomicky velmi postižen druhý objekt, neboť okamžikem odpojení by se na něj přeneslo všech 100 % dosavadních režijních nákladů místo současných 50 %.

K problematice odpojování od SZTE vydalo v srpnu 2013 Ministerstvo pro místní rozvoj, odbor stavebního řádu, metodickou pomůcku Změna způsobu vytápění v souvislosti s odpojením od soustavy zásobování tepelnou energií.

V první fázi rozhodování je nutné mimo jiné posoudit, jak je definována „soustava zásobování tepelnou energií“ pro účely Zákona o ochraně ovzduší a co je myšleno „zdrojem, který není stacionárním zdrojem“?

Na tyto otázky odpovídá právní rozbor zpracovaný Teplárenským sdružením České republiky takto:

1. Soustavu zásobování tepelnou energií zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění, nedefinuje. Ovšem tento pojem používá na několika místech a v § 39 při tom odkazuje na energetický zákon (č. 458/2000 Sb.), který tento pojem definuje v § 2 odst. 2 písm. c) bod 14. Jednoznačně je potřeba používat tuto definici i pro účely zákona o ochraně ovzduší. Definice zní: 14. soustavou zásobování tepelnou energií soustava tvořená vzájemně propojeným zdrojem nebo zdroji tepelné energie a rozvodným tepelným zařízením sloužící pro dodávky tepelné energie pro vytápění, chlazení, ohřev teplé vody a technologické procesy, je-li provozována na základě licence na výrobu tepelné energie a licence na rozvod tepelné energie; soustava zásobování tepelnou energií je zřizována a provozována ve veřejném zájmu.
2. Zákon o ochraně ovzduší v § 2 písm. e) definuje pojem stacionární zdroj: „e) stacionárním zdrojem ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů,“ zdrojem, který není stacionárním zdrojem, může být např. solární kolektor, elektrický kotel, tedy zdroje, které samy nevypouštějí žádné emise.
3. Energetický zákon stanoví mimo jiné podmínky podnikání v energetických odvětvích, podle § 3 odst. 4 písm. b) tohoto zákona se nevyžaduje licence na výrobu tepelné energie určené pro jeden objekt jednoho zákazníka. V tomto případě se jedná o dva objekty dvou zákazníků, tudíž je potřeba mít na tuto činnost licenci. Zároveň popsaný případ naplňuje zjevně podstatné prvky pro soustavu zásobování tepelnou energií a použijí se tedy i podmínky stanovené pro odpojování podle § 77 odst. 5 energetického zákona a potažmo § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší a dalších souvisejících předpisů.

Z právního rozboru vyplývá, že zásadní otázkou je, zda je v dotazovaném případě výkon funkce zásobování teplem a teplou vodou podložen licencí na výrobu tepelné energie a licencí na rozvod tepelné energie. Vzhledem k naznačeným právním vztahům mezi odběrateli tepla, majitelem a provozovatelem kotelny včetně rozvodů lze usuzovat, že jde o SZTE.

Co se týká pojmu stacionární zdroj, tak se v dané souvislosti zákona o ochraně ovzduší nehovoří o stacionárním nebo nestacionárním zdroji tepelné energie, ale o stacionárním nebo nestacionárním zdroji znečištění ovzduší, a plynová kotelna stacionárním zdrojem znečištění je.

Pro případné odpojení od i takto malé soustavy SZTE zásobující jen dva objekty je tedy mimo jiné zásadní energetický posudek zpracovaný v souladu se zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, který prokáže, že využití tepla ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje energie, který není stacionárním zdrojem (znečištění, emisí), není pro povinnou osobu ekonomicky přijatelné.

Změna dokončené stavby

S rozhodnutím od odpojení od SZTE souvisí i další povinnosti. Zřejmě nejvýznamnější z nich vyplynou z nutnosti získání povolení od stavebního úřadu. Podle § 77 odst. 5 energetického zákona může být změna způsobu dodávky nebo změna způsobu vytápění provedena pouze na základě stavebního řízení. Celý odstavec 5 zní:
„(5) Změna způsobu dodávky nebo změna způsobu vytápění může být provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí. Veškeré vyvolané jednorázové náklady na provedení těchto změn a rovněž takové náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice uhradí ten, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požaduje.“

V metodické pomůcce MMR je již v úvodu kapitoly 2 zmíněno:
„Vytápění stavby je její nedílnou součástí a spolu s dalším technickým zařízením zabezpečuje způsob využití stavby, pro který byla navržena a provedena a ke kterému bylo následně povoleno i její užívání. Pokud tedy změna způsobu vytápění stavby nebo její části spočívá v provedení nového zdroje tepla (např. kotelny ve stavbě nebo plynových kotlů v jednotlivých bytech) a v odpojení stavby nebo její části od soustavy zásobování tepelnou energií (dále jen „SZTE“), je nutné ji posuzovat jako změnu dokončené stavby.“

Stavebního řízení má právo se zúčastnit držitel licence na rozvod tepla. Smyslem jeho účastenství v takovém řízení má být ochrana jeho věcných práv k nemovitosti v důsledku umístění jeho rozvodného zařízení, nikoli ochrana jeho podnikatelských záměrů a ekonomických zájmů a dosavadních investic. Z toho vyplývá, že bude nutné domluvit i technické podmínky odpojení tak, aby nedošlo k poškození zařízení majitele licence a zbytek soustavy zůstal provozuschopný.

Jak vyplývá z výše uvedeného § 77 odst. 5 energetického zákona, ten, kdo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požaduje, uhradí veškeré vyvolané jednorázové náklady spojené s odpojením, včetně odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice.

Závěr

Výstavba vlastní plynové kotelny v bytovém domě, ale i její následný provoz jsou spojeny s řadou povinností, které na sebe musí SVJ převzít. Nebo je smluvně delegovat na jinou profesně zdatnou organizaci. Než v daném případě SVJ s objektem bez kotelny vstoupí na cestu odpojení, mělo by se pokusit hledat cestu, jak tomu předejít. Lze předpokládat, že modernizace společné kotelny pro stávající napojené dva domy bude investičně příznivější než výstavba vlastní kotelny. Předpokládá to velmi „ostrá a nekompromisní“ jednání druhého SVJ s držitelem licence podložená detailním energetickým posudkem. Ten bude SVJ se zájmem odpojit se stejně potřebovat.

Za normálního stavu věci by mělo být současnému držiteli licence zřejmé, že dosavadní režim není dlouhodobě udržitelný, a že jeho příjmy jsou významně ohroženy. Pokud nezvolil metodu „každý další den dobrý“, ale chce si udržet do budoucna sice menší, ale jisté příjmy, měl by být nakloněn dohodě. I s druhým SVJ je třeba jednat. Aby s jistotou vědělo, že jeho náklady za teplo po odpojení prvního SVJ výrazně vzrostou.

Překonání osobních animozit na základě poznané reality, kterou nelze obejít, může být cestou ke změně podmínek dodávek tepla, či dokonce i ke změně majitele zdroje tepla i držitele licence (odkoupení aj.), aniž by k odpojení došlo.

Poděkování: Děkujeme TS ČR za poskytnutí právního rozboru.