OECD, životní prostředí v České republice, teplo a energie

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) po 13 letech hodnotila stav, vývoj a politiky v oblasti životního prostředí České republiky, tzv. EPR – Environmental Performance Review. Zatímco přezkum ekonomiky ČR probíhá každé dva roky, hodnocení politik životního prostředí proběhlo naposledy v roce 2005. Od roku 2005 Česká republika významně pokročila v ochraně životního prostředí a podle hodnocení OECD se státu daří vyvažovat mimořádně rychle rostoucí ekonomický růst a jeho dopady na životní prostředí, které s sebou hospodářská činnost přirozeně nese. Zároveň však OECD dodává, že část populace je stále dlouhodobě vystavena znečištění ovzduší.

Kompletní zprávu OECD lze nalézt zde.

Ze zprávy jsou vybrány některé informace ve vztahu k problematice vytápění, výroby a spotřeby energií, produkce emisí.

Největší problémy v oblasti kvality ovzduší nadále způsobuje doprava a spalování fosilních paliv v domácnostech. OECD odhaduje, že celkové náklady spojené se znečištěným ovzduším odpovídaly v roce 2016 hodnotě 6 % HDP. Právě v této oblasti stojí před nadále ČR největší výzvy.

„Hodnocení politik životního prostředí v České republice je podle OECD v mnoha ohledech pozitivní. Odborníci OECD ocenili za poslední dekádu např. funkční systém třídění obalových materiálů, investice do kvality vody a rozvoje vodohospodářské infrastruktury nebo třeba přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí a její účast na rozhodování o životním prostředí. Na druhou stranu OECD upozorňuje Českou republiku například na nízký skládkovací poplatek, který brání rozvoji recyklace komunálních odpadů, na absenci uhlíkové daně, která by urychlila odklon od uhlí nebo třeba na nízké daně v oblasti dopravy, jejíž nárůst výrazně zatěžuje naše ovzduší. Celkem jsme od OECD obdrželi 46 doporučení, jak v ochraně životního prostředí pokračovat s tím, že některé kroky již realizujeme, jako např. přechod na oběhové hospodářství v rámci přípravy nového odpadového zákona, který chceme předložit do konce roku 2018,“ uvedl dnes ministr životního prostředí Richard Brabec.

Změna klimatu a energetika

Intenzita emisí skleníkových plynů a využití energie v české ekonomice od roku 2000 klesaly rychleji než průměrné hodnoty za všechny země OECD. Přesto jde i nadále o jednu z energeticky a uhlíkově nejnáročnějších ekonomik OECD (obr. 1).

Česká republika dosáhla v letech 2008–2012 většího snížení emisí skleníkových plynů oproti roku 1990, než k jakému se zavázala podle Kjótského protokolu: závazek činil 8 % a skutečný pokles emisí 30 %. Zdá se, že Česká republika je na dobré cestě ke splnění svých cílů pro rok 2020, má-li však dosáhnout dlouhodobých cílů v oblasti klimatu, bude muset vyvinout větší úsilí při snižování emisí ze silniční dopravy.

Energii z uhelných elektráren postupně ve skladbě zdrojů energie nahrazuje energie z elektráren jaderných. Výrazně se zvýšil i podíl obnovitelných zdrojů energie, prozatím však zůstává na úrovni pod průměrem OECD. Státní energetickou koncepci z roku 2015 je třeba aktualizovat, aby byla v souladu s Politikou ochrany klimatu z roku 2017 a aby splňovala cíl snížení emisí do roku 2050 o 80 %.

Obr. 1. Česká republika nadále patří k uhlíkově nejnáročnějším ekonomikám OECd. Číselně jsou vyjádřeny kg emisí CO₂ na 1000 USD hrubého domácího produktu v roce 2010 v přepočtu dle PPP, 2015, vybrané země OECD)

Kvalita ovzduší

Míra úmrtnosti v důsledku znečištění vnějšího ovzduší je ve srovnání s průměrem OECD téměř dvojnásobná (obr. 2). Odhaduje se, že náklady s tím spojené odpovídaly v roce 2016 hodnotě 6 % HDP.

Koncentrace prachu PM10 a PM2,5, benzo[a]pyrenu a ozonu opakovaně překračovaly mezní hodnoty EU. Hlavní zdroje znečištění ovzduší představuje silniční doprava a spalování fosilních paliv při vytápění obytných budov. Kromě toho je Moravskoslezský kraj postižen znečišťováním z průmyslových zdrojů a přeshraničním znečišťováním ovzduší na polské hranici.

Obr. 2. Česká republika patří k zemím s nejvyšší mírou úmrtnosti v důsledku znečištění ovzduší, počet předčasných úmrtí způsobených tuhými znečišťujícími látkami a ozonem na milion obyvatel, 2016

Stanovení ceny uhlíku

V roce 2008 byly zavedeny daně vztahující se na zemní plyn, tuhá paliva a elektřinu. Daňové sazby však byly stanoveny na relativně nízké úrovni a nebyla zajištěna jejich úprava o inflaci. Několik daňových osvobození a slev zkresluje signál v podobě ceny uhlíku při využívání různých paliv a energie a oslabuje pobídky k úsporám energie nebo k přechodu na čistší paliva.

Vláda zvažuje zavedení uhlíkové daně již mnoho let.

Klíčová opatření představuje Politika ochrany klimatu z roku 2017 a Národní program snižování emisí ČR z roku 2015.

Většina emisí CO₂ pochází z výroby elektřiny a z průmyslu. Cena emisí se v těchto odvětvích určuje především prostřednictvím systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS). Ceny za povolení však jsou příliš nízké na to, aby motivovaly k investicím do nízkouhlíkových technologií. Většině energeticky náročných zařízení se povolenky přidělují zdarma. To oslabuje účinek pobídek pro firmy ke snižování emisí a pro vládu to znamená ušlé příjmy.

Průměrná efektivní daňová sazba, 2015 (EUR/t CO₂)

Poznámka: Průměrná efektivní daňová sazba je cena za emise uhlíku vyplývající ze spotřebních daní (daně za spotřebu energie se tak odrážejí v sazbách za jednotku emisí CO₂ z využití energie). Zdroj: OECD (2018), Taxing Energy Use 2018 [Zdanění využití energie, 2018]; IEA (2017), CO₂ Emissions from Fuel Combustion [Emise CO₂ ze spalování paliv].

Zpracováno podle:

• TZ MŽP ČR
• OECD: Hodnocení stavu a politik životního prostředí, Česká republika, Nejdůležitější zjištění, 2018