Domácnosti nemají důvod urychlovat odchod z vytápění zemním plynem při poměru cen E:ZP = 3:1

Svět

Pro odhad světové nabídky a poptávky v zemním plynu se obecně využívají podklady fy Shell. Podle nich celosvětová poptávka poroste, jak je zobrazeno na obr. 1, přitom pro pokrytí růstu poptávky bude k dispozici odpovídající nabídka. Zajímavé je, že nejrychleji poroste nabídka plynu ve formě LNG, na čemž jsme stále více závislí i v ČR.

Obr. 1 Nabídka a poptávka po zemním plynu, 2024 až 2040, svět (Shell, Wood Mackenzie 2024)

Situace v ČR

Podle tiskové zprávy vydané společně Českým plynárenským svazem, Teplárenským sdružením ČR a poradenskou společností EGU vzroste spotřeba zemního plynu v ČR během následujících 20 let o 25 %. To znamená, že plyn jako zdroj energie v ČR nejen že nevymizí, ale získá větší význam, než dnes. Nejde jen o opuštění relativně stabilní výroby elektřiny z uhlí a její nutné částečné nahrazení výrobou z plynu. Jde i o růst podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, která vzhledem k nestabilitě OZE musí být zálohována zdroji jinými, které se dokáží dostat z nulového výkonu na jmenovitý v řádu jednotek až desítek minut. To nelze zajistit uhelnými elektrárnami s jejich cca 4 až 8 hodinovým náběhem výkonu, k dispozici není dostatečná kapacita vodních elektráren, energetickým i ekonomickým nesmyslem by bylo to řešit regulací výkonu v jaderných elektrárnách, přičemž v brzké době ani není reálné počítat s dostatečně velkou kapacitou elektrických akumulátorů, aby pokryly například více než dvoutýdenní, celostátní, výpadky výroby elektřiny ze slunečního záření a větru.

Obr. 2 Výroba elektřiny z plynových zdrojů (Strategie Best Estimate 2024, EGU, Brno)

Na obrázku 2 je predikce podle modelu EGU, jak se bude vyvíjet výroba elektrické energie z plynu do roku 2050, pokud bude cílem udržet rovnováhu mezi spotřebou elektřiny a její výrobou v tuzemsku. Podíl malých kogeneračních jednotek mírně roste. Dynamický růst se předpokládá v teplárenství, kde ve velké míře plyn nahradí uhlí a místo pouhé výroby tepla se přejde na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla.

Lze diskutovat o tom, zda bude již v roce 2038 k dispozici nová výrobní kapacita elektřiny v jaderné elektrárně. Pokud by nebyla, tak k předpokládanému poklesu výroby elektřiny z plynu po roce 2038 dojde později.

S útlumem uhlí souvisí potřeba navýšit výrobu elektřiny z plynu do roku 2035 na přibližně 3,5 násobek. A s tím souvisí nutnost využít i souběžně vznikající teplo. Nejjednodušeji se to řeší v soustavách zásobování tepelnou energií, CZT.

Čím vytápět?

Podle analýzy současného stavu a na základě nejlepšího možného odhadu do roku 2050, ve kterém je zahrnuto i velké množství různých „poruchových“ situací, lze pro vývoj cen elektřiny a plynu v ČR předpokládat vývoj naznačený na obr. 3.

Obr. 3 Předpokládaný vývoj komoditních cen elektřiny i plynu. Zhruba do roku 2027 mírně klesají, pak lze v horizontu do roku 2030 předpokládat jejich stagnaci. (EGU, Brno)

Pro rozhodování o výhodnosti získávaní tepla spalováním plynu nebo činností elektrického tepelného čerpadla, je jedním ze zásadních parametrů poměr ceny elektřiny a plynu. Předpokládaný vývoj tohoto poměru je na obr. 4

Obr. 4 Vývoj poměru koncové ceny elektřiny a plynu do roku 2035. V roce 2027 se počítá se zavedením povinnosti nakupovat povolenky na emise CO₂ v rámci ETS II. na úrovni 60 EUR/tCO₂.

Na obr. 4 je pro běžného spotřebitele, domácnost, zásadní fialová křivka označená D57/MO 15–20 MWh, neboť se týká odběrového tarifu D57d na elektřinu pro domácnost s tepelným čerpadlem a jemu energeticky podobnému tarifu na odběr plynu. Poměr cen okolo 3:1 se po zavedení ETS II., kupodivu, ve prospěch elektřiny významně nemění. Je to dáno jinými okolnostmi, které ovlivňují cenu elektřiny.

Jaký význam má poměr 3:1? Aby bylo z hlediska nákupu energie TČ efektivnější než plynový kondenzační kotel, musí být jeho průměrný roční topný faktor orientačně na úrovni 3 a vyšší. Může být diskutována skutečná výše účinnosti plynového kondenzačního kotle, která není 100 %. Pokud je soustava s kotlem dobře navržena a provozně řízena, tak lze předpokládat účinnost minimálně 92 % ke skutečně odebrané a fakturované ceně energie v plynu. Tento fakt by poměr 3:1 mohl snížit na cca 2,76:1 a tedy minimálně potřebný průměrný roční topný faktor TČ orientačně na 2,76.

Samotný poměr cen elektřiny a plynu na porovnání nákladů na vytápění mezi TČ a plynovým kondenzačním kotlem však nestačí. Do porovnání musí vstoupit pořizovací cena zařízení, náklady na instalaci, servis, pozitivní nebo negativní ovlivnění nákladů na ostatní spotřebu energie v domě atp.

Analýza provedená EGU a prezentovaná na tiskové konferenci 24. března přinesla výsledky uvedené na obr. 5 a obr. 6.

Obr. 5 Průměrná cena tepla 1 MWh (1 000 kWh) z plynového kondenzačního kotle (PKK) a TČ se zahrnutím poplatků za emise CO₂ v rámci ETS II (EGU, Brno)

Z tabulky na obr. 5 je zřejmé, že pokud cena emisních povolenek nebude vyšší jak 100 eur/tCO₂ k roku 2035, tak se využití TČ pro vytápění jako výhodnější nejeví. Podobně vychází i roční náklady na vytápění, viz obr. 6.

Obr. 6 Roční náklady na vytápění se zahrnutím všech nákladů a poplatků za emise CO₂ v rámci ETS II (EGU, Brno)

Proto v rámci v úvodu zmíněné tiskové konference zazněla slova M. Macenauera, EGU: „Domácnosti nemají ekonomický důvod urychlovat odchod od vytápění zemním plynem. Kotel na plyn je výhodný zejména mimo lokality s centrálním zásobováním teplem.“

Na doplnění

Vztah k vytápění plynovým kondenzačním kotlem může ovlivnit zájem majitelů domu zvýšit komfort vnitřního klimatu v domě o možnost chlazení v létě. To s plynovým kotlem řešitelné není, na rozdíl od tepelného čerpadla. Nicméně zvýšený požadavek na vnitřní klima řeší jen menší část současných spotřebitelů plynu. V případech již středních výkonů může být vytápění i chlazení řešeno s pomocí plynového tepelného čerpadla.

Pozn.: Zpracováno podle podkladů k tiskové konferenci pořádané EGU, TSČR a ČPS