Rozúčtování tepla pro vytápění dle registrujících technických prostředků a problémy s tím spojené

Rozúčtování tepla pro vytápění je prováděno dle § 6 vyhlášky č.245/95 Sb. ve znění vyhlášky č.85/98 Sb.
Rozúčtování je prováděno na dvě složky, základní a spotřební.

Spotřební složka nákladů pro vytápění:

Spotřební složka nákladů na ÚT se rozúčtovává mezi spotřebitele úměrně příslušně přepočteným údajům poměrových měřidel - indikátorů. Požadavek na přepočet údajů indikátorů umístěných na otopném tělese je podle technických parametrů vyplývá z ČSN EN 834 a 835. Jedná se o korekce na velikost otopného tělesa, korekci na způsob připojení indikátoru k topnému tělesu a korekci na sníženou výpočtovou teplotu některých vytápěných místností. Mimo tyto korekce však obě normy připouštějí použití dalších opravných součinitelů, zejména pokud nejsou metrologické povahy. Mezi takovéto korekce patří i přepočet údajů indikátorů zohledňující při rozúčtování spotřební složky nákladů polohu místností v objektu a jejich situování ke světovým stranám vyplývá z § 6 odst. 4 vyhlášky č. 245/95 Sb. ve znění vyhlášky č. 85/98 Sb. Cílem tohoto přepočtu je zohlednit skutečnost, že ústřední vytápění je službou, kterou zajišťuje pronajímatel nájemci v rámci plnění poskytovaných s užíváním bytu či nebytového prostoru.

Ve vyúčtování musí být proto zohledněna úroveň poskytované služby, tj. dosažení požadované vnitřní teploty bez ohledu na množství tepla, které bylo k tomu účelu nezbytně nutné do příslušné vytápěné místnosti dodat. Přesný způsob provádění korekcí na polohu vytápěných místností a jejich situování na světové strany není sice předepsán, tato korekce však musí zajišťovat cíl stanovený vyhláškou. Korekce na polohu místnosti a světovou stranu by se staly bezpředmětnými, pokud by je zahrnoval systém základního nájemného jak je tomu v řadě zemí EU.

Způsob přepočtu na polohu musí vycházet z tepelně technických vlastností obvodového pláště a celé konstrukce objektu (které jsou v konkrétních případech značně odlišné), situování a umístění objektu vzhledem k teplotním výpočtovým pásmům, tj. na základě podrobného tepelného výpočtu budovy. Korekce na polohu bytu by měl stanovit majitel objektu.

Aplikace používaných korekčních součinitelů pro úpravu náměrů indikátorů lze považovat za nejvýznamnější faktor ovlivňující náklady na vytápění. Proto k problematice jejich uplatňování je nutné uvést následné:

• Korekční činitele náměru indikátoru nejsou v současné době platnými předpisy nijak definovány. Vychází pouze z metodiky platné ČSN EN 834 a 835, definující parametry indikátorů pro potřeby zákona č. 22/97 Sb. o technických požadavcích na na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.
• Metodika uvedených normativů není však ve smyslu obecně platných předpisů závazná pro provedení rozúčtování a nelze ji ani výpočtové postupy na ní založené včetně užití jakýchkoliv opravných činitelů náměrů na indikátorech uplatňovat, pokud nejsou přímo podloženy dohodou dotčených stran rámci nájemní smlouvy či smlouvě o správě domu, nebo místní legislativní úpravou apod.
• Vyhláška č. 245/95 Sb. ve znění vyhlášky č. 85/98 Sb. je jediný patrný předpis, kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku TUV, včetně rozúčtování nákladů na objekty a mezi konečné spotřebitele. Tento předpis výslovně stanovuje tuto problematiku rozúčtování nákladů na vytápění v § 6 a konkrétně rozúčtování spotřební složky v odstavci (4), který zní, cituji:
  Spotřební složka se rozdělí mezi konečné spotřebitele úměrně údajům měřičů tepla nebo indikátorů a použitím výpočtové metody, která umožní rozúčtovat spotřební složku nákladů podle dosahované průměrné vnitřní teploty jednotlivých místností s otopným tělesem bytu či nebytového prostoru v zúčtovací jednotce.

Z této dikce předpisu je jednoznačně patrné, že základním kritériem pro rozúčtování spotřební složky nákladů na vytápění je konečný dosažený výsledný efekt, to je tepelná pohoda - míra vytápění a nikoliv instalovaný výkon topného tělesa, typ tělesa nebo počet článků.
Uplatněním korekčních činitelů odvozených od výkonu topného tělesa,dochází k přenášení poměrné části nákladů na vytápění na uživatele bytů či nebytových prostor, kteří mají místnosti vybaveny topnými tělesy o vyšším výkonu z důvodu větší tepelné ztráty místnosti, aby přes jejich nepříznivé situování objektu byla zajištěna obdobná úroveň - tepelná pohoda, jako u ostatních užívaných prostorách v domě v souladu s jejich užíváním.

Tím vzniká to, že uživatelé bytů či nebytových prostor s méně tepelně exponovanými místnostmi jsou při úhradě nákladů za teplo nutně zvýhodněni oproti uživatelům bytů s více exponovanými místnostmi. Tak aby k tomuto nedocházelo, je proti korekčnímu činiteli na výkon tělesa postavena korekce na polohu místnosti.

Jak již bylo řečeno ta by měla vycházet z tepelných ztrát což však v současnosti není. Korekce na polohu místností se stanovují dle odhadu od stolu a tím dochází k znevýhodnění více exponovaných bytů a jejich uživatelů v objektu, především přízemních, podstřešních a krajových bytů. Majitel domu by si měl uvědomit, že tím je porušen občanský zákoník v několika paragrafech.

Dalším velkým problémem je, že mnozí majitelé domů a tím i rozúčtovatel tepla umožňuje nulový náměr na indikátoru. S tímto v metodice ČSN EN 834 a 835 není vůbec uvažováno. Tím však v těchto místnostech korekce na výkon se vynuluje a tato místnost do rozúčtování spotřební složky vůbec nevstupuje. To je způsobeno tím, že někteří uživatelé převážně středových bytů úplně vypnou po celý rok topné těleso a využívají pouze tepla ze stoupaček a přenosu tepla vnitřními stěnami od sousedních bytů. Tím minimalizují své náklady pouze na náklady základní složky a pokud ta je zvolena ve výši pouze 30 % platí za teplo pouze náklady, které odpovídají vytápění pouze na cca 10 °C. Přitom jim teplota v bytě neklesne pod 18 °C. Tito nájemníci profitují na úkor ostatních nájemníků v domě a z rozhodnutí majitele domu porušují občanský zákoník § 454, cituji - Bezdůvodně se obohatil ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám a dále § 690, cituji - Nájemníci jsou povinni při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťující ostatním nájemcům výkon jejich práv. Aby tomuto bylo předejito měl by majitel domu zaujmout opatření, aby k nulovým náměrům nedocházelo. To je možné např. zablokováním termostatických ventilů na spodní straně, aby je nebylo možno úplně vypnout a uživatel bytu musel odebrat nezbytně nutnou službu např. na úrovni 17 či 18 °C či v nájemní smlouvě stanovit např. minimální možný náměr, aby celá místnost ze systému metodiky vyúčtování nevypadla. Majitel k tomu má možnost, kterou mu opět dává občanský zákoník v § 689, cituji - Nájemce je povinen užívat byt, společné prostory a zařízení domu řádně a řádně požívat plnění, jejichž poskytování je spojeno s užíváním bytu.

Celý tento problém je způsoben především neinformovaností majitelů domů a uživatelů indikátorů. Mnohé firmy, které přinesly na trh tyto indikátory umisťované na otopných tělesech a rozúčtovávají je dle metodiky ČSN EN 834 a 835 převzali ze zahraničí i software pro rozúčtování, který je však navržen na naprosto jiné podmínky a to především na vyregulované otopné soustavy a ukázněnost nájemníků. Nerespektují i obecnou část těchto normativů, kde je jednoznačně ustanoveno, že metodiku rozúčtování je nutné přizpůsobit prostředí a národní legislativě v zemi kde budou užity. To bohužel některé firmy neudělaly a software nepřizpůsobily. Neuvědomují si, že tím celému procesu zavádění poměrového měření jen škodí. Je to zřetelně vidět při případných stížnostech nájemníků na vyúčtování a řešených reklamacích, kdy více tepelně exponované byty mají náklad na spotřební složku o 100 a více i 400 % vyšší náklad nežli byty středové a to při shodném chování uživatelů těchto bytů.
Z tohoto důvodu i připravovaná nová legislativa nastavuje hranici možného rozptylu nákladů za spotřební složku a to do výše 30 % od průměrného nákladu spotřební složky za dům.

Mimo výše uvedenou metodu rozúčtování dle uvedených normativů se užívá u indikátorů umístěných na radiátorech i metoda ”dílkometrů", kdy odečtené dílky na indikátoru jsou pronásobeny plochou místnosti a tento součin vstupuje již bez dalších korekcí do poměrového rozůčtování. I zde je však nutné ošetřit to, aby neexistoval nulový náměr.

Jsou však na trhu a užívány i indikátory jiných typů nežli pro umístění na radiátorech. Například indikátory pracující na gradenové metodě, které pracují na principu snímání teploty v místnostech. I zde však dochází k nepřesnostem náměrů, neboť není možné rozlišit teplo dodané do místnosti z otopné soustavy od tepla získané například osluněnými okny, nebo přeměnou jiné užívané energie bytě, přeměněné na teplo.

Dle mého názoru je nezbytně nutné otopnou soustavu v domě mít řádně vyregulovanou a hydraulicky vyváženou a pak otopnou soustavu doplnit poměrovým měřením pro vytápění. Při rozhodnutí jaký typ poměrového měření - indikátorů zvolím, musím okamžitě zpracovat co nejobjektivnější dohodu o poskytování a rozůčtování nákladů na vytápění. Tuto dohodu by měl majitel domu projednat s nájemníky a začlenit ji jako přílohu do nájemní smlouvy. V této dohodě musí být ustanoven poměr základní a spotřební složky a stanoveny podmínky a kritéria při užití indikátoru. Je nutné si uvědomit že indikátor není měřidlo, ale na základě "společenské" dohody v domě jsou užity jeho náměry k poměrovému rozúčtování nákladů.

Základní složka nákladů pro vytápění:

Základní složka nákladů pro vytápění je stanovena ve vyhlášce v rozmezí 30 až 50 % z celkových nákladů a podíl těchto nákladů je rozúčtovánán v poměru započitatelných ploch (definovaných vyhláškou) bytů či nebytových prostorů.

Základní složka je velmi důležitým faktorem při objektivním rozúčtování nákladů. Proto stanovení její výše by mělo být dle užitých indikátorů pro rozúčtování spotřební složky. U indikátorů, které mám umístěné na radiátoru dle mých zkušeností by měla být pro objektivní rozdělení nákladů ve výši 50 %, neboť tyto indikátory neregistrují teplo předané stoupačkami a vnitřními stěnami.

U indikátorů snímající teplotu v místnosti je možné zvolit výši základní složky ve výši 30 %.

Závěr:

Je nutné zdůraznit, že při rozúčtování všech složek nákladů na ústřední vytápění musí být vždy respektovány požadavky vyplývající z vyhlášky.