Energetický audit – dvacet let historie
Energetický audit má v České republice dvacetiletou historii. Prvních deset let bylo obdobím hledání, druhých deset let obdobím zákonné povinnosti. Autor je jedním z našich prvních energetických auditorů. Uvádí osobní zkušenosti o tvorbě metodiky, legislativy i praktickém použití.
Energetický audit je kontrola, průzkum a analýza energetických toků energetických úspor při výrobě a spotřebě energie. Jde o proces nebo systém, který snižuje spotřebu energie, vstupy do systému, aniž by mělo negativní dopad na výstupy (volně podle wikipedie http://en.wikipedia.org/wiki/Energy_audit). V našich podmínkách jsou energetický audit a jeho použití definovány legislativou.
Ve své profesní činnosti počátkem let devadesátých jsem se setkal s prvními nesmělými snahami o začlenění energetického auditu do naší legislativy, v polovině let devadesátých se snahami o vznik profesního sdružení pro energetické audity, později – po roce 2000 i s masovým zhotovováním auditů s jediným cílem – vydělat peníze. Vnímám i současnou živelnou změnu obsahu energetického auditu a připravovanou novelu zákona.
Jde o dobu dvaceti let. Ustanovení institutu Energetického auditu a jeho tvůrce – Energetického auditora je jen malým praménkem v proudu společenského, legislativního i technického vývoje těchto dvaceti let. Jsem rád, že jsem ho mohl nejen sledovat, ale i na různých pozicích k tomuto vývoji přispět.
Před rokem 1990 pojem Energetický audit v našem technickém názvosloví neexistoval. Výzkumné ústavy a oborová racionalizační pracoviště vytvářely práce s názvem studie nebo analýza. V druhé polovině osmdesátých let se v průmyslové energetice již objevovaly studie spočívající na energetických bilancích. Daleko častěji však podobné práce řešily jeden úzce vymezený problém a určovaly úsporu energie bez vztahu k celkové spotřebě v celém podniku. Ekonomické vyhodnocení se provádělo podle zásad socialistické ekonomické teorie. Existovala jednotná metodika – směrnice SK VTIR – státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. Podle ní se vyhodnocovala ekonomická efektivnost. Pojmy jako časová cena peněz nebo inflace byly zahrnuty do řady neprůhledných koeficientů.
Po roce 1990 začaly v rámci různých dvou a vícestranných dohod o mezinárodní pomoci přijíždět skupiny expertů. Úkolem těchto akcí bylo pomoci buď přímo naší energetice, nebo vychovat domácí specialisty. Byla to doba zkratek jako APAVE, PHARE B2, PHARE Industry, US AID nebo US TDP. Cílem prací byla klasická energetika (např. elektrárna Chvaletice), nebo průmyslové zdroje tepla (US TDP pro instalaci spalovacích turbin v průmyslových kotelnách), případně pomoc při rekonstrukci kotlů v průmyslových teplárnách (US AID), ale také bytový sektor a CZT (práce společnosti Fichtner pro Pražskou teplárenskou). Úsměvná byla akce francouzských studentů a jejich profesorů o letních prázdninách 1990 pod názvem APAVE. Jejich zjištění a rady zůstaly obsaženy v útlém sešitu. Studentská poněkud naivní zjištění se mísí s obecnými hraběcími radami jejich pedagogů. U některých programů zahraniční pomoci mnohdy vznikal dojem, že mají spíše snahu o mapování stavu a technologií úspěšných podniků před nadcházejícímu privatizačními operacemi. Ze strany našich podniků pak často naopak převládal přístup typu „žádné rady nechceme, dejte nám ty peníze a my už nejlépe víme, jak je utratit …“
V těchto pracích se poprvé objevuje pojem „energetický audit“. Používá se standardní ekonomické vyhodnocení. Na elektrofakultě ČVUT (EFINA – Petr Majer) vznikají vlastní ekonomické vyhodnocovací programy.
V legislativě nastal významný posun. V roce 1992 se připravoval Energetický zákon. Tedy zákon upravující podmínky podnikání v energetických odvětvích. Později vyšel pod okrouhlým číslem 222/1994 Sb. Tím, že se do něj dostala formulace o Státní energetické inspekci, tím se na dlouhou dobu a vlastně až do současnosti zablokovala snaha po ustavení skutečně moderní státní energetické agentury. Ve stejné době, kdy vznikalo paragrafované znění Energetického zákona, se připravoval věcný záměr Zákona o hospodaření energií. Obsahoval už mnohé myšlenky, z mnohem později schváleného zákona. Mezi nimi také odstavec o Energetickém auditu. Je mi ctí, že jsem měl možnost tento text naformulovat a do návrhu zákona vložit. To bylo na podzim 1992. Zákon pak čekal dlouhou dobu na příznivé politické klima a prošel až v období konce devadesátých let. Byl schválený v roce 2000 pod číslem 406/2000 Sb.
Pojem Energetický audit se začal častěji objevovat v řeči techniků. Objevovaly snahy kopírovat zahraniční zkušenosti a zavést několik druhů auditu – zběžný audit, pochůzkový audit, „rychlý“ audit, ale též audit plnohodnotný, nebo „důkladný“. Stále však chyběla metodika auditu a stanovení náplně.
Odbočení – v seznamu BAT technologií, tedy v dokumentu BREF ENE z roku 2006 se s podobnými názvy opět setkáváme. Je tedy otázkou, zda naše národní cesta, která vedla k jedinému druhu auditu je ta optimální, zejména z hlediska vynaložené práce a nákladů.
Základní modely energetického auditu
V řeči legislativců se termín energetický audit na čas přestává objevovat. Až teprve v druhé polovině devadesátých let – 1997 se v rámci dotačního programu ČEA – České energetické agentury objevuje jako podmínka pro poskytnutí dotace na energeticky úsporná opatření požadavek na zpracování Energetického auditu. Ve stejné době vychází v knižnici ČEA příručka „Metodika energetického auditu“. Jde o dílo, před nímž mám hlubokou úctu. Autorem je Jan Bouška, letitý propagátor teplárenství a v té době předseda SPVEZ (Svazu pro využití energetických zdrojů). Jeho metodika byla postavena na vytvoření energetické bilance současného stavu a korigované energetické bilance pro stav návrhový. Dále obsahuje dělení auditu na část analytickou, popisující výchozí stav a část syntetizující s návrhem úsporných opatření. Je s podivem, že metodika přešla téměř beze změn do legislativy v prováděcí vyhlášce a vydržela beze změn až do současnosti. Autor metodiky odvedl vynikající práci. V pozdější době jsem s ním na auditech spolupracoval. Obvykle šlo o pomoc s technickým řešením. Svou metodiku si ale vždy hlídal. Po vzniku energetických auditorů se z něj stal „doyen“ nejstarší člen našeho sboru.
Logo AEA
Druhá polovina devadesátých let byla nabitá událostmi. Vznikla profesní skupina auditorů – AEA asociace energetických auditorů. Ustavující schůzka byla v hotelu Pyramida v Břevnově. I zde se ještě diskutovalo nad myšlenkou několika druhů auditů. Logo asociace však vzniklo až o několik let později.
Svaz podnikatelů začal pořádat kvalifikační kursy energetických auditorů. V krátké době se někteří z jejich absolventů opatřili vlastnoručně navrženými razítky a začali podnikat u subjektů netušících, že potřebná legislativa dosud neexistuje.
Nemocnice Ivančice změnila po energetickém auditu 1997 koncepci energetického hospodářství
Proběhlo také několik programů zahraniční pomoci. V letech 1996 a 1997 jsem se účastnil programu pomoci US AID pro české nemocnice. Američtí experti prováděli audity v pěti českých nemocnicích. Cílem bylo naučit postupy naše odborníky a současně poskytnout investiční pomoc. Nebyla to velká částka – asi 50 tis. USD na jednu nemocnici. Od expertů se dalo hodně odpozorovat. I když i oni prosazovali metodu pochůzkového auditu. Teprve později jsme pochopili, že je to nejméně pracné. V závěru dopadl program tak, že závěrečné zprávy stejně vypracovala česká část týmu. O to lepší pocit byl z krátké realizace navrhovaných opatření. Inu – peníze dělají divy.
Andrew Popelka (uprostřed) v rozvodně nemocnice Motol
Jedním z amerických expertů v nemocničním programu byl pan Andew Popelka z Bostonu. Jinak rodák ze Strání pod Javorinou. V pozdějším období jsme se s ním setkávali ještě u dalších projektů, než se aktivity americké pomoci přesunuly ze střední Evropy dále na východ. Když jsme v roce 2002 pracovali na auditu nemocnice v Praze-Motole, měl jsem možnost ho zaměstnat. Zaměstnat „experta americké vlády“. Pracoval pro nás tehdy čtyři dny, na delší dobu jsme si jeho honoráře nemohli dovolit. I on přispěl ke zrodu našeho největšího nemocničního projektu energetických úspor financovaného metodou EPC.
Rok 2000 je přelomový. Parlamentem prošel Zákon o hospodaření energií. Nastalo období prvních téměř „oficiálních energetických auditů“. Na prováděcí vyhlášku o energetickém auditu a hlavně – o zkouškách auditorů bylo třeba ještě půl roku počkat. Přihlášky ke zkouškám energetických auditorů jsme podávali těsně před vánočními svátky 2001 a zkoušky první skupiny přihlášených byly v únoru. Nevím, jak zkoušky vypadají nyní, ale pro první skupinku přihlášených i pro komisi šlo spíše o přátelské společenské setkání. Od té doby vede Ministerstvo průmyslu Seznam energetických auditorů.
Setkání energetických auditorů 2001 v sále Elektra v Praze Holešovicích. Přednáší František Plechač, ředitel SEI.
S nárůstem počtu energetických auditorů na seznamu se aktivizovala činnost Asociace. Zde docházelo k prvním kolizím. Stavební společenství totiž ustavilo před časem v rámci ČKAIT (České komory autorizovaných inženýrů) odbornost Energetický auditor. Ta však neměla oporu v zákoně. Část profesních specialistů se snažila převážit dosud neutrálně vyváženou metodiku auditu na stranu stavebních opatření. To se do jisté míry podařilo novelou vyhlášky v roce 2004, kdy přibyla neorganická ustanovení o „zanedbané údržbě“ a měření intenzity osvětlení.
V krátké době – do roku 2006 byly podrobeny auditům všechny podnikatelské subjekty s vyšší než stanovenou spotřebou a všechny subjekty státní a municipální. Náklady na audity nesly kontrolované subjekty. To poněkud kontrastuje s původní formulací v Důvodové zprávě, která provázela zákon při schvalování v parlamentu. Zde se objevuje formulace, že ustanovení povinných energetických auditů nebude vyvolávat požadavky na státní rozpočet. Vyvolané náklady však byly značné a je otázkou, zda se naplnila další tehdejší poněkud populistická teze, že úspory odhalené energetickým auditem převýší náklady na jeho pořízení. U subjektů z rozpočtové sféry, které neměly prostředky na následné investice to bylo značně iluzorní.
Po vykonání práce na povinných auditech intenzita nových požadavků značně klesla. Objevila se však nová kategorie – energetické audity pro banky na fotovoltaické elektrárny a později na elektrárny větrné a bioplynové stanice. Banky s audity začaly zacházet nikoliv jako s jedním z řady dokumentů dokladujících správnost podnikatelského záměru investora, ale spíše jako s nezpochybnitelným dokumentem, který je nutno naplnit. A tak řada majitelů fotovoltaických elektráren dosud vysvětluje své bance, že energetický auditor byl na rozdíl od skutečné výroby poněkud optimistický.
Další skupinou příjemců energetických auditů byli žadatelé o dotaci z programů OPPI a OPŽP. Zde se ještě před rokem 2010 začal živelně kodifikovat nový druh energetického auditu – „Energetický audit na úsporný projekt“. Setkal jsem se s tímto požadavkem poprvé v roce 2007 na SFŽP, kdy nám úředníci dávali nepokrytě najevo, že komplexní audit podle vyhlášky je pro ně přítěží. Postupem doby se proto ustálil obsah tohoto auditu na dotaci na stručnější analytické části s bilancí výchozího stavu a na definování dvou opatření. První opatření bylo to, na něž se žádalo o dotaci, druhé bylo slangově „na odstřel“. Obvykle takový výmysl, aby poskytl dostatečný kontrast pro efektivitu a úspěšnost doporučeného řešení.
Energetický audit dnes – novela zákona 406/2000 Sb. o hospodaření energií prošla v první polovině letošního roku 2012 Poslaneckou sněmovnou a Senátem Koncem července ji zastavilo veto prezidenta republiky, které Poslanecká sněmovna přehlasovala v minulém týdnu. Zákon tedy vstoupí v platnost 1. ledna 2013. Obsahuje řadu nových témat vyplývajících hlavně ze Směrnice EPBD II.
Kromě současných produktů – energetického auditu, průkazu energetické náročnosti budovy, kontroly kotlů a kontroly klimatizačních zařízení zavádí Energetický posudek. Jde o dokument, který se velmi blíží zmíněnému „Energetickému auditu na projekt“ a řeší posuzuje řešení dílčího problému z celého energetického hospodářství dotčeného subjektu.
Energetický audit ustupuje v novele poněkud do pozadí. Vytrácí se jasné stanovení jeho povinnosti. Po druhém čtení ve Sněmovně vypadla z návrhu formulace o „životnosti energetického auditu 5 let“. Povinnost je tak vázána na „větší změnu budovy nebo energetického hospodářství“. V definiční části je větší změna budovy definována, ale změna energetického hospodářství nikoliv. Tím se zákonná povinnost značně rozmělnila. Kontrola uložené povinnosti ze strany dozorového orgánu (SEI) se tak stává spíše iluzí.
Všechny změny legislativy by měly přinést dostatek práce pro současné energetické auditory. Navíc i řada jednotlivců mimo obor se snaží vstoupit do nové oblasti podnikání. Nicméně – předkladatel zákona jim tuto radost značně znepříjemňuje. Zatímco ve všech ostatních profesních sdruženích citovaných v zákonech – lékaři, stavební inženýři, notáři apod. jsou ze zákona zakládány profesní komory, u energetických auditorů je nadřízeným orgánem ministerstvo průmyslu a obchodu. To bude zřejmě vyžadovat značné utužení v administrativě evidence auditů, snad i systémem online, povinné vzdělávání a přezkušování výrazně odlišné od jiných profesních skupin. Na novelu zákona budou navazovat jednotlivé prováděcí vyhlášky. Zřejmě se tak změní i letitá vyhláška o energetickém auditu. Je otázkou, zda její dobré části budou zachovány a ty slabší opraveny a doplněny, nebo – zda tomu bude naopak.
Energy audit in the Czech Republic has twenty years history. The first decade was a period of searching, others ten years were period of legal obligations. The author is one of our first energy auditors. Features personal experience on the development of the methodology, legislation and practical application.
