Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Vyhodnocení otopného období 2011/2012 v Praze

Otopné období let 2011/2012 v Praze zpracované na základě pozorování stanice Praha-Karlov bylo s 213 dny vytápění kratší, a s průměrnou teplotou 5,4 °C teplejší než dlouhodobý průměr. Rok 2012 je rokem přestupným, jehož dlouhodobá charakteristika se od nepřestupného roku mírně liší. Základní charakteristikou potřeby tepla pro vytápění je 2 907 D°(19) denostupňů, tedy potřeba tepla o dosti nižší, než dlouhodobý průměr 3 224 D°(19). Za posledních deset let jde o druhý nejnižší počet denostupňů za otopné období.

Legislativní základ

Vyhodnocení základních charakteristik otopného období 2011/2012 je jak v Praze, tak i v dalších lokalitách na území naší republiky, vázáno na aplikaci legislativních ustanovení. Pro vyhodnocování charakteristik otopného období se legislativa nezměnila. Platí vyhláška 194/2007 Sb. [L1], kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody, měrné ukazatele spotřeby tepla pro vytápění a přípravu teplé užitkové vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům. Řídícím předpisem této vyhlášky je zákon 406/2000 Sb., o hospodaření energií v platném znění. Vyhláška slouží k provedení § 6a – energetická náročnost budov, odst. 9, 10 a 11. Lze ocenit nynější stabilitu legislativy. Jde již o čtvrté otopné období vyhodnocované stejnou metodikou podle jedné vyhlášky.

Vyhláška se vztahuje na ústřední vytápění a centrální přípravu teplé vody v bytech a nebytových prostorách bytových budov nájemních, družstevních i bytových budov s byty ve vlastnictví osob a dále za určitých podmínek i na prostory v provozních prostorách budov nebytových. Nevztahuje se na dodávky tepla uskutečňované výhradně pro vlastní osobní potřebu, dodávky uskutečňované pro nebytové prostory za podmínky nepřekročení limitů stanovených prováděcím právním předpisem a neohrožení zdraví a majetku a dodávky uskutečňované pro byty, při souhlasu alespoň dvou třetin nájemníků nebo vlastníků těchto bytů s odlišnými pravidly, za podmínky nepřekročení limitů stanovených prováděcím právním předpisem a neohrožení zdraví a majetku.

Nutno zdůraznit, že se nevztahuje na budovy, v nichž jsou všechny byty v užívání jediné právnické nebo fyzické osoby, která je vlastníkem budovy – tedy zejména na rodinné domy. Formulací o nepřekročení limitů měrné spotřeby tepla a neohrožení zdraví a majetku zákonodárce omezuje nastavení vnitřních teplot jak z horní hranice (zamezení přetápění), tak z hranice spodní (promrznutí budovy).

Vyhláška stanovuje začátek a konec otopného období a podmínky pro případné přerušení vytápění v průběhu otopného období. Otopné období je čas, kdy jsou zdroje tepla uvedeny do stavu pohotovosti k dodávce tepla spotřebitelům. Začíná 1. září a končí 31. května. Dodávka tepla se zahájí v otopném období, když průměrná denní teplota venkovního vzduchu v místě poklesne pod +13 °C ve dvou dnech po sobě následujících a podle vývoje počasí nelze očekávat zvýšení této teploty nad +13 °C pro následující den. Průměrnou denní teplotou venkovního vzduchu je čtvrtina součtu venkovních teplot v 7, 14 a ve 21 hodin, přičemž teplota měřená ve 21 hodin se počítá dvakrát. Vytápění se omezí nebo přeruší v otopném období tehdy, jestliže průměrná denní teplota venkovního vzduchu v příslušném místě nebo lokalitě vystoupí nad +13 °C ve dvou dnech po sobě následujících a podle vývoje počasí nelze očekávat pokles této teploty pro následující den. Při následném poklesu průměrné denní teploty venkovního vzduchu pod +13 °C se vytápění obnoví. Omezení vytápění se provádí tak, aby byly při zavedení teplotního útlumu dodrženy požadavky zajišťující tepelnou stabilitu místnosti.

Pro stanovení základních charakteristik otopného období použil autor vlastní výpočetní metodiku. Ta vychází z podobných zásad jako výpočetní pomůcka Denostupně v oddílu Výpočty. Pomocí výpočetního postupu byly zpracovány soubory dat z měsíčních přehledů meteorologických pozorování stanice ČHMU Praha-Karlov [L2].

Mezní teplota počátku vytápění

Mezní teplotou pro zahájení, ukončení a přerušení vytápění je teplota 13 °C. Nabízí se otázka, zda má tato hodnota stanovená právníky tedy – legislativně – své fyzikální opodstatnění. Odpověď vychází z energetické bilance budovy. Při poklesu venkovní teploty porovnáváme tepelné toky z budovy do venkovního prostředí a naopak. Tedy – tepelnou ztrátu budovy, vnější a vnitřní tepelné zisky. Teplota vnitřního vzduchu se udržuje na stálé výši. Pak v jednom okamžiku dojde k vyrovnání kladných a záporných tepelných toků. Tento okamžik je charakterizován teplotou venkovního vzduchu. Při poklesu venkovní teploty se již bilance dostává do nerovnováhy – převáží tepelné ztráty. Vnitřní teplota začne klesat. Nastává potřeba zahájit vytápění.

Z rozboru je zřejmé, že mezní teplota vytápění je pro každou budovu individuální. Závisí na tepelněizolačních vlastnostech obvodového pláště, na vybavení budovy spotřebiči i na jejím provozním režimu. Teplota 13 °C doznala ve znění legislativních předpisů posledních třiceti let jistý vývoj, který reagoval na potřebu vytápění průměrného bytového fondu. V dřívějších předpisech lze dohledat číselné hodnoty 12 °C, ale i 15 °C.

Je zřejmé, že budovy zateplené, a zvláště pak budovy postavené v nízkoenergetickém a pasivním standardu mají mezní teplotu počátku vytápění nastavenou mnohem níže. Legislativní předpis nemůže (zatím) pracovat s individuálními vlastnosti jednotlivých budov. Výhodou pro uživatele je to, že pomůcka „Výpočet denostupňů“ ve výpočtové části tzb-info umožňuje nastavit teplotu počátku vytápění již od svého vzniku.

Začátek vytápění

Začátek otopného období je 1. září, nicméně vlastní zahájení dodávky tepla závisí na poklesu venkovní teploty pod stanovenou hodnotu. Ukončení vytápění je stanoveno kalendářně na 31. prosinec. Zahájení vytápění je charakterizováno grafickým průběhem:

Graf
 

V měsíci září se teploty venkovního vzduchu pohybovaly celý měsíc nad mezní teplotou počátku vytápění, tedy nad 13 °C. Vytápění tedy nebylo potřebné.

Graf
 

Příznivé teploty panovaly i na počátku října. Prvním dnem vytápění se tak stal 9. říjen 2011. Od tohoto dne se vytápí bez přerušení.

Mrazivé dny

Dnů s teplotou pod bodem mrazu bylo v otopném období 25. V listopadu čtyři dny, prosinci nepoklesly teploty pod nulu, v lednu sedm a v únoru čtrnáct dnů. Prvním dnem, kdy poklesla teplota pod bod mrazu, je 15. listopad s teplotou −1,9 °C. Další mrazivé dny následovaly ještě v listopadu, v lednu a největší počet mrazivých dnů byl v únoru. Nejnižší teplota −12,8 °C ve sledovaném otopném období nastala 6. února 2012.

Graf Podnulové teploty v listopadu
Podnulové teploty v listopadu
 
Graf Podnulové teploty v prosinci
Podnulové teploty v prosinci
 
Graf Podnulové teploty v lednu
Podnulové teploty v lednu
 
Graf Podnulové teploty v únoru
Podnulové teploty v únoru
 

Měsíc prosinec je s průměrem +4,6 °C o více jak tři stupně nad dlouhodobým standardem. Nejnižší teplotou v měsíci je +0,9 °C ze dne 19. prosince 2012.

Měsíc únor je s průměrem −2,9 °C o více jak dva stupně pod dlouhodobým standardem. Má patnáct dnů s nadnulovými teplotami. Nejnižší teplotou v měsíci je −12,8 °C ze dne 6. února 2012.

Období mezi 31. lednem a 13. únorem 2012 je charakterizováno venkovními teplotami, které jsou nižší než minus 5 °C a mírně převyšují −12 °C. Lze ho tak s výhodou používat pro posouzení chování zdrojů tepla a otopných soustav při nízkých teplotách.

Konec vytápění

Výrazně nadprůměrné teploty v jarních měsících umožnily první přerušení vytápění již v dubnu, dne 28. 4. 2012. Poté nastává období přerušení vytápění a opětovného náběhu plného vytápění v měsíci květnu.

Graf
 

V květnu pak nastalo období dvou náběhů vytápění od 7. 5. a od 13. 5. Posledním dnem vytápění je den 21. května 2012. Od té doby již nenastává povinnost vytápět, teploty se pohybují do konce května mezi 18 °C a 23 °C. Dnem 31. května 2011 je ukončeno otopné období 2011–2012.

Graf
 

Letní období

Letní období červen až srpen, z definice do otopného období nepatří. V minulých letech zde docházelo k znatelným poklesům pod mezní teplotu 13 °C. Ve sledovaném období podobná situace nenastala po celé letní období až do konce srpna.

Poklesy teplot v červnu až srpnu jsou důležité například pro vytápění nemocnic. Zde se obvykle bere za mezní teplotu 15 °C a v některých areálech je provoz zdroje tepla celoroční, bez letní přestávky. Pod tuto mezní teplotu poklesly v letním období teploty v sedmi dnech.

Počet otopných dnů

Sledované otopné období mělo menší, dosti podprůměrný počet dnů vytápění. Od začátku vytápění dne 9. října 2011 do konce vytápění dne 21. května 2012 bylo vytápění celkem dvakrát přerušeno a to pouze na konci otopné sezóny. Období plného vytápění tak trvalo 213 dnů. Doba vytápění byla v otopném období 2011–2012 ve srovnání s třicetiletým normálem o jedenáct dnů kratší.

Kontrola kotlů – vyhodnocení dimenzování kotle

Graf

Kontrola kotlů je požadavkem legislativy, podle vyhlášky 276/2007 Sb. o kontrole účinnosti kotlů. Vyžaduje vstupní údaje z vyhodnocení otopného období. Proces kontroly účinnosti kotlů je zaveden jako standardní postup. Proto je nejvýše žádoucí standardizovat použité vstupy. Spotřeba paliva je závislá na venkovních teplotách a ty jsou funkcí času. Proto není možné stanovit interval buď podle standardní délky otopného období, nebo podle celých měsíců. Pro další použití proto zavádíme do metodiky vyhodnocení otopného období parametr „délka otopného období“ – v hodinách. Jde o vyjádření počtu dnů s povinností vytápění (podle pravidel vytápění) při časovém obsahu jednoho dne 24 hodin. Pro stanovení průměru se tedy nepočítá s přerušovaným vytápěním, ale pouze s útlumem. Je zřejmé, že délka vytápění se mění jak meziročně, tak v jednotlivých měsících běžného roku.

Do hodinového vyjádření je zaveden další parametr, kterým je „využití maxima (denostupňů)“. Počet provozních hodin stanovený podle předchozího odstavce se přepočítá podle využití výkonu kotle. To je v přepočtu ošetřeno vynásobením hodin poměrem aktuálního počtu denostupňů a maximálního počtu D° z dlouhodobého průměru. Tedy:
hodin (pro 276/2007 Sb.) = otopných dnů (i-tého měsíce aktuálního roku) * 24 hodin * denostupně (i-tého měsíce aktuálního roku) / max. hodnota denostupně (nejstudenějšího měsíce 30 let průměru).

Celkový počet hodin za sledované období 2011–2012 činí 5 112 hodin, oproti 5 376 hodin normálu 30 let.

Celkový počet hodin „využití maxima denostupňů“ za sledované období 2011–2012 činí 3 252 hodin, oproti 3 762 hodin normálu 30 let.

Charakteristika otopného období

Celkovou charakteristikou otopného období je počet denostupňů D(19) = 2 907 D°, průměrná teplota venkovního vzduchu 5,4 °C a počet 213 otopných dnů. Parametry otopného období jsou uváděny ve standardní formě [L3, L4] a v návaznosti na předchozí rozbory [L6 až L12].

Stanovení je provedeno pro mezní teplotu počátku vytápění te = 13°C a ustanovení platného legislativního předpisu o započetí, ukončení a přerušení vytápění. Denostupně jsou vztahovány k vnitřní teplotě 19 °C.

Zvláštní pozornost si zaslouží parametr „průměrná teplota venkovního vzduchu“. Tato teplota může být interpretována dvěma způsoby a výsledky bývají zaměňovány. Proto vysvětlení:

  • průměrná teplota venkovního vzduchu v období, je průměrem z hodnot všech denních průměrných teplot v otopném období od 1. září do 31. května. Tedy – jak dnů vytápění kdy se topilo, tak dnů kdy se netopilo. V programové pomůcce Denostupně tzb-info je tato teplota uváděna po měsíčních průměrech. Pro sledované období činí tato hodnota 8,2 °C.
  • průměrná teplota venkovního vzduchu v dnech vytápění, je průměrem z teplot vzduchu pouze za dny vytápění. Dá se jednoduše vypočítat ze základní definice denostupňů, tedy te = (d * ti − D°) / (d), a pro období 2011–2012 pak činí (213 * 19 − 2907) / 213 = 5,4 °C.

Porovnání s dlouhodobým klimatickým normálem je provedeno pro stejné parametry s tím, že 30letý klimatický normál pro meteorologickou stanici Praha Karlov z let 1961–1990 byl zpracován stejným výpočtovým algoritmem jako data běžného roku. Klimatický normál za období 50 let v letech 1901 až 1950 byl převzat z literatury [L1].

Otopné období 2011–2012 (Praha-Karlov)
měsícpočet dnů vytápěníprůměrná venkovní teplota
v topných dnech [°C]
počet denostupňů D19
[D°]
procenta D19 v roce
[%]
IX00,000,0
X238,42448,4
XI304,443915,1
XII314,644715,4
I312,750717,4
II28−2,961221,1
III318,732011,0
IV279,02699,3
V1213,2702,4
součet2135,42 907100

Porovnáním tří souborů hodnot – běžného roku, průměru 30 let a průměru 50 let – je zřejmé, že otopné období 2011–2012 bylo ve srovnání s normálem 30 let (1961–1990) „teplejší“ – spotřeba tepla na úrovni 90,2 % třicetiletého normálu a ve srovnání s normálem 50 let (1901–1950) na úrovni 87,9 % padesátiletého normálu. Posuzované otopné období bylo tedy z hlediska potřeby tepla pro vytápění spíše podprůměrné.

počet denostupňů D19poměrná část
otopné období 2010–20112 907100,0%
normál 30 let (1961–1990)3 24389,6 %
normál 50 let (1901–1950)3 30887,9 %

Průběh otopného období

Průběh otopného období je charakterizován průběhem měsíčních průměrných teplot pro posuzované otopné období a pro klimatický normál 30 let (případně 50 let).

Graf
 

Z grafického průběhu je patrný značně atypický průběh měsíčních teplot. Vyznačuje se rychlými výkyvy. Mírně pod průměrem je na počátku – v září a říjnu, v listopadu je na úrovni dlouhodobého průměru. Zato v prosinci a v lednu značně stoupá (až o tři stupně). Únor je teplotně značně podprůměrný, březen je opět teplejší – tedy nad průměrem: Další dva měsíce jsou již v okolí dlouhodobého průměru.

Rozložení teplot

Průběh teplot v jednotlivých měsících otopného období je významnou charakteristikou, avšak v řadě aplikací lze použít průběh denních teplot po dobu celého roku. Vhodným seřazením jednotlivých hodnot tak vznikne obdoba distribuční funkce. Lze ji s výhodou použít například k sestavení „teplárenského diagramu“ pro odběr tepla, nebo je známa aplikace ve výpočtech tepelných čerpadel viz [L7].

Graf
 

Potřeba tepla

Graf

Potřeba tepla a její rozložení v průběhu roku odvisí od počtu denostupňů. V následujícím grafu je rozložení pro posuzované období 2011–2012 porovnáno s dlouhodobým třicetiletým normálem.

Oproti dlouhodobému normálu (30 let) je posuzované otopné období 2011–2012 o 10,4 % méně náročné na vytápění. Lze tedy říci, že sledované zimní období poněkud vybočilo z normálu. Tvar grafu průběhu potřeby tepla ukazuje na nevyrovnanost v jednotlivých měsících – spotřeba v prvních pěti měsících otopného období je nižší než průměr. V šestém měsíci – únoru je spotřeba výrazně vyšší. Ve zbytku otopného období je spotřeba tepla mírně nižší.

 

Meziroční porovnání

Meziroční porovnání řady předchozích otopných období je založeno na standardním vyhodnocení datové základny teplot podle současných legislativních předpisů pro vytápění. Tím se eliminuje vliv případných rozdílů v pravidlech pro vytápění. K porovnání zůstávají pouze vlivy meteorologické.

Graf
 

Při porovnání s třicetiletým průměrem a předchozími deseti otopnými obdobími od roku 2000/2001 jde o pokračování podnormálních období – tedy teplejších a s nižší spotřebou paliva. V průběhu posledních let jde o zimní období s druhým nejnižším počtem denostupňů.

Klíčové údaje
otopné období2011–2012
místoPraha-Karlov
začátek vytápění9. říjen 2011
konec vytápění21. květen 2012
přerušení nebo omezení vytápěnícelkem v délce 12 dnů
běžný rok 2010–2011normál 30 let přestupný
počet dnů vytápění213225
průměrná teplota v otopných dnech  [°C]5,44,6
počet denostupňů D(19)2 9073 243
potřeba tepla proti normálu (30 let) [%]89,6100

Závěr

Vyhodnocení otopného období 2011–2012 z meteorologických dat podle pozorování meteorologické stanice Praha-Karlov se provádí standardním způsobem, tak aby byly výsledky jednotlivých let vzájemně porovnatelné.

Základními parametry je 231 dnů vytápění a průměrná teplota 5,4 °C ve dnech vytápění a 8,2 °C za celé období září–květen. Otopné období bylo tedy kratší a „dosti teplejší“. Počet otopných dnů je nižší než průměr. Průměrná teplota je nad dlouhodobým průměrem. Počtem 2907 denostupňů D19 se otopné období přiblížilo na 89,6 % standardu třicetiletého průměru. Za posledních deset otopných období jde o druhé nejteplejší období, tedy období s druhým nejnižším počtem denostupňů. Lze je tedy charakterizovat jako období značně podnormální – tedy teplé a s výrazně nižší spotřebou paliva.

Oproti dlouhodobému normálu je posuzované otopné období o 9 % méně náročné na vytápění. Po posouzení řady posledních let lze tedy říci, že z hlediska spotřeby tepla pro vytápění sledované zimní období nevybočilo z trendu otopných období s nižším, než průměrným nárokem na spotřebu paliva. Rozložení průběhu potřeby tepla však ukazuje na nevyrovnanost v jednotlivých měsících – spotřeba v únoru je vyšší než průměr. Při porovnání s třicetiletým průměrem a předchozími deseti otopnými obdobími jde o pokračování podnormálních, tedy „teplejších“ období.

Literatura

English Synopsis
Evaluation of the 2011/2012 heating period in Prague

The heating period 2011/2012 in Prague based on the observation of Prague-Karlov station was 213 days, a little shorter, and with an average temperature of 5,4 ° C, slightly warmer than the long-term average. Year 2012 is leap-year. The basic characteristic is slightly different. Basic characteristic of heat demand for heating is 2 907 D ° (19) degree days, heat demand is much lower than the long-term average of 3 224 D ° (19). It's the second lowest number of degree days of the heating period in the last decade.

 
 
Reklama