Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Jakou metodou posoudit přijatelnost změny CZT na dodávku tepla z vlastní domovní kotelny?

V poslední době se hodně mluví o odpojení od centrálního zdroje tepla. A nejen to, některá bytová družstva a společenství vlastníků jednotek už tento krok učinila anebo se k němu chystají. Jsou ti, co se odpojili od centrálního zdroje tepla a mají vlastní domovní kotelnu, spokojeni a ušetřili?

Přehledné údaje za ČR nejsou dostupné. Proto je vhodné uvést zástupně zkušenost ze sousedního Slovenska. Obecně platí, že trend odpojování na Slovensku klesá. Do novely zákona č. 276/2001 Z.z., o regulácii v síeťových odvětviach (tzv. zákon o regulácii), se zde podařilo prosadit, že ceny plynu pro výrobu tepla určuje regulátor (ÚRSO - Úřad pro regulaci v síťových odvětvích) a ne Slovenský plynárenský průmysl (SPP). A regulátor nastavil ceny plynu pro výrobu tepla tak, že čím je odběr plynu nižší, tím je cena plynu vyšší. Kritickou hranicí byl "tarif M4" - což představuje roční odběr plynu do 60 tisíc m3, ale i spotřebu průměrné domovní plynové kotelny. Rozdíl mezi "tarifem M4" a velkoodběrem v "tarifu V1"je nyní cca 28 % ve prospěch velkoodběratele plynu. V minulosti ceny plynu pro výrobu tepla v tarifech M1-M4, V1-V4 určoval přímo SPP, a rozdíly mezi maloodběrem plynu (M1-M4) a velkoodběry (V1-V4) byly minimální. Když se pak k této ceně plynu od SPP připočítaly oprávněné náklady teplárny, nebyli poskytovatelé - centrálního zásobování teplem - konkurenčně schopni vyrábět levnější teplo než v domovní plynové kotelně. Ve vyspělé Evropě jsou rozdíly v cenách mezi malo- a velkoodběratelem zemního plynu velmi výrazné. Takže odpojování má už dnes na Slovensku výrazně klesající tendenci. V zájmu "zbrzdění" odpojování se od centrálního zdroje tepla se na Slovensku podařilo dostat do zákona č. 657/2004 Z.z., o tepelnej energetike, ustanovení, podle něhož musí dům při odpojení zaplatit náklady spojené s tímto "odstřihnutím". To samozřejmě zvyšuje náklady při budování vlastních kotelen. Toto ustanovení ale není samoúčelné. Má zabránit tomu, aby se náklady spojené s odpojením nepromítly do ceny tepla ostatních odběratelů, kteří u centrálního zdroje zůstali. To také znamená, že peníze, které z toho plynou, nejdou do kapes výrobců tepla, ale zvýšené náklady u dodavatele tepla spojené s odpojením se tak díky tomu nedotknou stávajících odběratelů. Ti, co investovali do vybudování vlastní plynové kotelny v domě, o skutečných nákladech na vlastní výrobu tepla a teplé vody většinou mlčí. Nebo zveřejní pouze něco, ponejvíce za kolik "jenom" nakupují plyn a na tom dokazují, jak šetří. Neuvádějí už výši investice na výstavbu kotelny, na opravy a údržbu, které hradí z fondu oprav domu, na elektrickou energii hrazenou z prostředků určených na osvětlení a výtah, nedělají revize apod. Takový přístup je ale zavádějící. Dodavatel tepla takové náklady oficiálně zahrnuje do ceny tepla, neschovává je, navíc jsou předmětem kontroly ze strany regulátora. Konkrétní případ z Levoče. Na sídlišti "Pri prameni" se od centrálního zdroje tepla odpojilo a postavilo si vlastní kotelny asi 12 domů. Při prvním vyúčtování vlastníci bytů zjistili, že musí splácet úvěr za kotelnu, cena plynu je pro ně dražší než pro výrobce tepla a vlastně platí mnohem více. Teď "hledají" viníka, kdo že je to k odpojení přemluvil, kdo jim "sliboval" levnější teplo... A to je dodavatel tepla upozorňoval, že budou mít sice teplo vlastní, ale dražší. Nevěřili mu.

Dá se tedy odpojením se od centrálního zdroje ušetřit?

Pokud se centrální teplo vyrábí z uhlí, biomasy nebo z plynu, tak ne. Cenově je však problematická výroba tepla z mazutu, olejů, elektřiny. Slovenská inovační a energetická agentura (jejím zřizovatelem je Ministerstvo hospodářství SR) vypracovala nezávislý audit - porovnání nákladů a ceny tepla ze systému centrálního zdroje tepla a vlastní domovní kotelny na bázi plynu. Do cen a nákladů zahrnula všechny oprávněné náklady a výsledek je jednoznačný. Cena tepla z centrálního zdroje je výhodnější. Toto nezávislé porovnání bylo pro dodavatele tepla velmi důležité, protože jim do té doby nikdo nechtěl věřit.

Požadavek vyčerpávajícím způsobem popsat vztahové záležitosti změny způsobu vytápění v domě přesahuje možnosti tohoto příspěvku. Jde i nad rámec dostupných stanovisek věcně příslušných orgánů státní správy (ministerstva životního prostředí, ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva pro místní rozvoj). Jelikož není např. publikováno stanovisko MŽP k interpretaci klíčového ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, lze se v redukovaném pojetí výkladu omezit na popis zejména základních ekologických a ekonomických charakteristik.

Ekologické hledisko

Citovaný požadavek zákona o ochraně ovzduší a jeho splnění není podmínkou postačující. Je součástí žádosti o vydání stavebního povolení na zřízení domovní kotelny. Výklad a aplikace příslušného ustanovení stavebního zákona posuzuje v konkrétním případě stavební úřad. Dotýká-li se řízení zájmů chráněných zvláštními předpisy, je stavební úřad oprávněn rozhodnout jen v dohodě, popřípadě se souhlasem orgánu státní správy, který chráněné zájmy hájí (tzv. dotčený orgán státní správy). Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění, považuje za jediný dotčený orgán státní správy v řízeních o malých zdrojích znečišťování obec. Zpravidla obecní (městský) úřad, odbor životního prostředí, souhlas k odpojení od ekologičtějšího způsobu "dálkové" dodávky tepla neuděluje. Jedním z důvodů zamítavého stanoviska v předmětné věci může být, že žadatel nedoložil splnění podmínek podle ustanovení § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší. Podle zmíněného ustanovení jsou právnické a fyzické osoby povinny, je-li to pro ně technicky možné a přijatelné, u nových staveb a při změnách dokončených staveb stávajících využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě alternativních zdrojů, pokud je jejich provozování v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení.

Ekonomické hledisko

Z ekonomického hlediska je pro posouzení variant dodávky tepla irelevantní, zda náležitosti jsou předepsány či nikoliv obecným či zvláštním právním předpisem. Obecnou metodiku uvádí ČSN EN 15459 Energetická náročnost budov - Postupy pro ekonomické hodnocení energetických soustav v budovách (46 str.). Výpočtové metody vycházejí ze všeobecného hlediska, celkových nákladů, které se člení na investiční a běžné. Ekonomická přijatelnost domovní kotelny ve srovnání s centrálním zdrojem tepla musí být žadatelem prokázána. Příslušné ekonomické doložení přijatelnosti nového řešení dodávky tepla nelze nahradit formálně dokladem stejně označeným (z praktických a jen formálních důvodů), bez obvyklé ekonomické úvahy, jak lze ostatně z praxe stavebních úřadů dokumentovat. Lze soudit, že souhlasné stanovisko k vestavbě domovní kotelny musí být podmíněno jak technickou nemožností využít centrální zdroj tepla, tak ekonomickou nepřijatelností tohoto využití. Přitom platí, že způsob posouzení ekonomické přijatelnosti požadovaného řešení dodávky tepla z domovní kotelny není v zákoně blíže specifikován. Z rozhodnutí stavebního úřadu musí být seznatelné, jak splnění obou kritérií posoudil. Dotčené orgány mají ve svém stanovisku navíc primárně posuzovat vliv navrhované stavby na kvalitu ovzduší, nikoli technickou proveditelnost a ekonomickou přijatelnost příslušného stavebního záměru. Pouhý odkaz na stanoviska dotčených orgánů ochrany ovzduší ze strany správních orgánů tedy v souvislosti s ustanovením § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší nepostačí a nemůže nahradit vlastní správní uvážení stavebního úřadu v tomto směru. Dotýká-li se řízení podle stavebního zákona zájmů chráněných zvláštními předpisy, rozhodne stavební úřad jen v dohodě, popř. se souhlasem orgánu státní správy, který chráněné zájmy hájí.

Energetické hledisko

Z energetického hlediska se hodnotí konstrukce budovy ve vztahu k energetickým ztrátám a úsporám spolu se soustavami pro vytápění, větrání a klimatizaci + přípravu teplé vody. Pro rozhodování je podstatná kategorizace zdroje podle kritéria jmenovitého tepelného výkonu v ustanovení § 4 odst. 5 písmeno a) až d) zákona o ochraně ovzduší. Proto nelze vyloučit, že nový zdroj tepla může podléhat podmínkám schvalování podle vymezení pro velké a střední zdroje. Zdroje s nejnižším emisním limitem nepodléhají stejně přísné regulaci ze strany státu jako zdroje větší, mimo jiné i proto, že do kategorie "malých zdrojů" spadá většina zdrojů vytápění, které si instalují v obytných zónách fyzické a menší právnické osoby, typicky bytová družstva.

Náklady na teplo z domovní kotelny musí být stanoveny fixní a proměnnou složkou, které vstupují do kalkulace porovnatelné ceny tepla stávajícího a navrhovaného řešení dodávky tepla. Přitom samozřejmě platí, že není až tak rozhodující jednotková cena tepla, ale to, kolik za dodávku tepla a teplé vody ročně zaplatíme z vlastních finančních zdrojů. Cenu tepla budeme odvozovat pro daný objekt, nepochybně z těchto vstupních hodnot (podmínek vytápění), např.: počet denostupňů (2 583 denostupňů), počet bytů, vytápěná plocha bytů v domě, počet osob, spotřeba tepla objektu v GJ/rok (v členění pro vytápění a pro ohřev vody), spotřeba tepla bytů, provozní doba v hod/rok resp. dní/rok (232 dnů). Podstatnou bude rovněž specifikace, zda dům je či není hydraulicky vyregulovaný, zda má možnost individuální automatické regulace vnitřní teploty (bez termoregulačních ventilů), má-li instalované poměrové rozdělovače topných nákladů na otopných tělesech (radiátorech) nebo zda je hodnocení úrovně vytápění podřízeno jiné technologii. Významné bude i konstatování zda jde o dům zateplený, s průměrnými tepelně-izolačními vlastnostmi, původními či novými okenními a dveřními výplněmi apod.

Projekt domovní kotelny je třeba doložit investičními náklady na kotelnu, způsob financování (z fondu oprav resp. úvěrem s úroky) a periodickými náklady souvisejícími s výměnou součástí, tzn. životností kotle (zpravidla 10 let až 20 let), regulačního systému (15 let), expanzní nádoby (15 let) potrubního systému (30 let), čerpadel (10 až 20 let), ventilů (15 let) atd. Celkové náklady se odvozují od trvání výpočtového období. Dynamické výpočty berou v úvahu roční změny míry vývoje cen jednotlivých nákladových položek v ročních nákladech (např. energetické náklady, provozní náklady, periodické nebo reprodukční náklady, náklady na údržbu, měření, energetické smlouvy, pojištění apod.). Významný zásah do výpočtu vnáší uplatnění anuity (reálná úroková sazba, diskontní sazba, činitel současné hodnoty a anuitní činitel).

Pro posouzení ekonomické náročnosti variant dodávky tepla (stávající a požadované změny) je výchozím, i když nepostačujícím, kritériem cena tepla.

Proměnné náklady

Část ceny tepla, která je přímo závislá na spotřebě paliva (např. zemní plyn), spotřebě elektrické energie, technologické hmoty a vody tvoří variabilní složku ceny tepla a je dána poměrem mezi celoročními náklady a množstvím vyrobeného tepla. Ekonomické zdůvodnění je z hlediska variabilní ceny tepla potřeba doložit vztahem množství spotřebovaného paliva a množství vyrobeného tepla spolu s hodnotovým vyjádřením. Určení množství elektrické energie a celoročních nákladů za její spotřebu se odvozuje od projektovaného příkonu elektrických spotřebičů (čerpadel, hořáků atd.) a ročního provozu těchto spotřebičů. Roční spotřeba elektrické energie se může pohybovat okolo 8000 kWh, náklady se odvozují z tohoto množství a jednotkové ceny elektrické energie s DPH. Položka DPH je zahrnuta do kalkulace ceny tepla v případě, že teplo je poskytováno právnické osobě, např. SVJ, jestliže výrobcem tepla je družstvo. Do variabilních nákladů věcně patří určení množství vody, celoročních nákladů za spotřebu vody a technologických hmot. Spotřebu vody odhadneme na cca 10 m3 za rok. Je to voda, která se používá na doplnění do otopné soustavy (při poruchách, opravách atd.). Určující je cena za vodné v Kč/m3 s DPH a cena za stočné v Kč/m3 s DPH. Variabilní náklady doplňuje i náklad na technologické hmoty (technologické hmoty slouží na úpravu vody, odstraňují tvrdost vody).

Fixní náklady

Vstupní investiční náklady a obnovovací náklady rozhodují o fixní složce, která je častí ceny tepla. Jsou nezávislé na spotřebě tepla. Tzn., že zahrnuje náklady spojené s investicí do kotelny (roční odpisy kotle), revize, opravy, zákonné prohlídky, mzdové náklady, pojištění, popř. náklady za odpojení od centrálního zdroje podle platných právních předpisů. Fixní složka ceny tepla je dána poměrem mezi celoročními náklady a množstvím vyrobeného tepla. Všechny nákladové položky je zapotřebí do ekonomické úvahy (srovnání variant) zahrnout.

Rozhodování mezi alternativami

Při porovnání výhod obou řešení (CZT nebo vlastní kotelna) si v prvé řadě musíme uvědomit, kdy systém centrálního zásobování tepla může dobře fungovat. Jde o jednoduchý řetězec: výrobce - dodavatel tepla - konečný spotřebitel. A každý člen řetězce, pokud bude plnit své úkoly, přinese i spokojenost, o to jde. Výrobce tepla musí zabezpečovat co nejefektivnější výrobu tepla, modernizaci zdroje, jeho ekologii, používat na základě efektivnosti obnovitelné zdroje, kogeneraci apod. Dodavatel tepla zase musí zajišťovat co možná nejefektivnější distribuci tepla, snižovat ztráty v rozvodech, používat předizolované potrubí, efektivní provoz výměníkových stanic s moderní technologií. A konečný spotřebitel by měl snižovat spotřebu tepla, tedy domy zateplovat - pláště i střechu, osadit nízkoenergetická okna apod. Pak nastane symbióza těchto tří subjektů a výsledný efekt se dostaví. Ale všechno stojí nějaké peníze - investice i modernizace. Nadále platí již výše zdůrazněné, že není až tak rozhodující jednotková cena tepla, ale to, kolik za dodávku tepla a teplé vody ročně zaplatíme z vlastní peněženky.

Použitá literatura:

1. Rozhovor redaktorky časopisu Byt magazínu s Ing. Miroslavem Obšivaným, předsedou představenstva Slovenského svazu výrobců tepla.
2. Rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 16/2006-54 na podporu rozhodnutí Městského úřadu Bruntál, kterým byla zamítnuta žádost o vydání stavebního povolení na zřízení domovní plynové kotelny; další soudní judikáty.
3. Žilinský, M.: Cena tepla - Domovná kotolňa vs. centralizované zásobovanie, časopis Energie & Peníze, č. 2/2010. Příspěvek na IX. konferenci "Meranie a rozpočítanie tepla", SSTP, Piešťany 2009.
4. ČSN EN 15459 Energetická náročnost budov - Postupy pro ekonomické hodnocení energetických soustav v budovách, ÚNMZ , Praha únor 2010, 46 str.


Recenze k článku nabízenému pro portál tzb-info.cz

Název článku: Jakou metodou má být zpracována ekonomická a ekologická přijatelnost resp.nepřijatelnost změny CZT na dodábku z vlastní domovní kotelny?
Autor: Ing. Jiří Skuhra, CSc.
Datum: Srpen 2010

Článek popisuje problematiku odpojování domů od systémů centrálního zásobování teplem. Trend odpojování se projevuje od poloviny devadesátých let. Důvodem je růst nákladů na nákup tepla ze systémů CZT a porovnání s ekonomikou vlastního domovního zdroje tepla. Pro majitele/obyvatele domů v družstevním vlastnictví, nebo společenství vlastníků jsou pak nabídky obchodních zástupců montážních firem nebo prodejců kotlů velkým lákadlem. Kvalifikovaný rozbor problematiky je vesměs nad jejich síly a tak vděčně přijímají rady "od toho hodného pána, co nám všechno vysvětlil a navíc ... úplně zadarmo". Základním problémem je porovnání centralizovaného a de-centralizovaného zásobování teplem. Jde o porovnání v několika rovinách. Nejdůležitější je ekonomická, i když význam technické a ekologické nelze podceňovat. Tradiční chybou je porovnání jednotkové ceny tepla z teplárny, která zahrnuje veškeré náklady, s jednotkovou cenou - palivovými náklady na domovní kotelnu. Pokud takové populistické porovnání přijmeme, musí zde být dostatečně velký rozdíl ve prospěch domovní kotelny. Z něj se dílem splácí investice, dílem dotuje náklady domovní kotelny nezahrnuté v nákladech palivových. Jak velký musí tento rozdíl být pro první odhad výhodnosti - to je otázka zkušenosti posuzovatele. Osobně bych pro první odhad spíše věřil diferenci v řádech stovek, než desetikorun.

Článek popisuje obsah studie porovnávající oba způsoby dodávky tepla. Podobné případové studie jsou součástí Energetických koncepcí, zpracovaných v posledních patnácti letech. Případové studie se vytvářely s větší či menší mírou podrobnosti. Je třeba zdůraznit, že vždy jde pouze o MODEL, který odráží s větší či menší mírou realitu. Požadavky autora na obsah porovnání považuji za maximalistické. Jejich splnění je prací pro tým pracovníků z konzultační společnosti. Jde pouze o otázku času a tedy i ceny takovéhoto porovnání. Horší je to na druhé straně - najít kvalifikovaného čtenáře. Nejsem si jist, zda průměrný pracovník stavebního úřadu dokáže podle takové studie kvalifikovaně rozhodnout. Proč? Stačí se pokusit plnit požadavky na ekonomické porovnání s eskalací vstupů energie, investic s inflací a dalšími vlivy. Výsledek výpočtu lze pak dovést přesně do cíle, který i představuje zadavatel. Není v silách pracovníka stavebního úřadu takový materiál kriticky zhodnotit, nebo přepočítat pro jiné vstupy.

Článek se dále odvolává na situaci ve Slovenské republice, kde se do hry zapojuje regulátor, který stanovuje ceny plynu pro výrobu tepla a dále zákon požadující úhradu nákladů na odpojení. Soudím, že vývoj v našich republikách se odlišuje. Na rozdíl od větší či menší míry liberalismu v našich zemích, se na Slovensku projevuje značná míra státního paternalismu. Proto je informace o tomto vývoji spíše pouze zajímavou poznámkou, než reálným příkladem pro následování. Závěr článku - odstavec "Rozhodování mezi alternativami" vyznívá poněkud proklamativně - výrobce tepla "musí" zajišťovat nejefektivnější výrobu, dodavatel "musí" zajišťovat co nejefektivnější distribuce a odběratel "by měl" snižovat spotřebu tepla. Teplárenské systémy a technicko-ekonomicko-právní vztahy v nich nejsou jednoduché a předestřený pohled je spíše teoretický, bez vztahu k praxi. Takový je třeba vždy konfrontovat s praktickými možnostmi.

Doporučení: Doporučuji k uveřejnění s uvedenými výhradami
Datum: 13.8.2010
Recenzent: Ladislav Tintěra - nezávislý energetický konzultant energetický auditor

English Synopsis
What method should be used to process the economic and environmental acceptability of a change in the CZT to a supply of heating from its own house boiler?

There has been a lot of talk lately about disconnecting from the central heating supply. And not only that, some housing cooperatives and unit owners have already taken this step, or are planning to do so. Are those who have disconnected from the central heating supply, and have their own boilers, satisfied and have they saved money?

 
 
Reklama