Elektrické podlahové vytápění - otázky a odpovědi

Jaké jsou hlavní důvody pro volbu elektrického vytápění?
Největší předností je dokonalá možnost regulace a tedy nejmenší měrná spotřeba energie. Zatímco průměrná roční spotřeba energie na vytápění dosahuje v ČR asi 0,8 GJ/m², u elektrického vytápění je tato hodnota 0,3 až 0,4 GJ/m². Regulace také umožňuje přizpůsobit topný režim měnícím se rodinným i ekonomickým podmínkám. Pořizovací ceny elektrických topných systémů jsou o desítky procent nižší než u jiných systémů a pro elektrické vytápění existují zvláštní nízké tarify, které umožňují používat levnější energii i pro ostatní spotřebu domácnosti.

Jaká bude spotřeba elektrické energie a celkové náklady na vytápění?
Spotřeba závisí na instalovaném výkonu, provozní době vytápění, velikosti a tepelných ztrátách objektu a na vhodně zvolené regulaci. Celkové roční náklady na vytápění potom vyplývají ze spotřeby elektřiny a zvolené sazby. Elektrické vytápění lze provozovat v přímotopném nebo akumulačním režimu. Při přímotopném režimu má odběratel možnost topit za nízký tarif 20 hodin, 4 hodiny je provoz ve vysokém tarifu. Při akumulačním režimu se topné médium (voda, beton, cihly) nabíjí maximálně 8 hodin v nízkém tarifu a tato akumulovaná energie se využívá 16 hodin k vlastnímu vytápění. V této době je odběr ve vysokém tarifu.

Co je platný nízký tarif, když k němu patří vysoké stálé platby?
Stálé platby mají za úkol zamezit spekulativnímu využívání speciálních nízkých topných tarifů pro běžné používání v domácnosti (malé odběry) a zároveň uhrazují dodavateli energie náklady spojené s rezervací požadovaného příkonu v síti podle hodnoty hlavního jističe. V současné době existují zařízení umožňující výrazné snížení hodnoty hlavního jističe a tedy i výše stálých plateb. Tato zařízení rozkládají spotřebu domácnosti do delšího časového pásma a zamezují špičkám v odběrech.

Je pravda, že ve vyspělých zemích se ustupuje od využívání elektřiny k vytápění jako od neekologického způsobu?
O tom, zda elektrické vytápění je či není ekologické, rozhoduje především způsob výroby elektřiny. Obecně platí, že v zemích s převažující výrobou elektřiny z pevných paliv a zemního plynu je elektrické vytápění pouze doplňkem v rozsahu 10 až 15 % vytápěných objektů, v zemích s převažující výrobou energie z jádra nebo z obnovitelných zdrojů hraje elektrické vytápění velmi významnou roli. V zemích jako je Švédsko, Norsko, Finsko a Francie představuje elektrické vytápění dlouhodobě hlavní způsob vytápění mimo blokovou výstavbu, je jím vytápěno třicet a více procent obytných objektů. Vzhledem k liberalizaci trhu s elektřinou se v posledních čtyřech letech projevuje citelný trend posilování významu elektrického vytápění i v dalších zemích, například v Německu. Česká republika získává v současné době výrazný podíl energie z jaderných elektráren a je tedy předpoklad k zařazení spíše mezi země s vyšším podílem elektrického vytápění. V současné době je u nás elektricky vytápěno pouze 8,4 % obytných objektů.

Přímotopy mají pověst velmi drahého a neperspektivního vytápění. Jak se s tím slučuje propagace podlahového elektrického vytápění?
Tato pověst vznikla uměle v devadesátých letech. Média uváděla jen špatné příklady, dobré zkušenosti se šířily pouze ústním podáním. I přesto se meziroční nárůsty prodeje elektrických topných systémů v ČR pohybují od roku 1999 mezi 10 až 15 %. Lidé si dovedou spočítat, co je výhodné. Stačí se podívat třeba na koeficienty navýšení cen energií pro domácnosti v období od roku 1990 do 2003. Koeficient navýšení cen 2003/1990 dosahuje u zemního plynu 12,1 (navíc jde o neobnovitelný přírodní zdroj), u elektřiny v BP sazbě 4,9, u elektřiny v BH sazbě 7,9, u elektřiny v BV sazbě 6,4. Pro srovnání, koeficient růstu průměrné mzdy v tomto období je 4,9. Energetickou úspornost dobře regulovaných, zejména elektrických přímotopných soustav, začínají všeobecně uznávat a výsledky dlouhodobých měření akceptovat i odborníci.
Letos u nás poprvé od roku 1990 ceny elektřiny pro domácnosti reálně klesají. Postupující liberalizace trhu nesporně povede k většímu zájmu o zákazníka a o trh samotný (současný objem dodávek elektřiny obyvatelstvu dosahuje cca 40 mld. Kč). Spolu s dalšími vlivy, jako je snaha snížit závislost na ropných energetických zdrojích nebo přechod na novou tarifní strukturu, to znamená dobré perspektivy pro elektrické vytápění. Zásadní však je výrazný pokrok ve zlepšování tepelně technických parametrů budov, který vede k dalšímu snižování spotřeby energie potřebné pro vytápění. Stále větší podíl na celkových nákladech spojených s vytápěním tak zaujímají náklady pořizovací a náklady na údržbu a opravy. Z tohoto pohledu získává elektrické vytápění s nízkou prvotní investicí, prakticky nulovými náklady na údržbu a opravy, přesnou a levnou regulací, další impuls rozvoje.

Rozvodné závody v našem kraji podporují elektrické akumulační vytápění, slyšel jsem ale, že výhodnější je regulované přímotopné vytápění.
Zejména rozvodné společnosti se silným podílem německého kapitálu skutečně nabízejí výhody odběratelům, kteří si pořídí elektrické akumulační vytápění. Jde však spíš o výpomoc německým výrobcům těchto spotřebičů než o trend budoucnosti. V minulých letech se akumulační vytápění preferovalo zejména v Německu, Rakousku, částečně ve Švýcarsku. Liberalizace tamních energetických trhů silně postihla obor akumulačního vytápění, trh se při obrovské nadvýrobě těchto spotřebičů prakticky zhroutil a výrobci hledají záchranu v exportu do bývalé východní Evropy. V jiných rozvinutých zemích nenalezlo akumulační vytápění širší odezvu a trend orientace na energeticky úsporné stavby tomuto druhu vytápění nepřeje ani do budoucnosti.

Jaké druhy elektrického vytápění existují?
Na výběr jsou akumulační systémy, smíšené (poloakumulační) a přímotopné. Pro úplnost dodejme ještě elektrokotle, ty však mají vysoké provozní náklady (pokud nejsou spojeny s tepelným čerpadlem).
Evropský trend se ubírá směrem k velkoplošným topným systémům, které umožňují nejvyšší možný komfort. Tyto podlahové nebo stropní systémy ohřívají velké teplosměnné plochy na teploty jen o málo vyšší než je teplota prostředí. Ke směně tepla dochází sáláním i mikrokonvekcí na celé ploše. Výrazným rozdílem oproti bodovým zdrojům tepla je podstatně rovnoměrnější rozložení teploty v prostoru, omezení cirkulace a vysušování vzduchu.
Elektrické podlahové vytápění lze realizovat pomocí topných kabelů nebo topných rohoží. Ukládají se do betonu nebo do lepicího tmelu přímo pod dlažbu. U poloakumulačních systémů je tloušťka betonu minimálně 5 cm, u akumulačních systémů 12 cm. Plošný výkon se u akumulačních systémů volí v rozsahu 250 až 300 W/m² (podle tepelných ztrát), u přímotopných a poloakumulačních 100 W/m². V koupelnách, umývárnách, WC apod. se instaluje topný výkon 160 W/m². Do kuchyní, chodeb, obývacích místností se instalují kabely bez ochranného opletení, do mokrých prostor je nutno položit kabely s ochranným opletením.

Není v bytě chladno při odpojování vytápění v době vysokého tarifu? A co výpadky energie?
V současné době je stanovena podmínka vypínání vytápění ve vysokém tarifu tak, že vytápění v přímotopném režimu může být vypnuto maximálně dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne, přičemž maximální doba souvislého vypnutí je jedna hodina. Během této doby by se teplota v místnosti neměla snížit o více než 1 °C. Výjimkou mohou být objekty s malou tepelnou akumulací konstrukcí (montované domy), kde se doporučuje ještě instalace statických akumulačních kamen. Při výpadku elektrické energie se odstaví prakticky každé moderní vytápění (i kotle jsou řízeny elektronicky), takže není rozdíl mezi elektrickým vytápěním a např. vytápěním na zemní plyn.

Jaká je životnost elektrického podlahového vytápění?
Životnost závisí na provozních hodinách, způsobu uložení a regulaci. Pokud je topný systém i regulace správně navržena, dosahuje životnost minimálně třicet až padesát let. Horní hranice životnosti záleží na provozních hodinách topného systému. Obecně platí, že elektrické podlahové vytápění má takovou životnost, jakou má stavební část.

V čem se liší elektrické a vodní podlahové vytápění?
Základní rozdíl je v konstrukci topného elementu. U elektrického systému je topným elementem topný kabel s odporovým drátem a kvalitní izolací, která zajišťuje dlouhodobou životnost. Kabel se buď instaluje přímo do podlahy, nebo je fixovaný k rohoži ze skelných vláken, která umožňuje rychlou a snadnou montáž.
U teplovodního podlahového vytápění je topným elementem speciální trubka, většinou plastová nebo měděná, kterou protéká teplá voda. Zdrojem ohřevu vody je plynový kotel, tepelné čerpadlo, elektrokotel apod. teplovodní systém je oproti elektrickému složitější a investiční náklady jsou u něj výrazně vyšší.

Které podlahové krytiny jsou pro podlahové vytápění vhodné?
Nejlépe se na elektrické podlahové vytápění hodí keramická dlažba, kámen, mramor. Zcela nevhodné jsou koberce s pryžovou podložkou a PVC s gumovou podložkou. Pod laminátové plovoucí podlahy je nutno použít elektrické vytápění s menším plošným výkonem, 60 - 80 W/m², pod dřevěné podlahy maximálně 60 W/m² (k těmto účelům jsou nejvhodnější elektrické topné fólie, např. Ecofilm).

Lze tepelnou izolaci v podlaze nahradit hliníkovou fólií?
Nelze, protože hliník by naopak teplo dobře vedl. Lesklé předměty typu hliníkové fólie se používají pro odraz infračervených paprsků, které se šíří jen v plynech (např. vzduchu).

Mohou se topné kabely a rohože dělit a krátit?
V žádném případě to není možné. Krátit lze pouze studené konce kabelů a rohoží. Tkanina rohoží se dá stříhat, ale nesmí se při tom poškodit izolace topného kabelu. Ten nesmí být krácen ani namáhán tahem. Krácení kabelů však není potřeba, podlahové vytápění se navrhuje přesně pro jednotlivé místnosti.

Je možné poškozený topný kabel opravit?
Lze jej opravit pomocí opravného kitu. Speciální přístroj identifikuje místo poruchy a druh závady. Poté se obnaží topný kabel a opraví poškozená izolace, případně spojí přerušený topný vodič. Nakonec se opraví vrchní izolace topného kabelu a povrch podlahy.

Jaká je povrchová teplota podlahy a za jak dlouho se podlaha ohřeje?
Povrchová teplota topné podlahy v obytných místnostech může být nejvýše 28 °C. V koupelnách a umývárnách není teplota omezena normou a může tedy i překročit 30 °C. Podlaha dosáhne požadované teploty v závislosti na konstrukci. Je-li topná rohož instalována do lepidla pod dlažbou, je podlaha teplá za půl hodiny. Při instalaci do betonu (5 cm) trvá náběh teploty dvě hodiny, při vrstvě betonu 12 cm je to asi pět hodin. Tyto hodnoty jsou jen přibližné, protože záleží na tepelné izolaci podlahy a jejím ochlazování.

Připraveno ve spolupráci s redakcí časopisu Podlahy od A do Z.

Kontakt:
Výrobce elektrických topných systémů
FENIX Trading s.r.o.
Slezská 2
790 01 Jeseník
tel: 584 495 441
fax: 584 495 431
e-mail: fenix@fenixgroup.cz
www.fenixgroup.cz

Informace o firmě v TZB-adresáři firem
Vyžádat další informace nebo podklady