Česku údajně chybí na úspory energií 23 miliard korun
V médiích se pravidelně objevují alarmující zprávy, dle kterých se Česko dostane kvůli nedostatečné státní finanční podpoře do problému s plněním svých závazků vůči EU. Tyto informace bývají často založeny na výpočtech pocházejících od potencionálních příjemců státních dotací, takže nelze vyloučit, že přání zde bývá otcem myšlenky. Jednou z oblastí, kde nám údajně hrozí velký problém, je snižování energetické náročnosti.
Nevím, jestli je to naše české specifikum nebo se s podobným problémem potýkají i v ostatních zemích Evropy, ale lidé si neustále pletou význam slov tepelná ztráta, tepelný zisk, potřeba tepla a spotřeba tepla. Definic uvedených pojmů existuje spousta, lidé je ale buď nevnímají, nebo je nechápou. Přitom pro pochopení problematiky energetických úspor jde o klíčový bod, proto se na úvod svého článku pokusím rozdíl mezi jednotlivými pojmy vysvětlit.
- Tepelná ztráta objektu = množství tepla, které vlivem rozdílných teplot v interiéru a v exteriéru z objektu uniká prostřednictvím prostupu tepla obvodovými konstrukcemi, infiltrací spárami ve výplních otvorů a větráním.
- Tepelný zisk objektu = množství tepla, které se nezávisle na činnosti otopné soustavy podílí na ohřevu vnitřního vzduchu ve vytápěném prostoru; zdrojem je energie slunečního záření, metabolické teplo přítomných osob, teplo z provozu elektrických a plynových spotřebičů a z ohřevu teplé vody.
- Potřeba tepla na vytápění = množství tepla dodávané otopnou soustavou potřebné pro zajištění vyrovnané tepelné bilance ve vytápěných prostorách, tedy stavu, při kterém se teplota vytápěného prostoru udržuje na požadované hodnotě.
- Spotřeba tepla na vytápění = skutečné množství tepla dodané do vytápěných prostor prostřednictvím otopné soustavy.
Z definice uvedených pojmů je patrné, že mezi nimi existuje jednoduchý vztah:
anebo také:
Vzhledem k tomu, že ve vztahu (1) se hodnoty členů na pravé straně v čase neustále mění, je velice obtížným úkolem udržet prostřednictvím dodávky tepla otopnou soustavou (levá strana vztahu) vyrovnanou tepelnou bilanci, což je ovšem nezbytnou podmínkou efektivního fungování vytápění. Lze toho dosáhnout pouze za pomoci plně funkčních systémů kvalitativní a kvantitativní regulace. A aby byla potřeba tepla co nejnižší, je nutné zajistit, aby byla současně co nejnižší tepelná ztráta objektu a aby byly v maximální možné míře využity tepelné zisky objektu. V ideální konstelaci potom bude potřeba tepla nulová, nebo dokonce záporná, což značí, že v daném okamžiku budovu vytápět nemusíme.
Na tomto místě si řada lidí řekne: „To je přece to, oč v energetických úsporách běží. Zateplíme a utěsníme dům, aby teplo nemohlo ven, a máme energeticky úsporný dům.“ Ale chyba lávky! O tom, jestli bude dům energeticky úsporný, nerozhoduje jeho Potřeba tepla na vytápění, ale jeho Spotřeba tepla na vytápění. Není sice vyloučeno, že se tyto dvě hodnoty mohou rovnat, v ideálním případě by dokonce měly, ale v běžné praxi se více, či méně liší. Sebelépe zateplený a utěsněný dům pyšnící se průkazem energetické náročnosti budovy kategorie A (velmi úsporný) potom může mít reálnou spotřebu tepla srovnatelnou s úplně obyčejným domem, který by podle současné legislativy vůbec nedostal stavební povolení! Jak je to možné? No jednoduše. Stačí, aby neměl z nějakého důvodu plně funkční regulaci otopné soustavy, a v ten okamžik nedojde k plnému zapojení tepelných zisků do tepelné bilance na úkor tepla dodávaného otopnou soustavou. Jinými slovy, součet hodnot členů na pravé straně vztahu (2) bude vyšší než hodnota aktuální tepelné ztráty (levá strana vztahu), což má za následek, že dům bude přetápěn a výsledná spotřeba tepla potom bude větší než výpočtem předpokládaná potřeba tepla. Naopak, bude-li mít „horší“ dům správně seřízenou a správně provozovanou otopnou soustavu, jeho spotřeba může být i při horších tepelně-technických parametrech obvodových konstrukcí srovnatelná s „energetickým premiantem“, ne-li lepší.
Je tedy zateplování objektů zbytečné? Rozhodně není, ale je třeba vzít v potaz, že snižování tepelných ztrát objektu je dobrým předpokladem pro snižování spotřeby tepelné energie, ale nikoliv její zárukou. Kvalitní obálka sice zamezí úniku tepla ven, ale nemá vliv na množství tepla přicházejícího dovnitř. O to se starají výhradně regulační prvky otopné soustavy. A dokud budeme tento holý fakt ignorovat, výraznějších úspor tepla nikdy nedosáhneme, a to bez ohledu na výši dotací, které do úsporných opatření směřují.
Ve čtvrtek 26. června 2014 vyšel na portálu E15 článek s názvem „Česku chybí na úspory energií 23 miliard korun“. Jde o převzatý materiál ze stránek aliance Šance pro budovy, ve kterém se hovoří o tom, že je vážně ohrožen plán na snížení roční spotřeby energie v budovách do roku 2020 o 20 %, a to z důvodu omezení veřejné podpory energetických úspor z plánovaných 80 miliard na 57 miliard korun. Nechci zde polemizovat o smyslu celého programu 20-20-20, když jsme ho jednou přijali, tak ho zkrátka plnit musíme, ale chtěl bych se pozastavit nad částkou, která dle autora zmíněného článku o splnění či neplnění našeho závazku rozhoduje.
Připomeňme si teze programu 20-20-20. Cílem je snížit do roku 2020 spotřebu energie v budovách o 20 % (nejenom na vytápění, jak je někdy mylně chápáno, ale i na větrání, chlazení, osvětlení a teplou vodu), dále snížit o 20 % emise skleníkových plynů a zvýšit o 20 % podíl obnovitelných zdrojů energie v porovnání s rokem 1990. Jedná se bezesporu o velice ambiciózní cíl, k jehož dosažení bude nutné od základu změnit dosavadní pohled na navrhování a provozování budov na území členských států EU a vzhledem k „šibeničnímu“ termínu to bude stát daňové poplatníky nemalé finanční prostředky. Z předchozího textu by se dalo usuzovat, že v Česku byla cena za splnění prvního bodu programu 20-20-20 (snížení spotřeby energie v budovách) vypočtena na 80 miliard korun. Ale v tom samém článku na E15 je citován Tomáš Voříšek, jednatel poradenské společnosti SEVEn Energy, který uvádí, že Česko se původně rozhodlo na veškeré programy spojené s naplněním tohoto cíle vyčlenit dokonce 96,6 miliardy korun, a dle jeho názoru by i s touto částkou bylo pro Česko složité cíl do roku 2020 naplnit.
Tak kolik tedy vlastně potřebujeme peněz?
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) vydalo v dubnu 2014 materiál pod názvem „Národní akční plán energetické účinnosti ČR“, ve kterém jsou uvedeny odhady investic do renovace budov a jim odpovídající úspory energie. Přehled, vypracovaný ve dvou variantách (renovace na doporučený standard a renovace na pasivní standard), jsem doplnil ještě o poslední řádek, který ukazuje, na kolik by přišla úspora 1 PJ energie v každé z variant, pokud by se předpoklady MPO naplnily. Z tabulky je patrné, že větší investice se očekávají v oblasti renovace obálky budov, menší u renovace zdrojů tepla a teplé vody a pořízení větracích jednotek. U doporučeného standardu činí podíl obálky na celkových investicích 81 %, u pasivního standardu 65 % (zde se projevuje potřeba řešit i větrání, na pořízení větracích jednotek připadá 21 % celkových nákladů). Z uvedených čísel současně vyplývá, že s přijetím programu 20-20-20, kterým se Česko zavázalo snížit do roku 2020 spotřebu tepla o 48 PJ, se od majitelů tuzemských budov očekává, že do roku 2020 investují do rekonstrukce svých nemovitostí zhruba 590 miliard korun…
| Investice do renovace budov | Doporučený standard | Pasivní standard | |
|---|---|---|---|
| Oblast úspor | Obálka RD [mld. Kč] | 654 | 777 |
| Technologie RD [mld. Kč] | 177 | 387 | |
| Obálka BD [mld. Kč] | 261 | 304 | |
| Technologie BD [mld. Kč] | 41 | 205 | |
| Celkem [mld. Kč] | 1 133 | 1 673 | |
| Úspora energie v obytných budovách [PJ] | 92 | 155 | |
| Náklad na úsporu 1 PJ [mld. Kč / PJ] | 12,315 | 10,794 | |
Dle výpočtů Aliance Šance pro budovy je třeba, aby stát k zajištění úspory tepla ve výši 48 PJ postupně investoval do zateplování domů 80 miliard korun ze státního rozpočtu, tedy na 1 uspořený petajoule by měl stát přispět částkou 1,67 miliardy korun z veřejných prostředků.
Je to hodně nebo málo? A lze tuto úsporu brát vůbec vážně při vědomí toho, že spousta již zateplených objektů zdaleka nedosahuje předem deklarovaných úspor?
K první otázce mohu nabídnout jedno srovnání, a to na kolik by přišla úspora tepla termohydraulickým (TH) seřízením všech otopných soustav v bytových domech.
Úprava stávající otopné soustavy osmipodlažního panelového domu o 46 bytech přišla na 150 tisíc korun, cena na jednu bytovou jednotku tedy činila necelých 3,3 tisíce korun. V částce je obsaženo: kontrola původního projektu a zjištění rozdílů s aktuálním stavem, termohydraulický výpočet otopné soustavy, vypracování projektové dokumentace, projednání úprav s místním dodavatelem tepla, demontáž nevhodných termostatických ventilů, montáž správných termostatických ventilů a regulačních šroubení, doplnění regulátorů diferenčního tlaku na stoupačky, výpočet otopové křivky, nastavení všech regulačních prvků na projektované parametry a zprovoznění otopné soustavy.
Graf č. 1: Náklady na zajištění úspory tepla 1 PJ
Podle údajů Energostatu je v Česku celkem 1,48 milionu bytů napojených na CZT, tedy s vysokou pravděpodobností v bytových domech. Jejich roční spotřeby tepla činí zhruba 46,7 PJ. Pokud bychom provedli úpravu otopných soustav ve všech těchto bytových domech shodným nákladem jako v našem příkladu, vyšla by celková rekonstrukce na 4,8 miliardy korun a při úspoře tepla v průměrné výši 30 % z původní spotřeby by se ušetřilo 14 PJ tepla. Náklad na úsporu 1 PJ by tak touto cestou činil 0,34 miliardy korun.
Takže určité srovnání bychom měli: Zatímco renovací budov na doporučený standard zahrnující zateplení (81 %) a výměnu zdroje tepla a teplé vody (19 %) lze snížit spotřebu o 1 PJ investicí 12,315 miliardy korun (1,667 mld. Kč z této částky by měla být státní dotace), pomocí TH seřízení otopné soustavy dosáhneme srovnatelného efektu za 0,344 miliardy korun, tedy bezmála 36krát levněji! Navíc je třeba připomenout, že zatímco u zateplení se jedná o úsporu s otazníkem, u seřízení otopné soustavy je úspora zaručena.
K tomu, abychom s rozumnými finančními náklady splnili závazky programu 20-20-20, potřebujeme, aby stát v první řadě začal podporovat taková opatření, která jsou daleko efektivnější, než dosud preferované zateplování. Ideálním řešením je TH seřízení otopných soustav bytových domů.
Otopnou soustavu správně seřízenou tak, aby plně využívala energie tepelných zisků a současně bránila zbytečnému přetápění, nalezneme zatím v objektech s centrálním vytápěním opravdu výjimečně. Přitom potenciál úspor z tohoto opatření je ve výši poměru tepelných zisků vůči tepelným ztrátám, tedy v rozmezí 20 až 60 % stávající spotřeby tepla v závislosti na kvalitě zateplení. Důvodů tohoto neutěšeného stavu je hned několik. Jednak majitelé bytových domů, zodpovědní za efektivní provoz otopné soustavy, nemají dostatečné povědomí o tom, jak má být otopná soustava seřízena, dále chybí dostatek odborných firem, které umějí správné nastavení regulačních prvků navrhnout, a konečně u soustav vybavených drahými termostatickými ventily s termohlavicemi schopnými efektivně a automaticky regulovat dodávku tepla je naprosto běžné, že je obyvatelé používají k ručnímu otevírání a uzavírání přívodu tepla, čímž jejich funkci degradují na obyčejný uzavírací ventil, který teplo šetřit neumí. Nicméně přes všechny výše uvedené překážky dochází i k úspěšným realizacím TH seřízení otopných soustav, díky kterým máme nezvratné důkazy o efektu tohoto opatření.
TH seřízením otopných soustav sice neušetříme celých 48 PJ, ke kterým jsme se zavázali, ale i úspora 14 PJ je významná, zvláště když si uvědomíme, že ji dokážeme zajistit náklady nižšími o 11,971 miliard korun na každý petajoule. Celkem tedy mohou vlastníci domů ušetřit 167,5 miliardy korun.
V úvodu jsem uvedl, že nechci polemizovat o smyslu programu 20-20-20. To stále platí, ale mám jednu otázku. Co vás napadne při čtení následujících textů?
Šance pro budovy ve svém materiálu říká: „Pokud jde o celkové investice ve stavebnictví, tak podpůrné programy podle propočtů Šance pro budovy a Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR mohou vybudit do roku 2020 asi 350 miliard korun. Vytvořily by zhruba 35 tisíc pracovních míst a přinesly jedno procento k růstu českého HDP ročně. Po roce 2020 by pak tato opatření mohla uspořit odběratelům, tedy domácnostem, firmám a institucím, minimálně 25 miliard korun ročně a pomoci také větší nezávislosti Česka na nejistých zahraničních dodávkách energie.“
Pavel Ševčík, viceprezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví, k tomu dodává: „Reálně bychom potřebovali navýšit objem peněz v rámci těchto opatření na energetické úspory nejméně o 23 miliard korun. Pokud se nepodaří tyto finanční prostředky zajistit, reálně hrozí, že Česká republika směrnice EU nesplní.“
A konečně komentář v článku na E15: „Vláda Bruselu slíbila, že úspory zařídí dotacemi či zvýhodněnými úvěry pro domácnosti a firmy. Nicméně pokud státu dojdou peníze, počítá se zavedením systému povinného zvyšování energetické účinnosti, kdy by musely předepsané množství energie ušetřit energetické firmy. Ty už se nechaly v minulosti slyšet, že taková povinnost by mohla zvednout koncové ceny energií.“
Taky vám připadá, že se původně snad ušlechtilý záměr postupně transformuje v páku konkrétních zájmových skupin, které se její pomocí snaží nasměrovat jak veřejné prostředky, tak v konečném důsledku hlavně soukromé peníze vlastníků domů do svého vlastního byznysu? A nejedná se rozhodně o nějaké drobné. Pokud se stavební průmysl těší na příjem ve výši 590 miliard korun, potom to bude každého obyvatele Česka během následujících šesti let stát v průměru 59 000 korun!
Co říci na závěr? Z uvedených čísel je zřejmé, že k dosažení závazného cíle ročních úspor lze zvolit různé cesty. Jedna je vyčíslena na 590 miliard korun, druhá je o 167,5 miliardy levnější. Nemělo by být složité si vybrat. Potíž je v tom, že stát prostřednictvím adresné veřejné podpory upřednostňuje taková opatření, která sice pomáhají, a to především stavebnímu průmyslu, ale sama o sobě výsledek nezaručí, naproti tomu opatření, které je pro tepelné úspory životně důležité, zůstává zcela stranou zájmu. Navíc jsou u nás nějak zvláštně nastavena kritéria hodnocení dosaženého efektu. Místo, aby se posuzoval reálný provoz budovy (spotřeba energie), hodnotí se teoretické předpoklady (potřeba energie), které v praxi vůbec nemusí být dosaženy.
Možná by pro začátek stačilo začít efekt dotací do energetických úspor objektivně vyhodnocovat. Dohledat, jaké skutečné úspory jednotlivá opatření přinášejí. A začít konečně podporovat ta nejefektivnější z nich a ne pouze ta s nejsilnějším lobbingem.
Tedy pokud je opravdu tím pravým cílem programu 20-20-20 snížení spotřeby energie o 20 %. Ale to už polemizuji, což jsem opravdu nechtěl…
The media regularly appear alarming reports, according to the Czech Republic gets into trouble with the fulfillment of its obligations towards the EU, due to the lack of state financial support. This information is frequently based on calculations originating from the potential recipient of government subsidies, so we cannot rule out that this is about wishful thinking. One of the sectors where we reportedly threatened is the reduction of energy demands.
