Nová pravidla pro rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu

Datum: 11.1.2016  |  Autor: Ing. Jan Blažíček, redakce

Trvalo to až neskutečně dlouho, ale konečně máme aktualizovaný předpis, na který netrpělivě čekali všichni vlastníci bytových domů. Doposud platná vyhláška č. 372/2001 Sb. se od ledna 2016 stává minulostí, nově se bude teplo pro jednotlivé jednotky rozpočítávat podle vyhlášky č. 269/2015 Sb.

O změně pravidel pro rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu se diskutuje minimálně tři roky, možná i déle. Po tuto dobu se na Ministerstvu pro místní rozvoj snažili vymyslet takový algoritmus, který by zajistil spravedlivé rozdělení nákladů mezi jednotlivé bytové jednotky napojené na společný rozvod ústředního vytápění a teplé vody. Úkol opravdu nelehký, protože signály ze spotřebitelského prostředí jasně potvrzovaly, že na straně zákazníků absolutně nebyla a doposud ani není shoda na tom, co si pod pojmem spravedlnost v případě nákladů na vytápění vůbec představovat. Národ se rozdělil na dva tábory, jedna skupina obyvatel bytových domů se permanentně cítí být okrádána skupinou druhou, a druhá naopak tou první. A za tohoto stavu hledejte spravedlnost.

Na jedné straně barikády jsou ti, kteří topí málo

K tomu, abyste mohli topit málo, potřebujete především bydlet na tom „správném“ místě v domě. Ideálním je z tohoto pohledu byt, který je z pěti ze šesti možných směrů obklopen jinými byty, nebo alespoň schodišťovým prostorem, ve kterém bývá teplota vždy o několik stupňů vyšší než teplota venku. Vyšší tepelné ztráty má pouze vnější plášť, jehož podíl na obálce uvažovaného bytu však může činit méně než 15 %. Potom úplně stačí, aby trochu zasvítilo sluníčko, zapůsobily nějaké ty vnitřní tepelné zisky, a v bytě docílíte požadovanou teplotu vzduchu, aniž byste potřebovali teplo z otopné soustavy. Postupem času obyvatelé těchto ideálních bytů zjistí, že ani ty vnitřní tepelné zisky nejsou úplně nutné. Vždyť spousta tepla přichází přes dělící konstrukce od sousedů. Beton má totiž řadu dobrých vlastností, ale tepelně izolační schopnost mezi ně rozhodně nepatří. A z betonu jsou v paneláku jak všechny vodorovné konstrukce, tak většina svislých. Stačí tedy, abyste za zdí měli dostatečně odpovědné sousedy, a funkci radiátorů převezmou vnitřní dělící konstrukce. Potom už jenom zbývá na vypnutá tělesa instalovat poměrové indikátory tepla, jejichž náměry (nebo nenáměry?) vám dodají dostatečnou munici v boji proti všem těm plýtvačům kolem vás, kteří vám to kazí.

Pojďme se podívat na příklad z praxe, na trojpodlažní panelák s devíti bytovými jednotkami, pro který máme k dispozici data za 6 let v období 2006 až 2014. V tabulce č. 1, která přináší průměrné roční teploty v otopném období naměřené v jednotlivých místnostech domu, a z nich vypočtené průměrné teploty pro každý byt, se zaměřte na byt č. 8 v roce 2013. Ten leží na stejném patře mezi byty č. 7 a 9, a přes stropní konstrukci sousedí s o patro níž ležícím bytem č. 5. Odkud bere byt č. 8 teplo je na první pohled jasné. V tabulce č. 2 je potom vidět, jak se to projeví na platbách uvedených bytů.

Tabulka č. 1: Průměrné vnitřní teploty v otopném období v jednotlivých místnostech domu a průměrné hodnoty pro jednotlivé byty v domě včetně jejich odchylek od 50% percentilu
byt č.vytápěná plocha
[m2]
20132014
1
[°C]
2
[°C]
3
[°C]
Ø
[°C]
odchylka
[%]
1
[°C]
2
[°C]
3
[°C]
Ø
[°C]
odchylka
[%]
14821,8822,16 22,020,221,7823,43 22,600,1
23121,98 21,980,023,28 23,283,1
36523,0720,9121,6621,88−0,523,4721,5722,3522,46−0,5
44820,9622,15 21,56−1,921,4122,45 21,93−2,9
54723,6723,18 23,436,623,5523,44 23,504,1
64821,7422,17 21,96−0,122,2822,53 22,41−0,8
74822,4823,36 22,924,323,2923,62 23,463,9
84718,7519,02 18,89−14,122,2822,69 22,49−0,4
94822,2722,17 22,221,122,5422,61 22,580,0
perc. 50% za dům21,9822,58
Tabulka č. 2: Odchylky ročních měrných nákladů na vytápění od průměrné hodnoty
byt č.vytápěná plocha
[m2]
200620072008201120132014
RTNRTNRTNRTNPDSPDS
[Kč/m2][%][Kč/m2][%][Kč/m2][%][Kč/m2][%][Kč/m2][%][Kč/m2][%]
148−57−35,0−39−26,1−47−24,0−26−12,4−2−0,8−1−0,6
231−15−9,400,13316,8−29−13,651,652,3
365−37−22,8−46−31,4−65−33,2−16−7,7−1−0,4−1−0,5
4485231,5128,4115,89645,5−6−2,0−6−2,9
54752,86745,310452,7−42−19,9113,652,5
648−3−1,5−26−17,8−20−10,2−43−20,50−0,1−2−0,8
7488954,37551,0178,79645,520,652,2
847−39−23,5−38−25,7−63−31,9−81−38,6−9−3,0−4−1,7
94863,7−5−3,73015,24621,710,4−1−0,5

A na druhé straně jsou ti, kteří topí hodně

Abyste se v žebříčku „plýtvačů“ dostali na nelichotivou první příčku, nemusíte svůj byt nutně ani přetápět, ani příliš větrat, jak je přesvědčena většina novodobých bojovníků za úspory tepla. Někdy můžete mít jenom smůlu. Jakoby nestačilo, že bydlíte v přízemí a u štítu, tedy v místě s největšími tepelnými ztrátami, ještě je nad vámi prázdný kvartýr sloužící svému majiteli jako strejček na horší časy, a soused ho přece nebude zbytečně vytápět, když v něm zrovna nikdo nebydlí. Takže ho nakonec nedobrovolně vytápíte vy… Snažíte se celou zimu chovat úsporně, proto teploty v bytě rozhodně nepřekračují hodnoty, nad kterými by se mohl kdokoliv pozastavit. Větráte podle pravidel, pootevřít na delší dobu ventilačku si raději ani netroufnete, ale přesto se výsledky nedostavují. Naprostou ironií je potom roční účet za teplo vytvořený za pomoci vyhlášky na rozúčtování nákladů a úsporotvorných poměrových měřáků, které jste po celé otopné období s obavami sledovali. Poznat z nich, jestli se chováte šetrně nebo rozmařile sice nejde, ale s jejich přispěním byste údajně měli svůj odpovědný postoj k nakládání s teplem dostat na kvalitativně vyšší úroveň. A teď sedíte v kočárkárně na schůzi nájemníků a hanbou byste se nejraději propadli. Zase největší spotřeba! Naštěstí je barák plný lidí, kteří ochotně přispěchají s dobrou radou. Jako třeba ten chytrý chlapík s rekordně nízkými náměry (byt č. 8). Prý jen stačí pokaždé, když z bytu odchází, stáhnout radiátory z trojky na jedničku. No jo, to jste ale přece jednou zkusili, když jste odjeli na víkend k prarodičům, a pak jste do středy čekali, až se vnitřní teplota vrátí na standardní hladinu. To asi nebude univerzálním řešením pro všechny.

Dobrým příkladem je byt č. 7. Z tabulky č. 1 je patrné, že o žádné drastické přetápění se zde rozhodně nejedná, v bytě byla naměřena teplota jen o 4,3 %, resp. 3,9 % vyšší než v bytě, který leží na pomyslném žebříčku uprostřed. Toto navýšení je celkem přirozené, protože byt většinou dělících konstrukcí sousedí s venkovním prostředím, a proto je třeba počítat se zvýšením vnitřní teploty, aby se eliminoval vliv chladných stěn. Přesto, jak ukazuje tabulka č. 2, platil majitel tohoto bytu vždy výrazně nadprůměrné částky za teplo. Plýtval teplem, nebo měl jen smůlu? Ať si každý odpoví sám.

Správně položená otázka by spíše měla znít: nestálo by za to, posvítit si na ty, kteří teplo přes vnitřní konstrukce kradou?

Třetím extrémem jsou ti, kteří nadměrně větrají

To je specifická skupina obyvatel, o kterých se často mluví jako o okenních kuřácích. Důsledkem nadměrného větrání jsou větší tepelné ztráty, a ty mají vliv jak na spotřebu, tak na vnitřní teploty. A jistě nepřekvapí, že úměra je v prvním případě přímá a ve druhém nepřímá. Před vynášením unáhlených soudů je ještě třeba ověřit, jestli za zvýšenými tepelnými ztrátami náhodou nestojí podchlazené sousední byty.

Porovnáním údajů z tabulek č. 1 a č. 2 vidíme, že tomuto principu se nápadně podobá byt č. 4. Zatímco podle údajů z období, kdy byly využívány poměrové indikátory, měl byt vždy nadprůměrnou spotřebu tepla, údaje z let po přechodu na denostupňovou metodu ukazují, že průměrná vnitřní teplota za otopné období byla v roce 2014 nejnižší ze všech a v roce 2013 druhá nejnižší. Sousedy jsou byty č. 1, 5 a 7. První z nich má sice jedny z nejnižších náměrů, další dva ale naopak jedny z nejvyšších, takže bilance přestupu tepla nemusí být nutně deficitní. Vše nasvědčuje tomu, že byt je nadměrně větrán. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že zde porovnáváme různé roky, takže se jedná pouze o hypotézu, i když poměrně reálnou.

Takže v jednom domě můžeme mít zastoupeny klidně čtyři různé komunity s odlišným modelem chování založeném buďto na omezování vnitřní teploty, přetápění, nadměrném větrání, nebo na dodržování podmínek pro vytápění.

Na čí straně je pravda?

Ačkoliv při dilematu, jestli je možné beztrestně krást či nikoliv, bude mít drtivá většina obyvatel hned jasno, přenesením tohoto problému do oblasti ústředního vytápění již naprostou shodu očekávat nelze. Důvodem je to, že někteří z nás odmítají uznat, že vytvoření podmínek pro to, aby teplo zakoupené mým sousedem svévolně přešlo přes stěnu oddělující naše byty, a já ho bezplatně využil k vytápění svých prostor, naplňuje skutkovou podstatu krádeže.

Máme-li v celém domě shodné vnitřní teploty, potom snížením teploty v jedné místnosti oproti teplotě v místnosti ležící za dělící konstrukcí, nastává automaticky tepelný tok z místa s vyšší teplotou do místa s nižší teplotou. Tomu žádná vyhláška nezabrání, zde jsou totiž nadřazeny zákony fyziky. Setkávám se názorem: „Kdyby byly příčky lépe zatepleny, k přestupu tepla by nedošlo.“ Na to je ale jednoduchá a doložitelná odpověď. Bytové domy s ústředním vytápěním byly projektovány na shodnou vnitřní teplotu ve všech vytápěných místnostech, a proto se u nich neřešily tepelně technické vlastnosti dělících konstrukcí. Důkaz naleznete v projektu vytápění svého domu.

Navíc byla v roce 2013 vypracována studie dokazující, že při vypínání těles nebo při omezování průtoků nemůže být dodržena projektovaná vnitřní teplota ani při zaizolování vnitřních stavebních konstrukcí, protože výkonové a regulační charakteristiky otopných soustav se deformují a soustavy ztrácejí svou přenosovou schopnost. Problém tedy není v kvalitě příček nebo stropů, ale v nedodržování projektovaných vnitřních teplot, tedy jednoznačně na straně uživatelů. Komu se to nelíbí, může na to nadávat, ale to je tak jediné, co s tím jde dělat. Pokud chce člověk bydlet v objektu hromadného bydlení, měl by respektovat všechna technická omezení, kterými je tato volba zatížena.

Pokud tedy někdo uměle snižuje vnitřní teplotu ve svém bytě, tak nelze hovořit o úsporách tepla, ale o vytváření podmínek ke krádeži tepla! A v okamžiku, kdy tento stav nejenom tolerujeme, ale dokonce ho povýšíme na následováníhodnou cestu energetických úspor, nemůžeme se divit, že mezi byty dochází k čilé výměně tepla a zatímco jeden z toho těží, druhému zůstanou oči pro pláč. A z toho logicky pramení pocity křivdy.

Paradoxně křivdu cítí i ti, kteří se svými sousedy nechávají teplem zásobovat. Nabyli totiž neoprávněně dojmu, že dramatické rozdíly mezi náměry jednotlivých partají jsou jasným důkazem neodpovědného postoje příslušných uživatelů k šetření energií. A dožadují se většího potrestání těch, kteří jim, uvědomělým, teplo přes mezibytové příčky dodávají.

Nespravedlivost indikace nebo dokonce i zcela přesného měření spotřeby tepla u koncových odběratelů bude navíc tím větší, čím větší bude poměr neměřeného a měřeného odběru tepla ze soustavy. K tomuto tématu máme přichystaný článek, ve kterém jsou podány důkazy, proč ani od zcela přesného měření spotřeby tepla na otopných tělesech žádnou „spravedlivost“ nikdy očekávat nelze.

Jak tento problém řeší vyhláška č. 269/2015 Sb.

Graf č. 1: Porovnání rozúčtování plateb v Kč/m² podle vyhlášek 372/2001 Sb. a 269/2015 Sb. s variantní volbou podílu základní a spotřební složky
Graf č. 1: Porovnání rozúčtování plateb v Kč/m2 podle vyhlášek 372/2001 Sb. a 269/2015 Sb. s variantní volbou podílu základní a spotřební složky

V zásadě nijak, protože tato vyhláška je jen kosmeticky upravenou verzí vyhlášky předešlé (viz graf č. 1). A ta byla na spravedlivé rozúčtování prokazatelně krátká.

Zatímco doposud tvořila základní složka 40 až 50 % nákladů, nově bude činit 30 až 50 %. Zbytek připadá na spotřební složku. Významnější změna, od které si autoři novely hodně slibují, je v nastavení limitních hodnot nákladů na vytápění. Od ledna 2016 nebude možné mít náklady vztažené na 1 m2 nižší než 80 % průměru a vyšší než 200 % průměru. Doposud to bylo 60 %, resp. 140 %. V domech, kde jsou bytové jednotky, které se do těchto mantinelů nevejdou, musí proto poskytovatel provést úpravu výpočtové metody podle § 3 odst. 2 vyhlášky.

Tento bod jen dokumentuje naprostou bezradnost tvůrců nového předpisu. K čemu vůbec potřebujeme rozdělení na základní a spotřební složku, a k čemu limitní hodnoty, a proč zrovna takovéto a ne jiné? Protože tzv. měřáky, jejichž povinnou instalaci nařídilo v minulém roce MPO, poskytují natolik nevěrohodná data, že je naprosto nepředstavitelné, aby se výhradně na jejich základě náklady na teplo pro jednotlivé byty počítaly. V činžáku, od jehož vlastníka máme potřebná data, byly k rozúčtování nákladů na teplo postupně použity dvě různé, vyhláškou MPO na roveň postavené, metody – RTN a PDS. Výsledky jsou v tabulce č. 2.

Graf č. 2: Procentuální odchylky od průměrné platby při použití metody RTN a PDS
Graf č. 2: Procentuální odchylky od průměrné platby při použití metody RTN a PDS

Rozdíly jsou opravdu dramatické. Dokud se v domě účtovalo podle náměrů poměrových indikátorů RTN, nebylo výjimkou, že se roční platby jednotlivých bytových jednotek pohybovaly v rozptylu až několika desítek procent. Přechodem na denostupňovou metodu, jak když utne. Náhle platí všichni plus minus stejně, viz graf č. 2. Jak je to možné, když podle informací z vedení SVJ ve sledovaném období v objektu bydleli stále ti samí lidé a až na jednu výjimku (byt č. 5 nebyl v roce 2011 trvale obývaný) nedošlo k zásadní změně jejich uživatelského chování? Změnila se pouze metoda měření. Ale jsou-li obě metody považovány za přesné, musí přece dávat srovnatelné výsledky, jestli mají zajistit spravedlivé rozúčtování. Tady ale vidíme řádové rozdíly!

Důvodem je to, že k měření tepla chtějí naši úředníci používat teploměr. Instalace kalorimetrů, které jsou pro tento účel určeny, není v bytových objektech s ústředním vytápěním nákladově efektivní, proto padla volba na systémy, které měří buďto teplotu na povrchu radiátorů (poměrové indikátory), nebo teplotu vzduchu v místnosti (denostupňová metoda). Třetí variantou je systém měřící teploty na radiátoru a na zpětném potrubí za radiátorem. Výrobci uvedených zařízení sice tvrdí, že data získaná prostřednictvím jejich výrobků přinášejí po zpracování věrný obrázek o spotřebě tepla v jednotlivých místnostech objektu, ale vzhledem k tomu, že nejenže měří jinou fyzikální veličinu, než je potřeba, ale ke všemu ji měří velice nepřesně, jde o účelovou mystifikaci. Výše uvedený příklad je toho důkazem. Moje babička měla na podobné počínání výstižné přirovnání: „Hodinky nebo holinky, je to stejné, oboje se natahují.“ Teplo a teplota nejsou zkrátka totéž a mezi teplotou místnosti, radiátoru či vratné trubky, a množstvím tepla dodávaného otopnou soustavou žádný pro účel kvantifikace tepla v delším časovém horizontu využitelný vztah neexistuje. Pokud někdo tvrdí, že jo, tak vědomě lže. Anebo možná nevědomě. Otázkou je, která z těchto variant je horší.

O způsobu rozúčtování všech nákladů v bytových domech, mezi které patří správa domu, opravy, údržba a stavební úpravy společných částí, revize technických zařízení, provoz výtahu, vedení účetnictví, odměny osob a mnoho dalších čtěte v tomto souvisejícím článku.

Názory na novelu se různí

Na portálu iDnes vyšly v nedávné době dva články na toto téma doplněné on-line rozhovorem čtenářů se zástupcem Asociace rozúčtovatelů nákladů na teplo a vodu Jaromírem Pohankou. V článcích i v chatu je několik bodů, na které bych rád zareagoval.

Pozoruhodný je například komentář ke změně limitů. Cituji: „To znamená, že ti, kdo berou teplo od souseda, nemohou na nechtěnou pomoc tolik spoléhat. Připlatí si ovšem ti, kteří topí třeba dvakrát tolik, než je průměr domu.“ Přeloženo do srozumitelné řeči. Ti, kteří kradli teplo doposud, ho s největší pravděpodobností budou krást nadále. Jediné, co novela vyhlášky mění, je dopad na účastníky transferu tepla. Pokud někdo vytápěl vedle svého bytu i ten sousední, měl jistotu, že zaplatí maximálně 140 % průměru a jeho „spořivý“ soused minimálně 60 % průměru, tedy 2,3krát méně. Podle nově nastavených pravidel je to 200 % pro toho, kdo vytápí, a 80 % pro toho, kdo se vytápět nechává. A na první pohled je patrné, že okrádaný zaplatí 2,5krát více než tepelně parazitující spoluobčan. Nemohu si pomoct, ale na základě uvedených čísel nesdílím názor, že by se novelou mělo něco zlepšit. Ba naopak.

Ještě větší myšlenkové veletoče předváděl v chatu pan Pohanka. Na několik dotazů reagoval slovy: „Podle vyhlášky 194/2007 Sb. je povinností vlastníka domu vytápět obytné místnosti na 20 st. Maximální tolerovaná teplota je 22 st. Vlastník domu možná tento předpis nezná a dům zbytečně přetápí. Tím nutí uživatele bytů platit za topení víc než by bylo nutné. Můžete apelovat na vlastníka domu, aby dodržoval předpisy, případně jej k tomu přiměřeným způsobem přinutit.“

S prvními dvěma větami v zásadě souhlas. Ano, vnitřní teplota je legislativně daná, a pokud jsou na radiátorech správně nastavené termostatické hlavice, tak její navýšení o více jak 2 °C je možné pouze vlivem působení extrémních tepelných zisků, nikoliv dodávkou tepla z otopné soustavy. Jen potom nechápu, proč tedy v dalších odpovědích staví pan Pohanka své tvrzení na hlavu doporučením snižovat teplotu vytápěných prostor na 17 °C, když je to ve zjevném rozporu s platnou legislativou???

Asi to bude tím, že pan Pohanka není topenář. Člověk vzdělaný v oboru by totiž nikdy nemohl napsat, že příčinou přetápění je neznalost vlastníka domu a řešením apel uživatele bytu na dodržování předpisů ze strany vlastníka. To je s prominutím naprostý nesmysl! Pokud k přetápění dochází, tak především díky manipulaci uživatelů s termostatickými hlavicemi. Smyslem TRV není nastavovat v místnosti teplotu podle nálady uživatele, jak se nám snaží namluvit všichni ti "odborníci" na úspory tepla. To hlavice neumějí a umět ani nemohou, protože jsou konstruovány pro udržování pevné, projektem vypočtené, vnitřní teploty. Bohužel v tomto případě platí známé rčení, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A pokud jsou bludy šířeny lidmi, u kterých laik předpokládá, že by měli být v obraze, je škodlivost podobných rad nedozírná. Člověk pak snadno podlehne dojmu, že za problémy, které si způsobuje svým chováním sám, stojí někdo jiný – vlastník domu nebo dodavatel tepla.

Při hodnocení dopadu nové vyhlášky na naše životy nabízí článek dva úhly pohledu. Vedle Pohankova optimistického prohlášení: „Vyhláška zamezí tomu, aby se zejména majitelé středových bytů nechali vytápět ostatními a neplatili za to. Je to krok k větší spravedlnosti mezi obyvateli,“ stojí obava redaktora portálu iDnes, že „zdánlivě nenápadná vyhláška dokáže v bytových domech udělat ze sousedů nepřátele na život a na smrt.“ Nemusím asi zdůrazňovat, ke které variantě se přikláním já, ale velice by mě zajímalo, jaké procento obyvatel, kterých se nově přijatá pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění dotýkají, sdílí názor, že vyhláška zamezí tepelnému parazitování a přispěje k větší spravedlnosti.

Přitom řešení je tak jednoduché

Stačí, aby všichni ti ekonomové, sociologové, psychologové nebo právníci a politici, kteří na legislativě ve jménu boje za lepší zítřky pracují, měli stále na paměti, že fyzikální zákony jsou a budou mimo jejich sféru vlivu. A snažit se vyhláškami upravovat děje, které na fyzikálních principech od nepaměti fungují, aby byli spokojeni voliči, Brusel nebo lobbistické skupiny, je ztráta času.

Zadáním při návrhu domů hromadného bydlení budovaných ve druhé polovině minulého století byly nízké pořizovací náklady. Proto prefabrikace, proto unifikovaná jádra, proto centrální výroba tepla, proto otopné soustavy ústředního vytápění, proto jednotná úroveň vnitřního prostředí. Projektanti paneláků nebyli ani hloupí, ani arogantní, v rámci zadání odvedli skvělou práci. To, že se během následujících padesáti let postupně vyvíjely požadavky obyvatelstva na úroveň bydlení a přišel enormní tlak na zvyšování energetické účinnosti vytápění, není jejich chyba. Chybou je naivní představa většinové společnosti, že tak, jak během svého života dokáže člověk měnit a přizpůsobovat své chování, dokáže totéž i technické vybavení budov, konkrétně otopná soustava. Nedokáže! Každá sebemenší úprava znamená, že se celý systém musí znovu vypočítat a nastavit. A my bychom nyní chtěli, aby si nájemníci původně pevně dané parametry vnitřní teploty, měnili častěji, jak ponožky.

A současně se má zvyšovat energetická účinnost. To už ale honíme moc zajíců najednou. Stávající soustavy ústředního vytápění mohou fungovat efektivně, ale podmínky dané pro takový provoz vylučují, aby se uživatelé k soustavě chovali jak k lokálnímu vytápění v rodinném domku. Všechny pokusy o individualizaci vnitřního prostředí vedou ke snížení účinnosti systému, potažmo k vyšším energetickým nárokům, a to dokonce i při omezování vnitřní teploty. Jestli vám to přijde nelogické, není to kvůli nějakému paradoxu, ale kvůli tomu, že toho asi o fungování ústředního vytápění moc nevíte. Tato věta spolehlivě zvedne spoustu lidí ze židle, protože každý, kdo pár let žil v paneláku získává pocit, že o vytápění ví všechno. A přitom kolikrát nezná ani poměrně zásadní předpis, kterým je panem Pohankou zmíněná vyhláška 194/2007 Sb. určující závazná pravidla pro provozování otopných soustav. Kdyby se všichni těmito pravidly řídili, nebylo by třeba žádných měřáků tepla a žádné vyhlášky na rozúčtování nákladů na vytápění. Vytápění by fungovalo efektivně a nikdo by se nemusel stresovat, jestli náhodou v té on-line hře na babu, která se stala běžnou součástí života obyvatel bytových domů, není náhodou tím, kdo honí.

Ale to by ten život byl asi moc jednoduchý. A spousta lidí by přišla o práci...

 
English Synopsis
New rules for the cost allocation of heat and hot water

It lasted incredibly long, but we finally have an updated prescription, to which all owners of apartment buildings were anxiously waiting. Until now valid Decree no. 372/2001 Coll. is becoming past since the start of January 2016 and a newly heat for each unit to allocate according to Decree no. 269/2015 Coll.

 

Hodnotit:  

Datum: 11.1.2016
Autor: Ing. Jan Blažíček, redakce   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (65 příspěvků, poslední 15.03.2016 08:31)


Projekty 2016

Související rubriky

Reklama






Tipy pro topenáře

Partneři oboru

logo DANFOSS
logo THERMONA
logo FV PLAST
logo GEMINOX logo ENBRA

E-mailový zpravodaj

WebArchiv - stránky archivovány národní knihovnou ČR

Spolupracujeme

logo Asociace odborných velkoobchodů

Nejnovější články

 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czLéto se blíží a ještě nemáte vybranou dlažbu na vaši terasu?Užívejte si větší bezpečí u vašeho bazénuNa 300 projektů se letos utká o Ekologického oskara, své nápady můžete přihlásit i vy