Jak rozúčtovat teplo pro nebytové prostory?
Mnohé obce, ale i další subjekty mají ve správě objekty, které se snaží co nejlépe ekonomicky zhodnotit. S tím souvisí například sestěhování více různých organizací do jednoho objektu, změna vhodné části původně nebytového objektu na byt atd. S tímto procesem je spojeno rozhodování, jak budou na jednotlivé subjekty přenášeny náklady za teplo. Článek uvádí legislativu, která se tomuto specifickému režimu v převážně nebytovém objektu vztahuje a ukazuje možnosti řešení.
Do konce roku 2015 platila vyhláška 372/2001 Sb., která upravovala rozúčtování nákladů na teplo pro vytápění a na dodávky teplé vody jak pro bytové domy, tak pro objekty s nebytovými prostory. Obsahovala kompletní pravidla pro rozúčtování tepla pro vytápění i pro dodávky centrálně připravované teplé vody, jak pro domy vybavené měřicí technikou pro registraci individuální spotřeby u konečných uživatelů (vodoměry, měřiče tepla, nebo indikátory vytápění pro jednotlivé jednotky), tak i pro domy nevybavené touto technikou.
Z vyúčtování nákladů
Instalace této měřicí či registrační techniky až do konce roku 2014 nebyla povinná a záleželo jen na úvaze a rozhodnutí vlastníka domu, zda a v jakém rozsahu tuto techniku zavede, V roce 2012 však vyšel zákon 318/2012 Sb., jako novela Zákona o hospodaření energií č. 406/2000 Sb. Zákon ukládal všem vlastníkům domů s ústředním vytápěním (ÚT) vybavit všechny bytové i nebytové jednotky zařízením pro registraci spotřeby tepla u konečných uživatelů, a to nejpozději do konce roku 2014.
V následujícím roce vyšel zákon č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, který upravuje pravidla pro všechny služby spojené s užíváním bytů a mezi jiným i pravidla pro rozúčtování tepla a teplé vody. Zákon vstoupil v platnost 1. 1. 2014 a pro roky 2014 a 2015 platila dále i vyhláška 372/2001 Sb., jako prováděcí předpis k tomuto zákonu. Zákon 67/2013 Sb. je určen především pro rozúčtování služeb poskytovaných uživatelům bytových jednotek. Na nebytové jednotky se vztahuje pouze v těch případech, kdy jsou tyto jednotky umístěné v domech s byty. Za bytový dům je považován dům s nejméně čtyřmi byty, protože do tří bytů jde obvykle o rodinný dům.
Tím došlo ke kolizi mezi předpisy vydávanými Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) a předpisy vydávanými Ministerstvem pro místní rozvoj (MMR). Zatímco MPO zákonem 318/2012 Sb. vydalo povinnost instalovat techniku pro registraci spotřeby tepla ve všech domech s ÚT, nové předpisy pro rozúčtování nákladů připravovalo MMR pouze pro domy s byty. Tento nesoulad byl vyřešen současným vydáním novel obou zmíněných zákonů v dubnu 2015. MPO vydalo novou novelu Zákona o hospodaření energií pod číslem 103/2015 Sb. a MMR upravilo zákon 67/2015 Sb. novelou 104/2015 Sb.
Nová úprava znamenala omezení povinnosti instalovat registrační techniku na zjišťování spotřeby tepla a teplé vody u konečných spotřebitelů pouze na bytové domy a domy ve smíšené výstavbě, tedy na domy, ve kterých jsou jak bytové, tak nebytové prostory. Všeobecná povinnost instalovat měřiče tepla a vodoměry na teplou vodu ve všech budovách s ústředním vytápěním, stanovená zákonem 318/2012 Sb. platila tedy jen 6 měsíců, a to v období od 1. 1. 2015, kdy vstoupila v platnost ustanovení zákona 318/2012 Sb., až do 1.7.2015, kdy začal platit zákon 103/2015 Sb.
Vlastníci objektů využívaných k jiným účelům než k bydlení, nemají tedy povinnost instalovat měřící nebo registrační techniku, ani podružné vodoměry a nejsou vázáni žádnými obecně platnými pravidly pro rozúčtování služeb, které poskytují nájemcům svých prostor. Záleží jen na rozhodnutí vlastníka objektu, případně na dohodě s uživateli pronajímaných prostor, jakým způsobem se budou dodávky vody a náklady na vytápění prostor účtovat.
Jde-li o objekt, ve kterém jsou jak byty, tak i nebytové prostoty, bude záležet na počtu bytů a jejich poměrné váze ve využití celého objektu. Situace, kde jsou jeden nebo dva byty budou zcela jasné. V případě tří bytů, pokud užívají jen zlomek objemu celého objektu, také nebude nutno instalovat měření.
Pokud bude v nebytovém objektu více bytů, tj. nejméně čtyři, doporučil bych udělat ekonomický rozbor situace. Vyčíslit investiční a provozní náklady na zavedení měřicí techniky a provedl porovnání s potenciálně dosažitelnými úsporami. S takovým rozborem bych se obrátil na územně příslušný inspektorát Státní energetické inspekce a vyžádal si jejich stanovisko. SEI je totiž ze zákona příslušná ke kontrole a případnému udělování pokut za nedodržování Zákona o hospodaření energií.
Jisté a mnohokrát ověřené je, že provádí-li se rozúčtování vytápění podle registrované spotřeby konečných uživatelů, rovněž, pokud spotřeba vody (ať teplé či studené) je v každé jednotce či provozovně účtována podle náměrů podružných vodoměrů, chovají se uživatelé prostor k těmto komoditám hospodárněji a celková spotřeba objektu tak o nezanedbatelný díl klesá.
Vlastníci domů, kteří mají již z dřívější doby zavedeno měření tepla pro vytápění nebo zavedli rozúčtování vody podle podružných vodoměrů, (nebo jejich zavedení mají v plánu) mohou ve stejném způsobu účtování těchto služeb pokračovat. Protože však pro nebytové domy přestala platit obecně platná pravidla pro rozúčtování nákladů na služby spojené s užíváním nebytových prostor, je potřeba specifikovat v nájemní smlouvě, nebo v dodatku či příloze ke smlouvě, vlastní pravidla pro účtování služeb spojených s pronájmem prostor.
Aby vlastníci objektů nemuseli pracně tvořit vlastní pravidla, případně aby měli jistotu, že na žádnou okolnost ve svých pravidlech nezapomněli, mohu jim doporučit Pravidla ARTAV (Asociace rozúčtovatelů nákladů na teplo a vodu). Ta byla zpracována kolektivem zkušených odborníků, obsahují doporučené postupy pro účtování tepla pro vytápění, a účtování dodávek teplé i studení vody a jsou bezplatně k dispozici na stránkách www.artav.cz. Pro některé situace navrhují Pravidla ARTAV i alternativní možnosti.
Pro domy, ve kterých zůstala platit povinnost instalace vodoměrů na teplou vodu a instalace bytových měřičů tepla, případně zařízení pro rozúčtování topných nákladů (indikátorů vytápění), platí od 1. 1. 2016 nová, obecně platná pravidla pro rozúčtování. Ta už nejsou uvedena v jednom předpisu, jak to bylo za platnosti vyhlášky 372/2001 Sb., ale rozdělila se do dvou norem. Základní část pravidel je uvedena v zákoně 67/2013 Sb. ve znění zákona 104/2015 Sb. a další část je v nové vyhlášce MMR č. 269/2015 Sb.
