Společné komíny v bytových domech, 3. díl – Komín, materiál a provozní parametry

Část II. STÁVAJÍCÍ KOMÍN

Po získání základních podkladů čeká na vlastníka nebo jeho zástupce první klíčové rozhodnutí a to, zda je možné pro nově osazené kondenzační plynové kotle využít stávající komín.

Základní otázky jsou:

• Z jakého materiálu je stávající komín?
• Vyhoví tento materiál i pro připojení kondenzačních kotlů?

Přečtěte si také Společné komíny v bytových domech, 2. díl – Co si ověřit a jaké podklady shromáždit Přečíst článek

Kapitola 3. Materiál

Prvním hlediskem, které je pro rozhodnutí klíčové je, zda materiál vnitřní vložky současného provedení komínu vyhovuje i pro připojení nových kondenzačních spotřebičů. Materiál stávajícího provedení je uveden v podkladech získaných podle předcházející kapitoly. Pro provedení spalinových cest společných komínů pro plynové nekondenzační spotřebiče se používaly zejména následující materiály:

• hliník
• šamot
• keramika
• nerezová ocel

Pokud je materiálem stávající spalinové cesty hliník, je možno přeskočit následující text a pokračovat až na další část seriálu článku Nový komín. Hliník totiž vykazuje tak nízkou korozní odolnost, že ho pro odvod spalin kondenzačních kotlů využít nelze.

Bohužel, ani v případě ostatních materiálů ještě není vyhráno, protože pro ty platí, že v některých případech vyhovovat mohou a v některých nikoliv. Záleží jednak na samotném materiálu a jednak na technologickém provedení. To působí složitě, ale naštěstí je k dispozici účinná a poměrně jednoduchá pomůcka.

Komínové systémy i jejich jednotlivé komponenty musí být certifikovány, což mimo jiné znamená, že jejich certifikované vlastnosti musí být definovány pomocí jednoduchého kódu a tímto kódem musí být označeny jednotlivé komponenty, jakož i celá spalinová cesta.

V tomto případě, kdy se posuzuje komplexně celá spalinová cesta, je rozhodující kódové označení zapsané v revizní nebo kontrolní zprávě, případně v některé z jejich listinných příloh (technická zpráva, certifikační protokol, komínový štítek a podobně).

Označení komínu má následující skladbu:

např. ČSN EN XXX – T400 N1 D 1 O20 (typicky pro plynové kotle otevřené, s přerušovačem tahu), nebo ČSN EN XXX – T200 P1 D 1 O20 (typicky pro plynové kotle TURBO) a skládá se z:

• označení normy
• teplotní třída (Txxx) označuje pro jakou maximální teplotu ve °C je komín určen (T80–T600)
• tlaková třída (Nx/Px/Hx) označuje pro jaký maximální přetlak je komín určen, tj. jakým způsobem jsou odváděny spaliny od spotřebiče do volného ovzduší
  • N1 a N2 jsou komíny, odvádějící spaliny přirozeným komínovým tahem (40/20 Pa) – používají se pro otevřené plynové spotřebiče
  • P1 a P2 jsou komíny přetlakové do přetlaku 200 Pa – používají se pro uzavřené plynové spotřebiče (TURBO i kondenzační)
  • H1 a H2 jsou komíny vysoko přetlakové do přetlaku 5000 Pa
• odolnost proti působení kondenzátu spalin (D/W) označuje, zda je odvod spalin odolný proti tekutému kondenzátu
  • D značí suchý provoz, pro vyšší teplotou spalin, kde se kondenzáty nevyskytují (typicky nízkoteplotní TURBO)
  • W značí mokrý provoz, při nižších teplotách spalin s trvalým výskytem kondenzátu (typicky kondenzační)
• třída odolnosti proti korozi, obsahuje čísla 1, 2 nebo 3
  • 1 spotřebiče na plynná paliva a kerosin
  • 2 spotřebiče na plynná a kapalná paliva, dřevo pro otevřené topeniště
  • 3 může odvádět spaliny od spotřebičů na plynná, kapalná i tuhá paliva
• odolnost při vyhoření sazí
  • O komíny, které nejsou odolné při vyhoření sazí
  • G komíny, které jsou odolné při vyhoření sazí
• minimální vzdálenost od hořlavých materiálů – číslo znamená minimální vzdálenost povrchu komínu od hořlavých materiálů v milimetrech

Při posouzení vhodnosti stávajícího komínu pro připojení kondenzačních kotlů je v prvé řadě rozhodující kombinace tlakové třídy (N, P, H) a třídy odolnosti proti působení kondenzátu (D, W). Jakékoliv kombinace, kde se vyskytuje N nebo D, nejsou pro připojení plynových kondenzačních kotlů použitelné, a to bez ohledu na ostatní parametry.

Pro kondenzační kotle je použitelná pouze kombinace P a W, případně H a W, opět v podstatě bez ohledu na další uvedené parametry.

Komíny vhodné pro připojení plynových kondenzačních kotlů musí být popsány například následovně:

Standardně vyhovující označení je např.: T200 P1 W 1 O 00

Pokud jsou vlastnosti materiálu vyhovující, je třeba následně ověřit ještě provozní parametry.

Kapitola 4. Provozní parametry

Druhým hlediskem, které je pro rozhodnutí klíčové, je, zda provozní parametry současného provedení komínu vyhovují i pro připojení nových kondenzačních spotřebičů.

Provozní posouzení vychází ze znění ČSN 73 4201, ČSN EN 15 287, technických pravidel TPG 704 01 a především z výpočtové normy ČSN EN 13 384-2.

Zjednodušeně řečeno se funkčnost spalinové cesty posuzuje podle splnění tří základních podmínek:

• tlakové podmínky, to jest zajištění dostatečného podtlaku nebo přetlaku ve spalinové cestě pro zajištění transportu spalin
• teplotní podmínky, to jest zajištění dostatečné teploty ve spalinové cestě – tedy dostatečná tepelná izolace spalinové cesty pro zamezení vlivu kondenzace nebo námrazy
• průtoku (rychlostní podmínky), to jest zajištění dostatečné plochy průduchu spalinové cesty pro transport spalin

Výpočtové metody, definované ve výše uvedené ČSN EN 13 384-2, jsou poněkud složité a „ruční“ výpočet se proto obvykle nepoužívá, a to i vzhledem k tomu, že jsou dostupné kvalitní výpočtové programy. V Evropě je patrně nejrozšířenější software ALADIN, vyvinutý a průběžně aktualizovaný německou firmou KESA. Zkušební verze je dostupná na jejích stránkách, a to i v českém jazyce. V České republice je používán rovněž software firmy PROTECH a zkušební verze je také dostupná.

Zjednodušená obecná závislost splnění / nesplnění provozních podmínek

Pro zjednodušení a hrubou orientaci v rámci posouzení provozních parametrů spalinových cest, byly během přípravy této publikace provedeny stovky základních a ověřovacích výpočtů s cílem vytvořit zjednodušenou zobecněnou závislost zobrazující splnění / nesplnění uvedených podmínek, v závislosti na průměru komínu a počtu připojených spotřebičů. Předpokládán byl jeden plynový kondenzační spotřebič na patře, výška patra včetně stropu 2,0 m a výška nad střechou 0,5 m.

Obr. Schéma zapojení spotřebičů v maximální variantě a technické parametry použité pro výpočty

Publikaci si lze objednat u Komínové asociace – APOKS

Přečtěte si také Společné komíny v bytových domech, 4. díl – Podmínka tlaková, teplotní a průtoku Přečíst článek

Partneři projektu
ALMEVA EAST EUROPE a.s.
Schiedel, s.r.o.
Bosch Termotechnika s.r.o.
Český plynárenský svaz
Centrum pasivního domu, z.s.
PROGRAM EFEKT, MPO

Redakční úpravy: Ing. Josef Hodboď

Pokračování příště: Podmínka tlaková, teplotní a průtoku.