Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Požární a provozní bezpečnost spalinových cest na plynná paliva

Právní regulace a požadavky závazných evropských a národních technických norem

Základním cílem právní regulace problematiky spalinových cest, je zajištění bezpečného odvodu spalin, což je plně v souladu se základními úkoly svěřenými HZS ČR (zejména ochrana života, zdraví a majetku).

Splnění požadavků technických norem zajišťuje bezpečnost osob a jejich majetku při provozu spalinových cest.


Ohrožení požární bezpečnosti staveb provozem spalinových cest na plynná paliva potvrzují skutečné požáry staveb, které v posledních letech vznikají od chybně namontovaných spalinových cest např. pro technologické spotřebiče na plynná paliva – jako v tomto případě. (Foto a copy: autor)

Jako revizní technik spalinových cest, znalec v oboru stavebnictví, specializace kominictví a člen TNK 27 – Požární bezpečnost staveb, si pro vysvětlení dovolím krátký exkurz do problematiky požární a provozní bezpečnosti spalinových cest.

Prohlášení o vlastnostech

Spalinové cesty jsou, např. na rozdíl od vyhrazených technických zařízení, součástí staveb. Patří tedy mezi stavební výrobky, na něž je výrobce povinen vydat podle Evropské směrnice tzv. prohlášení o vlastnostech (CE). V tomto prohlášení musí výrobce (dovozce), kromě deklarace dalších vlastností zjištěných při předepsaných zkouškách výrobku podle výrobkových norem, které provádějí notifikované osoby, uvést i tzv. zatřídění spalinové cesty. V něm jsou zdokumentovány následující požadavky:
teplotní odolnost (teplotní třída),
požadavky na těsnost (tlaková třída),
odolnost proti působení kondenzátu (třída proti působení kondenzátu),
odolnost proti korozi (třída odolnosti proti korozi)
a odolnost konstrukce komínu při vyhoření sazí (odolnost při vyhoření sazí)

Požadavek na odolnost při vyhoření sazí

Požadavek na odolnost spalinových cest při vyhoření sazí je uveden v EN 1443 Komíny – Obecné požadavky. Podle této normy se komíny, komínové vložky a kouřovody, konstrukční prvky a příslušenství odolné při vyhoření sazí označují písmenem „G“, ty neodolné naopak písmenem „O“. Předmětné ustanovení je uvedeno v poznámce č. 1 k článku 4.2.5 Třídy odolnosti při vyhoření sazí, která zní: „Komíny, komínové vložky, kouřovody, konstrukční prvky a příslušenství s označením ‚O‘ lze použít pouze ke spotřebičům spalujícím plynná nebo kapalná paliva“.

Pro doplnění – poznámka č. 2 zní: „Komíny, komínové vložky, kouřovody, konstrukční prvky a příslušenství s označením ‚G‘ lze použít ke spotřebičům spalujícím všechny druhy paliv“.

Vzdálenost mezi pláštěm spalinové cesty a hořlavou konstrukcí stavby – odolnost spalinové cesty „z vnitřku ven“

Za značkou „G“ nebo “O“ (tedy bez ohledu na to, zda je konstrukce odolná, či neodolná při vyhoření sazí) musí být ještě uvedena číselná hodnota, která udává minimální vzdálenost (mezeru) mezi pláštěm spalinové cesty a hořlavou konstrukcí stavby. Hodnota je uváděna v milimetrech.

U jednovrstvých plastových konstrukcí spalinových cest s tepelnou odolností T120 (120 °C) používaných výhradně pro odvod spalin od kondenzačních kotlů na plynná paliva, jako jsou např. spalinové systémy Almeva, Brilon, RicomGas a další, je tato hodnota 20 mm. U jednovrstvých konstrukcí spalinových cest z korozivzdorné oceli pro plynná paliva s teplotní odolností T200 (pro spotřebiče kategorie B a tzv. turbo kotle) je to 50 mm. Pro úplnost – vždy se musí jednat o mezeru, která je provětrávaná, přičemž tuto provětrávanou mezeru nelze podle určené evropské normy vyplnit např. izolací apod.

Oprávněnost tohoto požadavku je založena na skutečnosti, že mezi vlastnosti hořlavých materiálů (např. dřeva) patří i náchylnost k samovznícení. Např. suché borovicové dřevo nesmíte dlouhodobě vystavit teplotě nad 85 °C.

Tato skutečnost se v textu uvedené evropské normy odráží v článku 4.2.1: „Nejvyšší teplota přilehlého hořlavého materiálu v deklarované vzdálenosti nesmí překročit 85 °C, vztaženo k teplotě okolí 20 °C, když je zkoušena v deklarované teplotní třídě.“
V evropské i naší národní normě je tento požadavek označen jako „požadavek na požární bezpečnost spalinové cesty z vnitřku ven“ – tedy možné ohrožení požární bezpečnosti stavby teplotou spalin vyšší než 85 °C (viz obrázek č. 1)

Teplotní odolnost spalinové cesty – odolnost spalinové cesty „z vnějšku ven“

Dalším požadavkem na požární bezpečnost je tzv. „teplotní odolnost konstrukce spalinové cesty při šíření požáru“. Jde v podstatě o to, aby spalinová cesta měla takovou teplotní odolnost (udávána je v minutách), která je předepsána pro všechny ostatní konstrukce, které ohraničují či procházejí jednotlivými požárními úseky.

Důvodem je to, aby se přes spalinovou cestu, která prochází jednotlivými požárními úseky (např. v bytovém domě, nebo v některých specifických případech dokonce i v rodinném domě) nerozšířil požár rychleji, než garantují požární předpisy. V příslušných technických normách je tento požadavek označen jako „požadavek na požární bezpečnost spalinové cesty z vnějšku ven“, viz obrázek č. 2.


zdroj: autor: Ing. Miroslav Drobník – CIKO Komíny

Z výše uvedeného vyplývá:

  1. Z hlediska posouzení požární bezpečnosti spalinové cesty na jakýkoliv druh paliva je nutno posuzovat zejména vzdálenost jejího obvodového pláště (nebo komínové vložky) od hořlavých konstrukcí, které jsou v blízkosti spalinové cesty umístěny (obrázek č. 1). Nikoliv jen jednu z vyžadovaných vlastností (viz výše podle EN 1443) např.skutečnost, zda spalinová cesta je či není odolná při vyhoření sazí. Teplotu spalin u všech spotřebičů na plynná a kapalná paliva nelze totiž automaticky garantovat pod hranicí 85 °C.
  2. Spalinové cesty určené pro spotřebiče na plynná a kapalná paliva není možné na základě toho, že nemusí být odolné při vyhoření sazí, automaticky označit za vyhovující z hlediska posouzení jejich tepelné odolnosti, tedy jejich požární bezpečnosti při šíření požáru mezi požárními úseky (obrázek č. 2). Naopak. Spalinové cesty neodolné při vyhoření sazí požadavky na tepelnou odolnost bez doplnění o další konstrukci ve většině případů nikdy nesplňují

Jediným rozdílem mezi požadavky na spalinové cesty odolné nebo neodolné při vyhoření sazí je, že spalinová cesta odolná při vyhoření sazí musí prokázat požadované vlastnosti při teplotě uvnitř spalinové cesty 1 000 °C po dobu ½ hodiny. U ostatních je hodnota zkušební teploty stanovena teplotní třídou (např. u T400 je zkušební teplota 500 °C, u T120 je to 150 °C apod.) U posuzování požární bezpečnosti spalinové cesty z vnějšku ven, tedy stanovení teplotní odolnosti spalinové cesty z hlediska šíření požáru mezi požárními úseky (výše bod 2) musí být spalinové cesty neodolné při vyhoření sazí doplněny o další konstrukce, které podmínky pomohou splnit. Naopak tedy skutečnost, že spalinová cesta není odolná při vyhoření sazí musí při posuzování její požární bezpečnosti „z vnějšku ven“, v hlavě každého projektanta, kominíka, či revizního technika spalinových cest rozsvítit červenou varovnou žárovku. Dalšími požadavky ohledně teploty pláště spalinové cesty jsou ochrana proti lidskému dotyku atd.

Skutečnost, že písmenem „O“ se mohou označovat pouze spalinové cesty na plynná a kapalná paliva (podle citovaného znění poznámky č. 1 k článku 4.2.5 EN 1443) není v žádném případě sama o sobě natolik významná, aby garantovala u spalinových cest na plynná a kapalná paliva jejich požární bezpečnost, a zajišťovala tak, že všechny spalinové cesty určené pro odvod spalin od spotřebičů na plynná paliva je možno do staveb zabudovat (namontovat) bez posouzení jejich požární bezpečnosti. Požáry staveb totiž v žádném případě nevznikají jen tam, kde tzv. chytnou saze.

Tuto skutečnost potvrzují skutečné požáry staveb od provozu spalinových cest na plynná paliva, které v posledních letech vznikají od chybně namontovaných spalinových cest např. pro technologické spotřebiče na plynná paliva, nebo spalinových cest sloužících pro odtah spalin od plynových krbů, ale i ostatních typů spotřebičů. V praxi se dokonce vyskytují případy, kdy se nesprávnou konstrukcí spalinové cesty rozšířil požár mezi požárními úseky a oheň tak ohrozil zdraví a životy osob, které měly být v té chvíli ještě v bezpečí. Došlo i k požárům kondenzačních spotřebičů na zemní plyn a následnému rozšíření požáru spalinovými cestami na které byly připojeny. Fotodokumentaci a podrobnosti najdete v literatuře na konci článku.

Problematika spalinové cesty je předmětem regulace podle části třetí zákona o požární ochraně

Osobně se vždy snažím k dané problematice, která mě profesně zajímá, získat stanovisko tzv. odborného garanta, protože závazné výklady právních předpisů může činit pouze soud, a to se nestává vždy. Nicméně u garanta z řad státních institucí mám jistě větší jistotu, než u výkladu soukromé ať už fyzické, nebo právnické osoby. Pro oblast požární a provozní bezpečnosti spalinových cest je takovým odborným garantem z řad státních institucí Ministerstvo vnitra ČR –generální ředitelství hasičského záchranného sboru. To v roce 2018 vydalo k předmětné problematice odborné stanovisko, ve kterém je mimo jiné uvedeno:

Problematika spalinové cesty je předmětem regulace podle části třetí zákona o požární ochraně. Základním cílem této právní regulace je zajištění bezpečného odvodu spalin, což je plně v souladu se základními úkoly svěřenými HZS ČR (zejména ochrana života, zdraví a majetku). Zákon o požární ochraně spolu s vyhláškou č. 34/2016 Sb. upravuje oblast spalinových cest z hlediska provozu a údržby. Právní úprava konkrétně zakládá povinnost čištění, kontroly a revize spalinové cesty s tím, že zároveň uvádí, kdo je k takovým úkonům oprávněn. Dotčená ustanovení poskytují jistou formu garance pro majitele/provozovatele spalinové cesty, že v případě, že provozuje spalinovou cestu podle zákona o požární ochraně, neplyne z jejího provozu žádné nebezpečí.

Dotčená ustanovení představují ochranu majitele/provozovatele sui generis pro případ nenadále události mající původ v provozu spalinové cesty. Pokud jsou splněny podmínky požadované právní úpravou (písemná zpráva o čištění, kontrole a zpráva o revizi spalinové cesty) a dojde k požáru, je vyloučena správně trestní odpovědnost provozovatele spalinové cesty v důsledku vady v provozu spalinové cesty. Naopak lze uvažovat o správně trestním postihu revizního technika spalinových cest, protože lze presumovat neprovedení revize spalinové cesty stanoveným způsobem, event. toho, kdo neprovedl řádně čištění a kontrolu (kominík jako oprávněná osoba).

Fakt, že u spotřebičů na plynná paliva z hlediska jejich provozu vzniká menší tvorba usazenin, resp. jejich zanášení může trvat delší dobu, je zohledněn v tom, že jejich pravidelné čištění a kontrola jsou nastaveny na počet jedné do roka (oproti běžným 2–3). V praxi se setkáváme s tím, že čištění spalinové cesty může být vykonáváno i častěji ve spojitosti s konkrétním spotřebičem.

U kondenzačních spotřebičů na plynná paliva je potom lhůta čištění a kontroly nastavena na počet jedné kontroly za dva roky/při současném provedení čištění. Přitom však nelze přehlížet, že na funkci spalinové cesty u spotřebičů na plynná paliva nemá vliv jen samotná funkce spotřebiče a tzv. ‚čistota provozu‘, ale i nepředvídatelné vnější vlivy.

Může docházet k zásahu do bezpečného provozu spalinové cesty působením okolního prostředí. Tento zásah by při vyloučení pravidelného čištění a kontrol nemusel být zjištěn.
Závěrem tak lze obecně uvést, že zákon o požární ochraně a prováděcí právní předpis sledují cíl zajistit bezpečný provoz spalinové cesty za všech provozních podmínek. Tedy ať už se jedná o odvod spalin do volného ovzduší od spotřebičů na pevná, kapalná či plynná paliva.

Tvorba sazí sama o sobě při posuzování požární a provozní bezpečnosti spalinových cest není (jak je uvedeno výše) zásadním a určujícím požadavkem. Požáry vznikají v celé řadě případů od spalinových cest, ve kterých nedošlo k vyhoření sazí.

Přesto si pro pořádek zopakujme základní znalost procesu spalování paliv (autorem je kolektiv pracovníků Výzkumného energetického centra při VŠB TU Ostrava – viz literatura na konci článku):

„Saze vznikají při spalování pevných, kapalných a plynných paliv. Saze jsou amorfní uhlík, který vzniká při nedokonalém spalování.
Nejvýznamnějším parametrem ovlivňujícím tvorbu sazí je poměr paliva/kyslíku v oblasti plamene. V případě, že při spalování složek plynných paliv – např. zemního plynu nedodáme potřebné množství kyslíku do oblasti spalování, může docházet k nedokonalému spalování za vzniku oxidu uhelnatého a sazí (soot). Jedna z možných spalovacích rovnic pro nedokonalé spálení zemního plynu (metanu) za vzniku oxidu uhelnatého a uhlíku (který je hlavní složkou sazí) je následující:

4∙CH4 + 5∙O2 → 2∙CO + 2∙C + 8∙H2O
nebo v případě vzniku rovněž CO2:
4∙CH4 + 6∙O2 → 2∙CO + C + CO2 + 8∙H2O.

Zjednodušeně lze říct, že při nedokonalém spalování všech druhů paliv vzniká mechanismus, během kterého vznikají kromě CO2 také saze a nebezpečný oxid uhelnatý. Množství vzniku sazí je u plynných paliv nesrovnatelně menší než při spalování paliv pevných. Není však možné konstatovat, že při spalování zemního plynu saze nevznikají vůbec“.

Z hlediska požární a provozní bezpečnosti při provozu spalinových cest v návaznosti na platné právní předpisy a závazné technické normy je tedy nutno vycházet z následujících kritérií:

Požární bezpečnost spalinových cest

Projektant, kominík, či revizní technik spalinových cest, musí při hodnocení požární bezpečnosti spalinových cest vycházet především z následujících kritérií.

  1. z údaje o teplotě spalin (který stanovuje výrobce spotřebiče), a je jedním z údajů pro výpočet minimální vzdálenosti spalinové cesty od hořlavých materiálů,
  2. z údajů o vlastnostech materiálů ze kterých je spalinová cesta vyrobena,
  3. z průběhu spalinové cesty stavebními konstrukcemi – prostupy stropy, svislými konstrukcemi, střešní konstrukcí apod.
  4. z údajů o tepelné odolnosti konstrukce spalinové cesty, podle které lze určit vhodnost umístění spalinové cesty ve stavbě z pohledu možného přenosu požáru mezi požárními úseky.

Skutečnost, zda je příslušná spalinová cesta odolná při vyhoření sazí a zda v ní k vyhoření sazí dojít může či nikoliv, tedy není z pohledu hodnocení ohrožení požární bezpečnosti stavby jejich provozem určující. Tento údaj nám garantuje vlastnosti spalinové cesty, které v případě vyhoření sazí zajistí, že se teplota kolem 1 000 °C nepřenese z vnitřní části komínu na ostatní konstrukce stavby.

Provozní bezpečnost

Provozní bezpečnost spalinových cest je zajištěna v případě, že spalinová cesta je schopna spolehlivě a bezpečně odvádět spaliny od připojeného spotřebiče do volného ovzduší. Při návrhu, provedení a provozování a údržbě spalinových cest je nutno postupovat podle právních předpisů a závazných technických norem.

Není možné vycházet z toho, že např. jediným kritériem pro hodnocení požární bezpečnosti stavby je třída odolnosti při vyhoření sazí, nebo jakékoliv jiné kritérium uvedené v EN 1443 – např. teplotní třída, tlaková třída apod. Rovněž nelze vycházet ani z právní hypotézy, že zákon o požární ochraně by měl řešit požární bezpečnost jen u spalinových cest u kterých je technickou normou nařízeno, aby jejich konstrukce byla odolná při vyhoření sazí (tedy teplotě řádově 1 000 °C). Je to z pohledu požární bezpečnosti staveb a ochrany zdraví, života a majetku osob zcela nepřijatelné, nebezpečné a neodpovědné.

Statistická ročenka – počet požárů od komínů

Se statistikou požárů způsobených komíny, kterou každým rokem zveřejňuje HZS ČR, je to tak, že poprvé od roku 2015 jsou zveřejňovány i tzv. komínové požáry (vyhoření sazí) – tedy požáry komínů, které se omezily pouze na vnitřní část spalinové cesty a neohrozily stavbu jako takovou a ani nezpůsobily jiné škody – např zapálením jiného objektu jiskrami apod. Do roku 2014 tyto požáry komínů (vyhoření sazí) zaznamenávány nebyly, a tudíž se ve statistice neobjevovaly.

Takže se v roce 2015 pod příslušným grafem požárů komínů objevil poprvé text: „V roce 2015 vzniklo celkem 881 požárů způsobených nevyhovujícím technickým stavem komína. V 64,2 % případů se jednalo o požáry, které vznikly v důsledku vznícení sazí a omezily se pouze na prostor komína.“

Takže, aby kvůli této skutečnosti nedocházelo ke zkreslování údajů, dovolím si zde uvést graf zachycující počet požárů způsobených vadnými komíny za roky 2010 až 2022:


Průměr počtu požárů staveb vzniklých od vadných komínů za roky 2015 až 2022 je 285.

A když už jsme u statistiky

Společenstvo kominíků od roku 2018 shromažďuje a vyhodnocuje data, která nám někteří naši členové každý rok posílají do sytému „Statistiky závad spalinových cest“.
Podle vyhodnocení bylo za období posledního sledovaného roku 2022, do které přispělo svými údaji 109 kominíků a revizních techniků spalinových cest (členů SKČR) při čištění, kontrolách a revizích identifikováno celkem 3 797 závad spalinových cest na pevná paliva a 4 305 závad spalinových cest na plynná paliva (celkem tedy 8 102 závad).

Další jednotky závad byly zjištěny na jiné druhy paliv. Z toho bylo 1557 hlášení z oblasti požární a 6 545 z oblasti provozní bezpečnosti spalinových cest.
Ve 2 726 případech to z oblasti provozní bezpečnosti byly závady přímo ohrožující zdraví a životy osob únikem spalin.
Bylo rovněž odhaleno 253 zadehtovaných komínů (z toho dva na plynná paliva), které by dříve nebo později vedly ke komínovým požárům (vyhoření sazí); zhruba stovka členů SKČR tak hasičům ušetřila 253 ostrých výjezdů k hašení komínových požárů.

Souhrnný závěr

V posledních letech padly ve věci právních předpisů v oblasti spalinových cest celkem tři rozsudky. První dva byly ve věci žaloby na zneplatnění vyhlášky č. 34/2016 Sb. o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty, kdy Městský soud a potom i Nejvyšší správní soud žalobu zamítly. Třetí rozsudek padl u Krajského soudu v Hradci Králové, kde soud potvrdil pokutu pro revizního technika plynových zařízení za přestupek, kterého se dopustil tím, že dlouhodobě realizoval u zákazníků na různých místech České republiky a také fakturoval revize spalinových cest a kontroly spalinových cest. Dlouhodobě tedy realizoval činnosti, které jsou předmětem živnosti řemeslné „Kominictví“, aniž by měl pro tuto živnost příslušné živnostenské oprávnění.

Osobně se zcela ztotožňuji s právním názorem JUDr. Havlíčka, který při shrnutí všech dosavadních soudních rozhodnutí uvedl v článku zveřejněném v Topenářství instalace č. 3/2023, následující závěr:
Ten, kdo provádí revizi plynového zařízení, ještě neprovádí revizi spalinové cesty. Měl by ale při revizi plynového zařízení prověřit, jestli revize spalinové cesty byla provedena, pokud to bylo třeba. Nebo by měl – ovšem s tím, že právní odpovědnost případné chybné úvahy v tomto případě padá na něj – uvést, že revize spalinové cesty není nutná. V žádném případě však sám takovou revizi nemůže provést, a nemůže tudíž ani hodnotit, jestli je plynové zařízení schopno bezpečného provozu ve smyslu předpisů o požární ochraně“.

Literatura:

  1. HAVLÍČEK, K.: O spalinových cestách. Topenářství instalace, 2023, roč. 57, č. 3, s. 30–37. ISSN 1244–0906. Dostupné z https://www.topin.cz/clanky/o-spalinovych-cestach-detail-14160.
  2. LYČKA, Z.: Komentář k rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Topenářství instalace, 2023, roč. 57, č. 3, s. 44–45. ISSN 1244–0906. Dostupné z https://www.topin.cz/clanky/komentar-k-rozsudku-krajskeho-soudu-v-hradci-kralove-detail-14166.
  3. SCHÖN, J.: Komentář k článku JUDr. Karla Havlíčka o spalinových cestách. Topenářství instalace, 2023, roč. 57, č. 3, s. 38–44. ISSN 1244–0906. Dostupné z https://www.topin.cz/clanky/komentar-k-clanku-judr-karla-havlicka-o-spalinovych-cestach-detail-14164.
  4. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 3. 2023, sp. zn. 30 A 92/2022.
  5. Zákon č. 133/1985 Sb., České národní rady o požární ochraně – znění od 1. 1. 2022. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2023 [cit. 26. 5. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1985-133/zneni-20220101#f2803882 vyhláška č. 34/2016 Sb.
  6. Vyhláška č. 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty – znění od 29. 1. 2016. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2023 [cit. 26. 5. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-34/zneni-20160129#f5743295.
  7. ČSN EN 1443. Komíny – Obecné požadavky. 2020–1. ČAS. Praha.
  8. ČSN 73 4201 ed. 2. Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv. 2016–12. ÚNMZ. Praha.
  9. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 z 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS. In: Úřední věstník Evropské unie [online]. EUR-Lex. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 26. 5. 2023]. Dostupné z https://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:088:0005:0043:CS:PDF.
  10. Ministerstvo vnitra, generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky: Stanovisko Ministerstva vnitra – generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR ve věci “Spalinové cesty u spotřebičů na plynná paliva”. Č. j:. MV-130870-2/PO-PVP-2018. 9. listopadu 2018. s. 3.
  11. HORÁK, J., KRPEC, K.: Zpráva č. 33/14. Zpráva ze spalovacích zkoušek na kotli Dakon Kompakt 24 CK. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Výzkumné energetické centrum. 10. 6. 2014. s 21.
  12. Úvodní foto Ing. František Jiřík: Může dojít na spalinové cestě spotřebičů na plynná paliva k požáru? – Kominický věstník ročník XXXII číslo 2/2022 (se souhlasem autora)
  13. Statistické ročenky hasičského záchranného sboru. Dostupné z https://www.hzscr.cz/clanek/statisticke-rocenky-hasicskeho-zachranneho-sboru-cr.aspx

Autor:

Ing. Jaroslav Schön
revizní technik spalinových cest,
znalec v oboru stavebnictví specializace kominictví,
člen TNK 27 – Požární bezpečnost staveb,
prezident Společenstva kominíků ČR

 
 
Reklama