Potřebujete pro váš bytový dům vyřešit
financování oprav
rekonstrukci kotelny
úspory energií
větrání
registrace
Rekonstrukce a provoz bytových domů
Motto: Nové povinnosti k elektromobilitě a vyúčtování vody a tepla.
Zdroje financí z nových dotací.
středa 3. 11. 2021
Praha
registrace
Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
TZB studio
zobrazit program

Budoucnost poměrového měření tepla

V loňském roce vešla v platnost nová směrnice Evropského parlamentu a Rady 2018/2002/EU z 11. prosince která novelizovala směrnici 2012/27/EU. Nová směrnice definuje nové povinnosti pro všechny státy EU, které mají povinnost jí implementovat do národních legislativ do 25. června 2020.

Všichni znají dopady poslední změny České legislativy v oblasti rozúčtování nákladů na vytápění. V posledních letech proběhla řada různých seminářů, workshopů a konferencí. Docházelo zde k marným pokusům o stanovení postupu pro přepočet problematických náměrů indikátorů, vycházejících z technických norem ČSN EN 834 a ČSN EN 835 na spravedlivé rozúčtování, tj. určení konkrétního podílu bytu na celkových vytápěcích nákladech domu. S odvoláním na zkušenosti a praxi v rozvinutých zemích, zejména v NSR, kde se základní složka úhrady zvyšuje až na 80 % spotřeby na úkor spotřební složky, se rozúčtování stává jakousi korekcí nákladů rozpočítaných na m2.

Zásadní rozpor lze spatřovat v porovnání lokální a evropské legislativy, přestože cílem jsou v obou případech úspory ve spotřebě energie.

Co tato novelizace přináší?

Do 25. října 2020 by měly být nově instalované měřiče tepla a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění dálkově odečitatelné za účelem zajištění nákladově efektivního a častého poskytování informací o spotřebě.

Měřiče a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, které již byly nainstalovány, ale nejsou dálkově odečitatelné, musí být vybaveny možností dálkového odečítání, nebo nahrazeny dálkově odečitatelnými přístroji do 1. ledna 2027, pokud dotčený členský stát neprokáže, že to není nákladově efektivní.

Od 1. ledna 2022 jsou konečným uživatelům v případech, kdy byly instalovány dálkově odečitatelné měřiče nebo indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, poskytovány informace o vyúčtování nebo spotřebě založené na skutečné spotřebě nebo na odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění alespoň jednou za měsíc.

Co z toho plyne pro konečného spotřebitele?

Jedním z prvních seminářů, který ukazoval na blížící se problémy s kvalitou rozúčtování, byl seminář spolku Artav. Jeden z jeho členů predikoval až 75 % náměrů, které se nevejdou do mezí daných českou legislativou při spotřební složce ve výši 70 %. Lze namítnout, že takto zvolená spotřební složka není vhodná pro indikátory montované přímo na otopném tělese. Pokud zvolíme spotřební složku 50 %, která má být pro tento typ přístrojů vhodnější, stále dostaneme 52,9 % náměrů, které jsou „mimo limit“. U metody, která má více než polovinu náměrů mimo limit povolený legislativou se o nákladové efektivitě vůbec nedá hovořit. Zde se jedná jednoznačně o „vyhozené peníze“.

Vyskytuje se nejen u nás, ale například i na Slovensku skupina „odborníků“, která se snaží popisováním různých metod výpočtu opravných koeficientů upravovat náměry tak, aby výsledek více odpovídal realitě. Je třeba konstatovat, že tento přístup by byl přínosný, pokud náměry budou alespoň vzdáleně odpovídat chování uživatelů bytů. V okamžiku, kdy je více než polovina náměrů pochybných, neprojeví se rozdíl mezi chybně a správně stanovenou sadou koeficientů na kvalitě výsledného rozúčtování. Stále získáme pochybné rozúčtování, kde jedno bude vyprodukováno s pomocí správných koeficientů.

Chybu však nelze spatřovat ve snaze legislativně omezit rozsah možné úhrady. Fyzikálně nezdůvodnitelným stanovením dolní a horní meze úhrady dochází v obou případech k degradaci jakékoliv snahy o ekonomické chování uživatelů bytů a vede mezi nimi ke vzájemné nevraživosti. Samotná a nezdůvodněná změna možné úhrady za vytápění z hodnot ±40 % od průměru k rozsahu -20 % až 100 % průměru, je ukázkou bezradnosti vypořádat se s pochybnými náměry indikátorů ČSN EN 834 a ČSN EN 835.

Podle nové směrnice dojde ke dvěma zásadním věcem. Za prvé chyba rozúčtování, která mohla být velice razantní a viditelná bude rozmělněna do mnoha dílčích rozúčtování a konečný uživatel zcela ztratí přehled, jak vlastně rozúčtování dopadlo. Rozúčtovatelé budou jistě úspěšně argumentovat rozdílnou energetickou náročností jednotlivých měsíců, tím i naprostou neporovnatelností jednotlivých rozúčtování. Za druhé konečný uživatel za takto pochybnou službu zaplatí mnohonásobně více. S největší pravděpodobností více než jaká bude úspora nákladů na službu.

Studie, o které se tato novelizace opírá, uvádí náklad na standardní službu rozúčtování z indikátorů topných nákladů za průměrnou evropskou cenu € 9,651 na jedno otopné těleso za rok. Což při odhadovaných 7 rozúčtování za rok dělá € 67,55. To činí zhruba 7 000 Kč za rok za jedno otopné těleso. Těžko odhadnout jaká úspora nákladů bude častějším odečtem zajištěna, ale dle našich odhadů spíše menší než celková cena za tuto službu. Musíme samozřejmě uznat, že ceny jsou v České republice prozatím nižší, ale i tak by mnohonásobné zdražení služeb rozúčtování zcela degradovalo dosahované úspory pro konečné uživatele.

Z požadavku na nákladově efektivní měření tak podle nás zcela vypadl důvod instalace. Tím je zejména ekonomická výhodnost takového chování pro konečného uživatele. Dnes vidíme, že většina dodavatelů různých systémů měření a indikace neřeší tu podstatnou část tohoto oboru. Tou jsou přesné a fyzikálně zdůvodnitelné náměry, které jediné vedou ke spravedlivému rozúčtování nákladů na vytápění.

Naše společnost vždy prosazovala princip ekonomické efektivity pro konečného uživatele. „Úspora pro uživatele musí být řádově vyšší než náklad na službu“. Tímto opatřením se bohužel dostáváme do situace, že většinu očekávaných úspor „spolknou“ náklady na vlastní rozúčtování. To je podle našeho názoru absolutně špatně.

MDM VIPA

Problematikou poměrového měření tepla s cílem určit spravedlivou úhradu za vytápění se od roku 1980 zabývala odborná pracoviště Technické univerzity v Liberci (dříve VŠST Liberec). Původním cílem nebylo dosažení úhrady za vytápění jednotlivých místností a bytů, ale fyzikální analýza dějů probíhajících v souvislosti s centrálním vytápěním. Zejména se jednalo o sdílení tepla, prostupy tepla z otopných těles do místnosti a prostupy tepla mezi byty v centrálně vytápěném domě.

Postupně se celostátně určená cena tepla 21Kčs/GJ, změnila na současných 400-900Kč/GJ. Tím se výrazně změnil cíl řešeného úkolu a navázal na Státní cílový program č. 02 „Racionalizace spotřeby a využití paliv a energie“. K tehdejšímu řešení fyzikálních dějů přibyla otázka hospodárnosti s cílem určení podstaty a podmínek spravedlivého měření a výpočtu úhrady za vytápění.

Výsledkem mnohaleté práce za spolupráce s řadou odborníků, bytových družstev, a vlastníků bytů vedla k vytvoření systému s názvem „Modifikovaná denostupňová metoda“, převzatá k praktické realizaci má název MDM VIPA a byla použita v několika milionech rozúčtování.


1 Guidelines on good practice in cost-effective cost allocation and billing of individual consumption of heating, cooling and domestic hot water in multiapartment and multi-purpose buildings, empirica GmbH, 2016
https://ec.europa.eu/energy/sites/ener/files/documents/MBIC_Guidelines20160530D.pdf