Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Vyúčtování nákladů za tepelnou energii se změní

Směrnice (EU) 2018/2002 posiluje transparentnost a veřejnou dostupnost pravidel. Do vyúčtování zřejmě přibydou další údaje, daně, poplatky, sazby, informace o  ročních emisích skleníkových plynů aj. Měřiče a indikátory nainstalované po 25. říjnu 2020 musí být dálkově odečitatelné.


© Fotolia.com

1. Současný stav

Členské státy EU (včetně České republiky) přijaly strategii snižování energetické náročnosti i u budov. Na základě toho, byla v ČR od roku 2014 zavedena povinnost měření tepelné energie spotřebované k vytápění a ohřevu teplé vody. Naše legislativa tak reagovala na předchozí Evropskou Směrnici 2012/27/EU o energetické účinnosti.

Ministerstvo průmyslu a obchodu si nechalo v září roku 2015 u Ústavu techniky prostředí strojní fakulty ČVUT vypracovat „Analýzu proveditelnosti instalace měřících zařízení dodaného tepla“. Z analýzy mimo jiné vyplynulo, že nejvhodnější k měření tepelné energie jsou měřiče tepla (kalorimetry), které měří v technických jednotkách (pracovní stanovené měřidlo určené k měření tepla podle zákona o metrologii) a jako nejméně vhodné jsou indikace na principu denostupňů (tzv. denostupňová metoda měřící teplotu v bytě).

Analýza vypracovaná našimi odborníky tak de facto potvrdila to, co doporučuje Směrnice EU. Měření tepla v budovách s více bytovými jednotkami či víceúčelových budovách realizovat nejlépe měřiči tepla (kalorimetry) a pokud to stávající otopná soustava neumožňuje, tak použít indikátory umístěné na otopných tělesech.

Předělání stávajících otopných soustav na nové otopné soustavy, které by umožňovaly použití měřičů tepla (kalorimetrů), vyhodnotila „Analýza“ jako neekonomické. Proto od roku 2014 se již u nás stavějí budovy s více bytovými jednotkami jen s otopnými soustavami, které umožňují měření měřiči tepla (kalorimetry).

V prosinci roku 2018 Evropská unie vydala novou Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002, která dřívější směrnici mění. Pojďme si tedy říci, co nová směrnice přináší. Ale pozor doposud nebyla plně aplikována do české legislativy!

Novela mimo jiné požaduje zvyšování informovanosti všech občanů Unie ohledně energetické náročnosti budov. Chce posílit práva spotřebitelů na přesné, spolehlivé, jasné a včasné informace o jejich spotřebě energie. K tomu má přispět i zavedení dálkového měření energií a tím i častější informace o spotřebě a následné vyúčtování.

Vždy by měl být kladen důraz na to, zda je to technicky proveditelné a nákladově efektivní. To znamená, zda jsou související náklady úměrné potencionálním úsporám.

Požadavky uvedené v nové směrnici musí členské státy zavést do svých právních předpisů, což se snad v brzké době stane.

2. Novinky, které již jsou zavedeny a které můžeme očekávat

Co tedy Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002 ve vztahu k legislativě vyúčtování nákladů na vytápění v domech s bytovými a nebytovými prostorami požaduje nebo přináší nového:

  • Upřesňuje pojem „konečný zákazník“ – to je fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje energii na základě přímé smlouvy s dodavatelem. Pro měření v budovách s více bytovými jednotkami se tedy jedná o majitele domu, SVJ, družstvo. U nás k tomu máme zavedený pojem ze Zákona č. 67/2013 Sb. ve znění zákona č. 104/2015 Sb. o rozúčtování služeb spojených s užíváním bytových či nebytových prostorů v domě s byty, „poskytovatel služeb
  • Zavádí nový pojem „konečný uživatel“ – to by měla být širší skupina spotřebitelů, uživatelů jednotlivých budov nebo jednotek budov s více bytovými jednotkami či víceúčelových budov. U nás ze stejného zákona máme zavedený pojem „příjemce služeb
  • Požaduje zavedení transparentních veřejně dostupných pravidel na rozdělování nákladů na spotřebu vytápění, chlazení a teplou vodu v budovách s více bytovými jednotkami a víceúčelových budovách. Pravidla by měla obsahovat pokyny pro způsob rozdělování nákladů na energii užitou:
    1. Jako teplá voda – v ČR řeší vyhláška č. 269/2015 Sb., která tato pravidla obsahuje
    2. Jako teplo vyzařované ze zařízení v budově a k vytápění společných prostor v případě, že schodiště a chodby jsou vybaveny radiátory – v ČR řeší Metodický pokyn k vyhlášce č. 269/2015 Sb., který uvádí: teplo ve společných prostorách – náklady se zvlášť nerozúčtovávají, podílejí se na nich všichni příjemci služeb svým podílem zahrnutým v základní složce
    3. K vytápění nebo chlazení bytů – v ČR řeší opět vyhláška na rozúčtování, která uvádí pravidla na rozúčtování tepla. Rozúčtování chladu neuvádí, zřejmě z toho důvodu, že ještě není u nás centrální dodávka chladu více rozšířena.

Veřejně dostupná pravidla jsou tedy v ČR zastoupena již výše zmíněným „zákonem o službách“ a k tomu prováděcí Vyhláškou č. 269/2015 Sb. o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům.

Do stávající vyhlášky na rozúčtování, bude zřejmě provedena transpozice požadavků ze Směrnice EÚ týkajících se nově zveřejňovaných údajů při vyúčtování tepla.

Jedná se o tyto údaje:

  1. Aktuální skutečné ceny a skutečná spotřeba energie nebo celkové náklady
    (Pozn.: Zde hovoříme o tom, co bude asi uvedeno ve vyhlášce na rozúčtování, tedy vztah majitel domu – SVJ, družstvo – podle naší legislativy poskytovatel služeb, podle EU konečný zákazník k příjemci služeb – vlastník bytu, nájemce. Tedy poskytovatel služeb musí ve vyúčtování uvádět skutečnou (fakturovanou) spotřebu energie a korunové náklady. A to se děje již dnes)
    (To už v současnosti převážná většina vyúčtování obsahuje)
  2. Popis jednotlivých uplatňovaných daní, poplatků a sazeb, informace o použité skladbě zdrojů energie a souvisejících ročních emisí skleníkových plynů
    (Pozn.: Informace pod bodem b) by měli uvádět dodavatelé ve svých vyúčtováních – fakturách, aby je pak poskytovatelé služeb mohli předat svým příjemců služeb. Členské státy mohou omezit rozsah požadavku jen na emise skleníkových plynů tak, aby byly uváděny pouze u soustav dálkového vytápění o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nad 20 MW)
  3. Srovnání aktuální spotřeby energie konečných uživatelů (příjemců služeb) se spotřebou na vytápění za stejné období předchozího roku v grafické podobě, opravené o klimatický korekční faktor.
    (Pozn.: Tento požadavek naráží na skutečnost, že veřejně a bezplatně nejsou dostupná potřebná a ověřená klimatická data, minimálně za každý měsíc a v době, kdy je poskytovatel služeb ke zpracování potřebuje. Podle mého názoru by stát měl zřídit web, kde budou klimatické korekční faktory uváděny pro každou územní oblast, aby zůstala zachována jednotnost ve vyúčtováních od různých zpracovatelů rozúčtování. Data má k dispozici ČHMÚ)
  4. Kontaktní údaje na organizace konečných zákazníků (poskytovatelů služeb – neboli majitele domu),
    (Pozn. to už v současnosti převážná většina vyúčtování obsahuje).
    Kontaktní údaje energetické agentury,
    (Pozn.: Mohlo by se zřejmě jednat o stránky MPO Efekt, respektive Energetického poradenství EKIS, což je internetová poradna, která slouží pro zodpovídání dotazů z oblasti úspor energie).
  5. Srovnávací profily konečných uživatelů a objektivní technické údaje o spotřebičích
    (Pozn.: Pod tím si každý může představovat něco jiného, proto by měl stát jasně specifikovat, jaké údaje budou použity pro srovnávací profily a jaké údaje o jakých spotřebičích se budou uvádět, aby byla zachována jednotnost)
  6. Informace o souvisejících postupech pro podávání stížností, mediačních službách nebo mechanismech alternativního řešení sporů,
    (Pozn. Zřejmě se bude jednat o webové stránky ERU nebo SEI)
  7. Srovnání s průměrným normalizovaným nebo referenčním konečným uživatelem stejné uživatelské kategorie. V případě elektronických vyúčtování lze tato srovnání zveřejnit na internetových stránkách a odkázat na ně ve vyúčtování
    (Pozn.: Podle mého názoru by stát měl konkrétně specifikovat průměrného nebo referenčního uživatele s ohledem na zachování jednotnosti srovnání a zabránění sporů vzniklých z nejednotného výkladu).
  8. Ve vyúčtováních, která se nebudou zakládat na skutečné spotřebě nebo na odečtech indikátorů
    (Pozn.: V budově bytové či nebytové jednotky nemají měření tepla, rozúčtování se provádí 100 % podle jednoho kritéria např. podle započitatelné podlahové plochy v m2), musí vyúčtování obsahovat kromě jasného a srozumitelného rozúčtování nákladů, i informace uvedené výše pod bodem d) a e).

Další novinky, které Směrnice EU 2018/2002 zavádí:

  • Měřiče a indikátory na vytápění nainstalované po 25. říjnu 2020 musí být dálkově odečitatelnéviz níže uvedený výňatek ze Směrnice EU

  1. pro konečného zákazníka, který nakupuje dálkové vytápění (např. SVJ)
  2. pro konečného uživatele (vlastník bytu, nájemce) platí pro budovy s více bytovými jednotkami či víceúčelové budovy, které jsou vytápěny z ústředního zdroje nebo mají dálkové vytápění
  • Měřiče nebo indikátory na vytápění, které byly nainstalovány a nejsou dálkově odečitatelné, musí být vybaveny možností dálkového odečtu nebo nahrazeny nejpozději do 1. ledna 2027viz níže uvedený výňatek ze Směrnice EU

  • Aby koneční zákazníci (ti co nakupují) mohli svou spotřebu energie regulovat, informace o vyúčtování by měly být poskytovány alespoň jednou za čtvrt roku, a to na požádání nebo pokud si spotřebitelé zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě.
    V ostatních případech dvakrát ročně.
  • Aby koneční uživatelé (příjemci služeb) mohli regulovat svojí spotřebu, provádí se vyúčtování na základě skutečné spotřeby nebo odečtů indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění alespoň jednou ročně
    (Pozn.: To je v souladu i s naší dosavadní legislativou, vyúčtování musí být provedeno nejvýše za dvanáct měsíců)
  • Od 25. října 2020 konečným uživatelům v případě, kdy byly instalovány dálkově odečitatelné měřiče tepla nebo indikátory, alespoň jednou za čtvrt roku na vyžádání nebo pokud si zvolili koneční zákazníci dostávat vyúčtování v elektronické podobě
    V ostatních případech dvakrát ročně
  • Od 1. ledna 2022 konečným uživatelům alespoň 1x za měsíc by měly být poskytovány informace o vyúčtování nebo o spotřebě, v případě, že instalovaná technika umožňuje měsíční odečty.

3. Změna četnosti vyúčtování nákladů

Uvedené termíny, zejména termín 25. října 2020, se již v současné době jeví jako nesplnitelné. Jedná se o domy s bytovými a nebytovými prostorami, kde se vyúčtování nákladů na vytápění řídí zákonem o službách č. 67/2023 Sb. ve znění zákona č. 104/2015 Sb., který v § 5 odst. (1) uvádí, že změna způsobu rozúčtování je možná až od nového rozúčtovacího období.

To znamená, že v těchto domech si poskytovatelé služeb měli s příjemci služeb v roce 2019 písemně ujednat, pokud jim to instalované měřící či indikační zařízení umožní, způsob vyúčtování nákladů na vytápění 1x za čtvrt roku či 2x ročně. Protože to tak nikdo nedojednal, nelze od 25. října 2020 poskytovat vyúčtování nákladů na vytápění jen za poslední čtvrtletí.

Změna četnosti vyúčtování nákladů za vytápění je de facto změna způsobu rozúčtování a ta musí být předem odsouhlasena a je možné ji praktikovat až v následujícím vyúčtovacím období, nyní tedy až v roce 2021.

Ale ani to není jisté. SVJ mívají zpravidla shromáždění 1x za rok a pokud nebudou co nejdříve známy konkrétní podmínky a informace, které má obsahovat vyúčtování nákladů na vytápění, nebudou uvedeny ve vyhlášce na rozúčtování č. 269/2015 Sb., respektive v její novele, nebudou poskytovatelé a příjemci služeb vědět, co si vlastně mají odsouhlasit.

Jedná o velkou změnu ve způsobu rozúčtování!

Měsíční korekce jako problém

Všichni zainteresovaní víme, že zjištěné náměry, ať už z měřičů tepla či indikátorů, se musí podle naší legislativy přepočíst zohledňujícími koeficienty na polohu místnosti, u indikátorů minimálně ještě výkonem otopného tělesa a tepelným přestupem z otopného tělesa na indikátor. Dále se pak musí provést kontrola, zda vypočtené náklady na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy (ZPP) u jednotlivých příjemců služeb nepřekračují stanovenou spodní či horní hranici oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Limitní hranice určuje vyhláška č. 269/2015 Sb. a spodní hranice činí minus 20 %, tedy 80 % průměrného nákladu na 1 m2 ZPP a horní hranice činí plus 100 %, neboli 200 % průměrného nákladu na 1 m2 ZPP.  A zcela jistě bude rozdíl, pokud se budou korigovat náměry za celý rok, a nebo pokud se budou muset korigovat každý měsíc.

Asi nebude nic složitého nařídit v novele vyhlášky č. 269/2015 Sb. častější vyúčtování či rozúčtování, ale výrazně složitější to bude uvést do praxe (a to se nevztahuje jen k termínu 25. října 2020). Domy, které jsou zásobovány centrální dodávkou tepelné energie již v současné době dostávají měsíční faktury za spotřebu tepla k vytápění, ale co domy, které mají plynovou kotelnu? Tyto domy dostávají fakturu za plyn a elektřinu 1x za rok.Pokud tedy nebude v brzké době změněna i legislativa pro dodavatele plynu a elektřiny, jaké náklady budou příjemcům služeb v domech s plynovou kotelnou čtvrtletně či půlročně a hlavně pak i měsíčně vyúčtovány? Na základě dohadných položek? To potom vše ztratí smysl a bude se vyúčtovávat pro vyúčtování, nikoliv však pro úspory energií a následné snížení emisí.

V tomto případě by bylo tedy třeba změnit vyhlášku č. 82/2011 Sb. o měření elektřiny… se změnami č. 476/2012 Sb. a č. 152/2016 Sb. a hlavně vyhlášku č. 108/2011 Sb. o měření plynu se změnami č. 289/2013 Sb. a č. 236/2017 Sb., kde je v současné době uvedeno: … „zpracování údajů je prováděno zpravidla 1x za 12 kalendářních měsíců po sobě následujících, nejpozději však za 14 měsíců.

Samozřejmě je nutné i změnit energetické zákony, a to zákon č. 406/2000 Sb. ve znění předpisů pozdějších – O hospodaření energií a zákon č. 458/2000 Sb. ve znění předpisů pozdějších – Energetický zákon. Zákon č. 406/2000 Sb. byl změněn zákonem č. 3/2020 Sb., Zákon, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. Jeho znění je sice účinné od 25. ledna 2020, ovšem v dotčených § 7 a 7a žádné změny nejsou! Zůstávají i odkazy na stávající prováděcí vyhlášky, které jsou rovněž beze změny.

Častější rozúčtování se teplé vody netýká!

A to jsem ještě nezmínila, že některé rozúčtovatelské firmy svým zákazníkům říkají, že podle Směrnice EU je třeba dodávat i častější vyúčtování teplé vody. Není tomu tak, to jsme si jasně ukázali výňatkem ze Směrnice EU, ale pokud by toto bylo žádoucí, tak by bylo nutné ještě změnit i zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích a jeho prováděcí vyhlášku. Dodavatelé vodného a stočného fakturují nejčastěji 1x ročně tedy 1x za 12 měsíců po sobě jdoucích (ne vždy se jedná o kalendářní rok). Bez měsíční fakturace vodného a stočného není možné provádět častější vyúčtování teplé vody.

Ale ještě jednou zdůrazňuji, že i kdyby se toto vše během půlroku zdařilo (!!), stejně není pro vyúčtování možné dodržet termín 25. října 2020.

Pokud bychom chtěli tento termín dodržet, potom bychom museli přistoupit k zástupnému řešení, které ve finále vůbec nemusí být špatné. Takové řešení stojí na premise, že Směrnice EU uvádí možnosti častějších informací dvěma způsoby:

  1. Prvním způsobem je častější „vyúčtování“. To podle naší legislativy znamená rozúčtování nákladů a vyrovnání i zaplacených záloh. Toto se asi majitelům domů SVJ, družstvům a ani fyzickým osobám nebude líbit, neboť by musely během roku častěji vyrovnávat zaplacené zálohy. Pojem „vyúčtování“ by se tedy dal nahradit pojmem „rozúčtování“, což znamená rozdělení nákladů na tepelnou energii podle stanovených kritérií (základní náklady podle m2 ZPP a spotřební náklady podle náměrů z měřičů tepla či indikátorů) a bez vyrovnání zaplacených záloh. Vyúčtování by se pak provedlo 1x ročně včetně vyrovnání záloh.
  2. Druhý způsob je založen na četnosti informací o spotřebě. Avšak má se jednat o skutečnou spotřebu. Co je skutečná spotřeba? Je to čistý náměr bez korekčních koeficientů nebo náměr korigovaný všemi požadovanými korekcemi (polohový koeficient, výkon otopného tělesa a tepelný přestup z otopného tělesa na indikátor)? A pak 1x za rok provést vyúčtování i včetně uplatnění limitní spodní nebo horní hranice k průměrnému nákladu na 1 m2 ZPP.

Jsem přesvědčena, že zvítězí druhý způsob. Již v současné době má mnoho bytových domů nainstalované dálkové měření tepla a vody a příjemci služeb se mohou kdykoliv podívat na svoji spotřebu. Otázkou je, jestli to přinese požadovaný efekt zvýšení povědomí příjemců služeb o jejich energetické spotřebě, o potřebě ji snižovat a rovněž tedy o souvisících emisích CO2.

Závěr

V tuto chvíli nikdo nevíme, co a kdy z uvedené směrnice EU bude přeneseno do české legislativy. Chtělo by se říci, že je třeba vyčkat a zachovat klid. Jenže je třeba mít na paměti, že se uvedená záležitost týká desetitisíců našich občanů, kteří jsou ve výborech družstev, SVJ, a kteří tedy patří mezi takzvaně zodpovědné osoby, které za splnění požadavků legislativy a předání vyúčtování zodpovídají. A to nejen vůči příjemcům služeb, ale i vůči kontrolním státním orgánům. Zatímco odborné firmy změny legislativy zatím vždy dokázaly přenést do své praxe, nemusí to být samozřejmostí na straně zmíněných osob. A zejména pak u konečných příjemců služeb. Přitom všichni víme, že není nic tak bedlivě sledováno, jako vyúčtování služeb za teplo a teplou vodu a každá i drobná změna provedená na poslední chvíli vyvolá neuvěřitelné množství dotazů, sporů. A nikdo nemůže vyloučit, že ke změnám opravdu nedojde ze dne na den na poslední chvíli.

 
 
Reklama