Současná problematika vytápění v ČR – třetí část

Více ke dvěma základním zákonům

• 318/2012 Sb., kterým se mění zákon 406/2000 Sb. o hospodaření energií
• 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky spojené s užíváním bytů, atd. (služby)

Zákon 318/2012 Sb.

Podle znění tohoto paragrafu má zákonodárce asi znalost o tom, že již byl vyvinut a vyrábí se levný přístroj, který „umí registrovat“ dodávku tepelné energie. Vzniká otázka, co se myslí registrací dodávky tepelné energie a k čemu je to dobré. I naprostý laik pozná, že když otevře ventil pro přívod otopné vody do tělesa, pozná přiložením ruky, zda je těleso zásobeno tepelnou energií, zda nikoliv. Tedy k indikování teploty tělesa není zapotřebí přístroj. Myslím, že je těžko přijatelná myšlenka, že bych si kvůli libovůli zákonodárce měl na těleso instalovat něco, co mohu zdarma nahradit rukou. Řekněme si, co je tepelná energie, což si někteří pletou s teplotou. Teplota je sice veličinou, která vyjadřuje množství tepelné energie v hmotě. Abychom mohli určit, kolik tepelné energie bylo odevzdáno u konečného spotřebitele, museli bychom zjišťovat nejen jednu teplotu na tělese, jako doposud, ale dvě teploty (teplotu vody na přívodu do otopného tělesa a na zpátečce) a také množství otopné vody, která ztratila část tepelné energie do vytápěné místnosti. Jinak to fyzikálně nefunguje.

Tepelná energie se totiž měří v jednotkách J (joule), nebo odvozených kWh (kilowatthodin) či GJ (gigajoule) apod. Ve veřejnosti je šířen názor, že je takovým přístrojem na registraci dodávky tepla je tzv. „indikátor“, který se umísťuje na otopná tělesa. Indikátor měří a zaznamenává jenom teplotu, ale nikoliv dodávku tepelné energie. Bohužel existuje pouze jediná metoda, jak registrovat dodávku tepelné energie, tedy kalorimetrická, kdy se měří průtok vody, teplota na přívodu a na zpátečce. A to ještě musí určitou dokonalost průtokoměr.

Takový přístroj (kalorimetr) lze použít a používá se tam, kde má byt (konečný uživatel) jeden společný přívod pro otopnou vodu a dá se tedy měřit najednou pro všechna tělesa v bytě.

Drtivá většina konstrukcí otopných soustav je však provedena tak, že je tepelná energie přiváděna dvěma trubkami po stoupačkách, tedy například jedním potrubím od suterénu až pod střechu například přes všechny obývací pokoje od přízemí k poslednímu patru. Takových stoupaček je v bytech uživatelů i několik a tudíž v tomto případě by muselo být kalorimetrické měření instalováno na každé těleso! Těles může být třeba 5 ks, což by znamenalo při ceně jednoho kolem 5 000 Kč investici až 25 000 Kč. Navíc jsou průtoky tělesy tak malé, že jsou hluboko pod garantovanou přesností vyráběných průtokoměrů.

Levný indikátor sice stojí třeba spíše přes 300 Kč, tedy investice pro 5 těles nejméně 1 500 Kč, ale tento přístroj nikdy nenaměří dodávku tepelné energie, není na to vybaven. Aby tomu tak bylo, musely by být srovnatelné podmínky pro všechna používaná tělesa v místnostech. V praxi tomu tak není.

Již povinnost instalovat „přístroj regulující“ se vymyká odbornému názvosloví, k regulaci stačí obyčejný regulační ventil osazený termostatickou hlavicí, což jsou naprosto běžné a požívané pojmy. Domnívám se, že pojem „přístroj“ vůbec nevyjadřuje podstatu věci regulace u konečného uživatele.

Zákon 67/2013 Sb.

Ve výše citovaných paragrafech je obsažen zcela demagogický princip, který je naprosto korupčním prostředkem, jak prosadit skupinový či osobní zájem, a navíc toto znění vylučuje uplatnění povinnosti z výše cit. zákona 318/2012 Sb. o přístrojích.

Proč je v § 5 dostačujícím požadavkem shody pouze 2/3 těch, kterých se to dotýká? V § 6 je naopak vyžadována většina, která je ohraničená výrokem „ujednání se všemi“. Tedy 100 %. Lobbistům, skupinám či jednotlivcům bude stačit „podplatit“ pouze jednoho člena či nájemníka, aby byla prosazena metoda instalace tzv. indikátorů, které žádnou tepelnou energii neregistrují, a zcela může být vyloučena jiná metoda rozdělování nákladů za odebranou tepelnou energii, například podle obývané započitatelné plochy, tepelných ztrát či tepelné pohody.

V § 6 je odkaz na stav co dělat, když v jednotce nedojde k dohodě. Odvolávka je de facto zamířena na platnou vyhlášku 372/2001 Sb., kde je uvedeno v § 4 odst. (2), že se základní složka rozúčtuje podle započitatelné plochy a spotřební podle náměrů. Jenže v témže paragrafu, ale v odst. (5) je uvedeno, že když nejsou instalovány indikátory, pak se i spotřební složka rozúčtuje jako základní složka, tedy podle započitatelné plochy.

Jak je vidět, zákonodárce nemá úplně jasno, jak to všechno vlastně uchopit, protože „umělecká činnost“ v zákonodárném procesu nezná mezí.

Znovu připomenu, že se při nabízení instalací zaměňují pojmy „přístroje registrující dodávku tepelné energie“ s „indikátory“ protože i vyhláška 372 mluví o indikátorech. Rétorika, že je to totožné pak vede k prosazování byznysu, kterému laická veřejnost nerozumí.

Takováto znění a nedomyšlenosti zákonodárce bohužel otravují a znechucují život, vnášejí korupční podmínky. Nejhorší je to, že je uplatňován jednostranný pohled, který dokonce odporuje fyzikálním principům.

Jak dál?

Výše uvedeným, poněkud obsáhlým popisem jsem chtěl dokumentovat, že je třeba zcela koncepčně změnit přístup ke kvalitnímu a úspornému vytápění, které nebude nutit uživatele k vytváření nepohody v bytě, protože skutečná spotřeba tepla nesmí klesnout pod fyzikálně určené minimum. Ve skutečném objektu je minimální spotřeba limitována a potom ji již nelze omezovat ani motivací uživatelů.

Nejnižší možnou spotřebu tepla nelze docílit bez stanovení správných fyzikálních parametrů otopné soustavy a řízení dodávek tepla na základě sofistikované optimalizace otopných soustav. Musíme rozlišovat konstrukční řešení otopné soustavy a striktně oddělit potom provozní stavy a jejich dynamické řízení. Ekvitermní regulace je jen zdánlivě dynamickým řízením. Reaguje pouze na venkovní teplotu z řady dalších vlivů.

Jen dobré předpisy, podporující Sofistikované metody a postupy při konstrukci a provozu otopných soustav mohou vést k minimalizaci spotřeby tepla.

Na minimum spotřeby se lze dostat pouze kvalitní (více než ekvitermní) regulací spotřeby tepla bez plýtvání a nesmyslného šetření až pod hranici tepelné pohody.

Návrh změn

Za tím účelem zkvalitnění otopných soustav a jejich provozních funkcí, vč. dopadů na náklady spojené s vytápěním a přípravy teplé vody navrhuji zrušit či nahradit některé legislativní vady, které byly výše popsány.

Zákon 318/2012

Vypustit zejména v § 7 odst (4) písm. a) slova o „přístrojích registrujících dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům“, dodávku tepelné energie umíme registrovat i rukou a dosavadní přístroje neumějí registrovat množství tepelné energie, pokud není měřena kalorimetricky.

Bez náhrady zrušit v § 7 odst. (6) písm. c) o tom, že si společenstva mohou v zásadě libovolně stanovit pravidla vytápění. Dosavadní způsob projektování je postaven na tom, že je otopná soustava dimenzována na výpočtové teploty v místnostech a tomu odpovídá i konstrukce a parametry teplonosné látky. Beze zvýšení tepelného odporu mezi byty je nemožné udržovat rozdílné požadované teploty, aniž by někteří uživatelé bytů neomezovali a nepoškozovali práva jiných. Celkové připuštění libovolného zvyšování teplot v místnostech i o více než 2 °C je naprosto kontraproduktivní, kdy se zákonodárce „tváří“, že na jedné straně chce motivovat lidi k úsporám a na druhé straně umožňuje tvorbu libovolných pravidel, která vedou k plýtvání teplem nad parametry tepelné pohody, která je vědecky a objektivně ověřena. Zcela individuální nadlimitní požadavky na teploty si musí řešit každý osobně, třeba teplovzdušným přístrojem na elektřinu.

Je třeba omezit taková hlasování, kdy je předem dán výsledek. Například nejvíce na hlasování ve společenství doplatí okrajové byty, jelikož takových je v panelovém domě zpravidla podstatně méně než těch uprostřed, a proto je již předem neprohlasovatelný názor a výhodné podmínky pro skupinu středních bytů. Demokracie je ta tam…

Nepřekročení limitů podle popisu v tomto odstavci (6) je pokrytecké, jelikož ani nejdou řádně stanovit a to proto, že doposud prováděna typická stavební technologie se silně odlišuje. Stejný dům, zateplený izolantem 8 cm je z hlediska požadavků na parametry teplonosné látky zcela odlišný, než stejný dům s izolací 15 cm. Vyhláškou přece nelze stanovit pro taková řešení jakékoliv jednotné limity. Co tedy bude energetický posudek posuzovat? Zda energetický auditor správně stanovil limity? Není to prostor pro korupci?

V § 7 odst (9) opět vypustit slovo „registrující dodávku…“.

Zákon 67/2013 Sb.

Navrhuji zrušit jedno z nejhorších pro-korupčních a nedemokratických pravidel o povinnosti 100% dohody dotčených uživatelů při rozdělování nákladů za teplo a teplou vodu. Toto pravidlo navíc realisticky „vhání“ subjekty do „náruče“ lobbistické vyhlášky 372/2001 Sb. o rozúčtování nákladů za uvedené tepelné energie.

Vyhláška 372/2001 Sb.

Navrhuji vrátit zpět způsob rozúčtování nákladů za teplo pro vytápění podle započitatelné plochy, což nejlépe vystihuje smysl vytápění. Smyslem vytápění je přece vytváření definované tepelné pohody v místnostech beze strachu, že budu doplácet na ty, kteří omezují či poškozují práva jiných. Tím právem je právo na stejnou teplotu v sousedním bytě, jak to předpokládal projekt. Ve společné otopné soustavě nemůže být nikdo diskriminován, omezován, či poškozován. Porušování pravidel oproti souladu s projektem by mělo být penalizováno (trestáno). Připustil bych indikátory, které by prokázaly, zda uživatel dodržuje pravidla vytápění a na základě toho by došlo k penalizaci těch, kteří by byli s teplotami v bytě mimo toleranci jak nahoru, tak dolů.

Z tohoto důvodu by se měl zrušit § 4 a nahradit jej možností rozdělovat náklady podle započitatelné plochy. Dům, který tvoří jeden spojený tepelný celek, musí strpět nedostatky předchozích předpisů ohledně kvality tepelně-technických vlastností bytů a být solidární, protože si uživatel bytu prakticky nemohl vybírat, který byt chce.

Dále navrhuji zavést sankce za nedodržení projektovaných teplot například v toleranci −2 °C až +3 °C. Parametry teplonosné látky, které by zajistily tento rozsah, lze velmi úspěšně na patě domu zajistit bez jakýchkoliv dalších technických opatření na indikování dodávek a tzv. složitých motivací uživatelů. Motivací má být cena tepla a sankce za porušování pravidel vytápění.

Vyhláška 194/2007 Sb.

Navrhuji rovněž vypustit slova v § 1 písm. c) a dalších částech o vybavení vnitřních tepelných zařízení „indikační technikou“.

Zrušit měrné ukazatele přílohy 2 k vyhlášce, které nezahrnují či nemají vztažnost k intenzitě zimy, dané počtem denostupňů, jde o jednotky jako GJ/m² (gigajoule na metr čtvereční) jak pro vytápění či ohřev. Správně by měly zůstat pouze jednotky například GJ/m³ u ohřevu vody či MJ/m².D° (megajoule na metr čtvereční a jeden denostupeň) pro vytápění.

Zrušit § 3 odst. (1), kde se konstatuje, že „Vytápění na vyšší průměrné teploty vnitřního vzduchu ve vytápěných místnostech je možné v případě bytů za předpokladu požadavku více než dvou třetin nájemníků, konečných spotřebitelů nebo vlastníků těchto bytů …“. Další podmínkou je nepřekročení teplot o 2 °C. Takové ustanovení je normálně nerealizovatelné, nekontrolovatelné a jeho porušení nevymahatelné (kdo a jak to bude dokazovat?).

Taková formulace je v zásadě protiústavní, jelikož již předem diskriminuje vlastníky či uživatele větších bytových (panelových) domů, kde je počet okrajových bytů menší než těch zvýhodněných uprostřed. Zvýšení teploty o 2 °C znamená automaticky zvýšení tepelných ztrát objektu cca o 13 %. Za toto navýšení v základní složce zaplatí více i ten okrajový vlastník či uživatel, který s takovým navýšením nesouhlasí. Bohužel je výsledek takového hlasování do značné míry dán předem poměrem počtu vnitřních zvýhodněných a těch okrajových. Výsledek hlasování je předem nedemokratický.

Konstrukce budov a vybavení otopných soustav není na takové úrovni, aby bylo možné v plné míře s nějakou únosnou tolerancí nespravedlností, uplatňovat.

Zrušit část § 6 odst. (1) písm. a), tj. vypustit „…pokud není zajišťována již jejím výrobcem či distributorem …“

Celková úprava tohoto § by měla změnit přístup k regulaci (každý dům, zejména po zateplení potřebuje odlišné parametry než je ve zdroji či v bodě napojení na distribuční síť – voda navíc po cestě chladne).

Proto by měl odst. (1) vycházet z toho, že

Regulace vytápění bytových a nebytových prostor se provádí udržováním fyzikálně správných parametrů teplonosné látky po celé otopné období, a to na patě domu (přípojném bodě na zdroj tepla ≈ kotelna či dálkové rozvody, apod.)

Kromě toho je nutné stanovit, kdo má za to odpovědnost. Měl by to být majitel – vlastník objektu. Pak by bylo uloženo, že je vlastník budovy (otopné soustavy domu) zajistit fyzikálně správné parametry teplonosné látky, které prokazatelně umožní hospodárný provoz a udržení teplot v místnosti podle pravidel vytápění v tolerancích (navrhuji −2 °C až +3 °C kolem výpočtové teploty). Správné fyzikální parametry může stanovit pouze autorizovaný projektant na základě přepočtu otopné soustavy (velmi důležité, zejména po zateplení budovy a ponechání stávající otopné soustavy).

Stávající formulace zavádějí mylnou představu, že když je podle venkovní teploty regulován zdroj tepla či distribuční síť, že jsou tím zajištěny fyzikálně správné parametry teplonosné látky i pro odběratelskou část otopné soustavy, jakou je zásobovaný dům. Toto zdání je však daleko od správnosti a jen umožňuje naprosto alibistickou výmluvu, že je v souladu s vyhláškou již regulace v požadovaném rozsahu prováděna ve zdroji. Je naprosto jednoduše prokazatelné, že jde o hrubou nepravdu.

Považuji za nutné změnit postoj k celé problematice a odstranit řadu hrubých problémů jak technických, tak společenských (sociálních).

Dále doporučuji

1. aby byl stavební celek napojený na stejnou otopovou soustavu definován jako tepelně ucelená soustavu, ve které se teplo sdílené mezi uživateli nedá v současné době měřit a tedy i zahrnovat do přerozdělování nákladů za něj
2. aby byla zakotvena povinnost a odpovědnost vlastníka vytápěné tepelně ucelené soustavy používat velmi účinná technická řešení na patě domu, které tedy již na vstupu do otopné soustavy jednotného tepelného celku upraví parametry pro vytápění tak, aby byla udržována objektivně stanovená tepelná pohoda (teploty v místnostech podle vyhlášek a norem v určených mezích)
3. při použití technického řešení na patě domu lze prokazatelně omezit plýtvání teplem, což by se mělo pravidelně vyhodnocovat v objektivních parametrech, například měrnou spotřebou na jednotku zimy a započitatelné plochy (tím lze kontrolovat a zajistit teplotní a hydraulickou stabilitu objektu a celé soustavy)
4. úhrady nákladů za teplo aplikovat jako úhradu za službu za tepelnou pohodu (teploty v místnostech), tedy uživatelé bytu uprostřed ucelené tepelné soustavy a okrajového byt ucelené tepelné soustavy budou hradit stejné náklady na jednotku započitatelné plochy, pokud budou mít stejnou tepelnou pohodu (teplotu)
5. pokud bude ve stejných bytech indikován rozdíl teplot, tj. odchylně od hodnot daných vyhláškami a předpisy (například 21 °C), pak by při odchylce nebyl uživatelům přiznán rovnocenný koeficient pro úhradu nákladů, ale při větší odchylce než ±1 °C by byl zaveden tzv. penalizační koeficient, který by penalizoval tendence uživatelů narušovat tepelnou pohodu a teplotní a hydraulickou stabilitu objektu ostatních uživatelů ucelené tepelné jednotky. Ti, kteří nehodlají respektovat fyzikální podstatu šíření tepla a mají tendenci omezovat či poškozovat jiné, nelze doporučit nic jiného, než se postarat o stavbu vlastního domu. Jakékoliv společenstvo se bez pravidel neobejde.

Zajisté se najde ještě řada textů z legislativy, které nenaplňují záměry zákonodárce směrovat úsilí obyvatel k hospodaření teplem.

Prosím zákonodárce, aby legislativní prostředí nezatěžovalo uživatele nic nepřinášející technikou a ani složitou legislativou.

Nenuťme (nemotivujme) uživatele jít se spotřebou energie pod technicky dosažitelné minimum každé budovy, pokud chceme, aby byla zachována jedna z životních podmínek, kterou je objektivně potřebná teplota v pobytových a pracovních prostorách a je odůvodněna mnoha věděckými pracemí … Zabraňme rovněž plýtvání teplem a vytváření nezdravých teplotních podmínek v bytech.

Cílem nemůže být trvalé dosahování úspor. Cílem musí být zajištění životních podmínek s minimální spotřebou energií, tedy i tepelné. Přestaňme se ptát, kolik jsi ušetřil. Ptejme se: „Máme ještě potenciál něco ušetřit, aniž bychom si začali škodit?“

Zaměřme se tedy na tento cíl a volme jednoduché prostředky k jeho dosažení, které doposud nebyly podporovány žádnými dotacemi, přesto, že jsou schopny za přijatelných nákladů přinášet minimální možné spotřeby tepla, tedy maximální možné úspory v rovnici s tepelnou pohodou.

Zabraňme tomu, aby některé zákony a vyhlášky nedeformovaly podnikatelské prostředí, nenarušovaly demokratické principy podnikání, nepodporovaly lobbistické a skupinové zájmy s nadřazeným a ignorantským postavením vůči laické veřejnosti.