Provozní charakteristiky otopných těles – zaměřeno na jednotrubkovou otopnou soustavu

Datum: 9.7.2018  |  Autor: Dr. Ing. Petr Fischer, projektant se zaměřením na jednotrubkové soustavy, Ing. Roman Vavřička, Ph.D., ČVUT v Praze, Fakulta strojní, Ústav techniky prostředí, Univerzitní Centru energeticky Efektivních Budov ČVUT v Praze  |  Recenzent: doc. Ing. Michal Kabrhel, Ph.D.

Skutečný tepelný výkon otopného tělesa a dynamika jeho změny ovlivňuje cenu otopných soustav a jejich energetickou náročnost. V článku je popsáno experimentální ověřování tepelného výkonu otopných těles v různých typech zapojení a také jejich dynamiky. Výsledky jsou komentovány i s ohledem na variantu jednotrubkové otopné soustavy.


© Fotolia.com

Úvod

Hospodárné provozování otopných soustav je při současném trendu snižování nákladů na vytápění velmi důležité. Proto je nutné, aby návrh otopného tělesa co nejvíce odpovídal požadavkům na vytápěný prostor. Nejdůležitějším parametrem u otopných těles je tepelný výkon. Výrobci otopných těles uvádějí tepelný výkon vždy podle výsledků měření z akreditované zkušebny pro jmenovité teplotní podmínky a napojení. Dle ČSN EN 442 jsou jmenovité teplotní podmínky definovány jako tw1 / tw2 / ti => 75/65/20 °C. Přepočet tepelného výkonu otopného tělesa na jiné teplotní podmínky (např. teplotní spád nebo jinou teplotu vzduchu ve vytápěném prostoru) je poměrně jednoduchý a postup uvádí celá řada odborné literatury [např. L1]. Způsob napojení otopného tělesa na otopnou soustavu charakterizuje opravný součinitel na připojení otopného tělesa fx.

Připojení otopného tělesa rozhoduje o protékání otopné vody otopným tělesem. Různé připojení můžeme zjednodušeně charakterizovat rozdílným způsobem distribuce otopné vody v otopném tělese. Nicméně důsledkem toho jsou výrazné změny v rychlostech proudění v jednotlivých částech otopného tělesa. To vede nejen ke změně rozložení povrchových teplot otopného tělesa, ale také k výrazné změně tlakových poměrů v otopném tělese, kde vždy významnou roli hraje působení přirozeného vztlaku. Za jmenovité připojení je u deskových a článkových otopných těles považováno připojení jednostranné shora-dolů, u trubkových otopných těles pak oboustranné zdola-dolů. Základní hodnoty opravných součinitelů fx pro článková otopná tělesa uvádí ČSN 06 1101. Pro ostatní druhy otopných těles norma hodnoty fx neuvádí a v odborné literatuře lze nalézt jen některé hodnoty fx [L1].

V moderně řešené jednotrubkové otopné soustavě se používá většinou pouze jezdecké zapojení s obtokem, a napojení otopných těles je pak oboustranné zdola-dolů. Tedy na protilehlých koncích tělesa s minimálním vloženým hydraulickým odporem případných propojovacích potrubí uvnitř konstrukce tělesa a minimální délkou potrubí. Takto mohou být použity s ohledem na napojení na otopnou soustavu i podlahové konvektory, které však nejsou v článku posuzovány. Některé konstrukce otopných těles s ohledem na design nebo jednoduchost instalace, typicky tzv. kompaktní spodní napojení nejsou pro jednotrubkovou otopnou soustavu vhodné.

Experiment

Obr. 1 Způsoby dvoubodového připojení otopného tělesa dle ČSN 06 1101
Obr. 1 Způsoby dvoubodového připojení otopného tělesa dle ČSN 06 1101

V laboratořích Ústavu techniky prostředí byly od roku 2008 do roku 2011 prováděny rozsáhlé experimenty u deskových, článkových a trubkových otopných těles (tab. 1) pro všechny kombinace dvoubodového napojení na otopnou soustavu (obr. 1). U trubkových otopných těles byla dále měřena také napojení jednobodová s různou délkou rozvodné trubky v boční rozvodné komoře tělesa.

Experimentální zařízení bylo složeno z mobilního zdroje tepla (patent č. 306657 – „Zařízení pro udržení konstantní teploty výstupní teplonosné látky ze zdroje tepla“) a termovizního systému FLIR. Mobilní zdroj umožňuje udržovat konstantní vstupní teplotu vody do otopného tělesa v samostatně oddělitelném primárním okruhu. Po ohřátí vody na příslušnou teplotu se uzavře zkrat primárního okruhu mobilního zdroje tepla, provede se nastavení požadovaného hmotnostního průtoku vody a otevřou kulové kohouty na vstupu a výstupu u otopného tělesa. Zároveň se začnou termovizní kamerou v jednotlivých časových intervalech snímat provozní stavy měřeného otopného tělesa. Po ustálení teplot je odečten dosažený tepelný výkon měřeného tělesa. Ten je následně přepočten na jmenovité teplotní podmínky a porovnán s tepelným výkonem pro jmenovité připojení měřeného typu a druhu otopného tělesa. Poslední měření je pak sledování průběhu chladnutí otopného tělesa z ustáleného stavu, po uzavření přívodu vody do tělesa. Tato metodika měření umožňuje přesné mapování změn povrchových teplot otopného tělesa v jednotlivých časových fázích náběhu, resp. chladnutí

Tab. 1 Typy a druhy měřených otopných těles
Otopné tělesoH [mm]L [mm]B [mm]
Deskové Radik Klasik typ 10
(ve stejných rozměrech bylo měřeno i otopné těleso Radik MM typ 10)
50050047
500100047
500200047
300200047
Deskové CosmoNova typ 10500100046
Deskové CosmoNova T6 typ 10500100046
Článkové litinové Kalor (n = 10 článků)58060070
580600110
580600160
580600220
Článkové hliníkové typ Orion (n = 10 článků)57980095
Článkové hliníkové typ Solar (n = 10 článků)57980080
Trubkové Korado Linear KL 1200.600120060035

Výsledky experimentu

Desková otopná tělesa

Dvoubodové připojení deskových otopných těles (obr. 1) můžeme dále dělit na klasické provedení připojení otopného tělesa, nebo tzv. kompaktní. U klasického provedení připojení otopného tělesa na otopnou soustavu není součástí otopného tělesa žádná regulační armatura či šroubení. U provedení kompaktního rozlišujeme provedení s integrovaným termostatickým ventilem (dále TRV) nebo ventilovou vložkou, kde integrovaný TRV je součástí otopného tělesa. Úpravou propojovací garnitury, vstupů a výstupů do horní rozvodné resp. dolní sběrné komory vznikne napojení spodní hydraulicky středěné. Hydraulicky středěné napojení můžeme rozdělit podle úpravy na provedení kompaktní s integrovaným TRV – VKM, kompaktní s integrovaným TRV a speciální odvzdušňovací zátkou – T6 a provedení klasické bez TRV – MM.

Tab. 2 Opravné součinitele na připojení otopného tělesa fx pro desková otopná tělesa
(jmenovité připojení – jednostranné shora-dolů)
Způsob připojení otopného tělesaOtopné těleso – Radik Klasik – fx [–]
10 – 500 × 50010 – 500 × 100010 – 500 × 200010 – 300 × 2000
1,001,001,001,00
0,610,670,560,66
1,011,051,021,02
0,730,790,690,73
0,931,011,010,98
0,310,320,320,49
1,08*1,09*1,05*
1,07**
*deskové otopné těleso Radik MM – hydraulicky středěné připojení klasické bez TRV ventilu,
**deskové otopné těleso Cosmonova T6 – hydraulicky středěné připojení s integrovaným TRV ventilem a speciální odvzdušňovací zátkou
Tab. 3 Setrvačnost náběhu a chladnutí τ63 a τ90 pro desková otopná tělesa
(jmenovité připojení – jednostranné shora-dolů, index N – náběh, CH – chladnutí), τ63 je doba, za kterou dosáhne otopné těleso 63 % jmenovitého výkonu a τ90 90 % jmenovitého výkonu.
Způsob připojení otopného tělesaOtopné těleso – Radik Klasik – τ [min]
10 – 500 × 50010 – 500 × 100010 – 500 × 200010 – 300 × 2000
τN63
(τN90)
τCH63
(τCH90)
τN63
(τN90)
τCH63
(τCH90)
τN63
(τN90)
τCH63
(τCH90)
τN63
(τN90)
τCH63
(τCH90)
4,83
(6,58)
20,38
(57,38)
4,58
(6,50)
20,47
(55,93)
4,17
(6,25)
19,50
(56,50)
3,67
(5,33)
21,35
(60,35)
8,67
(14,33)
21,52
(60,02)
10,08
(17,83)
21,52
(60,02)
12,83
(22,92)
21,00
(63,50)
8,67
(13,75)
26,38
(64,88)
4,92
(6,83)
19,83
(55,33)
4,75
(6,83)
20,08
(53,58)
4,58
(6,75)
19,95
(57,45)
4,67
(6,50)
23,17
(58,17)
8,67
(14,92)
21,87
(57,87)
8,83
(17,58)
20,90
(58,90)
10,33
(20,67)
21,53
(60,03)
8,33
(16,42)
23,85
(64,35)
5,50
(7,92)
20,35
(55,85)
4,33
(7,58)
20,25
(55,75)
4,33
(7,00)
21,18
(58,68)
4,58
(7,92)
20,25
(77,75)
6,83
(13,33)
28,00
(81,00)
5,42
(11,17)
26,90
(89,73)
4,67
(9,67)
26,25
(84,75)
5,00
(10,00)
20,25
(59,20)

(–)

(–)
3,13*
(4,64)*
17,52*
(43,43)*
3,64*
(5,22)*
17,56*
(43,52)*
3,50*
(5,35)*
16,96*
(41,41)*

(–)

(–)
4,21**
(6,30)**
23,06**
(55,41)**

(–)

(–)

(–)

(–)
*deskové otopné těleso Radik MM – hydraulicky středěné připojení klasické bez TRV ventilu,
**deskové otopné těleso Cosmonova T6 – hydraulicky středěné připojení s integrovaným TRV ventilem a speciální odvzdušňovací zátkou

Jako nejvhodnějšími způsoby připojení deskového otopného tělesa (tab. 2) jsou varianty: jmenovitého připojení (tj. jednostranně shora-dolů), připojení oboustranně shora-dolů a připojení oboustranně zdola-dolů. U těchto připojení měření prokázala dosažený podobných hodnot tepelných výkonů, kde rozdíly jsou srovnatelné s nejistotou měření.

Z pohledu jednotrubkové soustavy je velmi příznivé zjištění, že oboustranné zapojení zdola-dolů patří k těm s dobrými parametry tepelného výkonu.

Ostatní varianty připojení vykazovaly výraznější pokles výkonu. U připojení, která mají vstup do otopného tělesa v dolní části (tj. jednostranně zdola-nahoru a oboustranně zdola-nahoru) se jedná o pokles tepelného výkonu v průměru o cca 30 %. To je způsobeno tím, že otopná voda vlivem vztlaku a tlakových poměrů v otopném tělese okamžitě protéká prvními krajními vertikálními kanálky do horní rozvodné komory otopného tělesa. Dolní část otopného tělesa se tak dostatečně neprohřívá v celé délce otopného tělesa. Výsledkem je nižší průměrná povrchová teplota a tím i nižší tepelný výkon otopného tělesa. U tělesa napojeného jednostranně zdola-dolů je tento jev ještě výraznější.

Jako zcela nevhodné se ukázalo připojení oboustranně shora-nahoru, kde byl naměřen pokles tepelného výkonu v průměru o 68 %. U výškově nižších deskových otopných těles (např. 10 – 300 × 2000) je snížení tepelného výkonu při tomto napojení o cca 50 %. To je dáno tím, že u nízkých otopných těles nemá přirozený vztlak tak významný vliv na proudění v otopném tělese.

Z tab. 3 je vidět, že hodnoty setrvačností náběhu τN63 se pohybují kolem 4,5 min, a to v závislosti na velikosti a způsobu napojení deskového otopného tělesa. Hodnoty setrvačností náběhu τN90 se pohybují od 6 do 7 min. Lze tedy usoudit, že deskové otopné těleso dosáhne 90 % svého jmenovitého výkonu za 1,5 až 2krát delší dobu, než dosáhne 63 % svého jmenovitého tepelného výkonu. Setrvačnosti chladnutí τCH63 se pohybují kolem 20 min a hodnoty setrvačností chladnutí τCH90 se pohybují kolem 55 až 60 min.

Jak prokázaly výsledky měření, hydraulicky středěná napojení deskových otopných těles mají hodnoty setrvačností náběhu nepatrně nižší než u rozměrově stejných těles, ale konstruovaných a provozovaných s napojením klasickým způsobem.

Z pohledu dynamiky chování deskových otopných těles napojených oboustranně zdola-dolů (tj. vhodné pro jezdecké napojení k jednotrubkové otopné soustavě) jsou časové konstanty náběhu srovnatelné se jmenovitým napojením (tj. jednostranném a oboustranném shora-dolů).

Článková otopná tělesa

Článková otopná tělesa byla měřena ve dvou typech. Prvním typem bylo litinové článkové otopné těleso typu Kalor a druhé hliníkové otopné těleso typu Orion a Solar. Hodnoty opravného součinitele na připojení fx (tab. 4) jsou srovnatelné s hodnotami naměřenými pro desková otopná tělesa.

Jak experiment prokázal, článková otopná tělesa ze slitin hliníku vykazují výrazně nižší hodnoty setrvačností náběhu a chladnutí než článková litinová otopná tělesa (tab. 5 a 6). Rozhodujícími faktory, které ovlivňují dynamické chování otopných ploch, jsou tepelná kapacita hmoty tělesa a náplně, hmotnostní průtok teplonosné látky a intenzita prostupu tepla z vnitřku tělesa do vytápěného prostoru. U článkových otopných těles je tedy rozhodující způsob výroby a materiál stěny. Článková otopná tělesa ze slitin hliníku jsou vyráběna tlakovým odléváním do speciálních forem, které umožňují vysokou tvarovou variabilitu odlévaného článku. Mají poměrně malou tloušťku stěny a větší teplosměnnou plochu na straně vzduchu než např. jednoduchá desková otopná tělesa. Slitina hliníku navíc vykazuje asi 2,5krát vyšší hodnotu součinitele vedení tepla než např. ocel. Proto článková otopná tělesa ze slitin hliníku dosahují podobných hodnot setrvačností náběhu a chladnutí jako desková otopná tělesa (tab. 6). Oproti tomu článková litinová otopná tělesa jsou převážně vyráběna odléváním do pískových forem. Mají výrazně větší vodní objem a větší tloušťku stěny ve srovnání s deskovými otopnými tělesy. Proto jsou dosahované hodnoty setrvačností náběhu a chladnutí u těchto otopných těles výrazně vyšší (tab. 5).

Použití článkových litinových otopných těles v jednotrubkové soustavě s oboustranným zapojením zdola-dolů se z pohledu dynamiky jejich chování jeví jako méně vhodné, pokud by dynamika byla zásadním kritériem a rozhodovaly by tzv. minuty. Nicméně z pohledu celkové tepelné setrvačnosti zejména litinových otopných těles je zřejmé, že rychlost náběhu resp. chladnutí bude obecně ve srovnání např. s deskovými otopnými tělesy výrazně časově delší. Opět se, ale ukázalo, že napojení typické pro jednotrubkovou otopnou soustavu (tj. oboustranné zdola-dolů) nevykazuje dramatické snížení tepelného výkonu. Např. v ČSN 06 1101 je uvedena tabulka č. 12 v příloze B, kde opravný součinitel na připojení oboustranné zdola-dolů fx = 0,9, což experiment jak u deskových tak i článkových otopných těles nepotvrdil.

Tab. 4 Opravné součinitele na připojení otopného tělesa fx pro článková litinová otopná tělesa
(jmenovité připojení – jednostranné shora-dolů)
Způsob připojení
otopného tělesa
Otopné těleso – Kalor – 10 článků
(H/L – 580/600)   fx [–]
B = 70 mmB = 110 mmB = 160 mmB = 220 mm
1,001,001,001,00
0,860,850,820,80
1,011,01
0,870,81
0,970,96
0,250,27
Tab. 5 Setrvačnost náběhu a chladnutí τ63 a τ90 pro článková litinová otopná tělesa
(jmenovité připojení – jednostranné shora-dolů, index N – náběh, CH – chladnutí)
Způsob připojení
otopného tělesa
Otopné těleso – Radik Klasik – τ [min]
10/580/600/7010/580/600/11010/580/600/16010/580/600/220
τN63
(τN90)
τCH63
(τCH90)
τN63
(τN90)
τCH63
(τCH90)
τN63
(τN90)
τCH63
(τCH90)
τN63
(τN90)
τCH63
(τCH90)
7,50
(11,66)
50,50
(134,0)
7,92
(12,00)
51,67
(109,2)
7,58
(11,42)
51,67
(139,7)
8,25
(13,08)
50,67
(136,7)
11,50
(21,00)
23,66
(141,0)

(–)

(–)

(–)

(–)
14,33
(27,83)
52,50
(139,5)
7,50
(12,00)
50,50
(137,0)
7,83
(12,25)
56,00
(161,5)
7,58
(11,58)
52,17
(143,2)
7,92
(12,25)
49,83
(133,33)
12,67
(25,66)
54,50
(138,5)

(–)

(–)

(–)

(–)
13,00
(26,17)
52,50
(144,0)
10,17
(21,00)
52,50
(140,0)

(–)

(–)

(–)

(–)
9,33
(17,83)
50,00
(129,5)
7,83
(67,00)
21,00
(195,0)

(–)

(–)

(–)

(–)
6,33
(14,33)
54,00
(128,0)
Tab. 6 Setrvačnost náběhu a chladnutí τ63 a τ90 pro článková otopná tělesa ze slitin hliníku
(jmenovité připojení – jednostranné shora-dolů, index N – náběh, CH – chladnutí)
Způsob připojení
otopného tělesa
τ [min]
Solar 500/80Orion 500/95
τN63
(τN90)
τCH63
(τCH90)
τN63
(τN90)
τCH63
(τCH90)
3,33
(5,75)
18,33
(51,75)
3,51
(5,83)
18,02
(53,23)
3,42
(5,92)
18,00
(49,15)
3,51
(5,92)
17,33
(46,50)
Trubková otopná tělesa

Trubková otopná tělesa jsou v současné době velmi hojně využívána zejména v prostorách koupelen, ale své uplatnění najdou také v síních, halách, či dokonce i na toaletách. Tento druh těles vyniká svou malou stavební hloubkou a možností použití doplňků (např. věšák nebo odkládací nástavec). Pro experimenty proto bylo vybráno trubkové otopné těleso Linear KL 1200.600, které je geometricky nejvíce využíváno právě v prostorách koupelen v obytných budovách. Měření bylo prováděno nejen pro dvoubodové napojení, ale také pro jednobodové napojení speciální armaturou o různých délkách rozvodné trubky (1, 0,7, 0,25 a 0,1 m).

Tab. 7 Opravné součinitele na připojení trubkového otopného tělesa Linear KL 1200.600 fx
(jmenovité připojení – oboustranné zdola-dolů)
Způsob dvoubodového připojení
otopného tělesa
fx [–]Způsob jednobodového připojení
otopného tělesa
fx [–]
1,00 Délka ponorné trubky 1 m0,99
0,91 Délka ponorné trubky 0,7 m1,01
0,19 Délka ponorné trubky 0,25 m0,95
1,05 Délka ponorné trubky 0,1 m0,98
0,84
1,18

Jako nejvhodnější u trubkových otopných těles se ukazuje napojení dvoubodové jednostranné shora-dolů, u kterého byl naměřen nárůst tepelného výkonu o 18 %. Vstup vody je umístěn v horní části boční komory otopného tělesa. Přirozený vztlak tak v tomto případě působí proti směru proudění otopné vody v boční rozvodné komoře. V boční rozvodné komoře tak vzniká velmi nerovnoměrný rychlostí profil. To umožňuje rovnoměrnější zatékání vody do vodorovných trubek tělesa po celé výšce tělesa. Tím je dosaženo vyšší průměrné povrchové teploty tělesa, což vede i k vyššímu tepelnému výkonu oproti jmenovitému napojení. Naopak jako naprosto nevhodné napojení se ukázalo napojení dvoubodové oboustranné shora-nahoru a jednostranné zdola-nahoru. U tohoto napojení byl, zaznamenán pokles tepelného výkonu o 81 % resp. o 16 %. U jednobodových napojení experimenty prokázaly nepatrný vliv na dosažený tepelný výkon s ohledem na proměnnou délku ponorné trubky.

Z pohledu uplatnění těchto těles v jednotrubkové soustavě lze doporučit pouze zapojení zdola dolů. Trubková otopná tělesa jsou dnes většinou řešena jako designová, u kterých nemusí být maximální výkon a dynamika zásadním rozhodovacím kritériem.

Tab. 8 Setrvačnost náběhu τN63 a τCH90 trubkového otopného těleso Linear KL 1200.600
(jmenovité připojení – oboustranné zdola-dolů)
Způsob dvoubodového připojení
otopného tělesa
τ [min]Způsob dvoubodového připojení
otopného tělesa
τ [min]
τN63τN90τN63τN90
8,4117,82 Délka ponorné trubky 1 m8,8115,84
8,5318,58 Délka ponorné trubky 0,7 m7,8315,00
4,5416,47 Délka ponorné trubky 0,25 m9,3019,65
6,009,85 Délka ponorné trubky 0,10 m8,7818,48
9,2118,81
5,849,35
Tab. 9 Setrvačnost chladnutí τ63 a τ90 trubkového otopného tělesa Linear KL 1200.600
Způsob dvoubodového připojení
otopného tělesa
τ [min]
τCH63τCH90
18,7548,81

Závěr

Experimentální měření potvrdila výraznou závislost dosaženého tepelného výkonu otopného tělesa na jeho připojení na otopnou soustavu. Jako nejvhodnější napojení se u deskových a článkových otopných těles ukazuje napojení jmenovité (tj. jednostranné shora-dolů) a oboustranné shora-dolů. U připojení oboustranného zdola-dolů je nutné připomenout, že dosažené hodnoty opravných součinitelů na připojení jsou stanoveny pro dvoutrubkovou otopnou soustavu.

U jednotrubkové otopné soustavy by se jednalo o zcela rozdílné tlakové poměry v celé soustavě a opravné součinitele by se lišily. Z praktických zkušeností při návrhu a realizaci jednotrubkových soustav ale vyplývá, že není nutno u testovaných otopných těles zavádět opravný součinitel na připojení. Navíc při návrhu jednotrubkové otopné soustavy jsou exaktně vypočítány teploty otopného média pro každé těleso samostatně. Podle těchto teplot je následně korigován tepelný výkon a tím je určena velikost otopného tělesa.

Jako naprosto nevhodné se ukázalo napojení oboustranné shora-nahoru, kde pro všechny druhy otopných těles byl zjištěn nejvýraznější pokles tepelného výkonu oproti napojení jmenovitému.

Získané hodnoty setrvačností náběhu a chladnutí hodnotí dynamické chování otopných těles. Podle toho, lze doporučit, kam je či není umístění různých druhů otopných těles vhodné. Lze konstatovat, že desková otopná tělesa a článková otopná tělesa ze slitin hliníku vykazují nízké hodnoty setrvačností náběhu a chladnutí. Proto je vhodné tato otopná tělesa používat u lehkých a středně těžkých staveb, kde se změna venkovních okrajových podmínek poměrně rychle projeví změnou vnitřních parametrů. Dále jsou otopná tělesa s malou setrvačností náběhu a chladnutí vhodná u objektů s velkými prosklenými plochami, kde dochází k časově proměnným tepelným ziskům z oslunění.

Naproti tomu otopná tělesa s vyššími hodnotami tepelné setrvačnosti, jako jsou např. článková litinová otopná tělesa, je vhodnější využít u staveb těžkých či středně těžkých, kde proměnné venkovní podmínky nemají díky vlastnostem stěn bezprostřední odezvu na kvalitu tepelné pohody ve vnitřním prostoru. To však neznamená, že nelze použít otopná tělesa s malou tepelnou setrvačností i u staveb těžkých.

Nejen pro oboustranné zapojení zdola-dolů typické pro jednotrubkovou soustavu je mimo jiné zajímavé zjištění, že dynamika chování těles se liší podle jejich velikosti. Pokud by dynamika byla primárním rozhodovacím kritériem, nabízí se možnosti k její optimalizaci.

Literatura

  1. BAŠTA J.: Otopné plochy. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2001. 328 s. ISBN 80-01-02365-6.
  2. BAŠTA J., ŠIMEK J., VAVŘIČKA R.: Dynamické chování deskových otopných těles. In: VVI, 2008, roč. 17, č. 3, s. 129–134. ISSN 1210 - 1389.
  3. VAVŘIČKA R.: Středové napojení deskových otopných těles. In: 20. Konference vytápění Třeboň 2009, s. 65–71. Třeboň. 2009. ISBN 978-80-02-02136-0.
  4. ŠILHAVECKÝ, J.: Vliv napojení u deskových otopných těles. Praha 2011. ČVUT, Fakulta strojní, 129 s. [Diplomová práce 5-TŽP-2011].
  5. RAŠKA J.: Napojení článkových otopných těles a tepelný výkon. Praha 2010. ČVUT, Fakulta strojní, 107 s. [Diplomová práce 22-TŽP-2010].
  6. PRAŽÁK O.: Využití mobilního zdroje tepla. Praha 2009. ČVUT Fakulta strojní, 64 s. [Diplomová práce 15-TŽP-2009].
  7. LUKEŠ J.: Vliv napojení otopných těles na tepelný výkon. Praha 2009. ČVUT Fakulta strojní, 100 s. [Diplomová práce 32-TŽP-2009].
  8. VAVŘIČKA R., LUKEŠ J.: Vliv napojování trubkových otopných těles na dosažený tepelný výkon. In: Topenářství instalace, 2010, roč. 44, č. 5, s. 30–32. ISSN 1211-0906.
  9. ČSN 06 1101, ČSN EN 442

Seznam označení

B
hloubka otopného tělesa [m]
fx
opravný součinitel na připojení [–]
H
výška otopného tělesa [m]
L
délka otopného tělesa [m]
n
počet článků otopného tělesa [–]
t
teplota [°C]
S
plocha otopného tělesa [m2]
τ
setrvačnost otopného tělesa [min]
 
Pozn. redaktora:

Pro orientační přepočet výkonu otopného tělesa při změně teplotního spádu lze využít on-line pomůcku „Přepočet tepelných výkonů otopných těles” na TZB-info, viz:
https://vytapeni.tzb-info.cz/tabulky-a-vypocty/42-prepocet-tepelnych-vykonu-otopnych-teles

 
English Synopsis
Operational characteristics of radiators – focused on single-pipe heating system

The actual performance of the radiator and the dynamics of its change affect the price of heating systems and their energy intensity. The article describes experimental performance verification in various types of wiring and also dynamics of performance change. The results are also commented on with regard to the one-pipe heating option.

 

Hodnotit:  

Datum: 9.7.2018
Autor: Dr. Ing. Petr Fischer, projektant se zaměřením na jednotrubkové soustavy   všechny články autoraIng. Roman Vavřička, Ph.D., ČVUT v Praze, Fakulta strojní, Ústav techniky prostředí, Univerzitní Centru energeticky Efektivních Budov ČVUT v Praze   všechny články autoraRecenzent: doc. Ing. Michal Kabrhel, Ph.D.



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


Témata 2018

Partneři - Otopné plochy

Slunce v domě on-line

Stav nabití BAT:--- %
Roční soběstačnost:--- %

technická podpora výrobců

Partneři - Vytápění

 
 

Aktuální články na ESTAV.czSystém suchého zdění STAVSI - skvělá volba pro stavbu svépomocíMost je občas pod vodou. Je na to dobře připravenV Olomouci se bude opět protestovat proti stavbě Šantovky TowerDostatečná vlhkost či směr proudění vzduchu. Jak správně používat klimatizaci v interiéru?