Snížení investičních nákladů na vytápění v bytovém objektu

Úvod

K napsání příspěvku mě přivedl konkrétní projekt bytového domu a marná snaha přesvědčit investora i projektanta stavby, že by bylo možno udělat instalace jednodušší a levnější. Přitom řešení bytů, z nichž každý má samostatně řešenou otopnou soustavu napojenou na centrální rozvod tepla přes rozdělovač/sběrač s měřením odebraného množství tepla pro každý byt se pro uplatnění jednotrubkové soustavy jeví jako ideální. Tento příspěvek tak volně navazuje na článek Materiálové porovnání otopných soustav, který vyšel na TZB-info 19. 12. 2016 a byl zaměřen na příklad rodinného domu.

Původní návrh

Jedná se o dvoutrubkovou otopnou soustavu s centrálním patrovým rozdělovačem pro jednotlivé byty. Otopnou plochu tvoří desková tělesa s jednobodovým připojením a trubková otopná tělesa v koupelnách. Připojení jednotlivých těles jsou samostatná (Obr. 1). Z důvodu nemožnosti křížení potrubí v podlahách bylo nutno vytvořit niku v podlaze, kde se všechna potrubí spojí a jednou dvojící trubek jsou napojeny na centrální patrový rozdělovač.

Obr. 1 Typické připojení otopných těles v jedné bytové jednotce

Další problém je umístění rozvodů v chodbě (Obr. 2). Je jich tolik, že zbývá velmi málo na pevnostní konstrukci podlahy. Měření spotřeby tepla jednotlivých bytů je kalorimetrické v sestavě patrového rozdělovače. Do spotřeby tepla jednotlivých bytů je započítávána i spotřeba tepla v chodbě. Pro vzdálenější byty je toto navýšení větší, nelze je jednoduchým způsobem spravedlivě zohlednit při rozdělování nákladů za teplo mezi byty. Celkový pohled na jedno podlaží demonstruje další obrázek č. 3.

Obr. 2 Typické připojení jednotlivých bytových jednotek na patrový rozdělovač

Obr. 3 Náhled na jedno typické podlaží z celkem šesti podlaží

Alternativní návrh

Jako alternativa byl předložen návrh jednotrubkové otopné soustavy se samostatnými okruhy pro každý byt. K tomuto řešení byl hned z počátku intenzivní odpor. Uplatňovaný argument, že je nutno jednotrubkovou soustavu stále regulovat pomocí počítače svědčí o minimální informovanosti o této otopné soustavě a může se opírat o zkušenost s projekty, které nebyly správně navrženy a instalovány. Což se ovšem nevyhne ani soustavám dvoutrubkovým.

Z odborné literatury, zejména z německého prostředí, se k nám dostávají zprávy o problémech, které v jednotrubkových soustavách bytových domů vznikají v souvislosti s jejich hydraulickým vyvážením. Jde o jednotrubkové soustavy vzniklé v době, kdy byl v Německu velký nedostatek bytů a hromadná výstavba bytových domů byla řešena s maximální materiálovou a montážní úsporností. Tuto přednost si jednotrubkové soustavy drží stále. U německých soustav byl pro maximalizaci materiálových a montážních úspor využit princip tzv. jednobodového napojení otopného tělesa na rozvod přes speciální armaturu. Zde vznikají problémy, proč jsou v některých případech jednotrubky nahrazovány dvoutrubkou nebo se objevují řešení vyžadující další regulační armatury. V jednotrubkových soustavách projektovaných na současné technické úrovni upřednostňujeme dvoubodové napojení otopného tělesa, tzv. „jezdecké připojení“, které je hydraulicky stabilní.

Přečtěte si také Jednotrubková otopná soustava a tepelné čerpadlo Přečíst článek

Použitím jednotrubkové soustavy v popisovaném bytovém domě by se předešlo mnoha stavebním komplikacím. Především nikde by se potrubí nekřížilo a odpadly by problémy s nutností vytvořit značně velikou a konstrukčně komplikovanou niku v podlaze. Zmenšením délek potrubí ve společném prostoru by se i snížily nežádoucí úniky tepla a soustava by byla ekonomičtější.

Hlavní předností je však úspora materiálu a montážních prací. Snížení prostorových nároků umožní přesun měření odebraného tepla do stoupací šachty pro každý byt. Velká úspora by byla na vodorovných rozvodech ve všech patrech. Nahradil by to jeden horizontální rozvod v suterénu.

Obr. 4 Připojení otopných těles v jedné bytové jednotce na jednotrubkovou soustavu

Výsledky

Již grafický výstup je zajímavý a dává přehled o tom, jak se nechá instalace zjednodušit. V následujících tabulkách je porovnání materiálové náročnosti původního a alternativního návrhu.

Závěr

Základem správné funkce jednotrubkové soustavy je přesný výpočet. Není ji možné odhadovat podle zkušeností, ale je nutno provést detailní výpočet pro každé těleso, každé těleso má jinou vstupní teplotu. Při více okruzích lze vypočítat teplotní poměry tak, aby ztráty jednotlivých okruhů byly stejné a soustava byla bez dalších zásahů vyvážená. Vlivem vyšší tlakové ztráty okruhů, je soustava stabilní a není ovlivňována samotížnými tlaky.

Metodika výpočtu umožňuje nastavit všechny přípojky těles na dimenzi u otopných těles, tj. ½“. Korekce se provádí změnou teplotního spádu, a tím velikostí otopné plochy. To výrazně zjednodušuje montáž a logistiku.

Obr. 5 Ukázka výstupu z výpočtu jednotrubkové soustavy

Obecně lze konstatovat, že mimo výše uvedené materiálové a montážní úspory, je značná úspora i v navazující stavební profesi. Minimalizuje se počet prostupů, především stropními konstrukcemi. Nedochází ke křížení potrubí, je nemožné zaměnit přívod a zpátečku, pouze se musí hlídat přiřazení konkrétního otopného tělesa konkrétní místnosti. Je minimální nárok na tloušťku podlahy. Taková soustava je velice šetrná i k památkově chráněným objektům, jak bylo na více projektech jejich úprav k dalšímu využití dokázáno.

Bytové domy jsou navrhovány jako ucelený technický organismus se vzájemně danými souvislostmi. O co více technické invence je vloženo do projektové přípravy, o to méně práce a nákladů zbývá na následné vyregulování, uplatňování nejrůznějších regulačních armatur pro odstraňování nepředpokládaných či neřešených provozních stavů. A když je to spojeno s úsporami materiálu a práce, provozní jistotou, jak ukazuje příklad „jednotrubky“, tak proč to nevyužít!

REKLAMA
Prohlédněte si instruktážní videa výrobků společnosti REMS