Porovnání výpočtů tepelných ztrát podle ČSN 06 0210 a ČSN EN 12831
Na základě testovacích výpočtů prováděných pomocí programu Tepelný výkon (TV v.1.0.0), firmy PROTECH spol. s r.o. autor upozorňuje na možné rozdíly a na oblasti, ve kterých dochází k rozdílným výsledkům při hodnocení dle ČSN 06 0210 a ČSN EN 12831 a absenci potřebných hodnot součinitelů prostupů tepla lineárních vazeb.
V první části tohoto článku z ledna 2006 byl proveden teoretický rozbor problematiky výpočtu tepelných ztrát podle ČSN 06 0210 a ČSN EN 12831.
Na často kladenou otázku, zda výsledky podle ČSN EN 12831 vycházejí větší než podle ČSN 06 0210 je možná jediná odpověď: jak kdy.
Testovací výpočty prováděné pomocí programu Tepelný výkon (TV v.1.0.0), který firma PROTECH spol. s r.o., Nový Bor vyvinula prokazují, že záleží na řadě faktorů, které ovlivní výsledky výpočtu při porovnávání postupu podle ČSN EN 12831 a postupu podle ČSN 06 0210.
Porovnávací výpočty byly prováděny za těchto podmínek:
- použitý systém rozměrů - vnitřní
- hodnoty lineárních součinitelů prostupu tepla byl převzaty z publikace Katalog tepelné ochrany budov z kompletního cihlového systému POROTHERM, který pro firmu Wienerberger vypracoval Ing. Jiří Šála, CSc.
- z téhož pramenu byly převzaty hodnoty součinitelů U prostupu tepla, které se pohybovaly u jednotlivých konstrukcí v rozsahu hodnot 0,216 až 0,251 W/ m2.K
U takto řešeného objektu se již nezanedbatelně projevilo zahrnutí tepelných toků vlivem lineárních činitelů prostupu tepla. A to i pro topenářskou praxi, kdy projektanti převážně navrhují otopná tělesa s přirážkou cca 10%.
Obecně lze konstatovat, že navýšení tepelné ztráty při porovnávání výsledků dosažených oběma postupy je menší u místností s konstrukcemi přiléhajícími k zemině. Tato skutečnost vyplývá z metody korekce hodnoty součinitele prostupu tepla konstrukce přilehlé k zemině, uvedené v ČSN EN 12831. U místností, které nemají konstrukce přilehlé k zemině bývá odchylka výraznější.
Další výpočty byly prováděny s hodnotami lineárních činitelů prostupu tepla, které si firma PROTECH nechala vypracovat pro některé konstrukce, které se v praxi velmi často vyskytují.
Základem byla stavební konstrukce s odporem R = 0,7 m2.K/W (odpovídá stěně z CP cca 500mm) ve variantě se zateplením EPS 100 mm. Součinitel lineární vazby v kolmém styku dvou venkovních stěn má v prvém případě hodnotu 0,26 W/m.K, po zaizolování stěny na vnějším povrchu má hodnotu 0,22 W/m.K.
Rozdíl výsledků v případě nezaizolovaných stěn je pro topenářskou praxi v podstatě zanedbatelný. Ve druhém případě, kdy součinitel prostupu tepla stavební konstrukce dosahuje hodnotu U = 0,32 W/m2.K je třeba při dimenzování otopné plochy na základě výpočtu podle ČSN 06 0210 zvážit možnosti chování otopné soustavy v průběhu otopného období. Pokud se navrhují otopné soustavy s výpočtovým provozním režimem 70/55 °C a zdroj tepla umožňuje dodávku teplonosného média až do hodnoty 80 °C, lze ještě využívat výsledky podle ČSN 06 0210.
Jak hodnoty lineárních činitelů prostupu tepla od systému POROTHERM, tak další hodnoty, které budou pro technickou praxi zajišťovány, budou zapracovány do katalogu lineárních vazeb dodávanému k programu TV.
Základním problém při zavádění ČSN EN 12831 do technické praxe je absence potřebných hodnot součinitelů prostupů tepla lineárních vazeb. Je nezbytné, aby jednotliví dodavatelé stavebních systémů vypracovali a poskytli technické veřejnosti potřebné hodnoty.
A je otázka, kdo zajistí potřebné hodnoty pro případy konstrukcí, které se vyskytují zejména při rekonstrukci stávajících objektů.
