Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Pohledem znalce: Změny v pravidelných kontrolách kotlů na pevná paliva

Datum: 14.8.2018  |  Autor: Ing. Zdeněk Lyčka

Novela zákona o ochraně ovzduší prodlužuje lhůtu kontrol na 36 měsíců, kontrolu může za určitých podmínek nahradit kontrola podle energetického zákona, kontroloři (OZO) budou jednotně registrováni a rovněž tak i výsledky kontrol. Obce mohou zakázat provoz kotlů třídy 1 a 2 již nyní.

Právě schválená novela zákona o ochraně ovzduší přináší podstatné změny pro tolik diskutované pravidelné kontroly teplovodních kotlů a topidel s výměníkem na pevná paliva. Pravidelné kontroly stacionárních spalovacích zdrojů na pevná paliva napojených na teplovodní otopnou soustavu od jmenovitého příkonu 10 kW do 300 kW zavedl nový zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší již v roce 2012 s tím, že první kontroly měly proběhnout nejpozději do konce roku 2016 a následně se měly pravidelně opakovat v intervalu minimálně jednou za dva kalendářní roky.


První „vlna“ kontrol tak proběhla v roce 2016 a do konce letošního roku měla proběhnout druhá. Pokud ji budeme hodnotit objektivně s opravdovou znalostí problematiky, musíme konstatovat, že přínos kontrol byl nesporný. Jak pro životní prostředí, tak i pro většinu provozovatelů zdrojů. Ovšem jak to u nás bývá obvyklé, pod vidinou lehkého zisku těchto kontrol zneužila také nemalá skupina osob, které prováděly kontroly za nehorázné ceny často i bez příslušného oprávnění. Stávalo se tak, že provozovatel musel zaplatit spoustu peněz bez toho, aniž by mu to přineslo jakoukoliv přidanou hodnotu. Navíc se doklady z kontrol nikde neevidovaly, takže ani státní správa neměla jakoukoliv zpětnou vazbu, kterou by mohla následně využívat. Na podrobnější hodnocení zde není prostor, nicméně mohu konstatovat, že byl vyvíjen velký tlak na to, aby z těchto důvodů byly kontroly zrušeny. V letošním roce musela být do českého práva implementována novelizací zákona č. 201/2012 Sb. evropská legislativa spojená s využitím biopaliv druhé generace (recyklované oleje apod.), čehož využilo Ministerstvo životního prostředí (dále jen ministerstvo) a prostřednictvím pozměňovacích návrhů připravilo změny, které by měly zmíněné nedostatky při pravidelných kontrolách minimalizovat.

Kontroly jednou za tři roky

První změnou je fakt, že perioda kontrol se zvyšuje z původních dvou kalendářních let na tři běžné roky. To tedy znamená, že zdroj bude muset být zkontrolován jednou za 36 měsíců a nikoliv jednou v průběhu dvou kalendářních let. Prodloužením periody si ministerstvo slibuje relativní zlevnění kontrol. Při průměrné ceně kontroly 1500 Kč (bez následného podstatného servisního zásahu) tak provozovatel vynaloží ročně 500 Kč oproti současným 750 Kč. Otázkou je, zda oněch ročně „ušetřených“ 250 Kč je natolik podstatnou úsporou za cenu toho, že se prodlouží perioda odborné kontroly, a tím i možnost seřídit a překontrolovat správnost provozu zdroje (kontroluje se také palivo,…). Samotní výrobci kotlů argumentují tím, že servisní technik by měl kotel navštívit minimálně jednou za dva roky. Ovšem tento názor je označován za jakýsi lobbing.

Souběh s kontrolou podle zákona o hospodaření energií

Další změna se týká kontrol teplovodních kotlů na pevná paliva od výkonu 20 kW provozovaných u právnických a fyzických podnikajících osob. Tyto zdroje musejí být jednou za 10 let kontrolovány nejen podle zákona o ochraně ovzduší, ale také podle zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Někteří provozovatelé tedy oprávněně namítali, že v případě, kdy se obě kontroly „setkají“ v jednom roce, musí platit dvakrát. Proto je v novele zákona o ochraně ovzduší nově uvedeno, že …..„pokud byla provedena pravidelná kontrola provozovaného kotle podle zákona o hospodaření energií, považuje se tím kontrola technického stavu a provozu podle tohoto zákona za splněnou v témže kalendářním roce; v takovém případě má provozovatel povinnost předložit na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností zprávu o této pravidelné kontrole“.

Jinak řečeno, pokud si podnikatel nechá zkontrolovat kotel a otopnou soustavu podle zákona o hospodaření energií v témže roce, ve kterém mu měla proběhnout také pravidelná kontrola podle zákona o ochraně ovzduší, má se za to, že tuto povinnost má tímto splněnu.

Referenční limit pro cenu pravidelné kontroly

Asi nejpodstatnější změna se týká problému, který vyvstal při první vlně pravidelných kontrol. A tím bylo v úvodu již zmíněné časté předražování kontrol, které v mnoha případech stály provozovatele i několik tisíc korun. To by mělo vyřešit zavedení tzv. „referenčního finančního limitu“.

Ve schválené novele je nově upraven §17 odst. 1 písm. h), týkající se pravidelných kontrol stacionárních spalovacích zdrojů na pevná paliva. Nově je zde uvedeno, že…. „V případě, že výrobce spalovacího stacionárního zdroje není znám, zanikl, nebo není schopen zajistit odborně způsobilou osobu, která by mohla provést kontrolu technického stavu a provozu v rámci referenčního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem, může být kontrola provedena odborně způsobilou osobou oprávněnou jiným výrobcem k provádění kontroly technického stavu a provozu stejného typu spalovacího stacionárního zdroje. Vyjádření k dostupnosti odborně způsobilé osoby podle předchozí věty vystaví výrobce provozovateli do 30 dnů od jeho vyžádání a provozovatel jej připojí k dokladu o provedení kontroly předkládanému na vyžádání obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Nevystaví-li výrobce své vyjádření ve stanovené lhůtě, má se zato, že není odborně způsobilou osobu v rámci stanoveného referenčního limitu schopen zajistit. V takovém případě je provozovatel povinen na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností věrohodně prokázat, že výrobce o vyjádření požádal.

Jinými slovy řečeno, ministerstvo vyhláškou stanoví jakýsi strop pro cenu prováděných kontrol (referenční finanční limit). Tento finanční limit dle novely zákona ... „zahrnuje veškeré náklady spojené s jejím provedením, včetně dopravních nákladů odpovídajících vzdálenosti 50 km“. Pokud výrobce nebude na požádání provozovatele schopen zajistit jím vyškolenou odborně způsobilou osobu (dále jen OZO), která by provedla kontrolu v tomto limitu a vystaví provozovateli o tomto doklad, může se provozovatel obrátit na OZO, zaškolenou jiným výrobcem na stejný typ zdroje, která kontrolu ve stanoveném finančním limitu provede.

To ovšem neznamená, že nebude možné požadovat za kontroly více korun, než bude stanovený referenční limit. Pokud zákazník bude souhlasit, že mu kontrola přinese zvýšenou přidanou hodnotu v podobě kvalitně odservisovaného a seřízeného zdroje, bude nadále moci být stanovena cena dohodou. Může například nastat stav, kdy kontrola zjistí závažné nedostatky na technickém stavu kotle. Do dokladu tedy zapíše, že kotel není provozován v souladu s pokyny výrobce, a tedy je v rozporu se zákonem. Nicméně, pokud se provozovatel s kontrolorem domluví, že zjištěné nedostatky na místě odstraní za dohodnutou cenu, může poté do dokladu napsat, že je kotel v pořádku, a tudíž provozován v souladu se zákonem. To ovšem může nejlépe provést technik dostatečně odborně zaškolený na daný typ kotle, tedy s oprávněním od konkrétního výrobce a také musí zjištěné nedostatky věrohodně prokázat. Samozřejmě se to týká především modernějších zdrojů s elektronickou regulací provozu.

Je kontrolorem fyzická nebo právnická osoba?

Co se týče odborně způsobilých osob (OZO), které jsou oprávněny provádět pravidelné kontroly spalovacích stacionárních zdrojů napojených na teplovodní soustavu ústředního vytápění, pak se novela zákona snaží opět vyřešit jeden z problémů, který přineslo stávající platné znění. Doposud totiž platilo, že kontrola má být provedena „…prostřednictvím osoby, která byla proškolena výrobcem spalovacího stacionárního zdroje…“ . Nebylo upřesněno, zda se jedná o fyzickou či právnickou osobu. Nabízela se tak možnost, že by proškolení u výrobce prodělal jen jeden zaměstnanec firmy, která by poté dostala oprávnění k provádění kontrol a fyzicky by ovšem kontroly mohli provádět jiní zaměstnanci, kteří proškoleni nebyli. Což je ovšem špatně, protože provádět kontrolu by měl pouze ten, kdo je se zdrojem detailně seznámen. V novele je nově uvedeno, že kontrola má být provedena „…prostřednictvím FYZICKÉ osoby, která byla proškolena výrobcem spalovacího stacionárního zdroje…

Databáze OZO

Podstatnou změnou je, že novela zákona má výrazně změnit systém registrace OZO a zavádí povinnost OZO výsledky kontroly ohlásit ministerstvu. Konkrétně bude ministerstvem zřízena tzv. „Databáze odborně způsobilých osob“, o které hovoří nově přidaný § 17a. Databáze, kterou bude spravovat ministerstvo, má především provozovatelům spalovacích zdrojů umožnit nalézt ve svém okolí vhodnou OZO, která by případně byla ochotna provést kontrolu za cenu dle vyhláškou stanoveného referenčního limitu. Doposud existují pouze nepovinné seznamy OZO provozované Asociací podniků topenářské techniky a Klastrem Česká peleta, popřípadě seznamy uvedené na internetových stránkách některých výrobců. Údaje do databáze budou vkládat výrobci zdrojů do 30 dnů od udělení oprávnění ke kontrolám.

Účinnost tohoto nově přidaného paragrafu je odložena až na 1. leden 2020 (databáze bude tedy zpřístupněna až od tohoto data) a výrobci budou mít povinnost dálkovým přístupem nahlásit údaje o proškolených OZO do 31. ledna 2020. Nicméně při projednávání novely zákona v Senátu pan ministr Brabec prohlásil, že: „…termín jsme zvažovali proto, že byl takto navržen i po dohodě s asociací výrobců a s dalšími asociacemi tak, abychom zvládli samozřejmě to vytvořit. Nicméně. Podle informací, které máme, je vysoce pravděpodobné, že tento seznam odborně způsobilých osob bude k dispozici už tento rok nebo příští rok. Takže samozřejmě ten rok 2020 je nejzazší termín a jsem pevně přesvědčen a my pro to uděláme všechno, že bude dřív.

Nová ohlašovací povinnost OZO

Podle doposud platného znění zákona předkládá provozovatel kontrolovaného zdroje doklad o kontrole pouze na vyžádání příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. To má novela změnit tím, že bude ministerstvem zřízen integrovaný systém ohlašovacích povinností, do kterého budou muset OZO ohlašovat „…údaje v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem, a to nejpozději do 60 dnů od vystavení dokladu o provedení kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění.“.

Jinými slovy, ministerstvo stanoví vyhláškou konkrétní údaje, které bude muset OZO do integrovaného systému ohlašovacích povinností nahlásit o provedené kontrole. Nebude to tedy pravděpodobně celý doklad o kontrole zdroje, ale s největší pravděpodobností zásadní výstupy a informace z provedené kontroly. Zde je ovšem malý rozpor v tom, že zmíněná ohlašovací povinnost neplatí pro již zmíněné kontroly provedené podle zákona o hospodaření energií, které v definovaném případě mohou kontrolu podle zákona o ochraně ovzduší nahradit.

Účinnost této úpravy je odložena na 1. leden 2020

Možnost zákazu provozování kotlů tříd 1 a 2 obecní vyhláškou

Podle platné přílohy č.11 zákona budou moci být od 30. září 2022 provozovány pouze teplovodní kotle na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW, které plní emisní limity odpovídající třídě 3 dle ČSN EN 303-5. Z provozu by do této doby měly být tedy vyřazeny kotle plnící limity pouze tříd 1 a 2. Novela zákona ruší spodní hranici pro příkon 10 kW, tedy nově se bude příloha č. 11 týkat všech zmíněných teplovodních kotlů o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW. O tom, že nově se emisní limity od roku 2022 nebudou týkat lokálních topidel s teplovodní vložkou jsem již psal dříve.

Podstatnější změnou je ale fakt, že novela umožňuje obcím omezit provoz těchto méně kvalitních kotlů ještě před podzimem 2022. Konkrétně „Obec může vyhláškou zakázat na vymezeném území obce spalování vybraných druhů pevných paliv ve stacionárních zdrojích podle věty první, s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojů uvedených v § 17 odst. 1 písm. g) splňujících pro tato paliva požadavky stanovené v příloze č. 11 k tomuto zákonu.“.

Takže, pokud se zastupitelstvo obce rozhodne, že kdekoliv v obci zakáže spalovat například hnědé uhlí v kotlích třídy 1 a 2, novela zákona o ochraně ovzduší jim to nyní umožňuje již před zmíněným zářím 2022. Netýká se to ovšem kotlů tříd 3 a vyšších.

O autorovi
Ing. Zdeněk Lyčka se dlouhodobě věnuje problematice vytápění, především využití tuhých paliv. V oboru začal působit jako výrobní technolog a konstruktér kotlů a postupně se rozsah jeho činnosti rozšířil na celé spektrum činností s tím souvisejících. Od zkoušení kotlů u autorizované zkušebny přes činnost v technických normalizačních komisích, navrhování a připomínkování související legislativy až po soudní znalectví.

 

Hodnotit:  

Datum: 14.8.2018
Autor: Ing. Zdeněk Lyčka   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


Témata 2018

Partneři - Vytápíme tuhými palivy

technická podpora výrobců

Partneři - Vytápění

Redakce TZB-info natočila

Doporučujeme