Stropní elektrické vytápění – vyhodnocení otopných sezón 2016/2017 a 2017/2018

V článku „Zkušenosti z provozu – šedivá je teorie, zelený strom života“ jsme nabídli souhrn provozních nákladů garsoniéry vytápěné stropním elektrickým sálavým vytápěním za sezóny 2010 – 2016, v tomto pokračování nabízíme čtenářům souhrn provozních nákladů za dvě poslední sezóny 2016 – 2017 a 2017 – 2018.

Hodnoty zahrnují spotřebu tepla na vytápění, ohřev teplé vody i provoz ostatních spotřebičů.

Z hlediska výpočetních parametrů se toho mnoho nezměnilo (jedna osoba v bytě, po většinu dne mimo, teplota v interiéru 18 °C v režimu útlumu až 22 °C v denním režimu), avšak v letošní sezóně (2017 – 2018) se objevil zajímavý paradox. Otopná sezóna by měla být o 30 dní kratší než sezóna 2016 – 2017, avšak spotřeba oproti ní vzrostla o 20 %.

Konzultovali jsme tento nárůst s uživatelem bytu a jediné, čemu lze tento nárůst přikládat, je zvýšená četnost větrání. Zároveň jsme se dozvěděli, že termostaty byly nastaveny stále stejně. Pocitově tedy bylo v bytě stále teplo a tak, místo snížení cílové teploty na termostatu, bylo přebytečné teplo odvětráváno ven.

Pokud jsou všechny tyto předpoklady správné, tak se jedná o ukázkový příklad energeticky neefektivního chování s reálným ekonomickým dopadem. A také příklad toho, jak teplá zima může paradoxně navýšit spotřebu energie, pokud není soustava optimálně regulována.

Protože se jedná o systém individuálního bytového vytápění, předpokládáme, že i když otopná sezóna byla o avizovaných 30 dnů kratší, byl systém po celou dobu zapnutý a nastavený na stejnou cílovou teplotu. Bližší analýzou otopného období jsme zjistili, že medián průměrných teplot je téměř shodný (to znamená, že téměř polovina dnů obou otopných období byla nižší než cca 6,5 °C) a největší rozdíl je v počtu dnů s průměrnou denní teplotou mezi 9 až 19 °C. Jedná se o cca 30 dnů, po které bylo venku relativně teplo a v bytě se pravděpodobně vytápělo i větralo zároveň. Čímž byl zcela eliminován efekt kratší otopné sezóny.

Četnost dnů s teplotou nižší než t (rozdíl je vztažen k sezóně 2017 – 2018)

Sezóna 2016 – 2017 – v bytě jedna osoba, po většinu dne mimo

Parametry otopné sezóny

Průběh průměrných denních teplot od 1. 10. do 31. 5.

Sezóna 2017 – 2018 – v bytě jedna osoba, po většinu dne mimo

Parametry otopné sezóny

Průběh průměrných denních teplot od 1. 10. do 31. 5.

Jak vidno, chování uživatele může mít zásadní vliv na spotřebu energie. Naším cílem není diktovat, jak si má nájemník při spotřebě energií počínat, konec konců jsou to jeho finanční prostředky a jeho preference.

Nicméně jsme vždy trochu zaskočeni, že chování a způsob ovládání systému, které považujeme za přirozené, jsou pro někoho jiného nejasné.

I proto jsme vypracovali stručný seznam doporučení, které by mohli laikům pomoci se zorientovat.

Provozně technické zásady užívání bytu

Je třeba mít na paměti, že správná relativní vlhkost, větrání a spotřeba tepla jsou spojené nádoby. Vlhkost je produkována v podstatě kontinuálně, zdrojem vlhkosti jsme my sami (vydechujeme vodní páry) či činnosti, které v bytě běžně provádíme (vaření, sprchování, sušení, zalévání květin).

Pro odvedení nadbytečné vlhkosti je třeba správně větrat a chceme-li se chovat energeticky úsporně, tak samozřejmě odpovídajícím způsobem ovládat systém vytápění.

Správná vlhkost v bytě

• V bytě je důležité udržovat relativní vlhkost pod 50% a to proto, aby vzdušná vlhkost nekondenzovala na chladných zdech, což by mohlo vést ke vzniku plísní.
• Zásadně nesušit v bytě prádlo na sušáku, vždy používat kondenzační sušičku prádla.
• V koupelně není ventilátor se zabudovaným senzorem relativní vlhkosti, proto je třeba následně odvětrat vzniklou vlhkost oknem. Otevřením okna intenzivně vyvětrat prostor koupelny, dokud relativní vlhkost neklesne pod stanovenou mez. Vhodná hodnota relativní vlhkosti je 40 % až 50 % - při tomto nastavení bude přebytečná vlhkost z koupelny odvedena a nebude se šířit do bytu.

Větrání

• Především v zimním období je potřeba dbát na správné větrání. Správným větráním se předejde kondenzaci vlhkosti na zdech a následnému vzniku plísní.
• Z důvodu úspory tepla větráme krátce ale intenzivně. Cca 1x za hodinu otevřít okno a větrat 5 minut.
• Spolehlivým ukazatelem potřebného vyvětrání je zkondenzovaná vlhkost na venkovním skle otevřeného okna. Dokud vlhkost ze skla nezmizí, není místnost dostatečně vyvětrána.
• Po dobu větrání je ideální ztlumit vytápění na nižší výkon (např. přepnutím termostatu na noční režim) a po uzavření okna vrátit výkon na původní úroveň.
• V přechodných obdobích, tj. na podzim kdy venku začíná být chladno, ale v bytě je zdánlivě ještě teplo, není správné větrat permanentně.
• Chladný vzduch klesá v místnosti k podlaze, ochlazuje tak zdi a opět hrozí riziko vzniku plísní.

Režim vytápění

• Vytápět je potřeba nepřerušovaně, aby zdi byly prohřáté a nekondenzovala na nich voda.
• Pokud je systém zcela vypnutý a má po zapnutí vyhřát celý byt a zdi, bude v konečném důsledku spotřebovávat více energie, než kdyby běžel kontinuálně.
• Spínání je řízeno termostatem a otopné plochy neběží v režimu ZAPNUTO/VYPNUTO, ale plynule se mění výkon dle aktuální potřeby.
• Proto je vhodné udržovat v bytě konstantní teplotu 18 °C až 22 °C.
• K tomu dopomáhá termostat, na kterém se nastaví na režimy DENNÍ 22 °C, NOČNÍ 18 °C – 19 °C.

Další možné řešení

Je jasné, že z technického hlediska by možným řešením byla instalace rekuperační jednotky. Z pohledu uživatele je to ideální řešení, má dostatečný přísun čerstvého vzduchu a nemusí operovat s nastavením vytápění. Bohužel by se kvůli ní však musel udělat zásah do fasády (společné vlastnictví, fasáda je po rekonstrukci), takže její instalace v tomto případě nepřichází v úvahu. I zde je třeba uživatele poučit o správném chování a ovládání, protože, půjdeme-li do extrému, i s instalovanou rekuperační jednotkou dokáže nepoučený uživatel odvětrat přebytečné teplo otevíratelnými okny.

Dalším možným technickým řešením je osazení okenních kontaktů ve vazbě na řídící termostat. Při časovém limitu např. 5 min. přejde vytápění do útlumového režimu. Pocit teplotního diskomfortu následně nutí uživatele okno zavřít a omezit nadměrné větrání. Po uzavření oken se obnoví nastavení denního provozního režimu.

Závěr

Vývoj spotřeb a venkovních teplot budeme sledovat i v příštích sezónách a samozřejmě si s uživatelem projdeme způsob nastavení a regulace systému.

V dalším díle se pokusíme využít výpočetní pomůcku Porovnání nákladů na vytápění TZB-info pro porovnání vypočtených stavů s reálnými spotřebami a náklady.