Kotlíkové dotace z pohledu odborníka: Stát dotuje uhelné kotle na spalování odpadků
Rozhovor o směřování ekologického vytápění českých domácností a o rýsujících se problémech s programem kotlíkové dotace s Markem Řebíčkem, ředitelem společnosti Kloboucká Energo, která je producentem certifikovaných pelet ENplus značky Waldera.
Redakce: Na výstavě Cesty dřeva v Praze v lednu 2016 jste důrazně vystoupil proti výměně kotlů v aktuálních dotacích za moderní uhelné, co vám na tom vadí?
Marek Řebíček: Problém výměny kotlů má dvě roviny. Jedna je zcela podvodná, kdy v seznamu technologií, na kterou stát poskytne dotaci, se začínají objevovat kotle na uhlí, které zjevně nesplňují parametry směrnice o Ekodesignu a nemohou tedy plnit emisní limity. To je způsobeno rezignací MŽP na ověření parametrů kotlů v nezávislé zkušebně a nahrazením tohoto postupu pouhým prohlášením výrobce, že to kotel splňuje. Když to přeženu, tak si zítra něco svařím, nahlásím do seznamu a vy dostanete 115 000 Kč na ekologizaci stávajícího kotle. Navíc konstrukce některých kotlů umožňuje opět spalovat jakékoliv odpadky, takže stát vám vlastně zdarma umožňuje pokračovat ve trávení sousedů. Jsem rád, že se v tom angažují i topenářské asociace, Klastr Česká peleta může působit zaujatě.
Zákazník tím podstupuje několik rizik. Když pominu, že mu jde jen o cenu a ekologie ho nezajímá, zavazuje se kotel používat min. 5 let. Co když nebude mít ani takovou životnost? Investuje ze svého další desítky tisíc?
Podpora státu je velkorysá a je potřeba ji použít s rozvahou a nebát se spoluúčasti. Dobrý kotel vám vydrží min. 15 let a tak si spočítejte roční odpis investice, když to uděláte pořádně, anebo po pár letech budete kupovat kotel nový.
Redakce: A ta druhá rovina kotlíkových dotací?
Marek Řebíček: Moderní kotel na uhlí je samozřejmě zásadně lepší než staré odhořívací kotle s dnes nesmyslně vysokým výkonem vzhledem k různým zateplením, které většina lidí provedla na svých domech. Mně hlavně přijde, že spoléhat na uhlí jako topivo pro RD je krátkozraké, reálně totiž nebude pro maloobchod k dispozici. Je nutné si uvědomit, že kotel na tříděné uhlí je zcela závislý na velké energetice, tedy výrobě elektřiny z uhlí. Žádný hnědý ořech se na trh nedostane, pokud se zastaví elektrárna, pro kterou se to uhlí primárně těží.
Přesně to bylo vidět letos na podzim, stačila odstávka jedné elektrárny, uhlí se netřídilo – nižší kvalita a prach jde na výrobu elektřiny, a zákazníci čekali na palivo řadu týdnů. Toto uhlí se těží jen ve dvou dolech na Mostecku, jeden se zavře do 5 let a druhý má jako prioritu elektrárnu. Maloobchod s uhlím těžaře reálně nezajímá. Ano, uhlí se dá dovézt z Polska, ale jeho kvalita, zejména výhřevnost, obsah popele a síry je řádově horší než u českého. I když u něho se snížení kvality také projevuje, jak se dotěžují méně hodnotná ložiska, to vám řekne každý topenář.
Redakce: Není to přehnané tvrdit, že končí výroba elektřiny z uhlí?
Marek Řebíček: Nejsem odborník na velkou energetiku, ale kdo odhadoval před 10 lety, že jaderná elektřina končí? V Čechách jsme svědky zesměšňování – panický ústup od jádra, zelená lobby, přenosová síť před zhroucením, to bývají nejčastější silácká prohlášení proti decentralizované výrobě elektřiny. Ale energetická transformace dávno začala. Nyní už nikdo netvrdí, že se jaderná elektrárna někdy zaplatí.
U uhelných elektráren je situace stejně zřetelná. Ano, hnědé uhlí je levné, ale také sirnaté, jeho spalování více zatěžuje životní prostředí a navíc všechny hnědouhelné doly se blíží svým limitům. Jenom v roce 2015 bylo v Německu schváleno odstavení řady uhelných elektráren o celkové kapacitě 2,7 GW (to je o třetinu více, než výkon Temelína), čímž Německo chce naplnit závazek snížení emisí a zbavit se ekologické zátěže. Ostatně, stavba uhelných elektráren není nikde v Evropě v kurzu. I německá RWE připouští, že nová uhelná elektrárna nemůže nikdy vrátit vložený kapitál a že v oblasti obnovitelných zdrojů zaspali a musí změnit ze všech sil kurz. A tak tomu není jen v Německu.
Řešením není ani černé uhlí, jeho těžba je v Německu i Polsku velmi často dotovaná, stačí se podívat na soukromé české OKD, které dnes ohlašuje propuštění 50 % zaměstnanců.
Redakce: Takže si mají všichni pořídit vytápění na obnovitelný zdroj energie?
Marek Řebíček: Nejsem naivní, staré domy nejsou pro tepelná čerpadla často vhodné díky konstrukci topné soustavy, dřevní pelety jsou proti uhlí na první pohled dražší a kusové dřevo není pro každého. Ale minimální standard by měl být automatický kotel na pelety a uhlí v 5. emisní třídě a Ekodesignu, s ničím jiným bych se s tak velkorysou podporou nespokojil.
Retortový hořák automatického kotle na pelety
Redakce: Zmínil jste cenu pelet, proč nejsou rovnocennou finanční alternativou proti uhlí?
Marek Řebíček: Protože stát uhlí dotuje ve formě předávacích cen. Zásoby pod povrchem jsou státu, ale těžař zaplatí za vytěžené uhlí státu jen asi 10 Kč za tunu. To není přeřeknutí. Zatímco dřevařská firma zaplatí státu, respektive Lesům ČR 2000 Kč za kubík dřeva, který si musí vytěžit, odvézt na pilu a pořezat. Z jednoho kubíku na pile je dokáže max. z 60 % zužitkovat jako řezivo, zbytek jsou odpady – štěpka, kůra a pilina. Tedy ještě než začnete peletu vyrábět, jen surovina pro její výrobu stojí cca 2000 Kč/t. Celkově dělá rozdíl oproti uhlí až 2500 Kč/t. Peleta má sice vyšší výhřevnost, kotel přímo na pelety vyšší účinnost než kotel na uhlí, ale při spotřebě 4–5 t pelet ročně to 8–10 tisíc Kč na palivu udělá. Nechci působit povýšeně, ale jeden den na sjezdovce stojí rodinu 2000 Kč. Jsou to tak zásadní peníze na domácnost ročně, že nestojí za komfort v automatizaci topení, čistotě a jistotě v dostupnosti paliva? Kotel na pelety se sám zapálí, čistí a plní palivem, dokáže se skvěle regulovat, vznikne jen 0,5 % popela, i dodávka paliva může být zcela automatická. Ekologické argumenty přednášet radši nebudu.
Redakce: Výroba pelet je v ČR v takovém objemu, že může nahradit stávající uhlí?
Marek Řebíček: Ano, bezpochyby, pokud stát chce během 6 let nahradit 80 000 nevyhovujících kotlů na uhlí a kdyby polovina byly znova kotle na tuhá paliva, potřebujeme při průměrné spotřebě 5 t ročně na RD asi 200 000 tun dřevěných pelet. Aktuálně se vyrábí jen z přirozeně vznikající piliny na pilách skoro 300 000 tun dřevěných pelet a domácí spotřeba se pohybuje okolo 70 000 t, zbytek se exportuje. A to ještě řada velkých pil pilinu prodává, další nové peletárny bezpochyby vzniknou. Biomasa není lék na všechno, celková spotřeba uhlí se pohybuje mimo energetiku okolo 1 mil. tun ročně a to je zvládnutelné přes obnovitelné zdroje či zemní plyn bez problémů.
Redakce: Jedna osobní otázka, jak jste se ocitl z CDP na Valašsku ve společnosti Waldera?
Marek Řebíček: V roce 2012 jsem byl osloven investory a CDP prodal. Postupem času jsme se s novým vlastníkem CDP rozešli v názorech na další směřování a já jsem v roce 2014 odešel. Cítím se lépe v retailu a obsluze venkova, a když mě oslovili kolegové z firmy Eurocorp, zda bych se nechtěl podílet na nové výrobě pelet na Valašsku, přišlo mi zajímavé realizovat projekt distribuce pelet na česko-slovenském pomezí. Navíc zákazníky v Čechách jsme schopni obsloužit také, díky spolupráci s výrobcem pelet Timbory z Chanovic. Stejně jako na Moravě se i v Čechách opíráme o vlastní výrobu a surovinu z pily.
Redakce: Časopis dTest provedl v létě 2015 test u nás dostupných dřevních pelet a zmiňované pelety Timbory vyhrály, ale pelety Waldera propadly v množství popele, máte k tomu nějaké vysvětlení?
Marek Řebíček: To je docela prosté, dTest žádné pelety Waldera netestoval, vzorky nakupoval na začátku prázdnin, my jsme začali pelety vyrábět až na přelomu listopadu a prosince. Tím nechci říct, že u nás předmětný sáček nekoupil, ale byl to vzorek bez potisku od malého výrobce, který jsme nešikovně prodali na základě naléhání, že kupující paní potřebuje jen jeden sáček jako podestýlku a poslat poštou do Prahy. Za chyby a ochotu se platí, bojovat s novináři nehodlám.
Redakce: Děkuji za rozhovor.
Komentář odborníka
Patrick Zandl
Eurounijní závazek snížit emise jsme pojali tím nejmechaničtějším způsobem, kdy se mezi lidi rozdělují přímé dotace bez velké úvahy nad tím, zda jsou skutečně efektivní. Zatímco Británie, Německo nebo Rakousko provedly rozsáhlý průzkum možností a zkoušejí celou řadu přístupů, jak emise snížit, u nás došlo jen na kotlíkovné, kdy inovace prastarých kotlů a polepení domů polystyrenem je vrcholem našich úsporných opatření. Chybí nám strategie a vize přesahující pálení uhlí a lepení polystyrenu – a jsou to budoucí generace, které na to doplatí.
Patrick Zandl je český internetový podnikatel, novinář, spisovatel a zakladatel zpravodajského serveru Mobil.cz. Mezi roky 2008 až 2012 pracoval jako šéfredaktor internetového časopisu Lupa.cz, dnes je partnerem společnosti Energomonitor, která šetří statisícům lidí náklady za energie.
Kompletní informace o Kotlíkových dotacích
Interview about the direction of ecological heating Czech households and about looming problems with subsidies for the replacement of old boilers with Mark Rebicek, founder of the distribution companies of wood pellets CDP and director of Kloboucka Energo, which is a producer of ENplus certified pellets Waldera.
