Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Zpomalil se prodej kotlů na pevná paliva s ručním přikládáním

Už v první dotační výzvě v roce 2014 směřoval zájem do oblasti automatických kotlů. U kotlů na pevná paliva s ručním přikládáním jsme už tenkrát zaznamenali úbytek poptávky. Ještě více se tento trend projevuje v nové kotlíkové dotaci, řekl pro E15 generální ředitel společnosti Viadrus Ing. Roman Sikora, MBA.

generální ředitel společnosti Viadrus Ing. Roman Sikora, MBA, Foto: Michael Tomeš
generální ředitel společnosti Viadrus Ing. Roman Sikora, MBA, Foto: Michael Tomeš

Na jaře kraje, které už uzavřely výzvy, registrovaly 12 tisíc žádostí. Kolik z tohoto balíku dokážete utrhnout?

Ing. Roman Sikora, MBA: Naše odhady počítají s rozmezím od dvou do tří a půl tisíce kotlů. Skutečnost vypadá tak, že asi 30 % ze všech žádostí směřuje do tepelných čerpadel, což není náš byznys. Další alternativní zdroje energie tvoří asi 10 %. Zbytek je rozložený do kotlů na pevná paliva a do plynových kotlů. Plynové kotle také vyrábíme. Tam je zájem o kondenzační kotle, které dokážou ve srovnání s atmosférickými plynovými kotli ušetřit až 15 % paliva při stejném výkonu.

Když místo 3 000 klasických kotlů prodáte dražší automatické kotle, projeví se vám kotlíková dotace v tržbách. Jak?

Ing. Roman Sikora, MBA: Rozdíl v ceně je značný. Kotel na ruční přikládání stojí 30 tisíc Kč. Automat od 60 do 100 000 Kč. Ale v tržbách, které se pohybují kolem 2 miliard, to nebudou stamiliony.

Jsou podmínky dotace nastaveny z vašeho pohledu adekvátně?

Ing. Roman Sikora, MBA: Podmínky smysl dávají, ale špatně jsou nastavené kontrolní mechanismy, jak posuzovat technickou způsobilost kotlů přihlášených do seznamu výrobků a technologií pod hlavičkou SFŽP. Potýkáme se s tím, že seznam je velmi nepřehledný, figuruje v něm zhruba 390 výrobků. Jenže některé z nich nesplňují technické podmínky.
Asociace výrobců topenářské techniky jednoznačně prokázala u jednoho slovenského kotle nesoulad skutečných parametrů s těmi deklarovanými. Výsledky měření jsme jako Asociace předložili České obchodní inspekci a pak i na ministerstvo životního prostředí. Po roce a půl ticha jsme nedávno požádali ministerstvo znovu o nějakou akci.
Výrobek byl v hledáčku asociace od okamžiku, kdy byl uveden na trh jako kotel v páté emisní třídě ještě bez dotace. Jenže na první odborný pohled jednoznačně nesplňoval podmínky páté emisní třídy. Nechali jsme ho změřit a nebyl ani ve třetí emisní třídě. Takže neměl být vůbec uveden na český trh. Povedlo se nám ministerstvo přesvědčit, aby kotel koupilo a nechalo ho přezkoušet u akreditované zkušebny v Brně. Dodnes nemáme konkrétní informaci o výsledcích, jen jsme se od náměstka ministra dozvěděli, že kotel parametry nesplnil.

Jak by měly být kontrolní mechanismy dotačních podmínek nastavené?

Ing. Roman Sikora, MBA: Ať má každý výrobce povinně certifikát z Brna.

Máte podezření ještě na další kotle, které by parametry nemusely plnit?

Ing. Roman Sikora, MBA: Minimálně na další tři.
Aby kotel nevypouštěl škodliviny, musí se ty škodliviny v kotli takzvaně dopálit. Do spalovací komory se umístí vyzdívka, která musí mít minimálně pět centimetrů šíře a musí být uspořádaná kaskádovitě, aby spaliny prošly oblastí se zvýšenou teplotou. Jinak řečeno, šamot pod roštem se nahřeje, a když se přes něj pustí spaliny, spálí se tam prach, oxidy dusíku a oxid uhelnatý. Když se do pochybného kotle, o kterém mluvím, podíváte, žádný šamot tam není, je tam jen litina. Není tam nic, co by absorbovalo dostatek tepla na dopálení zbytků.

V ČR prodáváte jen 18 % produkce, zbytek vyvážíte na trhy ve střední a východní Evropě. Jak se od Česka liší?

Ing. Roman Sikora, MBA: Dramaticky. Český trh je naprosto specifický díky kotlíkové dotaci. Ostatní trhy ještě nenajely na nejpřísnější ekologické podmínky.

Vyrábíte i radiátory. Jak se vyvíjí jejich prodej?

Ing. Roman Sikora, MBA: Loni jsme vyrobili milion kusů litinových radiátorů. Letos to bude ještě o polovinu více. Na obratu se podílejí 12 %. Litinové radiátory byly v minulosti zavrhovány pro vysokou hmotnost a pomalý tepelný náběh, ale teď nastává jejich obroda. Pravděpodobně ti, kdo si v minulosti koupili plechové radiátory, zjistili, že se jim po pár letech proděravěly. Teď asi chtějí něco, co vydrží déle.
Z milionu a půl vyrobených kusů jde 540 tisíc do severní Afriky, hlavně do Alžírska. Jsou tam vysoké rozdíly mezi denní a noční teplotou, večer a nad ránem se tam musí topit, navíc tam mají agresivní vodu, která v topných systémech způsobuje korozi. Litinové radiátory její působení vydrží.

Celý rozhovor Roman Sikora: Radiátory nejvíce vyvážíme do severní Afriky si můžete přečíst přímo v deníku E15.


Nevyhovující zahraniční kotle na trhu - společná tisková zpráva z května 2016.
Výrobci kotlů z Moravskoslezského kraje společně s Asociací podniků topenářské techniky nabádají veřejnost k obezřetnosti při výběru nového kotle. Na trhu jsou nevyhovující zahraniční kotle, na které se vztahují tzv. kotlíkové dotace, nijak ale nepřispějí ke zlepšení ovzduší, spíše naopak.
Problém ohrožuje nejen princip a cíl kotlíkových dotací, ale i pracovní místa na Karvinsku, Bruntálsku a Krnovsku, kde působí výrobci kotlů.
 
 
Reklama