Pohledem znalce: Kombinované kotle na pevná paliva v kotlíkových dotacích

Na tiskové konferenci dne 8. listopadu ministr životního prostředí Richard Brabec sdělil, že v dohledné době bude vyhlášena třetí vlna kotlíkových dotací s tím, že s největší pravděpodobností v této vlně již nebude podporována instalace kombinovaných kotlů umožňujících spalovat dřevní pelety i uhlí. Velká většina zastánců obnovitelných zdrojů energie zajásala, protože bude konečně ukončena podpora spalování uhlí. Je to ovšem z pohledu požadavku na zvyšování podílu OZE v energetice důvod k radosti? Na první pohled jednoduchá odpověď může mít svůj zádrhel.

Kombinované kotle

Pojem kombinované kotle na pevná paliva se začal oficiálně používat v souvislosti se zahájením kotlíkových dotací. Jako kombinované jsou definovány teplovodní kotle, které jsou výrobcem určeny ke spalování dřevních pelet i uhlí (bez určení, zda černé, či hnědé). Typickým příkladem takovéhoto kotle je automatický kotel s retortovým hořákem, který je schopen spalovat všechny druhy drobných pevných paliv do určité zrnitosti. Podmínkou je, aby výrobce před uvedením takovéhoto kotle na trh provedl jeho řádnou certifikaci (počáteční zkoušku typu) u autorizované osoby pro obě paliva. A pro potřeby dotace vydal prohlášení, že kotel plní podmínky ekodesignu pro tato paliva.

Kotle do jmenovitého výkonu 70 kW musejí být od 1. dubna 2017 také označeny energetickým štítkem podle Nařízení Komise (EU) 2015/1187. Z pohledu ekodesignu a energetického štítkování výrobce zvolí jedno palivo jako preferované a druhé jako jiné vhodné. Energetická třída se poté vypočítává pouze pro palivo preferované. Z tohoto důvodu volí výrobci jako preferované palivo dřevní pelety, protože tak může být kotel zařazen do jedné ze tříd A (zpravidla A+). V případě uhlí jako preferovaného paliva by to byla třída C. Kotel tak může legálně spalovat hnědé uhlí, i když je „úředně“ brán jako zdroj třídy A+. V současné době lze vzhledem k značnému rozdílu v nákladech na palivo předpokládat, že ve většině kombinovaných kotlů se spaluje hnědé uhlí. Ovšem vše nasvědčuje tomu, že se éra spalování uhlí v malých teplovodních kotlích velice rychle blíží ke konci. Již stávající strategické vládní dokumenty zabývající se energetikou (Státní energetická koncepce) a ochranou ovzduší (Národní program snižování emisí) hovoří o nutnosti zavedení dodatečné daně na fosilní paliva i pro malé zdroje (obdoba emisních povolenek) a nutnosti legislativního zajištění tříděného uhlí pro velké zdroje. S realizací těchto opatření se již buď započalo nebo v dohledné době započne. Jedinou brzdou radikálnějšího postupu je v současné době pouze sociální dopad na nejchudší vrstvy obyvatel. Ovšem doba se velice rychle mění a dle mého názoru lze dostupnost levného tříděného hnědého uhlí pro maloodběratele počítat na roky. Takže nahrazení uhlí dřevní peletou ještě za životnosti v současnosti instalovaných kombinovaných kotlů není žádnou utopií.

Kotlíkové dotace

V první vlně kotlíkových dotací bylo možné podporovat instalaci i čistě uhelných kotlů splňujících technické podmínky ekodesignu. V druhé vlně bylo možné podporovat již jen kombinované kotle. Proto se krátce vrátím k výsledkům druhé vlny dotací. Jen pro upřesnění uvádím, že jako druhá vlna je míněna 2. výzva vyhlášená MŽP v roce 2017, která mohla v některých krajích probíhat v několika vlnách (a někde ještě dobíhá).

Podle předběžných údajů bylo v rámci druhé vlny krajskými úřady přijato více než 30 tisíc žádostí o dotaci na výměnu starého ručně přikládaného kotle na pevná paliva. Více než polovinu (52 %) starých kotlů v žádostech o výměnu tvoří litinové prohořívací kotle, ve kterých se doposud spalovalo převážně kusové dřevo a necelá 4 % kotle zplyňovací. Z nově instalovaných zdrojů mají více než 34 % tvořit tepelná čerpadla (v  drtivé většině TČ vzduch/voda), 28 % plynové kondenzační kotle, 21 % kombinované kotle a 17 % kotle čistě na biomasu. Průměrná cena za instalaci zdroje je také zajímavá. U TČ to je 218 tis. Kč, u kotlů na biomasu 133 tis., u kombi kotlů 126 tis., a u plynových 109 tisíc.

Přesná čísla doposud nejsou známá, ale s poměrně přesným odhadem lze konstatovat, že přibližně 15 tisíc čistě biomasových kotlů bylo (či v dohledné době bude) nahrazeno řádově pouze 5 tisíci kotli čistě biomasovými. U dalších podpořených zdrojů je využití OZE vyloučeno (plynový kondenzační kotel), či je více či méně problematické. U kombinovaných kotlů nelze určit, kolik jich bude v nejbližších letech spalovat pelety, u TČ je podíl OZE závislý na typu čerpadla a správnosti jeho instalace.

Více než 90 % TČ tvoří TČ vzduch-voda. Podle oficiální metodiky EUROSTAT je u těchto čerpadel počítáno s průměrným ročním topným faktorem 2,5, což znamená, že na produkci 1 kWh tepelné energie bylo u nich použito 0,4 kWh elektrické energie a 0,6 kWh OZE. Elektřina se u nás vyrábí sice z 11 % z obnovitelných zdrojů, ale celkově s účinností cca 36 %. Takže na 1 kWh energie předané otopné soustavě takové tepelné čerpadlo využije 0,6 kWh OZE, ale „spotřebuje“ cca 1 kWh energie obsažené v neobnovitelném zdroji (podrobněji vše popíšu v samostatném článku).

Co nahradí kombinované kotle?

Podle vývoje portfolia nově instalovaných zdrojů v rámci kotlíkových dotací lze předpokládat, že vyloučení kombinovaných kotlů z dotací využijí především TČ a plynové kondenzační kotle ke zvýšení svého podílu mezi nově instalovanými zdroji tepla. Zatímco v první vlně tyto dva zdroje získaly podíl necelých 40 %, ve druhé již to bylo 60 %. Nelze naopak předpokládat, že „výpadek“ 6,5 tisíce kombinovaných kotlů nahradí kotle zplyňovací a peletové.

Z mého pohledu je to ovšem špatná zpráva pro biomasu a OZE celkově. Tam, kde se nyní instaluje plynový kotel či TČ, se bude v dohledné budoucnosti těžko „dostávat“ biomasa. Na druhou stranu se u nově instalovaných kombinovaných kotlů dá s velkou pravděpodobností předpokládat, že i když budou zpočátku spalovat uhlí, ještě za jejich životnosti postupně přejdou z přirozených důvodů ceny paliva na spalování pelet.

Česká republika má technologicky i surovinově velký potenciál na to výrazně zvýšit podíl dřevní pelety jako paliva pro malé teplovodní kotle. Jako u domácího zdroje je nyní, a zvláště v budoucnu jistě bude, předvídatelný cenový vývoj tohoto paliva, což rozhodně u cen plynu a elektrické energie není tak jednoduché. Proto i z ekonomického hlediska bude využití pelet stále zajímavější.

Současná hysterie okolo využívání pevných paliv v malých teplovodních kotlích by se rozhodně neměla týkat peletových kotlů, protože se jedná o kvalitní nízkoemisní zdroje využívající domácí palivo. Navíc na současném znečištění ovzduší ze spalování pevných paliv v domácnostech se drtivou většinou podílejí staré nevyhovující kotle, které by i díky dotacím měly být v horizontu několika málo let vyměněny. Plynofikací a „elektrifikací“ malých zdrojů se jednak snižuje podíl OZE na celkové energetické bilanci, jednak to zvyšuje naši závislost na dovozu energetických surovin.