Nejčastější chyby při montáži měřičů tepla
Měřiče tepla jsou pracovními stanovenými měřidly a montáž může provádět pouze firma registrovaná u Českého metrologického institutu. Přesto bývají velmi často použity a namontovány nevhodně nebo chybně. Následující text by měl být určitým návodem, čeho se při montáži měřidel tepla vyvarovat.
Z hlediska volby měřiče tepla bývá nejčastějším prohřeškem použití měřiče s průtokoměrnou částí, která je určena pro zcela jiný nominální průtok, než který v soustavě reálně je. Situaci komplikuje fakt, že u tepelných soustav je průtok často proměnnou veličinou a maximální průtok bývá dosažen pouze po krátkou dobu při natápění soustavy nebo ve dnech nejsilnějších mrazů. Mnoho budov po zateplení má podstatně menší tepelné ztráty, což většinou vede ke snížení rozdílu teplot teplonosné látky a především ke snížení průtoku. Zásadně chybné je dimenzování průtokoměru podle průměru potrubí, ve kterém je instalován. Zjištění skutečného průtoku je bez měření často nemožné. Jednodušším řešením může být analýza parametrů inteligentního čerpadla nebo tepelných ztrát objektu (výkon instalovaných otopných těles nebo výkon tepelných zdrojů) v kombinaci se změřeným teplotním spádem.
Na přesnosti měření tepla se podstatným způsobem podílejí chyby způsobené instalací teplotních čidel – platinových odporových teploměrů. Nejčastější chyby se vyskytují v použití jímek a teploměrů s rozdílným průměrem (teploměr pak v jímce nemá dostatečný tepelný kontakt), v použití příliš dlouhých teploměrů (stonek teploměru vyčnívající z jímky vede k ochlazování konce stonku, kde je umístěn vlastní měřící platinový element). Velmi často bývá jímka do potrubí instalována tak, že konec jímky není v geometrické ose potrubí nebo teploměr není v jímce zasunut až na doraz a teploměr pak měří spíše teplotu potrubí, která je nižší než teplota teplonosné kapaliny. Chybou také je, pokud je jeden teploměr umístěn v jímce a druhý bez jímky přímo v teplonosné kapalině. Další chyby nalézáme v elektrickém zapojení teploměrů. U dvouvodičového připojení je zakázáno přívodní vodiče teploměrů zkracovat a nedoporučuje se ani jejich prodlužování. Pokud je prodloužení nezbytné, je potřeba naprosto identickým způsobem prodloužit přívody obou teploměrů, tj. stejným typem kabelu a o stejnou délku. Délka vodiče by neměla překročit deset metrů. Mnoho kalorimetrických počítadel umožňuje použít teploměry ve čtyřvodičovém připojení. Této možnosti je využíváno bohužel velmi málo. U obou způsobů připojení by mělo být dbáno na přiměřenou mechanickou ochranu kabelů a jejich uložení tak, aby nebyly v souběhu se silovým rozvodem.
Elektronická část ultrazvukového průtokoměru zcela destruovaná vniknutím páry
Senzor průtokoměru zničený vniknutím páry a působením vysokého tlaku
Použití platinového teploměru zcela nevhodné délky
Při montáži průtokoměrných částí měřičů je nezbytné dbát na dodržení předepsaných montážních poloh. U mechanických průtokoměrů se rozlišuje montáž do vodorovného potrubí, do svislého potrubí klesajícího a konečně do svislého potrubí stoupajícího. U moderních ultrazvukových a fluidikových průtokoměrů se jednotně doporučuje montáž senzorem do boku. Průtokoměr by neměl být namontován v nejvyšším bodě potrubí, resp. tam, kde se může hromadit vzduch. V poslední době se lze velmi často setkat s měřiči, které jsou nainstalovány na zcela nepřístupných místech. Typickým případem jsou měřiče instalované v nákupních centrech, kde jsou tepelné rozvody vedeny v prostoru ve velké výšce mezi nedemontovatelným podhledem a střechou, navíc nad zbožím s vysokou cenou. Problémy při servisu měřidla nebo jeho výměně jsou pak téměř neřešitelné. Velmi často se také zapomíná na kulový ventil před a za průtokoměrem a na uklidňující délky.
S rozmachem solárních soustav stoupá počet požadavků na měření tepla v teplonosných kapalinách jiných než voda, především etylenglykol (též ethylenglycol, ethano-1,2-diol, 1,2-ethandiol) ve směsi s vodou a inhibitory a propylenglykol (též propylenglycol, propan-1,2-diol, 1,2-propandiol, 1,2-dihydroxypropan, methylethylglykol, methylethylenglykol) ve směsi s vodou a inhibitory. Mnoho firem pak použije pro takové měření bez ostychu běžný měřič tepla určený na vodu. Měrná tepelná kapacita těchto kapalin je v neředěném stavu asi 2,5 kJ/(kg‧K) a asi 3,4 kJ/(kg‧K) při ředění 1:1, zatímco voda má měrnou tepelnou kapacitu asi 4,2 kJ/(kg‧K). Navíc viskozita těchto kapalin je od vody odlišná, stejně jako rychlost šíření zvuku v nich. Z toho je patrné, že pokud je pro měření těchto kapalin použit měřič tepla určený na vodu, vzniká chyba měření v desítkách procent. Pro měření tepla v solárních kapalinách je proto nezbytné použít speciální měřič tepla, který však nebude stanoveným pracovním měřidlem. Protože měrná tepelná kapacita vody není konstantní, ale je závislá na teplotě a tlaku, musí být respektovaná při montáži měřiče tepla umístění tohoto měřiče do přívodu nebo vratného potrubí podle toho, pro které umístění je tento nakonfigurován.
Pokud je měřič tepla používán jako měřič chladu nebo jako kombinovaný měřič teplo/chlad, je nutné použít speciální provedení, které je odolné proti zvýšené vlhkosti způsobené kondenzací vzdušné vlhkosti na chladném měřiči. U měřidel je také nutné pečlivě zvažovat jejich teplotní rozsah. Velmi často se například stává, že měřidlo určené pro teploty do 130 °C je použito pro měření kondenzátu, přičemž často dochází k situaci, že do kondenzátu pronikne sytá pára s mnohem vyšší teplotou a následně dojde k destrukci částí průtokoměru.
Heat meters are working set gauges and installation can only be performed by a registered company in the Czech Metrological Institute. Yet they are very often used and installed improperly or incorrectly. The following text should be specific instructions on what to avoid during installation of heat meters.
