Podlahové vytápění v servisu pro kamiony

Byl jsem požádán navrhnout nový systém pro vytápění v nových prostorách servisu. Ve stávajícím servisu bylo klasické vytápění teplovzdušnými soupravami a v zimním období si zaměstnanci velmi stěžovali na zimu u podlahy a v montážních jamách. Při větších mrazech odmítali pracovat. Kamiony potřebují pro vjezd a výjezd ze servisu velká vrata a při každém vjezdu a výjezdu došlo k zaplavení haly a montážních jam mrazivým vzduchem zvenku. V nové přístavbě je celkem osm stání pro kamiony a každé stání má dvě vrata o šířce 5 m a výšce 4 m, takže četnost otevírání vrat je vysoká.

Při volbě systému vytápění bylo zásadní, že teplovzdušný systém se neosvědčil. Sálavý systém by mohl být pouze v ose modulů haly, protože nad kamionem by jej mohl poškodit. Dlouho jsem vše zvažoval, až jsem dospěl k tomu, že jedině podlahové vytápění je schopno uvedené problémy eliminovat.

Velkým problémem však bylo, jak takový systém navrhnout s ohledem na velké zatížení od kol kamionů. Investor mne upozornil předem, že při poruše přijíždějí do servisu někdy některé kamiony i plně naložené a v tomto stavu zůstávají i po celou dobu opravy. Navrhovat systém bez tepelné izolace pod podlahou se mi moc nechtělo z důvodu velké tepelné ztráty do zeminy.

Ve spolupráci s manželkou, která je statička, jsme nakonec navrhli řešení, které zde předkládám. Navrhli jsme tepelnou izolaci v podlaze z pěnového polystyrénu o největší pevnosti 0,5 MPa, který se u nás vyráběl. Aby se zatížení od náprav kamionu přeneslo na dostatečně velkou plochu tak, aby se polystyrénová izolace tlakem nepoškodila, vyšla ze statického výpočtu tloušťka železobetonové desky 170 mm. Navíc po okrajích montážní jámy je deska přímo uložená na svislé betonové stěně jámy. Na dně jámy je pak již klasický systém podlahového vytápění s běžným zatížením.

Také bylo docela náročné vymyslet rozmístění topných hadů a napojovacích skříněk s rozdělovači a sběrači pro napojení tak, aby se potrubí nekřížila. Nakonec jsem navrhl na každý středový sloup jednu napojovací skříňku.

Výkres ke stažení

Na výkrese je znázorněn jeden typický modul haly servisu. Horizontální rozvod otopné vody je veden pod střechou ve výšce cca 4,7 m a u každého sloupu je napojovací skříňka napojena svislou odbočkou po sloupu.

Na výkrese je nakresleno i schematické rozmístění dilatačních spár v betonu. Ty byly zhotoveny proříznutím betonové desky do hloubky cca 100 mm v podélné ose haly a zatmeleny. Dilatační spáry okolo stěn byly provedeny klasicky s vloženým pásem z izolace Mirelon.

V projektu jsem měl navrženo připevnění topných hadů na ocelové výztuži železobetonové desky. Po realizaci jsem se od prováděcí firmy dozvěděl, že bez mého souhlasu udělala změnu. Trubky tvořící topné hady nejprve klasickými vpichovacími plastovými příchytkami připevnila na polystyrén a na to pak položili předepsanou výztuž dle projektu a vše zabetonovali.

Otopný systém je nyní v provozu cca 10 let. Nedávno jsem se ptal investora na jeho názor a zkušenosti s tímto systémem. Řekl mi, že je spokojen. Že je sice tento systém investičně nejdražší, ale pro tento druh provozu nejlepší. Dokonce mi řekl, že podle jeho servisu už postavili s tímto systémem další servis v jiném městě.

Problém prý byl zpočátku s regulací. V projektu jsem měl navržen pro větev do podlahy klasický mix s ekvitermní regulací a čerpadlem. Nikde jsem se ještě nesetkal z tak velkým vlivem otvírání vrat, a proto jsem záměrně, spíše citem, uvedl v technické zprávě vyšší tepelný spád - 55/45 °C při venkovní teplotě -15 °C. V první topné sezoně však docházelo ke stavům, kdy zaměstnanci měli tepla dostatek a začali vypínat oběhové čerpadlo v podlahové větvi, avšak divili se, že teplota v hale neklesla. S ohledem na mimořádně velkou tloušťku betonové desky má tato obrovskou setrvačnost přibližně 1 den a odezva na regulační zásah se začne projevovat po mnoha hodinách. Servis je v provozu i přes víkendy, takže v otopné sezoně jede vytápění nepřetržitě.

Zdrojem tepla jsou dva kotle na hnědé uhlí, jeden větší a jeden menší. Trvalo dlouho, než vyladili provozování jednotlivých kotlů dle venkovních podmínek a získaných zkušeností se setrvačností. V mrazivých dnech se pohybuje teplota přívodu v rozmezí 50 až 55 °C.

Speciálně jsem se zajímal i o praskliny. Vlasové praskliny se objevily u rohů montážních jam. Vznik těchto prasklin neměl na funkci vytápění vliv. Praskliny vedou od rohu šikmo směrem ke sloupům u obvodových stěn. Kdybych to projektoval dnes, tak bych už nevedl dilatační spáru podél obvodových stěn i přes vrata, ale od rohů sloupů u obvodových stěn bych ji vedl k rohům montážní jámy.

Když jsem se zeptal na celkový názor vedoucího servisu, tak mi řekl, že kdyby si stavěl nový servis, že by si opět podlahové vytápění udělal. Podle něho montéři tráví hodně času i v leže na podlaze a v montážních jamách a teplo od podlahy oceňují. Problémem je velikost oken a jejich orientace ke světovým stranám. Když začne svítit slunce, tak dochází ke zvýšení teploty vlivem setrvačnosti, i když jsou kotle odstaveny a zaměstnanci pak začínají otevírat okna.