Zkušenosti z provozu tepelných čerpadel 16: Proč dělat pravidelné servisy

Úvod

O tepelných čerpadlech se často tvrdí, že jsou to bezúdržbové zdroje tepla, u kterých v případě teplovodní otopné soustavy stačí jednou/dvakrát ročně vyčistit filtry, zkontrolovat tlak v systému, případně ho odvzdušnit a dále se nestarat. Pokud se instalace a návrh tepelného čerpadla (dále jen TČ) nepodcení, tak s tvrzením lze víceméně souhlasit po dlouhá léta provozu stroje.

Zkušenost z vlastního TČ

Pokud se zpětně ohlédnu za instalací TČ země/voda s on/off kompresorem u mne doma, tak kromě zmíněného čištění filtrů a případného odvzdušnění systému 1 až 2krát do roka, byla série zásahů za 19 let provozu následující:

• Asi po 5 letech odešel pohon 3cestného ventilu: to se může stát i u jiného zdroje tepla. Náhradní 3cestný ventil s pohonem běhá dodnes (tedy 14 let)
• Po 10 letech se zasekla oběhovka studené strany: po ručním protočení běží dodnes
• Po 12 letech se čistil kondenzátor z důvodu zanesení vodním kamenem a magnetitem: bylo nutné doplnit úpravu otopné vody, za což TČ pochopitelně nemohlo („kovářova kobyla chodí bosa“)
• Instalace magnetického odkalovacího ventilu – preventivní, rozumné a nyní obecně doporučené opatření
• Od té doby žádná porucha

Vidíte, že nedošlo ani k jednomu zásahu v okruhu chladiva, který navíc dle nedávného měření běží tak, že byste neřekli, že jeho kompresor má za sebou přibližně 37 000 provozních hodin. Přitom TČ zcela samo bez potřeby bivalentního dotopu elektřinou kryje potřebu tepla na vytápění a teplou vodu v domě s výpočtovou tepelnou ztrátou 9 kW. Za ta léta jsme o tepelném čerpadle v podstatě „nevěděli“, jeho provoz nás neobtěžoval a doufejme, že ještě nějakou dobu nám bude dobře sloužit. Náklady na zmíněnou údržbu se za 19 let určitě vešly do 10 tis. Kč, v průměru tedy cca 500 Kč/rok.

Velmi podobně to vypadá i na většině dalších instalací TČ země/voda, kde se často nemuselo do okruhu chladiva sáhnout např. ani po dobu 23 let monovalentního provozu. Protože si lidé čistili filtry sami, nebyl ani u nich celá léta ani servisní technik, takže náklady na servis byly minimální. Na takových akcích se často TČ mění např. jen proto, že zákazník po tolika letech spokojeného provozu nechtěl investovat např. do nového zásobníku teplé vody, když stáří TČ bylo v podstatě na hranici předpokládané maximální životnosti. Pak samozřejmě nemůžete zaručit, že např. zítra stroj nespadne do nějaké vážnější poruchy vyžadující servis třeba na kompresorovém okruhu.

Nutno říct, že i TČ vzduch/voda se často blíží svou životností k horizontu 20 let, ale samozřejmě z principu jejich funkce tam bývá servis častější než u TČ země/voda, a to i na okruhu chladiva.

Taková historie dělá tepelným čerpadlům skvělé jméno a může tedy vyvolat dojem, že není nutné TČ pravidelně kontrolovat, protože ono si samo o servis řekne nějakou případnou poruchou. To je představa hodně lidí, kteří k TČ přistupují jako ke kotli, a „preventivní prohlídka“ se jim jeví jako vyhozené peníze. Přitom titíž lidé, pokud jsou k sobě odpovědní, nemají problém si nechat poctivě vyčistit a zkontrolovat komín. Nebo nemají problém dát každé 2 roky cca 2000 Kč za STK a měření emisí u automobilu, který často stojí podobné peníze jako kvalitní tepelné čerpadlo, někdy i méně. V průměru 1000 Kč/rok jen za kontrolu automobilu není v podstatě problém, protože auto mají denně na očích a ví, že bez STK a ME jezdit nesmí. Do toho si většina lidí nechce špinit ruce např. výměnou letních/zimních pneu, taky 2× ročně, a tak auto dají do servisu – ale to pro ně pořád není problém, protože je zase povinnost pneu z letních na zimní přezout. Stejně tak provozní kapaliny, jako směs do ostřikovačů (několikrát do roka), výměna oleje zpravidla po 10–15 tis. km. Taky se musí měnit např. brzdové destičky, pak se dělá generálka motoru, rozvody. Peníze se okolo automobilu jen sypou a lidé to tak nějak přijali. Sice jako nutné zlo, ale respektují, že o vůz je potřeba se starat.

Uživatelé TČ si vůbec neuvědomují, že provozní hodiny jejich automobilu, do kterého nasypou v průběhu let spoustu peněz, jsou v rámci jeho životnosti mnohem, ale opravdu mnohem menší než u tepelného čerpadla. Pokud automobil ujede za svou životnost např. 300 000 km (to jsem v globálním pohledu schválně spíš přehnal, aby nikdo neřekl, že nadržuji TČ) a ujede je s průměrnou rychlostí např. 50 km/h, tak motor musí vydržet cca 6000 provozních hodin. Ale u TČ se zcela běžně pohybujeme s životností kompresorů mezi 40 až 85 tis. hodinami!!! Takže TČ, které naběhá v přepočtu až cca 14× více hodin než automobil, je v rámci servisu, resp. kontroly velmi přehlíženo. Aby TČ bylo takovým vytrvalcem, je třeba o něj pečovat.

Nezapomeňme ani na velmi důležitý fakt, že dnešní stroje jsou vybaveny elektronikou mnohem více než starší on/off stroje. Moderní TČ dnes běžně obsahují frekvenční měnič otáček kompresoru i elektronicky řízená oběhová čerpadla (ať už signály nebo komunikačními protokoly), elektronické expanzní ventily, dotykové displeje, řadu čidel tlaků a teplot atd. Obsahují mnoho komponentů, které se mohou pokazit. Jejich použití zvýšilo technické schopnosti tepelných čerpadel, ale na druhé straně se zvýšilo riziko, že dojde k nějaké závadě.

Tady už možná začíná někdo přemýšlet, že jeho TČ by si asi zasloužilo určitou péči, i když je léta letoucí provoz jejich TČ bezproblémový. Ne každý však má takové štěstí. Níže vám proto představím pár příkladů, kdy uživatelé TČ byli velmi rádi, když jejich stroj navštívil servisní technik. Ať už z důvodu prevence nebo výjezdu k banální poruše, ale taky případy, kdy už bylo pozdě, a přitom se problému dalo preventivní kontrolou TČ předejít.

Vysoký počet startů kompresoru

V 1. díle článků „Zkušeností“ jsem zmínil v odstavci „Hrozivý výsledek po 7 letech provozu“ špatně provozovanou instalaci, kde bylo průměrně cca 14 startů kompresoru na jednu provozní hodinu, při pouhých cca 7700 h provozu, tedy přibližně 104 tisíc startů kompresoru.

Přečtěte si také Zkušenosti s provozem tepelných čerpadel 1.: Počet startů Přečíst článek

Pokud by toto monovalentně navržené a provozované TČ naběhalo za svou životnost cca 40 tisíc provozních hodin (jak bylo přibližně navrženo), tak v době zjištění obrovského počtu startů bylo TČ z hlediska provozních hodin zhruba jen na 20% opotřebení, což vypadá nadějně. Ale z hlediska výrobcem kompresoru předpokládané životnosti v rámci počtu startů do 140 tisíc mělo jeho vinutí „odslouženo“ více než 70 % předpokládané životnosti. V rámci provozních hodin by před sebou TČ mělo ještě cca 80 % provozní doby, ale z hlediska počtu startů už jen asi 30 %, a jsme zvědaví, kolika let, resp. provozních hodin se takový kompresor ve skutečnosti dožije. Jak z článku vyplynulo, TČ nebylo navrženo chybně, ale změnilo se zcela užívání domu včetně úprav otopné soustavy, a to vedlo k nevyhovujícímu provozu stroje. Pokud by na stroji probíhaly pravidelné servisní prohlídky, neúměrně vysoký počet startů by byl odhalen dříve a tento životnost TČ zbytečně zkracující stav mohl být řešen.

Zanesený výparník TČ země/voda

Toto je relativně ojedinělý případ, se kterým jsem vás z hlediska diagnostiky seznámil v 2. příkladu článku Zkušenosti s provozem tepelných čerpadel 3: Chyba nizkotlakého presostatu, díl 1/2".

Přečtěte si také Zkušenosti s provozem tepelných čerpadel 13: Chyba nízkotlakého presostatu, díl 1/2 Přečíst článek

Je známo několik takových případů, kdy si kolikrát zákazník ani na nic nestěžoval, jen ho napadlo, že skoro po 20 letech dobré služby by si stroj zasloužil nějakou kontrolu. Často se však zákazník ozve až tehdy, kdy jeho TČ již hlásí nějakou chybu, a teprve namátkou technik najde zásadní problém ještě jinde. Dobrý servisní technik dokáže zanesený výparník rychle diagnostikovat a ušetřit zákazníkovi třeba 20 % provozních nákladů na provoz stroje. Pak se však musíme ptát: Jak dlouho stroj vlastně takhle neefektivně běhá? Není to náhodou už od počátku? Kolik by zákazník v průběhu let ušetřil, kdyby jeho stroj navštívil někdo dřív? Někoho možná zarazí, že polemizuji nad tím, zda na výparníku nebyl problém od začátku, resp. krátce po uvedení stroje do provozu. Důvodem této polemiky je, že třeba před 15 lety nebývalo zvykem, aby si technik při kontrole TČ země/voda jen tak sám od sebe připojil manometrovou baterii s hadicemi na okruh chladiva, respektive elektronický diagnostický přístroj, a prostřednictvím nikoliv tlaků, ale teplot posuzoval efektivitu stroje. Toto není bohužel běžné ani dnes, byť tomu na školeních věnujeme zvýšenou pozornost. Snažíme se techniky učit chytré sondy aktivně používat i při prevenci, ale ještě to bude běh na dlouhou trať.

Přetěžovaný stroj země/voda s frekvenčním měničem

Jak bylo zmíněno, mění se stará TČ země/voda např. po 20 letech provozu za nové stroje, většinou již frekvenčně řízené. Pokud starý stroj země/voda s on/off kompresorem měl nominální výkon např. 6 kW, tak instalační firma ho často nahradí frekvenčně řízeným strojem stejného výkonu. Takže v našem případě opět 6 kW při maximálních otáčkách kompresoru. Vychází se z toho, že většinu roku bude stroj běhat na otáčkách kompresoru mnohem nižších než maximálních, což přinese další provozní úsporu. Bohužel, některé instalační firmy bez dlouhodobých zkušeností netuší, že třeba před 20 lety se TČ běžně navrhovala na 50% pokrytí požadovaného výkonu zdroje tepla, resp. tepelné ztráty objektu. Takže dům, do kterého dávají stroj o výkonu 6 kW, má ve finále ztrátu třeba 12 kW. To znamená, že ještě za venkovních nadnulových teplot může nově instalovaný stroj země/voda běžet na maximální otáčky. Přitom na maximální otáčky by se při správném návrhu měl dostat buď ve špičkách odběru teplé vody, anebo za mnohem nižších venkovních teplot. Tak rozsáhlý provoz při vysokých/maximálních otáčkách kompresoru na životnosti nepřidá.

Proč toto souvisí se servisem? Pokud by instalaci se starým on/off strojem v průběhu let pravidelně navštěvoval servisní technik, vedly by se záznamy např. o provozních hodinách stroje s případnými provozními hodinami dotopu. Tyto záznamy by nové instalační firmě mohly napovědět, že starý stroj zřejmě kryl tepelnou ztrátu méně, než z dnes doporučovaných 80-100 %. A pak by bylo snadné návrh výkonu nového stroje udělat lépe. Technik si může odečíst provozní hodiny z displeje stávajícího, starého stroje, ale už jsem se setkal s případem, kdy se hodnoty po dosažení určité hodnoty vynulovaly, nebo se začaly odečítat a správná hodnota nebyla k dispozici. Pro technika, který zastupuje jinou značku, než má stávající stroj, může být problém, že nezná přístup do servisního menu, popř. neví, kde má danou hodnotu provozních hodin hledat.

Před 20 lety navržená on/off TČ na přibližně 50–60% krytí tepelné ztráty ročně naběhají i 4000–5000 provozních hodin. Při dnešním dimenzování na 80–100% krytí tepelných ztrát (resp. požadovaného výkonu zdroje tepla) on/off stroj ročně naběhá cca 1900–2400 h.

Instalační firmou bez dlouhodobých zkušeností zde nemusí být myšlen začátečník v oboru TČ, který k hodnocení provozních hodin nemusí mít zkušenosti, ale může to být dlouhodobě působící firma, která zákazníka se starým TČ z nejrůznějších důvodů přebrala, ale k potřebným údajům se neumí dostat, neuvědomuje si jejich důležitost a potřebu je využít.

Určitě si říkáte, proč tu řeším nějaké provozní hodiny stroje nebo dotopu, když při návrhu jakéhokoliv zdroje tepla má být vypočtena tepelná ztráta domu. Ale když se podíváme na skutečnou praxi při náhradách původních strojů, tak je bohužel velmi běžné místo starého TČ on-off navrhnout nový frekvenčně řízený stroj, ale téhož maximálního výkonu. Protože se nikomu nechce ověřovat tepelnou ztrátu domu a potřebu tepla na ohřev vody a o problémy v budoucnu je postaráno. Lepší firmy dělají to, že si nechají od zákazníka poskytnout provozní hodiny stroje a když je zákazník nemá, tak si tepelnou ztrátu spočítají, aby sebe i zákazníka nedostali do problémů. Pomohou si také spotřebami elektřiny. To zatím nemluvíme ani o důležité návaznosti nového, efektivnějšího stroje na stávající, staré vrty, které s novým strojem mohou být více zatíženy.

Vzhledem k tomu, že TČ není nijak levným strojem na pořízení a že spotřebovává elektrickou energii ze sítě, je v nejlepším zájmu zákazníka, aby si na konci každého měsíce opsal provozní hodiny stroje, starty a spotřebu elektrické energie domu, popř. samotného TČ, aby měl jeho provoz pod kontrolou a mohl případně včas zareagovat na podezřelé odchylky.

Chyba v hydraulickém zapojení stroje

Když technik spouští tepelné čerpadlo, je povinen mimo jiné i zkontrolovat hydraulické zapojení TČ jak na jeho studené, tak i teplé straně. Technici často spouští stroje po topenáři, na jehož styl a kvalitu jsou zvyklí, a tak při uvedení do provozu mohou být do jisté míry méně ostražití a snadno přehlédnou případnou chybu, ať je kdekoliv. Někdy se stane, že spolehlivá topenářská parta vypadne např. kvůli nemoci a nahradí ji někdo jiný, takže i tam může dojít k nějaké chybě v zapojení proti předpokladu spouštěcího technika. Na obhajobu spouštěcího technika je potřeba říct, že je náročnější se při kontrole na reálné instalaci zorientovat v zapojení potrubí (viz např. Obr. 1) v porovnání s graficky přehledným hydraulickým schématem ať už jde o pozici hydraulického zkratu, nebo např. 3cestného ventilu, a chyba se snadno přehlídne. Samozřejmě by se to dít nemělo. Ale kdo z nás nikdy neudělal chybu? A právě tuto myšlenku by měl mít technik vždy na paměti a vše raději kontrolovat vícekrát.

Obr. 1 Ukázka zapojení potrubí pod vnitřní jednotkou TČ vzduch/voda, kde byl špatně zapojen hydraulický zkrat, ale technik se musel chvíli nerušeně zamyslet, aby si této chyby všiml. Dokonce je v nevhodné pozici umístěn filtr, tzv. filtrball (kulový kohout se sítkem), který sice může být na svislém potrubí, ale voda do něj musí proudit shora směrem dolů. Pokud je opačně, tak po vypnutí oběhovky z něj nečistoty spadnou dolů do potrubí, takže filtr neplní řádně svou funkci.

Když už se stane jakákoliv chyba, měl by zafungovat „ochranný mechanismus“ v podobě preventivní prohlídky, kdy technik na základě provozní statistiky stroje má poznat, že je něco v nepořádku, aniž by si zákazník na cokoliv stěžoval. Např. z hodnot průměrného sezonního faktoru SPF by měl technik poznat, zda TČ není provozováno za nevhodných teplot, resp. s větší spotřebou elektrické energie. Jako podpora pro jeho diagnostiku má sloužit také počet provozních hodin do vytápění a teplé vody. Např. pokud TČ naběhá při přípravě teplé vody 80 % z celkově naběhaného času (podobně např. v rámci energie), už by měl být technik ve střehu. Takový stav může nastat když:

• špatně těsní 3cestný ventil
• máme špatnou pozici hydraulického zkratu (viz Obr. 2 a Obr. 3), správné zapojení na Obr. 4
• je extrémní spotřeba teplé vody atd.

Nezapomeňme na počet startů kompresoru, které mohou svědčit např. o malém zásobníku teplé vody nebo o nevyhovující předávací ploše výměníku v něm. Takže další důvod pro preventivní prohlídku bychom měli. Samozřejmě pokud technik není k číslům vnímavý a špatně je hodnotí nebo snad přehlíží, tak může být na prohlídce stroje třeba 10×, a na nic divného nepřijde. Ale to už je o vzdělávání techniků ohledně diagnostiky, aby věděli, co je a co není normální.

Obr. 2 Špatná pozice hydraulického zkratu ve schématu, pozice zkratu odpovídá Obr. 1

Obr. 3 Grafické vysvětlení, ze kterého vyplývá, že při špatné pozici zkratu byl během přípravy teplé vody současně vytápěn topný systém. To na reálné instalaci způsobilo, že TČ strávilo při přípravě teplé vody přibližně 80 % naběhaného času s horším sezonním topným faktorem okolo hodnoty 2,6.

Obr. 4 Správná pozice hydraulického zkratu dle doporučeného schématu výrobce

Netěsnost na okruhu chladiva ohrožující kompresor

Už dlouhou dobu se na trh dodávají stroje s chladivem R410A, které je perfektní z hlediska hmotnostní i objemové chladivosti, a mimo jiné i proto bylo a stále je tak oblíbené mezi výrobci TČ, protože např. umožňuje dodávat stroje s menšími kompresory atd. Dnes jsou výrobci TČ tlačeni do chladiv, která se dříve z pádných technických a bezpečnostních důvodů zavrhla, nicméně s chladivem R410A se v nových strojích ještě několik let budeme setkávat.

Tepelná čerpadla na trhu pracují s celou škálou různých chladiv. Dnes nejčastěji s dvousložkovým chladivem R410A , popř. jednosložkovými chladivy, například R32 (jedna ze dvou složek chladiva R410A) a R290 (propan). Většinou již jde o stroje s frekvenčním měničem, které si jednak otáčkami kompresoru, ale i s pomocí elektronického expanzního ventilu dokáží dlouhou dobu držet dostačující výkon, i když jim chybí podstatná část chladiva (např. i 50 %). Zásadní je, že s unikajícím chladivem se však ztrácí i olej nutný k mazání kompresoru. Když ztrácíme s chladivem olej a kompresor ještě navíc pracuje s nižšími vypařovacími teplotami, nemusí se kompresor dostatečně mazat, zvyšuje se tření, kompresor se více zahřívá, roste teplota horkého plynu a u zbývajícího oleje s jeho vyšší teplotou klesá schopnost tření snižovat. Pak může dojít až k nevratnému mechanickému poškození kompresoru. Výrobci TČ se často na základě různých hodnot zjištěných čidly v okruhu chladiva snaží predikovat, zda nedošlo k úniku chladiva, aby předešli škodám na stroji, ale SW není vždy všemocný.

Nejhorší je, když to spolu s kompresorem odnese i jeho frekvenční měnič – už i to se párkrát stalo. Kolik lidí s netěsností a následnými velkými výdaji za servis stroje by teď bylo zpětně rádo, kdyby si dříve nechali TČ preventivně zkontrolovat a neřešili spolu s odstraněním netěsnosti (třeba jen na servisním ventilku) i výměnu poškozeného kompresoru a měniče kvůli dlouho neřešené netěsnosti a úniku chladiva. K takovému problému, pokud nastane, samozřejmě jak na potvoru většinou dojde po záruce, takže zákazník je pak právem nešťastný, jakou částku za servis musí platit. Občas lze takovou opravu zaplatit díky pojištění domácnosti, ale ne každý má takové pojištění dobře nastaveno.

Vysoká faktura za dodávku elektrické energie

Vzhledem k tomu, že zákazníci jsou zvyklí na nějaký komfort a jsou v případě kvalitního TČ často i sliby obchodníka ukonejšeni dlouhodobým bezporuchovým provozem stroje, tak se o jeho provoz často moc nestarají, vyjma např. zmíněného čištění filtrů či odvzdušnění systému. Pokud je TČ v pořádku, tak se teoreticky nic neděje. Stroj však může hlásit nějakou poruchu, která odstaví kompresorový okruh a jeho činnost zastoupí provozně mnohem dražší elektrokotel. Kdy to zákazník zjistí? Často až tehdy, kdy mu přijde vyúčtování za elektřinu s výzvou k uhrazení nedoplatku v řádu desítek tisíc korun. Typicky když je TČ někde ve sklepě v koutě, kam ani zákazník moc nechodí, a protože např. jeho TČ nedává nějaký zvukový či světelný signál (ne všechna TČ ho mají), tak chybu nezaznamená. Kolikrát je TČ v domě zákazníkem ještě nějak speciálně zakryto, aby esteticky nerušilo interiér, takže TČ si např. světelně může signalizovat, co chce, a zákazníka tak stejně neupozorní. Chybu by šlo alespoň vidět v případné mobilní aplikaci, ale tu někteří zákazníci nechtějí. Anebo, když už ji mají, tak po pár letech bezobslužného provozu si jí už nevšímají. Někteří výrobci TČ mívají i funkci, kde se volí, zda se má aktivovat elektrický dotop při poruše kompresorové části. Pokud je takto havarijní činnost elektrického dotopu zakázána, zákazník to zaznamená na nízké teplotě teplé vody či poklesu teploty v domě a začne situaci řešit.

Nezávisle na způsobu signalizace poruch samotným TČ by však mělo být standardem, aby se zákazník alespoň jednou měsíčně došel na TČ, resp. jeho displej podívat a zaznamenal si ideálně všechny hodnoty v tab. 1, pokud jeho stroj všechna tato data zobrazuje. Pokud nezobrazuje všechna, tak alespoň ta, co má k dispozici, třeba provozní hodiny a starty. K tomu je určitě vhodné odečíst i spotřebu na hlavním elektroměru. Jde měsíčně o pár minut, které bude zákazník záznamu věnovat, ale může tím ušetřit spoustu peněz. Tab. 1 může mít zákazník i v Excelu, čili pak nemusí ani nic počítat, jen si data vyhodnotí. Bude tak mít provoz stroje pod kontrolou, moci porovnávat jednotlivé měsíce a v případě podezřelých odchylek zařídit zjednání nápravy. Předejde tak nemilému překvapení v ročním vyúčtování.

Kolikrát chce zákazník nedoplatek za elektřinu kompenzovat po dodavateli TČ i přes to, že zanedbal kontrolu stroje. TČ hlásilo chybu několik měsíců, ale zákazník se o TČ nezajímal, tak proč by měl dodavatel TČ platit kompenzace? Výjimkou jsou samozřejmě situace, kdy se např. táhne řešení problému přes lhůtu 30 dní a zákazníkovi vzniká neúměrná škoda.

Tab. 1 Tabulka pro záznam a vyhodnocení statistiky provozu tepelného čerpadla. Pokud ji automaticky nevyplňuje řídicí systém tepelného čerpadla, je v zájmu provozovatele TČ si ji vést samostatně, anebo to svěřit servisní firmě.

Závěr

Pokud se zákazník zajímá o provoz stroje sám a každý měsíc nebo párkrát do roka si vyhodnotí jeho provoz, není samozřejmě nutné provádět preventivní kontroly technikem každého půl roku jako u zubaře. Ale z příkladů zmíněných v článku vidíte, že jakýkoliv problém se může vyskytnout kdykoliv během „života“ stroje. Tomu, kdo neměl s TČ problém, může připadat placená preventivní kontrola stroje servisním technikem jednou za rok moc. Bohužel nelze zaručit, že třeba týden po servisní prohlídce nemůže dojít k nějakému zásadnímu problému. Ale když závažný problém nebo trend k němu odhalí technik např. až za rok a stroji kvůli tomu odejde např. kompresor, pak by byl zákazník určitě rád, kdyby se alespoň občas on sám došel podívat na stroj, zda není v poruše nebo zda to dle dat nevypadá, že se něco stalo. Je pochopitelné, že zákazník většinou není tak znalý, aby sám hodnotil čísla z provozu stroje, ale mít zájem o to, zda stroj příliš „nežere“ nebo zda není v poruše, to by mělo být standardem našich domácností. Přece jen energie nejsou levnou záležitostí. Pravidelné servisní prohlídky stroje tedy můžeme všem provozovatelům jen doporučit.

Tento článek nezmění přístup všech zákazníků k pravidelným kontrolám jejich strojů. V případě samokontroly to ani po většině z nich nelze chtít. Pokud však článek alespoň pár lidem vysvětlil, že TČ si pravidelný servis/kontrolu zaslouží minimálně stejně jako automobil, pak svůj účel splnil.