Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Vytápění plynovou pečící troubou může zabít

Spalování plynu v místnosti bez spolehlivého přívodu čerstvého vzduchu a odvodu spalin je smrtonosné. Toto nebezpečí je spojeno například s využitím plynové trouby k vytápění.

Současné ceny elektřiny a zemního plynu nutí stále více lidí hledat krizové řešení finančně tíživé situace. Jednu z možností nabízí vytápění. V prvním kroku se obvykle omezí vytápění v méně často užívaných místnostech. V druhém se snižuje teplota i v nejčastěji užívané obytné místnosti. V závěrečné fázi se v méně využívaných místnostech přechází jen na nezámrznou teplotu a obývaná místnost se i na nižší teplotu vytápí jen pár hodin ráno a pár hodin večer. Tento způsob vytápění svádí k tomu, aby se přešlo na „rychlé“ zdroje tepla. Typicky se přechází na elektrická přímotopná tělesa s ventilátorem. Při současném poměru cen elektřiny a zemního plynu je provoz elektrického topidla značně dražší. Pokud je v domácnosti plynový sporák, uchylují se některé domácnosti k tomu, že troubu zapnou na plný výkon a nechají ji otevřenou. Protože tepelný výkon trouby se pohybuje okolo 2 kW, dokáže trouba poměrně rychle zvednout teplotu v místnosti na uspokojivou úroveň. Bohužel s tím souvisí riziko poškození zdraví až smrti.

Při spalování zemního plynu vzniká oxid uhličitý. Při snížené kvalitě spalovacího procesu vzniká i určité množství oxidu uhelnatého a vždy vzniká i vodní pára. Pečicí trouba ke splování plynu využívá vzduch z místnosti, kde je v provozu a do téže místnosti pak odvádí i spaliny z plynu. V odborném plynařském třídění jde o spotřebič typu A.

Vodní pára

Vodní pára lidské zdraví neohrožuje přímo. Působí nepřímo. Zdravotnické výzkumy prokázaly, že zejména virům se nejméně daří ve vzduchu s relativní vlhkostí mezi 40 až 60 % a toto rozmezí je hygieniky doporučeno i s ohledem na funkci našich sliznic, které musí být udržovány trvale vlhké. Pokud je trouba využita k vytápění při podnulových venkovních teplotách, kdy lze předpokládat nižší relativní vlhkost venkovního vzduchu, než je doporučené minimum 40 %, může mít provoz trouby částečně příznivý vliv na vlhkost vzduchu v interiéru. Neboť se předpokládá, že sušší venkovní vzduch do místnosti vstupuje netěsnostmi okolo oken, dveří aj. Je zásadní, aby tyto netěsnosti existovaly. Obvyklým signálem rychlého růst vlhkosti v místnosti po zapnutí trouby je poměrně rychlé orosení oken. Minimálně v pásmu okolo rámu, ale zpravidla i ve větší ploše skel.

Oxid uhličitý

Oxid uhličitý je běžnou součástí vzduchu, který dýcháme. Když dýcháme v místnosti, tak s každým naším výdechem koncentrace CO2 v místnosti stoupne. Proto větráme. Přidáme-li k oxidu uhličitému vznikajícímu našim dýcháním ten, který vzniká při spalování plynu, potřeba výměny vzduchu v místnosti za čerstvý vzduch z venkovního prostředí násobně vzroste. Nadměrně zvýšená koncentrace oxidu uhličitého se projevuje zvýšenou únavou, bolestí hlavy. Lidské tělo je poměrně přizpůsobivé, takže snese i dost vysokou koncentraci oxidu uhličitého, ale nikoliv všechnu. Pokud se objeví havarijní příznaky potíží s dýcháním, lze se ještě rychlým a intenzívním větráním zachránit.

Oxid uhelnatý

Zásadní nebezpečí představuje oxid uhelnatý, který snižuje schopnost krve roznášet po lidském těle kyslík. Vzniká při nedokonalém spalování plynu. Plynové sporáky ve srovnání s moderním plynovým kondenzačním kotlem jsou na tom hůře. V kotli je spalovací proces řízen velmi přesným přívodem spalovacího vzduchu tak, aby ho byl mírný přebytek, a to nezávisle na okolních podmínkách. Takto sofistikované řešení se u sporáků nepoužívá. Jednak by byl sporák dražší a jednak to vzhledem k jeho předpokládanému využití po kratší dobu není nutné. Přívod plynu se obvykle reguluje otvíráním nebo zavíráním plynového ventilu. Přívod spalovacího vzduchu závisí na podmínkách v místnosti a konstrukci „šachet“ uvnitř sporáku, kterými vzduch a spaliny proudí. Toto řešení, i když je pro běžný provoz s přípravou pokrmů plně dostačující, nevylučuje tvorbu oxidu uhelnatého. Pokud není místnost se sporákem dostatečně intenzívně větrána, snižuje se ve vzduchu v ní koncentrace kyslíku, proces spalování plynu se zhoršuje a s tím roste i intenzita tvorby oxidu uhelnatého. Bohužel, zatímco příznaky nadměrné koncentrace oxidu uhličitého můžeme rozpoznat a jsme schopni na ně reagovat, tak otrava oxidem uhelnatým probíhá prakticky nepozorovaně, a pokud se dostane za určitou hranici, tak už na ni člověk ani reagovat nedokáže. Nedokáže se pohnout a jít třeba otevřít okno.

Varování

Nápad krátkodobě a rychle si místnost zahřát plynovým sporákem je spojen se značným rizikem. Plně chápu lidi, kteří se dostali na hranici svých finančních možností. Kteří musí šetřit kde se dá a „nějaké hygienické a zdravotní limity“ je nezajímají. Plynový sporák je však určen k přípravě pokrmů, tak by tak měl být používán.

Šetření teplem na vytápění často začíná utěsněním štěrbin v oknech, dveřích. Není tak dávno doba, kdy se stala ideálem tzv. eurokna s dvojitým těsněním spár. Tato okna nejsou špatná, ale jejich využití předpokládá věnovat zvýšenou pozornost větrání a ideálně větrání řešit jako nucené, řízené. Začne-li se v místnosti s takto řešenými okny nebo i s dodatečně utěsněnými okny, a navíc při pečlivém uzavírání dveří, aby teplo neutíkalo do jiných místností, vytápět plynovým sporákem, jde o velmi riskantní záležitost.
Je skutečností, že výkyvy teplot mezi nocí a dnem a svit Slunce přes den svádí k tomu, aby se plynový sporák ke krátkodobému a rychlému ohřátí místnosti ráno využil. Bohužel to může skončit tragicky.

Analogický průběh může nastat i při jiných způsobech vytápění plamenem v místnosti. Na webu, ale i vrůzných lifestylových magazínech, pořadech, lze v současnosti vidět návody k vytápění hořícími svíčkami kombinovanými s keramickými květináči, které v podstatě působí jako tmavé sálavé zářiče. Zásadně se však přehlíží riziko vyplývající z nedostatečného větrání místnosti. Který laik ví, co v případném návodu ke zhotovení a použití znamená doporučení dostatečně větrat? Jsem si jist, že žádný laik to neví.

Trocha výpočtů na závěr

Instalace plynových spotřebičů, tedy i plynových sporáků, které využívají vzduch z místnosti a které do téže místnosti vypouští i spaliny (to jsou plynové spotřebiče typu A), musí splnit velmi přísné podmínky. Podrobně o nich píše například Ing. Vladimír Valenta v článku Větrání místností při činnosti plynových spotřebičů typu A:

Přečtěte si také Větrání místností při činnosti plynových spotřebičů typu A Přečíst článek

V konkrétních příkladech Ing. Valenta vychází z krátkodobého provozu 12 minut plynového ohřívače s výkonem 9,2 kW, a tedy z výroby cca 1,9 kWh tepla za hodinu. Pomiňme otázku odvodu vlhkosti jako přímo neohrožující život člověka. Soustřeďme se na nejkritičtější otázku dostatečného přívodu kyslíku O2 pro spalování plynu a odvodu jedovatého CO.

Řešením pro O2 je přívod 84 m3/hodinu na zmíněných 1,9 kWh tepla za hodinu. Pokud by se uvažované množství tepla vyrábělo plynovým sporákem v uzavřené místnosti o podlahové ploše například 16 m2 s výškou stropu 2,6 metru, tak by bylo nutné v místnosti každou hodinu dvakrát vyměnit všechen vzduch za venkovní (84/(16 · 2,6) ≈ cca 2). Je zřejmé, že toto nikdo, kdo plynový sporák využije k vytápění, dělat nebude!

Pokud bychom se soustředili jen na odvod jedovatého oxidu uhelnatého CO, tak je nutné v místnosti vyměnit vzduch přibližně jednou za 42 minut (28,8/(16 · 2,6) ≈ cca 0,7). Ovšem to by platilo jen tehdy, pokud by v místnosti byl dostatek kyslíku. Jakmile začne vlivem spalování plynu obsah kyslíku ve vzduchu v místnosti klesat, k čemuž při méně intenzívním větrání než dvakrát za hodinu, dojde, zhorší se podmínky pro spalování plynu a produkce oxidu uhelnatého se zvýší.

Protože plynová trouba s cílem rychle vyhřát místnost bude evidentně v provozu na plný výkon delší dobu než jakou lze předpokládat při přípravě pokrmů a navíc místnost nebude dostatečně intenzívně větrána, riziko je enormní.

 
 
Reklama