Úspory tepla 4 – kolik nás stojí vytápění
V předcházející části článku jsme se zmínili o požadavcích na správné seřízení soustavy po zateplení budov. V tomto pokračování popíšeme některé rozdíly mezi způsoby vyvažování otopných soustav, některé chybné úvahy o fungování soustav ústředního vytápění a uvedeme nové možnosti řešení.
V pokračování článku se budeme zabývat některými negacemi, popíšeme rozdíly mezi způsoby vyvažování soustav a uvedeme nové možnosti řešení.
Soustava hlučí a nepracuje správně, ani když byla nedávno profesionální firmou vyvážena Na Internetu se to v nabídkách i diskusích hemží ujišťováním, že hydraulické nebo hydronické vyvážení soustavy odstraní problémy a že takové vyvážení potřebují otopné soustavy po zateplení budov. Ve skutečnosti potřebují správné vyvážení všechny soustavy bez ohledu na stav zateplení budov, ale pouhé hydraulické ani hydronické vyvážení požadovaný výsledek nezajistí.
Hydraulické vyvážení
Zabývá se pouze vyvážením průtoků, jako kdyby otopná soustava byla pouze cirkulačním vodovodem a zcela zanedbává skutečnost, že otopné soustavy jsou termické, a nikoliv hydraulické. Průtoky jsou vyvažovány pouze vzhledem k hydraulickým poměrům a vlastní funkce vytápění ničím řešena není. Toto vyvážení se vůbec nezajímá o nějaký přenos tepla od zdroje ke spotřebičům, ani o správné seřízení bytové regulační techniky, takže ničím není řešena ani ekonomika vytápění. Na trhu představuje hydraulické vyvážení cca 90 % všech nabídek odborných firem. Vlastní funkce a úspornost otopné soustavy se přitom pouze předpokládá, ale ničím neřeší. Firmy se odvolávají na to, že vyvažují na průtoky uvedené v projektu, ale klasický projekt přenos tepla ani úspornost vytápění také neřeší a klasicky určené vyvažované průtoky jsou chybné. Provedeným vyvážením jsou navíc chybné průtoky v soustavě stabilizovány.
Hydronické vyvážení
Některé firmy si fatální nedostatky hydraulického vyvažování uvědomily, a proto asi 8 % firem nabízí vyvážení, při kterém je „nějakým“ způsobem řešen přenos tepla. Slovo „nějakým“ je důležité, protože způsoby řešení jsou celkem tři a správný z nich je jenom jeden. Je to způsob, při kterém všechna otopná tělesa v soustavě pracují se shodnou střední teplotou a do zdroje tepla by se bez působení tepelných zisků měla vracet správná teplota vody podle otopové křivky. Aby soustava mohla takto fungovat, musejí být řízené průtoky funkčně přiřazeny k řídicím teplotám místností a to hydronické vyvažování neřeší, takže předpoklady opět splněny nejsou.
Slabiny klasického hydraulického nebo hydronického vyvažování jsou přitom obecně známé:
- Vyvažované průtoky jsou u klasicky projektovaných soustav z hlediska přenosu tepla a aktivace teplotních čidel TRV chybné a proto jsou chybné i výsledky vyvažování na patách stoupaček i na vstupu do objektů. Chyby jsou pak provedeným vyvážením na klasicky určené průtoky navíc stabilizovány a soustava ztratí poslední zbytky své samoregulační schopnosti.
- Vyvažován je pouze součtový průtok skupiny otopných těles, ale nejdůležitější body (vlastní okruhy otopných těles s termostatickými ventily) nejsou vyváženy vůbec. Klasické hydraulické vyvažování klasicky projektovaných soustav proto není zárukou, že bude odstraněna lokální trakční hlučnost a soustava bude pracovat správně a úsporně. Při náhlém zavírání a otevírání těles není úpravou prostupek zcela vyloučena ani dilatační hlučnost, protože není způsobena jen třením stoupaček o prostupky, ale dilatací „praská“ i vlastní potrubí mimo prostupky.
Termohydraulické seřízení s termickým vyvážením otopných soustav
Tvoří zbývající asi 2 % tržní nabídky. Protože termohydraulické seřízení pracuje se správnými průtoky, obsahuje hydraulické vyvážení všech bodů soustavy (tj. i okruhů těles) a navíc obsahuje i vyvážení termické (při kterém projektované průtoky nastanou právě při projektovaných teplotách místností a mění se jen pozvolně), je trakční a dilatační hlučnost soustavy zcela vyloučena. Termohydraulicky seřízená soustava tedy žádné hydraulické ani hydronické vyvažování nepotřebuje, spoří teplo a je-li správně instalována, tak nehlučí.
Zásadní rozdíl mezi termohydraulickou a klasickou soustavou je v tom, že soustava TH má řízené průtoky funkčně přiřazeny k řídicím teplotám místností a proto má správný tepelný výkon. Může proto zajistit dokonalé vytápění, odstranit všechny nedostatky a plně využít tepelných zisků k úsporám tepla. Odstraněním nechtěného přetápění a plným využitím tepelných zisků se dosahuje až trojnásobných úspor tepelné energie, protože při seřízení TH všechny prvky kvantitativní i kvalitativní regulace pracují prakticky se 100% účinností celkové kombinované regulace vytápění a soustava poskytuje správné signální veličiny.
Soustava „nemůže šetřit teplo, dokud dodavatel nesníží teploty vody“
Jde opět o chybný názor klasického projektování. Klasický projekt závislost mezi odběrem tepla soustavou a úrovní vnitřní tepelné pohody ničím neřeší, proto často požaduje instalaci kvalitativní subregulace s vlastním oběhovým čerpadlem, směšovacím ventilem a vlastním elektronickým regulátorem teploty oběhové vody (dalších cca 60 000 až 100 000 Kč instalací).
Správně seřízená soustava však žádné přetápění objektu nepřipustí, i kdyby teplota vstupní vody byla výrazně vyšší než je potřebná, protože při vzestupu vnitřní teploty o 2 °C se automaticky odpojí. Dodavatel tepla do objektu tedy dodávat nadměrné množství tepla nemůže. Rovněž nadměrné hodnoty diferenčních tlaků správně seřízeným termostatickým ventilům nevadí, protože snížení odběru tepla se řídí vnitřními teplotami místností a nikoliv hydraulickými poměry.
Instalování kvalitativní subregulace je proto nutné jen tam, kde je potřebné současně řešit nedostatečný diferenční tlak pro soustavu a takových případů je málo. Úpravy teplotních, průtokových a tlakových parametrů jsou vhodné z jiných důvodů.
Odborně klamavé informace i v oficiálním zpravodaji Pražské teplárenské a.s. (prosinec 2011)
Motto: „Hydraulická regulace topných soustav“ v článku „Univerzální řešení neexistuje“ bohužel obsahuje už v samotném úvodu hned několik omylů, dokreslujících charakter veřejných informací v oboru vytápění. Nechceme autora peskovat za to, že soustava je otopná a nikoliv „topná“, ale chceme v dobrém úmyslu připomenout, že soustavy ústředního vytápění nejsou hydraulické, ale jsou termické. Proto v nich používáme zásadně regulaci kombinovanou a nikoliv „hydraulickou“, od které si autor zřejmě slibuje dosažení „komfortu“, „hydraulickou regulací“ fyzikálně nedosažitelného.
Další věty „Cílem vyregulování otopné soustavy je zlepšení efektivity vytápění a zvýšení komfortu. Efektivitu lze jednoduše přeložit jako snížení nákladů na teplo a komfort zase znamená možnost nastavit si teplotu v každém bytě a místnosti individuálně podle vlastních potřeb a nezávisle na tom, jaké teplo nebo zimu mají v bytě u sousedů“ si už ovšem nejen vzájemně odporují. Svědčí o naprostém nepochopení fyzikálních principů ústředního vytápění, které opravdu není vytápěním lokálním a vlastnosti lokálního vytápění nemá.
Pro porozumění principům ústředního vytápění doporučujeme proto autorovi načerpat příslušné informace v článku „Klasické projekty vytápění v soustavách s TRV neplatí“, uvedeném na TZB-info. V tomto článku se v TAB. 3 dozví, jak je volba vnitřní teploty uživatelem bytu „výhodná“ a jak je „komfort“ volby vnitřní teploty fyzikálně dosažitelný jen při zbytečně vysokých teplotách vody a tedy při extrémně neekonomické výrobě tepla. Dozví se tedy, že v soustavách ústředního vytápění je při správných teplotách vody jím popisovaný „komfort“ nedosažitelný fyzikálně a pro zajištění „teploty v každém bytě a místnosti individuálně podle vlastních potřeb a nezávisle na tom jaké teplo nebo zimu mají v bytě u sousedů“, by si musel pořídit kamna.
Pokud by to k přesvědčení autora nestačilo, doporučujeme mu aspoň jednou nahlédnout do diskusí o našem oboru a přesvědčit se, jaké zkušenosti mají lidé se „šetřivými sousedy“, vypínajícími tělesa. Pokud by ovšem nestačilo ani to, v dobrém úmyslu jej prosíme, aby nadále lidi svými úvahami nemystifikoval a zkusil si něco i spočítat nebo změřit. Ještě chceme připomenout, že univerzální řešení pro zateplené i nezateplené objekty dávno existuje, už léta v praxi dobře funguje a můžeme autorovi článku nabídnout spolupráci.
Temperování místo zavírání těles
Ve všech článcích zdůrazňujeme, že „v nevytápěném objektu k žádným úsporám tepla fyzikálně nedochází a skutečné úspory nastávají pouze bez snížení původní vnitřní teploty“. Je to pravda, kterou mnohdy lidé nechápou a proto si to vysvětleme názorněji. Temperováním se rozumí snížená úroveň vytápění na nižší vnitřní teplotu a temperováním ušetřit teplo lze, bude-li vztaženo na celý objekt.
Bude-li v celém objektu snížena průměrná vnitřní teplota z 19 °C na 16 °C, pak podle GRAFU 1 spotřebujeme na vytápění při nulových tepelných ziscích 80 % tepla a při 35 % tepelných zisků spotřebujeme 45 % tepla. Bez tepelných zisků tedy temperováním na 16 °C uspoříme 20 % tepla a s tepelnými zisky 55 % tepla.
Tyto úspory platí, když všichni lidé budou otopnou soustavou vytápět byty na 16 °C, ale neplatí když to udělají jenom někteří. Pokud by polovina bytů byla temperována na 16 °C, tak by druhá polovina bytů potřebovala pro udržení průměrné teploty 19 °C tepla naopak více. Mohlo by se stát, že bez tepelných zisků by zvýšená spotřeba tepla normálně vytápěných bytů činila +20 % a v celém objektu by se neušetřilo nic, pouze v polovině bytů by byla zima.
Ještě menší celkové úspory v objektu nastanou, když je v některých místnostech a bytech vytápění zcela vypnuto a teplota v nich není snížena jen na 16 °C, ale třeba na 5 °C. V takovém případě se mohou nároky na vytápění ostatních místností a bytů zvýšit například až o 80 % a navíc jde o destrukční provoz s vysokým rizikem vzniku plísní. Plné vypínání a zapínání těles je zdrojem trakčního i dilatačního hluku, dilatací doslova láme potrubní rozvody i otopná tělesa, zničíme si byt i otopnou soustavu a celkové úspory tepla v objektu mohou být nulové, přičemž uživatel bytu s vypnutým vytápěním náklady nulové nemá.
Termostatické ventily vznikly v polovině minulého století jako automatické omezovače vytápění, automaticky řízené vnitřní teplotou. Na uzavírání těles nejsou dokonce konstruovány (dlouhodobým plným uzavřením je u některých typů nadměrně namáhána vratná pružina kuželky). Pana Danfosse by ani nenapadlo, že by měly být někdy používány jako obyčejné ruční uzavírací ventilky, protože pak by jeho patent neměl smysl.
Všem těmto negacím se zabrání, nahradíme-li vypínání těles temperováním bytů nad hranicí destrukčního provozu vytápění, které znamená delší životnost soustavy i bytového fondu, při vyšších celkových úsporách tepla. Moderní termohydraulické seřízení a termické vyvážení soustavy umožňuje vyznačit na termostatické hlavici nastavení pro plné vytápění i pro úsporné temperování místností a toto nastavení může být v obou polohách aretováno. Temperováním se zbavíme všech negací i nadměrné hlučnosti, ušetříme více tepla než úplným vypínáním těles a prodloužíme životnost soustavy i bytu.
Sofistikovaná Optimalizace Otopné Soustavy garantuje nezávislost
SOOS umožňuje tlakově nezávislé i tlakově závislé vytvoření průtokových, tlakových i teplotních parametrů pro otopnou soustavu, jako kdybychom měli vlastní kotelnu. Přesné dodržení volitelných autonomních parametrů otopné soustavy s inteligentním provozním režimem a s dálkovým ovládáním, pořídíme přibližně za 50 % nákladů na vlastní kotelnu a nemusíme se potýkat s legislativními překážkami. Zbavíme se nejen trakční, ale i dilatační hlučnosti, nemusíme „řešit komín“ ani další nepříjemnosti a můžeme vytápět přesně podle naší peněženky.
Soustava je přitom termohydraulicky seřízena a termicky vyvážena, takže pro elektronické řízení instalované na svém počátku bude poskytovat správné signální veličiny a kvalitativní i kvantitativní regulace budou pracovat prakticky se 100% účinností, (podstatný rozdíl proti všem ostatním domovním stanicím DPS).
Za 50 % ceny vlastní kotelny tak získáme nejúčinnější prostředek k racionálnímu hospodaření s tepelnou energií. V dokonalejší verzi lze SOOS doplnit o prediktivní řízení tepelného výkonu, s eliminací fázového posunu amplitud vnější a vnitřní teploty, což je nejdokonalejší způsob ekonomického vytápění budov.
Vize pro rok 2012
Současný komplexní program pro zajištění nejekonomičtějšího vytápění panelových domů je použitelný pro všechny stavební objekty, bez ohledu na stav jejich zateplení. Rostoucí zájem o termohydraulické řešení oboru vytápění předurčil budoucí trend komplexního řešení úspor tepla při vytápění budov. Od roku 2012 mohou výhod řešení TH využívat jak odběratelé tepla, tak i dodavatelé tepla, protože komplexní řešení přináší významné úspory na obou stranách.
Ideálním stavem je proto kompletní seřizování otopných systémů, nejen otopných soustav. Systémem je otopná soustava, vnější distribuční síť i tepelný zdroj.
V konečné fázi zateplování budov potřebujeme v plně využívaných objektech pro vytápění jen cca 20 % tepla, protože úspory budou činit 50 % zateplením a alespoň 30 % plným využitím tepelných zisků. Potřebná teplota vody se bude pohybovat kolem 60 °C pro vytápění a 75 °C pro přípravu TUV. Protože soustavy budou správně seřízeny, nebudou se vyskytovat případy s úsporami zateplením pod 50 %, jak je tomu dnes u chybně seřízených soustav a celkové úspory 80 % tepla jsou reálné. Při nákupu 20 % paliva by totiž cena za teplo mohla činit 135 Kč/GJ a více než polovinu nákladů na vytápění by přitom ušetřil odběratel i dodavatel tepla. I kdyby se tato cena po přechodu na plynná paliva v budoucnosti dále ztrojnásobila, stále ještě by činila maximálně 405 Kč/GJ a byla by tedy nižší než průměrná cena při spalování uhlí. Nebylo by potřebné riskovat „revoluční nálady“ odběratelů tepla, ani hromadné odpojování od CZT.
Tyto úspory však samozřejmě vyžadují konsensuální přístup výrobců, distributorů i spotřebitelů tepelné energie, protože zdroje tepla, distribuční sítě a otopné soustavy objektů, mají různé vlastníky.Otopný systém je ale jediným, z technického hlediska nedělitelným celkem a skutečných úspor tepla nelze dosáhnout směrem „od zdroje ke spotřebičům“. Takové pokusy jsou činěny od poloviny minulého století a vlastně všechny ztroskotaly na logické kauzalitě. Vychlazení topné vody (tj. plné využití vyráběného tepla k vytápění), i využitelné tepelné zisky, působí v koncových bodech otopného systému a tam také musejí být řešeny. Dosáhnout plných úspor tepla úpravami na počátku otopných systémů (v úrovni centrálních tepelných zdrojů a bez vyřešení koncových bodů soustav) tedy není fyzikálně možné, zvláště když soustavy s TRV navíc nevysílají správné signály o potřebě tepla k vytápění (čím méně tepla potřebují, tím nižší je teplota vratné vody, zatímco u dřívějších otopných soustav bez TRV tomu bylo přesně naopak). Nepochopením tohoto zásadního rozdílu mezi statickými soustavami (bez TRV) a dnešními dynamickými soustavami s regulační technikou instalovanou v koncových bodech, byly již marnými snahami profese M+R „uregulovat soustavy na jejich počátku“ promarněny obrovské částky na vývoj i realizaci regulačních systémů, které se marně snaží znásilnit fyziku. Nepodařilo se to od roku 1965, kdy obor M+R prakticky vznikl a v roce 2011 jsou stále průtoky i teploty vratné vody ze soustav v rozporu s předpoklady oboru M+R, který před veřejností „tají“ skutečnost, že bez správných signálů otopné soustavy správně regulovat nelze.
Připomíná to chyby oboru vytápění z poloviny minulého století, kdy náš obor řešil nedostatečné vytápění nejvyšších podlaží panelových domů. V přesvědčení, že projektuje vytápění dobře, tenkrát přinutil stavaře, aby zvýšili tepelný odpor stropů, což znamenalo změnu technologických postupů ve všech panelárnách a představovalo to astronomické náklady. Topenáři v nejvyšších podlažích pak vypočítali menší tepelné ztráty, navrhli menší otopná tělesa – a opět byla „zima“. Obor M+R je na tom dnes stejně. Stačí totiž jediný chybný předpoklad a bludy mohou být systematizovány do vysoce rozvinutých a racionálních schémat, vyznačujících se vysokým stupněm konzistentnosti...
Mezi projektanty M+R i laickou veřejností je rozšířen mylný názor, že je to právě obor M+R, který rozhoduje o kvalitě i ekonomice vytápění budov. Obor M+R pomocí signálů ovládá pouze akční členy regulace podle zavedených předpokladů, ale splnění těchto předpokladů závisí na vlastnostech akčních členů a pracovních parametrech soustavy, navržených v oboru ÚT. Zavedené předpoklady musejí být navíc správné – a to nejsou, protože obor M+R nezná správný průběh otopových křivek pro konkrétní objekt nebo zónu, ani správný průtok pro požadovaný minimální a maximální výkon konkrétního spotřebiče tepla. Zná se požadavek na výkonovou odezvu soustavy na regulační zásah, ale neví se, bude-li takové odezvy otopná soustava vůbec schopna. Požadavky tedy mohou vybočit z regulační schopnosti akčních členů.
Můžeme si sice přát, aby plným otevřením ventilu vzrostl tepelný výkon o 50 %, ale takový výkon nenastane, je-li spotřebič tepla při plném průtoku schopen zvýšit svůj výkon jen o 12 %. Podmínky pro splnění předpokladů oboru M+R tedy vytváří obor vytápění a na něm také záleží, jaká bude reálná úspěšnost regulace. Obor M+R pracuje se vstupními daty, které sám není schopen určit a klasické projektování oboru vytápění mu je není schopno poskytnout.
Nezbývá než doufat, že obor M+R prohlédne jako kdysi obor náš a pochopí, že nejprve musí mít správným seřízením termostatické regulační techniky zajištěny správné hodnoty signálních veličin a teprve potom bude schopen termodynamicky regulovat soustavu na jejím počátku. Takové prediktivní řízení tepelného výkonu je po vzoru známé písně „celkem v pořádku, jenže“ nejprve je potřebné mít jistotu, že odezva otopné soustavy na regulační zásah bude taková, jakou předpokládáme a že se do signálních veličin správně promítne i působení tepelných zisků v koncových bodech soustav.
Vytápění se fyzikálně nedělí na otopné soustavy domů, distribuční sítě a zdroje tepla. Vše je jeden otopný systém, jehož fragmenty nemohou být provozovány v libovolných provozních režimech, bez ohledu na funkční a ekonomické parametry celku. Jako společnost jsme si zvolili do svého čela ekonomy a právníky, jejichž „rozdílnými právními výklady“ a pouhými ekonomickými předpoklady nebo „názory“ se fyzikální konstanty našeho časoprostoru neřídí. Právě v zájmu ekonomiky vytápění musíme proto volit postupy správné a neodvolávat se na otopný systém, chybně „právnicky“ rozdělený mezi jednotlivé vlastníky fragmentů. Takto lze „vlastnit“ jednotlivé panelové domy nebo předzahrádky, ale otopný systém, jako samostatný provozní soubor funkčně závislý na všech svých fragmentech, nikoliv.
Technickým souborům je potřebné vytvořit technické podmínky a pravidla tak, aby mohly řádně fungovat, což žádný právník ani ekonom formulacemi svých ustanovení, direktiv a zákonů nedokáže.
Správným postupem je řešení úspor tepla v koncových bodech otopných systémů a začít je potřebné úpravami otopných soustav s regulační technikou instalovanou podle zákona č. 406/2000 Sb., aby požadovaných úspor tepla byly vůbec schopny a k tepelnému zdroji vysílaly správné signály. Bez těchto úprav nebude nikdy možné zajistit takový provozní stav systému, aby zbytečně vyráběné teplo, nevyužité plně k vytápění, zbytečně necirkulovalo mezi zdrojem a spotřebiči ve formě ztrát.
Při komplexních úpravách celých otopných systémů je zbytečné výrobě tepla možné zcela zabránit a teplárenství se tak může dostat na zcela novou úroveň své efektivity.
Od poloviny minulého století bylo promrháno mnoho finančních prostředků, protože naše povědomí o efektivnosti vytápění bylo poplatné tehdejší úrovni aplikovaného software. Tato úroveň nám neposkytovala možnost plného pochopení podmínek efektivního vytápění budov a plného využití tepelných zisků.
Na prahu roku 2012 je úroveň aplikovaného SW úplně jiná a s ním i naše možnosti. Podařilo se prokázat, že zájmy dodavatelů a odběratelů tepla jsou shodné. Zatímco lokalizované úpravy otopných soustav přinášejí zisky převážně jen spotřebitelům tepelné energie, kompletní úpravy celých otopných systémů znamenají zvýšení zisků nad 50 % pro spotřebitele i dodavatele tepla. Rok 2012 bude rokem velkých změn ve všech oblastech a přejeme si, aby vše dopadlo ku prospěchu lidí. Lidé potřebují ze všeho nejvíc vodu a energii, kterou lze pouze transformovat, ale nikoliv přímo vyrábět. Proto jsme veškeré naše snažení podřídili jejím úsporám. V roce 2012 je tomu 40 let, kdy jsme vypracováním prvního strojně řešeného projektu vytápění položili základy aplikací výpočetní techniky v oboru vytápění a zahájili éru ekonomického vytápění budov. Bylo potřebné v tichosti přepracovat všechny výpočtové algoritmy a vyvinout nové, od tepelných ztrát, přes uvedení výpočtů pomocí hodnot Kv do technické praxe, až po termické vyvážení otopných soustav, schopných plně využívat tepelné zisky. Pohled zpět znamená pro nás dobrý pocit z dokončené práce a pro lidi perspektivu skutečně úsporného vytápění.
Závěr
Provozní režimy vytápění spotřebu tepelné energie významně ovlivňují. Nepotřebujeme ale šetřit teplo nedotápěním bytů, otopnými přestávkami nebo dokonce destrukčním provozem, ničícím bytový fond. Všechny tyto diletantské pokusy o dosažení úspor tepla vznikly v minulém století, v zoufalé snaze spořit teplo v době, kdy to obor vytápění jinak neuměl.
Potřebujeme dosahovat významných úspor tepla při správné teplotě bytů – a to je dnes možné. Dokonce k tomu většinou nepotřebujeme žádné instalace a to znamená zcela novou kvalitu technických řešení, s návratností vložených investic kolem dvou měsíců první otopné sezóny. Úspory tepla se tím staly dostupné všem. Jsou to úspory skutečné, nikoliv dosažené vypínáním otopných těles a v době ekonomické krize, navíc při rostoucích cenách tepla, jsou nejvýhodnější investicí, jakou si lze představit.
Dospěli jsme do roku 2012, kterým končí 50 let mýtů, fám a chimér v oboru vytápění, řešeném jako cirkulační vodovod. Ku prospěchu lidí dnes řešíme vytápění jako vytápění.
V sérii článků o úsporách tepla jsme shrnuli odpovědi na nejčastěji kladené otázky. Na portále TZB-info jsme mnohokrát vyzývali k plodné konstruktivní spolupráci, které mohou využít jak spotřebitelé tepelné energie, tak projektanti a provozovatelé tepelných zařízení. Sérii článků uzavřeme ověřenou pravdou o vyregulování otopných soustav s regulační technikou. Toto vyregulování je prováděno chybně, dokonce degraduje význam zateplování budov, a proto přímo vyzývá k rozšíření našeho kolektivu založením společného podniku, který by lidem zajistil úspory tepelné energie doopravdy.
Autor své znalosti využívá i v praxi a v oblasti panelových domů provádí:
- Vyhodnocení úspor zateplením a funkcí stávající regulační techniky v zateplených i nezateplených budovách.
- Projekty termohydraulického seřízení a termického vyvážení soustav pro dosažení maximálních úspor tepla v zateplených i nezateplených panelových domech.
- Projekty pro nápravu funkce vytápění.
- Poradenství v oblasti vytápění panelových domů.
e-mail: centrotherm@seznam.cz, T 286 591 550, M 607 660 843
In the previous article we mentioned the requirements for proper adjustment of heating system after thermal insulation of buildings. This article is to describe some differences between the ways of heating systems regulation, some bad reflection on the functioning of the central heating system and we will address new opportunities.
