TEST: profesní kvalifikace Topenář – montér kotlů na biomasu. Část 2. – řešení

Podle zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií (dále jen Zákon) mohou vybrané zdroje tepla využívající obnovitelné zdroje instalovat pouze osoby, které jsou držiteli osvědčení o profesní kvalifikaci pro příslušnou činnost (podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Fyzická osoba provádějící instalaci kotlů na biomasu musí být držitelem osvědčení o profesní kvalifikaci „Topenář — montér kotlů na biomasu“. Před udělením osvědčení musí žadatel složit zkoušku z teoretických i praktických znalostí z oboru. V následujícím testu si můžete ověřit, jaké jsou vaše vědomosti o této problematice. Je to jen malá ukázka z reálných testů, na které si můžete ověřit, jak byste u zkoušek obstáli.

1) Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek nebo v případě, že společenství vlastníků jednotek nevzniklo, správce jsou povinni zajistit v případě instalace vybraných zařízení vyrábějících energii z obnovitelných zdrojů, aby tuto instalaci provedly pouze osoby oprávněné k instalaci těchto zdrojů podle § 10d zákona 406/2000 Sb. O hospodaření energií. Tato povinnost se týká

1. všech druhů zařízení
2. pouze dotovaných zařízení, tedy financovaných z programů podpory ze státních, evropských finančních prostředků nebo finančních prostředků pocházejících z prodeje povolenek na emise skleníkových plynů
3. pouze zařízení instalovaných mimo obytné budovy

Odpověď:
povinnost zajistit instalaci vybraných zařízení vyrábějících energii z obnovitelných zdrojů osobou s příslušným osvědčením o profesní kvalifikaci se týká zařízení, která jsou financována z programů podpory ze státních, evropských finančních prostředků nebo finančních prostředků pocházejících z prodeje povolenek na emise skleníkových plynů. Tedy zjednodušeně zdrojů, jejichž instalace je jakýmkoliv způsobem financována také z dotací.

2) Jako vybraná zařízení vyrábějící energii z obnovitelných zdrojů energie jsou podle Zákona myšleny

1. kotle a kamna na biomasu, tepelná čerpadla vzduch/voda a solární tepelné systémy
2. kotle a kamna na biomasu, solární fotovoltaické a solární tepelné systémy, mělké geotermální systémy a tepelná čerpadla
3. teplovodní kotle na biomasu, kondenzační plynové kotle, tepelná čerpadla všech typů

Odpověď:
povinnost pro instalaci dotovaných zdrojů energie využívající OZE platí pro spalovací zdroje na biomasu, všechny druhy tepelných čerpadel i fototermické a fotovoltaické systémy.

3) Jak dlouho platí oprávnění k instalaci kotlů na biomasu vydané podle § 10a Zákona?

1. maximálně 5 let
2. bez omezení
3. maximálně 3 roky

Odpověď:
podle § 10d odst. 2 Zákona musí být doloženo osvědčení o profesní kvalifikaci pro příslušnou činnost, které není starší než 5 let.

4) Který zákon upravuje legislativní požadavky na provozovatele spalovacích stacionárních zdrojů, konkrétně požadavky na emisní limity, požadavky na kvalitu paliv a podmínky provozování teplovodních kotlů na pevná paliva?

1. Zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší
2. Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření s energií v platném znění
3. Zákon č. 22/1996 Sb. o technických požadavcích na výrobky

Odpověď:
zákon o ochraně ovzduší primárně cílí na omezování emisí ze všech potenciálních zdrojů, proto stanovuje emisní limity pro vybrané spalovací zdroje a reguluje jejich provoz v těch v technických kategoriích, které ovlivňují množství produkovaných emisí. Zákon o hospodaření energií je u zdrojů tepla primárně zaměřen na jejich energetickou účinnost. Zákon o technických požadavcích na výrobky se zabývá požadavky, které musí plnit výrobky (mimo jiné i kotle) při uvádění na trh (zkoušení, certifikace).

5) Pokud máte řešit dopravu pelet ke kotli ze skladu pelet v budově, který je od kotle vzdálen 15 metrů, který z dopravníku použijete

1. pneumatický dopravník pelet
2. šnekový dopravní k pelet
3. ruční manipulace

Odpověď:
šnekové dopravníky pelet jsou vhodné pro dopravu pelet z centrálních zásobníků, které nejsou příliš vzdáleny od samotného kotle. Pro vzdálenost 15 metrů jsou prakticky nepoužitelné. Naopak pneumatické (podtlakové) dopravníky pelet jsou vhodné pro delší dopravní cesty, takže 15 metrů by pro kvalitní dopravník neměl být žádný problém.

6) Hrotovým vlhkoměrem jsme naměřili vlhkost palivového dřeva 30 %, kterou je nutné přepočíst na obsah vody v palivu, tedy energetickou vlhkost. Označte hodnotu energetické vlhkosti, která odpovídá vlhkosti dřevařské 30 %.

1. 43 %
2. 30 %
3. 23 %

Odpověď:
drtivá většina běžných hrotových vlhkoměrů měří vlhkost dřeva vztaženou k suché hmotě, tedy tzv. dřevařskou vlhkost. Energetická vlhkost (přesněji obsah vody), kterou požadujeme stanovit u dřeva jako paliva, je však vlhkost vztažena z reálné (mokré) hmotě. Hodnotu naměřenou vlhkoměrem je tedy nutné přepočíst (pokud to nelze nastavit přímo ve vlhkoměru). Základním pravidlem je, že dřevařská vlhkost je vždy vyšší jak obsah vody (energetická vlhkost). Správná odpověď je tedy 23 %.

Přečtěte si také Měření vlhkosti palivového dřeva – běžným vlhkoměrem surové dřevo nezměříte Přečíst článek

7) Typická výhřevnost kvalitní dřevní pelety pro malé teplovodní kotle na biomasu je

1. 16,0 MJ/kg
2. 14,7 MJ/kg
3. 17,1 MJ/kg

Odpověď:
kvalitní dřevní peleta určená pro malé spalovací zdroje tepla pro vytápění domácností by měla mít obsah vody nižší jak 12 % (dle normy ČSN EN ISO 17225-2), zpravidla to však bývá méně jak 10 %. Jejich výhřevnost by se tedy měla pohybovat okolo hranice 17 MJ/kg, ale rozhodně né 16 MJ/kg a méně.

8) U uzavřených otopných soustav musí být funkčním bezpečnostním zařízením pro odvod tepla (dochlazovací smyčkou) vybaveny

1. všechny teplovodní kotle na pevná paliva bez ohledu na konstrukci
2. všechny teplovodní kotle na uhlí
3. všechny ručně přikládané teplovodní kotle na pevná paliva

Odpověď:
dle ČSN EN 303-5, která je normou závaznou pro konstrukci kotlů na biomasu, musí být tzv. zařízením pro odvod tepla, které má zabránit přetopení kotle v případě havárie, vybaveny všechny ručně přikládané kotle na pevná paliva. U automatických kotlů se samočinnou dodávkou paliva se předpokládá rychlé odstavení z provozu i v případě havárie, tzv. dochlazovací smyčky mít tudíž nemusí. V případě, že je otopná soustava „opatřena“ otevřenou expanzí, je proti přetopení fyzikálně chráněna (přebytečné teplo uniká ve formě páry) a „dochlazování“ není vyžadováno ani u ručně přikládaných kotlů.

9) Jaké maximální třídy mohly dosáhnout kotle na pevná paliva vyrobené před rokem 2000?

1. maximálně třídy 2
2. maximálně třídy 3
3. žádné

Odpověď:
kotle na pevná paliva se začaly při certifikaci zařazovat do tříd podle dosažených emisí a účinnosti až od roku 2000, kdy vstoupila v platnost nová evropská norma ČSN EN 303-5:2000. Do konce roku 1999 platila pro teplovodní kotle norma ČSN 07 0240 (resp. (ČSN 07 0245 pro kotle do 50 kW), která zařazení do tříd „neznala“. Kotle certifikované podle staré normy nelze zařadit do tříd ani zpětně, protože při certifikaci nebyly ověřovány emise prachu a uhlovodíků (OGC), nelze tudíž stanovit zatřídění podle zjištěných emisí.

10) Jaký postih hrozí právnické a podnikající fyzické osobě, která provede instalaci vybraného dotovaného zařízení na výrobu energie z OZE bez oprávnění podle § 10d Zákona?

1. 50 000 Kč
2. 200 000 Kč
3. 5 000 000 Kč

Odpověď:
v § 12a odst.  písm. p) Zákona je uvedeno, že právnická a podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku v případě, že „v rozporu s § 10d odst. 2 nezajistí výkon odborných činností spočívajících v instalaci vybraných zařízení vyrábějících energii z obnovitelných zdrojů energie pouze fyzickými osobami, které jsou držiteli příslušného osvědčení o získání profesní kvalifikace“. Za tento přestupek lze dle § 12a odst. 4 písm. a) Zákona uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.