MŽP povolilo hledání možných ložisek břidlicového plynu
Prezident České plynárenské unie podporuje otevření českých ložisek plynu. Města se brání, ekologové varují před vlivem na životní prostředí i kvalitu spodních vod. Situaci pro ČT 24 komentoval i redaktor TZB-info Ing. Bronislav Bechník, Ph.D.
ČT 24 zveřejnila reportáž na téma úvah o těžbě břidlicového plynu.
O komentář požádala i našeho redaktora Ing. Bronislava Bechníka, Ph.D.
Zde jsou hlavní body z reportáže:
Česko při snaze snížit svou energetickou závislost na ostatních zemích vkládá naděje do břidlicového plynu. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) již v tichosti povolilo hledání možných ložisek ve dvou lokalitách. Dotčené obce se ale průzkumným vrtům brání. Dobývání břidlic je totiž hlučné a může ohrozit životní prostředí, velká ložiska navíc leží pod chráněnými krajinnými oblastmi.
První oblast se nachází mezi Přerovem, Kopřivnicí a Vsetínem, kde chce ložiska plynu zkoumat britská firma Cuadrilla. Druhé průzkumné území zahrnuje Trutnovsko včetně Broumovského výběžku a žadatelem je další britská společnost Hutton Energy. Podle odborníka na těžbu ropy a plynu Stanislava Benady, který spolupracuje s firmou Caudrilla, první dva roky bude trvat, než se vyhodnotí výsledky předchozích vrtů a seizmické průzkumy. Když studie dopadnou nadějně, těžební firmy následně požádají úřady o schválení průzkumného vrtu. Zahájení těžby je reálné za šest až osm let, odhadl Benada.
Prezident České plynárenské unie (ČPU) Oldřich Petržílek přesto navrhuje, že česká ložiska plynu stojí za ověření. "Zemního plynu tam skutečně může být mnoho, ale je k tomu potřeba udělat několik prvních vrtů, ověřit technologie a vydatnost vrtů," prohlásil.
Dobývání plynu z břidlic je ale velmi složité a energeticky náročné – musí se vrtat mnohem hlouběji než při těžbě zemního plynu, což je hlučnější, a do břidlicového vrtu se také musí vstřikovat různé chemikálie.
Odborník na energetiku Bronislav Bechník se rovněž obává, že při těžbě břidlicového plynu může unikat metan, hlavní složka plynu zemního. "Ty dopady jsou takové, že se v některých případech říká, že jsou horší než spalování uhlí," varuje Bechník. Určitá rizika pro životní prostředí připustil i prezident Petržílek.
Z hlediska chemického složení je břidlicový plyn stejný jako zemní plyn z konvenčních ložisek, jeho těžba je však podstatně náročnější. Zatímco zemní plyn se nachází v dobře propustných horninách, břidlicový plyn je pevně uzavřen do dutin v mateřské hornině, jíž je jílová břidlice (odtud název břidlicový plyn). Kromě toho se ložiska břidlicového plynu obvykle nacházejí v podstatně větších hloubkách než ložiska zemního plynu. Odhadované zásoby břidlicového plynu jsou několikanásobně vyšší než zásoby konvenčního zemního plynu. Výhodou břidlicového plynu naopak je, že ložiska se častěji nacházejí blízko spotřeby, odpadají proto náklady na přepravu, které se významně podílejí na konečné ceně.
Těžba břidlicového plynu vypadá tak, že se nejdříve vrtá svisle do potřebné hloubky. Následně se v plynonosné vrstvě vrtá vodorovně. Ani to však nestačí, protože propustnost horniny je velmi nízká, je ji proto nutno rozrušit. Používá se technologie hydraulického štěpení - do vrtu se pod vysokým tlakem čerpá voda s přídavkem písku a chemikálií, které podporují rozrušování horniny (benzen, toluen). Písek zabraňuje opětovnému sevření vzniklých puklin, čímž umožňuje transport plynu do vrtu. Procesní kapalina se následně odčerpá a může začít těžba plynu. Problém je, že se daří odčerpat pouze část procesní kapaliny, zhruba 30 až 50 % zůstane ve vrtu respektive ve vzniklých puklinách.
Pokud masiv zdrojové horniny obsahuje pukliny (geologické zlomy) vzniklé v důsledku horotvorných procesů, může procesní kapalina a s ní i plyn uvolněný hydraulickým štěpením těmito puklinami unikat do okolních vrstev a následně kontaminovat spodní vody. Plyn se v konečném důsledku uvolní do atmosféry, kde přispívá k posilování skleníkového efektu. Popsané problémy s největší pravděpodobností v některých těžebních oblastech v USA již nastaly. Kontaminovaná voda obsahující procesní chemikálie a metan těžko mohla vzniknout jiným způsobem.
Přesto těžební společnosti argumentují, že není prokázáno, že problémy vznikly v důsledku těžby, ačkoli před těžbou se v postižených oblastech nevyskytovaly. Presumpce neviny, která je základem právního systému jak v USA tak v EU přenáší důkazní břemeno na poškozené, kteří ovšem nedisponují technickými ani finančními prostředky na vypracování potřebných analýz. Seriozní odborníci, mezi něž patří i předseda České plynárenské unie Oldřich Petržilka, přiznávají, že ekologické dopady těžby břidlicového plynu nejsou spolehlivě dořešeny.
Celkové úniky plynu jsou odhadovány až na několik procent vytěženého objemu. Metan je přitom mnohonásobně účinnější skleníkový plyn než oxid uhličitý; podle nejnovějších údajů 105krát, pokud je vyhodnocován potenciál globálního oteplování za 20 let, respektive 33krát za 100 let (IPCC pracuje s hodnotami 72 resp. 25). Druhé číslo je nižší, protože životnost molekul metanu ve vzduchu je kratší, než životnost oxidu uhličitého. V důsledku úniku metanu mohou být při vyhodnocování celého životního cyklku dopady používání břidlicového plynu vyšší než při výrobě evkivalentního množství energie spalováním uhlí.
Jak uvedl Oskar Kjellberg ve své prezentaci, nacházíme se v období, kdy je jasné, že konvenční zdroje v dohledné době dojdou (nehledě na dopady fosilních paliv na změnu klimatu). Proto lidstvo hledá nové zdroje, které umožní pokračování civilizace i do vzdálenější budoucnosti. Někteří sází na obnovitelné zdroje a energetickou efektivnost, jiní na rychlé reaktory s uzavřeným cyklem paliva, další na jadernou fúzi. Jiným zdrojům (včetně břidlicového plynu) chybí potenciál pro pokrytí energetických potřeb lidstva na tisíce let. V současnosti je však předčasné tvrdit, která sázka bude vítězná (stručně zde v kapitole Tři velké energetické sázky, doplněno 19. 3. 2012: k tématu vyšel článek Budoucnost energtiky - tři velké energetické sázky). Kjellberg nazývá toto období "No ending crisis" - nekončící krize, kdy nikdo nemůže doopravdy vědět, co bude (viz obrázek z prezentace).
Kromě toho se čas od času objeví nový zdroj nebo nová údajně úžasná technologie, jakou je například CCS, které však při bližším zkoumání až tak úžasné být nemusí. Rovněž u břidlicového plynu se může časem ukázat, že způsobí více problémů, než jich vyřeší. Že odborná veřejnost není v názoru na břidlicový plyn jednotná ukazuje již název článku Břidlicový plyn: Palivo budoucnosti nebo nafouknutá bublina, který nedávno vyšel v odborném měsíčníku Plyn.
