Pravidla rozúčtování tepla v České republice

Datum: 6.12.2017  |  Autor: Ing. Tomáš Koňařík, Techem spol. s r.o.

Do konce roku mají vlastníci bytových objektů rozhodnout o způsobu rozúčtováví nákladů za služby, teplo a vodu v příštím roce. Autor shrnuje aktuálně platnou legislativu k problematice.


© Fotolia.com

Úvod

Pravidla na rozúčtování nákladů v České republice, tedy rozúčtování nákladů takzvaně od paty do domu, je v gesci Ministerstva pro místní rozvoj a během posledních let se této oblasti dostalo nebývalé pozornosti díky množství změn a novinek. Do roku 2013 platila pravidla popsaná vyhláškou č. 372/2001 Sb. V témže roce vyšel zcela nový zákon č. 67/2013 Sb. z dílny Ministerstva pro místní rozvoj zvaný „Zákon o službách“. Tento zákon, dnes už v novelizované podobě, stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění do dnešního dne. Prováděcím předpisem tohoto zákona byla do roku 2015 vyhláška č. 372/2001 Sb. Od roku 2015 je prováděcím předpisem vyhláška č. 269/2015 Sb. Příspěvek se věnuje nejen aktuálnímu stavu legislativního prostředí v ČR, ale také významným změnám, které aktuální právní předpisy přinesly. V závěru budou zmíněny i některé vážné nedostatky nových předpisů.

1. Rozdělení nákladů na patě objektu

V roce 2015 vyšla vyhláška č. 405/2015 Sb., která se primárně netýká rozúčtování nákladů na vytápění mezi příjemce služeb (uživatele, konečné spotřebitele), ale v mnoha případech má zásadní vliv na veličinu vstupující do rozúčtování = náklad na vytápění, protože se zabývá rozdělením nákladů při společném měření množství tepelné energie. Náklady se rozdělí na složku základní (40%) a spotřební (60%). Složka základní se rozdělí podle započitatelných podlahových ploch jednotlivých objektů. Spotřební složka se rozdělí a) podle spotřeb ze stanovených měřidel, b) v poměru podle měřených spotřeb ze zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, jsou-li ve všech jednotlivých objektech nebo částech objektů instalována zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění stejného typu, která používají stejnou metodu registrace, c) podle započitatelné podlahové plochy.

2. Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií (novela č. 103/2015 Sb.)

Novela č. 103/2015 Sb. zákona o hospodaření energií (č. 406/2000 Sb.) v §7 odstavci (4) g ukládá stavebníkovi, vlastníkovi budovy nebo společenství vlastníků jednotek vybavit, v případě bytových domů a víceúčelových staveb s dodávkou tepla nebo chladu ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo s ústředním vytápěním každý byt a nebytový prostor přístroji registrujícími dodávku tepelné energie, kterými jsou stanovená měřidla podle zákona o metrologii anebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, v rozsahu a způsobem podle prováděcího právního předpisu; vlastníci a uživatelé bytů nebo nebytových prostor jsou povinni umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto přístrojů. Jinými slovy je tímto právním předpisem pro bytové domy a víceúčelové stavby stanovena povinnost „registrovat“ teplo v bytech/NP. Tato povinnost má přímou souvislost se způsobem rozúčtování nákladů na vytápění. Povolené metody registrace (a přístrojové vybavení) specifikuje prováděcí předpis k zákonu, kterým je vyhláška č. 237/2014 Sb. měnící vyhlášku č.  194/2007 Sb. (pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie atd.). Vyhláška č. 237/2014 Sb. ukládá instalaci přístrojů registrujících dodávku tepelné energie na základě způsobu konstrukce rozvodů tepla v budově. Vnitřní rozvod tepla se vybaví v případě, že teplo:

  1. vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v jednom místě, pracovním měřidlem stanoveným určeným k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii v místě vstupu vnitřního rozvodu tepla pro vytápění nebo vnitřního rozvodu chladu do bytu nebo nebytového prostoru,
  2. vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v několika místech,
    1. zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění (ITN na radiátoru - ČSN EN 834, ČSN EN 835, ITN na zpětné trubce, snímač teploty vnitřního a vnějšího vzduchu) nebo
    2. pracovním měřidlem stanoveným určeným k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii.

3. Právní rámec platný od roku 2001 do 2013 (2015)

Určujícím předpisem ve výše uvedeném období byla vyhláška č. 372/2001 Sb. Vyhláška stanovovala všechny principy a parametry rozúčtování. Náklady na vytápění se dělí na složku základní a spotřební. Výše základní složky je volitelná v rozmezí 40%-50% a rozúčtovává se mezi konečné spotřebitele úměrně započitatelným podlahovým plochám bytů / nebytových prostor. Spotřební složka ve výši 60%-50% se rozúčtovává úměrně náměrům měřičů tepla, nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod zohledňující rozdílnou náročnost místností. Způsob stanovení zohlednění rozdílné náročnost místností na vytápění není popsán. Česká rozúčtovací legislativa pracovala a stále pracuje s tzv. korekcí nákladů.

V §4 odst. 4 vyhlášky jsou definovány nepřekročitelné měrné náklady konečného spotřebitele vztažené na 1 m2 započitatelné podlahové plochy. Limitní hodnoty jsou 60%-140% průměrných nákladů zúčtovací jednotky. Stanovení odchylky od průměru:

(1)

Kde:
Ouodchylka nákladů uživatele od průměru zúčtovací jednotky (-)
Ncucelkové náklady na vytápění uživatele (Kč)
ZPPuzapočitatelná podlahová plocha bytu uživatele (m2)
NCZJcelkové náklady na vytápění zúčtovací jednotky (Kč)
ZPPZJcelková započitatelná podlahová plocha zúčtovací jednotky (m2)

Jinými slovy není možné, aby některý z příjemců služeb (uživatelů bytů) překročil přípustné limity. Dojde-li k takové situaci v „prvním kole“ rozúčtování, je vlastník povinen provést úpravu výpočtové metody. V případě, že uživatel neumožní instalaci měřičů tepla nebo indikátorů vytápění, nebo prokazatelně neumožní jejich odečet, nebo je ovlivní, činí spotřební složka nákladů tohoto uživatele 1,6 násobek průměru zúčtovací jednotky podle vzorce:

(2)

Kde:
Snispotřební složka nákladů připadající na konkrétní byt/NP (Kč)
Xnásobek navýšení (-)
Sccelková spotřební složka nákladů za zúčtovací jednotku (Kč)
Pniplocha konkrétního bytu/NP (m2)
Pcsoučet Pni (m2)

Na byty a nebytové prostory odpojené od ústředního vytápění se rozúčtovává základní složka nákladů podle jejich započitatelných podlahových ploch.

4. Aktuální situace – Zákon č. 67/2013 Sb. „o službách“

Po letech příprav byl v roce 2013 vydán zákon č. 67/2013 Sb., celým názvem zákon, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Lidově nazývaný zákon o službách. Zákon se stal pro zúčtovací období počínaje rokem 2014 určujícím předpisem v oblasti rozúčtování nákladů na vytápění. Zde je nutné zdůraznit, že stanoví pravidla nejen pro rozdělení nákladů na vytápění, ale i pro další služby spojené s užíváním bytu jako poskytování teplé vody, studené vody, provoz výtahů atd., ale tyto služby nejsou předmětem příspěvku. V roce 2015 byl novelizován zákonem č. 104/2015 Sb. Novela reaguje především na nový prováděcí předpis k zákonu – vyhlášku č. 269/2015 Sb. Metodika rozúčtování nákladů na vytápění se řídi (ne)povinností instalovat přístroje registrující dodávku tepla do bytů. Zde je patrná souvislost s kapitolou 3.

V případě, že:

  1. není stanovena povinnost instalace stanovených měřidel nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění se pravidla pro rozdělení nákladů stanoví na základě ujednání vlastníka se všemi nájemci v domě, v případě družstva se všemi členy družstva, u společenství ujednáním všech vlastníků jednotek.
  2. Pokud je jiným právním předpisem stanovena povinnost instalace:
    • náklady se rozdělí na složku základní a spotřební,
    • rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit … hodnoty určené jako spodní a horní hranici oproti průměru zúčtovací jednotky,
    • je třeba zohlednit rozdílnou tepelnou náročnost místností,
    • neumožní-li příjemce služeb instalaci stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet, nebo je neoprávněně ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto příjemce služeb spotřební složka nákladů trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 m2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky,
    • další pravidla jsou stanovena v prováděcím předpise – vyhlášce (kapitola 6.).

Kromě metodiky rozúčtování zákon přináší novinky v oblasti terminologie. Definuje poskytovatele a příjemce (dříve „konečného spotřebitele“) služeb, v oblasti teplé vody ruší termín „teplá užitková voda“ a zavádí „teplou vodu“. Zákon kromě jiného definuje termíny finančního i nefinančního vyrovnání. Vyúčtování nákladů je poskytovatel služeb povinen předat příjemci nejpozději do 4 měsíců od konce zúčtovacího období. Za každý den prodlení je stanovena pokuta ve výši, o které rozhodnou 2/3 nájemníků, případně družstvo nebo SVJ. Maximální částka je 50 Kč / den prodlení. Zákon zcela nově zavádí institut paušální platby.

Služby lze na základě ujednání stran zahrnout do paušální platby. U nákladů na vytápění lze paušální platbu sjednat pouze pro nájmy s délkou smlouvy do 24 měsíců. Paušální platby se z principu nevyúčtovávají. Protože však chybí detailní metodika způsobu nakládání s paušální platbou, není zřejmé jak v některých případech postupovat. Například když je sjednán paušál na několik služeb dohromady. Mají se náklady na vytápění vlastníkovi bytu rozúčtovat standardní cestou popsanou v zákoně bez ohledu na přítomnost paušální platby, kterou vlastník následně řeší s nájemcem? Nebo je danému bytu v rozúčtování účtován paušál, který ve výsledku zvýhodní (případně znevýhodní) ostatní příjemce služeb v zúčtovací jednotce? Na tyto otázky odpoví budoucí praxe, případně výklad.

5. Aktuální situace – Vyhláška č. 269/2015 Sb.

Vyhláška je prováděcím předpisem zákona o službách, která vyšla dva roky po vydání zákona ve stejném roce jako jeho novelizované znění. Reaguje tak na aktuální obsah předpisu. Vyhláška stanoví podíl základní a spotřební složky nákladů na vytápění. Základní složka ve výši 30%-50%, spotřební pak 70%-50%. V §2 odstavci (2) definuje maximální přípustné rozdíly v nákladech na vytápění – parametr známý z původní rozúčtovací vyhlášky. Zde však došlo k významnému posunu na dolním i horním limitu. Znění odstavce je následující: „Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u příjemců služeb, kde jsou instalována měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, v zúčtovací jednotce hodnotu o 20% nižší a hodnotu o 100% vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období...“. Rozptyl nákladů tedy musí být v rozmezí 80%-200% průměru zúčtovací jednotky. Hodnota nákladu příjemce služeb, který překročil stanovenou limitní hodnotu, se upraví na limitní hodnotu. Příjemce služeb, který nedosáhl na 80% průměru tedy zaplatí přesně 80% průměru. Příjemce služeb, který překročil 200% průměru pak zaplatí přesně 200% průměru. Vždy vztaženo na 1 m2 započitatelné podlahové plochy. Takto upravené náklady se podle vyhlášky následně odečtou od celkových nákladů na vytápění a zůstatek se rozdělí mezi ostatní příjemce služeb (mezi ty, kteří v „prvním kole“ rozúčtování splnili vyhláškou stanovené limitní hodnoty) podle zákona (základní složka, spotřební složka, limitní hodnoty atd. – viz výše). Takto se postup opakuje, dokud všichni příjemci nevyhoví stanovené přípustné odchylce. Vhledem k následkům, které dodržení postupu stanovené vyhláškou mohou nastat, metodický pokyn k zákonu a vyhlášce říká, že:

  • rozdělení nákladů na složku základní a spotřební probíhá právě jednou,
  • „korekce“ nákladů probíhá pouze ve spotřební složce.

V §3 odstavci (5) definuje vyhláška postup stanovení nákladů příjemci služeb, který neumožnil instalaci měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. Spotřební složka nákladů se takovým uživatelům stanoví podle přílohy č. 2 vyhlášky:

(3)

Kde:
Snispotřební složka nákladů připadající na konkrétní byt/NP (Kč)]
Xnásobek navýšení [-]
Sccelková spotřební složka nákladů za zúčtovací jednotku (Kč)
Pniplocha konkrétního bytu/NP (m2)
Pccelková plocha v zúčtovací jednotce (m2)
Pnsoučet Pni (m2)

§5 odstavec (2) říká, že na byty a nebytové prostory odpojené od vnitřního rozvodu vytápění rozúčtovává poskytovatel služeb pouze složku základní podle poměru započitatelné podlahové plochy bytu / NP k celkové započitatelné ploše zúčtovací jednotky. Započitatelná podlahová plocha takových prostorů se přepočítává na nepřímo vytápěnou započitatelnou podlahovou plochu podle přílohy č. 1 části A vyhlášky. V §5 odstavci (6) po mnoha letech dochází k „legalizaci“ meziodečtů v případě změny příjemce služeb. Jsou-li meziodečty k datu změny uživatele bytu k dispozici, rozdělí se spotřební složka nákladů podle těchto stavů. Tato praxe byla v minulosti samozřejmá i bez patřičného paragrafu.

6. Nejvýznamnější změny v legislativě

Tab. 1 Porovnání některých parametrů minulé a stávající vyhlášky

DříveNyní
  • pouze vyhláška (2014, 2015)
  • ZS minimálně 40%
  • limitní náklady 60%-140%
  • sankční ujednání 1,6 násobek


  • odpojené byty = plná ZPP
  • zákon a vyhláška
  • ZS minimálně 30%
  • 80%-200%
  • sankční ujednání 3,0 násobek
    • institut paušální platby
    • pokuta za nefinanční plnění
  • odpojené byty = redukovaná ZPP

Sankční ujednání podle staré vyhlášky (a) a nového zákona (a) vs. podle nové vyhlášky (b):

(a)(b)


7. Nedostatky platné legislativy

Vzhledem ke zkušenostem z minulosti, doporučení odborné veřejnosti (ARTAV), ale například i znění metodického pokynu k původní vyhlášce je překvapující možnost stanovit si spotřební složku nákladů ve výši až 70%. Nová legislativa bohužel stále nezohledňuje problematiku bytových předávacích stanic (BPS) používaných zejména u novostaveb, kdy teplo do každého bytu vstupuje jedním místem a je zdrojem jak pro vytápění, tak pro ohřev teplé vody, ke kterému dochází právě v bytové předávací stanici. Druhým médiem vstupujícím do BPS je studená voda. Přílišná snaha autora vyhlášky stanovit precizní postup rozúčtování v případě nedodržení přípustných odchylek vede při detailním dodržení postupu daného vyhláškou a zákonem k častokrát neřešitelným situacím. Závažné je, pokud se v rámci jedné zúčtovací jednotky setkáme s několika základními a spotřebními složkami, kdy jeden příjemce služeb platí základní složku v jiné jednotkové výši než jiný obyvatel domu. Vzhledem k matematické konstrukci postupu jsou některá rozúčtování neřešitelná. V takových případech ve výsledku buď náklady chybí, nebo naopak přebývají. Nejedná se o situaci nijak výjimečnou a proto je dobře, že se ministerstvo snažilo reagovat změnou metodického pokynu. Několikrát. Dalším nedostatkem je nesourodost sankčního ujednání v zákoně / vyhlášce. V bodě 7 příspěvku je ilustrován rozdíl v použitém vzorci. Vyhláška pro sankční ujednání vidí jediný důvod = neumožnění instalace přístrojů podle zákona o metrologii nebo zařízení k rozdělování nákladů na vytápění. Zákon říká, že důvodem je také ovlivnění nebo neumožnění odečtu přístrojů. Přes zřejmou nesourodost vyřešení situace nahrávají dvě skutečnosti. Vyšší právní síla zákona a objasnění problematiky metodickým pokynem.

8. Závěr

Legislativa v oblasti rozúčtování nákladů na vytápění v ČR zažila v posledních letech turbulentní období. Změna právních předpisů byla nutná hned z několika důvodů. Nedostatečné zákonné zmocnění k rozúčtovací vyhlášce, chybějící popis některých oblastí rozúčtování v původní vyhlášce nebo tlak na změnu povolených maximálních odchylek od průměru zúčtovací jednotky, které by lépe reflektovaly možnosti hospodaření s teplem. Výsledkem je „zákon o službách“ v dnes již novelizovaném znění a jeho prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb., které společně přinesly zásadní změny. Například podíl základní a spotřební složky, pevný algoritmus rozúčtování v případě, že některý z příjemců služeb nevyhoví §2 odst. (2) vyhlášky, změny limitních povolených odchylek na spodní i horní hranici ze 60% na 80% průměru mající za snahu reflektovat minimální vytápěnou teplotu alespoň na cca. 17°C. Naopak horní hranice se posunula ze 140% na 200% průměru. Snahou úpravy horní hranice je především omezení plýtvání teplem. Nové právní předpisy však přinesly i nezanedbatelné množství nedostatků.

U některých je patrná snaha ministerstva o urychlenou byť, bohužel, jen částečnou nápravu formou aktualizace metodického pokynu k zákonu a vyhlášce. Proto je v budoucnu nevyhnutelná novelizace, ba i zcela nový předpis. Odborná diskuze již začala.

Literatura

[1]Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií (novela: Zákon č. 103/2015 Sb.)
[2]Zákon č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (novela: Zákon č. 104/2015 Sb.)
[3]Vyhláška č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie (novela: Vyhláška č. 237/2014 Sb.)
[4]Vyhláška č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele
[5]Vyhláška č. 269/2015 Sb. o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům
[6]Vyhláška č. 405/2015 Sb. o způsobu dělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření odebraného množství tepelné energie
 

Hodnotit:  

Datum: 6.12.2017
Autor: Ing. Tomáš Koňařík, Techem spol. s r.o.   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


Projekty 2017

Partneři - Vytápění

logo FENIX
logo GEMINOX
logo FV PLAST
logo THERMONA
logo ENBRA
logo DANFOSS

Spolupracujeme

logo Asociace odborných velkoobchodů

 
 

Aktuální články na ESTAV.czVlastník Automatických mlýnů odmítá, že je koupil pro spekulaceMobilní stavební jednotka bude lidem pomáhat, ale nenahradí jeNová generace vysavačů UltraOne: Vysoký výkon, snadné ovládání a nízká hlučnostVánoce ve znamení tepla, to jsou nízkoenergetické radiátory RADIK RC