Návrh na povinné zveřejňování hlavních výsledků rozúčtování nákladů na vytápění

Datum: 15.9.2014  |  Autor: Ing. Otakar Klokočník  |  Recenzent: Ing. Vladimír Galád

Návrh se týká těch ústředně vytápěných domů, které pro účely rozdělování nákladů na vytápění používají poměrové indikátory připevněné ke středu radiátorů (dále často jen „radiátorová“ metoda). Tento způsob indikace je prozatím zdaleka nejrozšířenější, ale má také zdaleka nejvíce slabin.

Rozúčtování nákladů na tepelnou energii pro vytápění se řídí podle pravidel stanovených ve vyhlášce č. 372/2001 Sb. Koncem července 2014 předložilo MMR návrh zákona, kterým se mění zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor. K tomuto návrhu byla připojena pracovní verze vyhlášky, která má s platností od 1. 1. 2015 nahradit stávající právní předpis.

Z hlediska problému, o kterém chci pojednat, se připravovaný předpis liší tím, že umožňuje zvýšit podíl spotřební složky na celkových nákladech z dosavadních 50–60 % na 50–70 % a dále zvyšuje horní limit přípustné odchylky měrných nákladů od průměru objektu z dosavadních +40 % na +100 %.

Obě tato ustanovení se mohou velmi nepříznivě dotknout části konečných spotřebitelů a především ještě více ohrozit věrohodnost rozúčtování.

Zdůvodnění návrhu

Pro účely rozúčtování oba zmíněné právní předpisy dělí celkové náklady objektů na tepelnou energii na dvě části. Tzv. základní složka je rozdělována poměrem podlahových ploch a patří do ní zejména náklady na provoz vertikálních potrubí a temperování společných částí objektu. Pod tzv. spotřební složkou se skrývají náklady na provoz radiátorů a je rozdělována mezi spotřebitele poměrem tzv. spotřebních jednotek (dále jen SPJ).

Zjednodušeně řečeno, SPJ jsou součiny hodnot odečtených z displejů indikátorů a výkonů příslušných radiátorů. Oba přístroje trpí systémovými chybami. Připouští to i MMR: „Uplatnění indikátorů v praxi je pod vlivem systematických chyb a chyb tohoto tzv. poměrového měření……Vyšší hodnota náměru může být způsobena potřebou dodávat teplo z vytápěné místnosti do okolí….. Náměr indikátoru nemůže být použit jako měřítko hospodaření teplem.“ [1] Jenže právě k tomuto účelu jsou náměry určeny.

Uvedený citát poukazuje na to, že se ve vytápěném domě teplo šíří nejen od radiátorů nebo potrubím topného systému, ale také prostupem přes mezibytové příčky a stropní konstrukce. Těmto přestupům tepla nelze zabránit a jejich intenzita narůstá s růstem teplotních rozdílů mezi bytovými jednotkami. Jádrem problému je to, že „radiátorové“ indikátory zaznamenávají v řádně vytápěných bytech veškeré odebrané teplo (a spotřebiteli jsou příslušné náklady vyúčtovány), z něhož je však část odsávána byty s uzavřeným nebo silně regulovaným přívodem topné vody, a to bez odpovídající finanční kompenzace.

Dalším faktorem nepřesností je to, že jsou indikátory přimontovány ke dvěma prostředním článkům, a to přibližně ve dvou třetinách jejich výšky. Na tomto jediném místě jejich čidla registrují povrchovou teplotu obou sousedních článků, která je poté považována za střední teplotu celého radiátoru; to však bývá pravda například jen při nastavení termostatických ventilů na plný výkon. V zájmu ochrany před zkreslujícím vlivem vysokých letních teplot v místnostech je dále start registrace teplot čidlem indikátoru posunut až na 30 °C; nulový náměr proto ještě neznamená, že je přívod topné vody do radiátoru totálně uzavřen.

Tyto slabiny „radiátorové“ indikaci vedou někdy k absurdním rozdílům v rozdělování nákladů na spotřební složku. To je dobře vidět v níže zobrazené tabulce Přehled hlavních výsledků rozúčtování nákladů na vytápění v SVJ - Varianta A, ve které uvádím vybrané výsledky z nedávného rozúčtování v jednom pražském věžáku; v souvislosti s dalším výkladem je třeba si všimnout, že dům prozatím dělí náklady na obě složky poměrem půl na půl. Vyúčtované náklady na provoz radiátorů se například v třípokojových bytech pohybovaly mezi necelým 1 tis. Kč a 21 tis. Kč, což je ve zcela zjevném nesouladu s rozdíly v jejich průměrných ročních teplotách vzduchu (podle střízlivého odhadu se pohybují mezi cca 19 a 26 °C).

Tento zjevný nesoulad mezi oběma ukazateli naznačuje, že výsledky rozdělování spotřebních nákladů a odvozeně celkových nákladů neodpovídají stěžejní zásadě vyhlášky, podle které spotřebitel hradí náklady za úroveň poskytované služby, za vytápění, nikoliv za spotřebované teplo. [2]

Rozsah tohoto prohřešku vůči uvedené zásadě si lze přiblížit porovnáním tepelných pohod v analyzovaném věžáku s výsledky velmi reprezentativního vzorku domů, které používají tzv. „denostupňovou“ metodu (průběžná registrace tepelných pohod v jednotlivých bytových jednotkách):

Průměrná roční teplota °C12–1718–1920–2425–2728–38
Denostupňová metoda1 [% bytů] 4,993,71,4
„Radiátorový“ věžák2 [% bytů]40,015,121,110,813,0
1 Vlastní výpočet na základě údajů poskytnutých firmou SMS
2 Údaje převzaty z interního dokumentu externí rozúčtovatelské firmy

V případě „radiátorového“ věžáku jde o teploty, které odvodila sama firma z měrných nákladů pomocí kalkulačního vzorce, podle kterého růst teploty o 1 °C zvyšuje náklady na vytápění přibližně o 6 %; za základ tohoto výpočtu jsou pak považovány průměrné náklady objektu (= 100 %), které jsou ztotožňovány s výpočtovou teplotou ve výši 20 °C (mimochodem tuto poučku používá pro některé účely i MMR). Přes různé pochyby o přesnosti podobných výpočtů, nelze se zbavit důvodného podezření, že možná až ve 40 % případů jsou měrné náklady (základ výpočtu) v poměru k dosahovaným či dosažitelným tepelným pohodám silně podhodnoceny a ve více než 10 % zřejmě silně nadhodnoceny.

Nebezpečí výskytu podobných absurdit si uvědomili také autoři platné vyhlášky, kteří proto do ní vsunuli nouzovou pojistku v podobě ustanovení, podle kterého se v daném zúčtovacím období nesmí odchýlit měrné náklady v bytových jednotkách od průměru objektu o více než ±40 %. Spodní limit se však dostal mimo jiné do rozporu s § 689 tehdy platného občanského zákoníku, podle kterého je každý obyvatel povinen odebírat službu řádně, tj. v daném případě tak, aby nedošlo k porušení tepelné stability objektu. V metodickém pokynu, vydaném o rok později, byly proto hodnoty přípustné odchylky zpřesněny takto:

Spodní limitHorní limit
Přípustná odchylka od průměru objektu (= 100 %)−40−25−12+40
Měrné náklady (průměr = 100 %)607588140
Odpovídající průměrné roční teploty vzduchu v °C13,5161827

Podle zmíněného pokynu lze limit −40 % použít jen výjimečně, například u dlouhodobě neobsazených nebytových prostor. V normálních případech je však třeba, aby byl nastaven na vnitřní minimální teplotu zajištující tepelnou stabilitu objektu. V praxi jsou pak spodní i horní limity ztotožňovány se standardním nastavením termostatických ventilů, s mezními hodnotami, při kterých se přívod topné vody do radiátoru automatický obnovuje (16 nebo 18 °C) nebo uzavírá (27 °C).

V případě bytů s nadměrně regulovaným přívodem topné vody do radiátorů představuje aplikace spodního limitu v podstatě pokus o dodatečné vyúčtování nákladů spojených s tepelnými zisky z prostupů vnitřními stěnami objektu; horní limit naopak směřuje k odúčtování tepelných ztrát u jejich protějšků. Problém je v tom, že sítem obou limitů obvykle neprojde podstatná část původně vypočtených nákladů. Například v analyzovaném SVJ nevyhověla zvoleným limitům v roce 2013 celá polovina bytových jednotek a jejich původně vypočtené měrné náklady musely být proto nahrazeny odhady v jednotné výši 80 % resp. 140 % průměru objektu. To je tak velké procento chybovosti, že nelze dané rozúčtování považovat za věrohodné, a tedy ani platné.

Realizace záměrů navržené vyhlášky by mohla tyto problémy ještě vystupňovat. Je sice v pravomoci SVJ, aby se samo rozhodlo, jak vysoký podíl spotřební složky napříště zvolí, nicméně v řadě z nich nepochybně zvítězí iluze, že vyšší podíl spotřební složky automaticky znamená vyšší zainteresovanost uživatelů na úsporách tepla.

Případné důsledky zhmotnění této iluze ukazuji v přiložené tabulce Přehled hlavních výsledků rozúčtování nákladů na vytápění v SVJ - Varianta B. Zvýšení podílu spotřební složky na 70 % celkových nákladů sebou pochopitelně nese také zvýšení ceny SPJ, a to z aktuálních 3,20 Kč na 4,40 Kč, čili téměř o 40 %; zhruba stejný pokles naopak zaznamenají „podlahové“ ceny. V obou případech by to nákladově velmi prospělo bytům s uzavřeným nebo téměř uzavřeným přívodem topné vody do radiátorů.

Nejvíce samozřejmě bytům s nulovými náměry, které nehradí náklady na provoz radiátorů. V jejich případě by totiž pokles podílu základní složky na 30 % vedl k souběžnému poklesu měrných nákladů na pouhých 30 % průměru objektu. Jejich radost by ovšem netrvala příliš dlouho. Novela totiž nadále počítá se zachováním přípustné odchylky, i když v pozměněné podobě:

Spodní limitHorní limit
Přípustná odchylka od průměru objektu (= 100 %)−20+100
Měrné náklady (průměr = 100 %)80200
Odpovídající průměrné roční teploty vzduchu v °C1735 ??

V bytech s nulovými náměry by aplikace spodního limitu znamenala zvýšení měrných nákladů z původně vypočtených 30 % průměru objektu na 80 %, čili o 160 %. Mnohem hůře by však na tom byly byty s vysokými náměry indikátorů, neboť by pozbyly dosavadní ochrany z titulu nadměrných tepelných ztrát zaviněných prostupy tepla vnitřními stěnami objektu; v pozadí tohoto zjevně sankčního opatření zřetelně figuruje velmi rozšířený názor, že v těchto případech jde vesměs o spotřebitele, kteří silně kouří, neustále větrají a přitom topí na plné pecky.

Návrh obsahu a formy zveřejňování hlavních výsledků rozúčtování

Podle mého názoru se s problémem nevěrohodnosti potýká převážná část „radiátorových“ rozúčtování. Naprostá většina spotřebitelů si to však neuvědomuje a ani nemůže, protože má obvykle k disposici jen vyúčtování s vlastní domácností. Vyúčtování je však výsledkem poměrového rozdělování (nikoliv tedy podle absolutních hodnot typu kWh) a jeho relevantnost může proto spotřebitel posoudit pouze srovnáním s výsledky jiných spotřebitelů.

Tisíce spotřebitelů tak sice mají vetší či menší pochyby, někdy neoprávněné, zda je vyúčtování topných nákladů spravedlivé, avšak na základě dílčích vyúčtování nemohou dospět k poznání, že jsou důsledkem systémových chyb. To je dobře znát na diskusních příspěvcích, které se dnes a denně objevují na Portále SVJ, ve kterých se do nekonečna opakuji emotivně pojaté otázky a mnohdy scestné odpovědi k problémům, týkajícím se například správné výše limitů přípustné odchylky, korekcí na polohu místností v objektu atd.

Několik z nich se na mne obrátilo s žádostí o pomoc, protože se na základě mých příspěvků na Portále SVJ domnívali, že jim mohu poradit, jak se účinně bránit. Často jsou různé prohřešky ve vyúčtování sice dobře patrny, nicméně na základě dílčích poznatků nelze obvykle s reklamací uspět a tím méně pak se odvážit k podání žaloby, která by obstála před soudem.

Dospěl jsem proto k názoru, že je třeba přesunout důkaz o bezchybnosti rozúčtování na správce domu, který za jeho správnost ze zákona ručí a má k tomu potřebné podklady nebo si je může vyžádat od externí rozúčtovatelské firmy.

Nástroj k tomu obratu spatřuji v povinném zveřejňování hlavních výsledků podle bytových jednotek. To je hlavním smyslem navrženého obsahu a formy „Přehledů“. Nejsou chápány jako náhrada za vyúčtování s jednotlivými uživateli, ale jako jejich nutný doplněk; námět na srozumitelný obsah těchto dílčích vyúčtování uvádím níže, v tabulce Přehled hlavních výsledků rozúčtování nákladů na vytápění v SVJ - Varianta C.

Navržený přehled zahrnuje devět ukazatelů. Jeho základ představují údaje o počtu SPJ a podlahových plochách. V dalším kroku jsou na ně aplikovány jednotkové ceny a odvozeny náklady na spotřební a základní složku a jejich úhrn ➞ měrné náklady ➞ korigované náklady ➞ % zvýšení nebo snížení původně vypočtených nákladů.

Sestavení přehledu je časově zcela nenáročné a bez problémů jej zvládne každý průměrný ekonom s průměrnou znalostí programu Excel. Vzhledem k tomu, že cílem přehledu je posoudit celkovou kvalitu rozúčtování, není podstatně v něm uvádět adresné informace o jednotlivých spotřebitelích a lze se tak vyhnout možnému konfliktu s předpisy o ochraně osobních údajů.

V dalším kroku je účelné celý blok uvedených ukazatelů přetřídit vzestupně podle úrovně původně vypočtených měrných nákladů, což vede k oddělení bytových jednotek, jejichž měrné náklady musely být nahrazeny odhady ve výši spodního nebo horního limitu přípustné odchylky.

V poslední části je vyčíslen podíl bytů, které neprošly sítem některého z obou limitů a vypočten jejich úhrn. Tyto údaje nejvýstižněji charakterizují stupeň věrohodnosti realizovaného rozúčtování. A aby konečný spotřebitel nemohl na základě nevýznamného počtu korekcí odmítnout celkové výsledky rozúčtování, je na MMR, aby samo stanovilo hranici mezi platnými a neplatnými výsledky. Podle mého soudu, mohlo by se připustit, že se v rozúčtování nutně vyskytnou nahodilé chyby, které však nesmí překročit určité procento, dejme tomu 15 % z celkového počtu bytových jednotek.

Největší díl odpovědnosti za kvalitu výsledků rozúčtování leží ovšem na MMR. Podle mého názoru, hlavní a jedinou účinnou rezervu pro zvýšení hodnověrnosti výsledků „radiátorové“ metody představuje radikální zvýšení podílu základní složky až na 80 %, tedy na úroveň shodnou s navrženým spodním limitem přípustné odchylky. Tuto varianta uvádím pod označením C a ta ukazuje, že v tomto případě by se měrné náklady všech bytových jednotek vměstnaly (možná až na několik nevýznamných výjimek) bez jakékoliv korekce do pásma mezi 80 % a 140 % průměru, jejich růst by byl plynulý a dost by se podobal výsledkům realizovaným pomocí poměrně objektivní denostupňové metody.

Je třeba dodat, že v názoru na nutnost zvýšit v případě „radiátorové“ metody podíl základní složky nejsem osamocen. Za všechny uvádím názor jednoho z našich nejuznávanějších odborníků: „Normy ČSN 834 a 835 byly převzaty z Evropské unie, kde jsou užity v jiném prostředí než v ČR, např. v zemích se v souladu s těmito normami připouští základní složka nákladů až 70 %.“ [3]

Ve prospěch podobného opatření překvapivě mluví i argumenty citované v důvodové zprávě k návrhu novely vyhlášky (ve znění z roku 2013): „Obecně platí, že základní složka by měla krýt základní spotřebu tepla pro udržení tepelné stability budovy, zatímco spotřební složka by měla reflektovat individuální rozdíly ve spotřebě, vyvolané chováním spotřebitelů.“ [4] Z předchozího rozboru přitom vyplývá, že autoři návrhu novely spojují tepelnou stabilitu objektu s teplotou okolo 17 °C resp. s měrnými náklady ve výši 80 % průměru objektu.

Pro vyšší podíl základní složky hovoří navíc věcný důvod. Celkové náklady na vytápění se totiž skládají z proměnné a stálé složky. Pražská teplárenská k tomu poskytuje toto vysvětlení: „Proměnná složka závisí na nákladech s výrobou tepelné energie a reflektuje skutečné množství tepla odebraného zákazníkem. Ve stálé složce zákazník platí za připojení k tepelné soustavě zásobování teplem a za připravenost dodavatele dodat teplo v potřebném množství a kvalitě v souladu s platnou legislativou“. V celostátním průměru připadá z celkových nákladů na stálou složku asi 50 %. Spotřebitel nemůže tuto část nákladů svým chováním ovlivnit a podle názoru již citovaného odborníka patří proto mezi náklady typicky hrazené podle podlahové plochy. Toto řešení má navíc oporu v platné vyhlášce MMR, která v případě TUV stanoví, že se 30 % z nákladů na ohřev studené vody rozděluje mezi spotřebitele podle podlahové plochy.

Je jinou otázkou, zda je takováto změna proporcí mezi základní a spotřební složkou slučitelná se směrnicí EU. V záporném případě realizace návrhu na zveřejňování hlavních výsledků rozúčtování poodhalí, že rozdělování spotřební složky pomocí „radiátorových“ indikátorů vede ve většině případů k explozi klamavých informací; správci objektů tak budou zřejmě donuceni přejít na jinou, objektivnější, rozúčtovací metodu.

V každém případě musí MMR zvážit, zda jako orgán centrální správy může iniciovat a tolerovat klamání spotřebitelů, znamenající přitom v řadě případů jejich velmi citelnou finanční újmu.

Přehled hlavních výsledků rozúčtování nákladů na vytápění v SVJ
Varianta A. Zúčtovací období 2013

A. Náklady objektu na tepelnou energii
Podíly složekPočet jednotekJednotkové ceny
Náklady celkem 773 198
Spotřební složka50 %386 599SPJ 122 113Kč / SPJ 3,2
Základní složka50 %386 599m2 5 086Kč / m2 76,0
B. Výsledky hlavních ukazatelů podle bytových jednotek
Byt č.1Počet jednotekNáklady v KčMěrné náklady2Náklady po korekci
m2SPJzákladníspotřebnícelkemKč/m2průměr = 100 %v Kčzměna v %
23,701 80101 80176502 882+60
72,13005 4809506 43089598 769+36
72,16005 4801 9007 380102678 769+19
72,11 0005 4803 1668 646120798 769+1
……
……
72,11 7325 4815 48310 96415210010 9640
……
……
23,71 1001 8013 4835 2942231475 044−5
72,13 4005 48010 76416 24522514815 345−6
72,15 0005 48015 83021 31029619415 345−28
72,16 7515 48021 37326 85437224515 345−43
1 Z důvodů ochrany osobních údajů jsou adresy bytů k disposici pouze u správce objektu
2 Veškeré ukazatele jsou setříděny vzestupně podle úrovně měrných nákladů
C. Podíl bytů, u kterých bylo nutno provést korekci měrných nákladů
Zvýšení na přípustný spodní limit ve výši 80 % průměru objektu (odpovídá cca 17 °C)40 %
Snížení na přípustný horní limit ve výši 140 % průměru objektu (odpovídá cca 27 °C)13 %
Korigováno celkem53 %

Přehled hlavních výsledků rozúčtování nákladů na vytápění v SVJ
Varianta B. Zúčtovací období 2013

A. Náklady objektu na tepelnou energii
Podíly složekPočet jednotekJednotkové ceny
Náklady celkem 773 198
Spotřební složka70 %541 239SPJ 122 113Kč / SPJ 4,42
Základní složka30 %231 959m2 5 086Kč / m2 45,6
B. Výsledky hlavních ukazatelů podle bytových jednotek
Byt č.1Počet jednotekNáklady v KčMěrné náklady2Náklady po korekci
m2SPJzákladníspotřebnícelkemKč/m2průměr = 100 %v Kčzměna v %
23,701 08101 08146302 882+167
72,13003 2881 3304 61864428 769+90
72,16003 2882 6595 94882548 769+47
72,11 0003 2884 4327 721107708 769+14
……
……
72,11 7323 2887 67710 96515210010 9650
……
……
23,71 1001 0814 8765 9562511655 9450
72,13 4003 28815 07018 35825594518 3050
72,15 0003 28822 16125 45035323221 922−14
72,16 7513 28829 22233 21146130321 922−34
1 Z důvodů ochrany osobních údajů jsou adresy bytů k disposici pouze u správce objektu
2 Veškeré ukazatele jsou setříděny vzestupně podle úrovně měrných nákladů
C. Podíl bytů, u kterých bylo nutno provést korekci měrných nákladů
Zvýšení na přípustný spodní limit ve výši 80 % průměru objektu (odpovídá cca 17 °C)46 %
Snížení na přípustný horní limit ve výši 200 % průměru objektu (odpovídá cca 36 °C)2 %
Korigováno celkem48 %

Přehled hlavních výsledků rozúčtování nákladů na vytápění v SVJ
Varianta C. Zúčtovací období 2013

A. Náklady objektu na tepelnou energii
Podíly složekPočet jednotekJednotkové ceny
Náklady celkem 773 198
Spotřební složka20 %154 640SPJ 122 113Kč / SPJ 1,3
Základní složka80 %618 558m2 5 086Kč / m2 121,6
B. Výsledky hlavních ukazatelů podle bytových jednotek
Byt č.1Počet jednotekNáklady v KčMěrné náklady2Náklady po korekci
m2SPJzákladníspotřebnícelkemKč/m2průměr = 100 %v Kčzměna v %
23,702 88202 882122802 8820
72,13008 7693809 149127839 1490
72,16008 7697609 529132879 5290
72,11 0008 7691 26610 0351399210 0350
……
……
72,11 7328 7692 19310 96215210010 9650
……
……
23,71 1002 8821 3934 2751801194 2750
72,13 4008 7694 30613 07418111913 0740
72,15 0008 7696 33215 10120913815 1010
72,16 7518 7698 54917 31824015815 345−11
1 Z důvodů ochrany osobních údajů jsou adresy bytů k disposici pouze u správce objektu
2 Veškeré ukazatele jsou setříděny vzestupně podle úrovně měrných nákladů
C. Podíl bytů, ve kterých bylo nutno provést korekci měrných nákladů
Zvýšení na přípustný spodní limit ve výši 80 % průměru objektu (odpovídá cca 17 °C)0 %
Snížení na přípustný horní limit ve výši 140 % průměru objektu (odpovídá cca 36 °C)1 %
Korigováno celkem1 %

SVJ xxxxxxxxxxxxxxx Byt č. xxx Zúčtovací období xxxx

A. Objekt
Podíly složekPočet jednotekJednotkové ceny
Náklady celkem 773 198
Spotřební složka50 %386 599SPJ 122 113Kč / SPJ 3,2
Základní složka50 %386 599m2 5 086Kč / m2 76,0

111

Přípustná odchylka měrných nákladů bytových jednotek od průměru objektu
Průměrné nákladySpodní limit = 80 %Horní limit = 140 %
Kč / m2152,0121,6212,8
B. Vyúčtování se spotřebitelem: xxxxxxxxxxxxx
Výpočet spotřebních jednotek
OPKKLožniceLožnice s balkónemCelkem
Náměr indikátoru1 6501 3818091 0504 890
Výkon radiátoru v kW1,391,392,251,70
Polohové koeficienty110,80,5
Technické koeficienty0,830,830,830,83
S P J1 9051 5941 0359795 513
Podlahová plocha v m219,0714,1712,2412,2472,07
Výpočet poměrných nákladů na vytápění
Základní složka5 478
Spotřební složka17 454
Náklady celkem (před korekcí)22 932
Měrné nákladyKč / m2318,2
Převýšení limitu přípustné odchylkyKoeficient1,5ZálohyPřeplatekNedoplatek
Náklady po korekci15 33914 000 1 339

Podrobnosti k jednotlivým ukazatelům a jejich vazbám jsou popsány v metodických informacích, které obdržel každý spotřebitel nebo si je může vyžádat v kanceláři SVJ.

Zdroje

  • [1] MMR : č. j. 460/09-77, E 28/09-77
  • [2] MMR: Metodický pokyn k vyhlášce č. 372/2001 Sb., str. 1
  • [3] Bašus K.: Úhrada nákladů za vytápění, Praha 2003, str. 192
  • [4] MMR: Odůvodnění, str. 7
 
Komentář recenzenta
Ing. Vladimír Galád

Příspěvek je dalším důkazem o administrativní hře na rozdělování nákladů za teplo. Rozbor velice správně poukazuje, že je volba parametrů metody rozdělování prakticky náhodná a to z neznalosti fyzikální podstaty šíření tepla, a proto poskytuje prostor pro libovolné kombinace tzv. základní a spotřební složky. Rozptyl výsledků je téměř šokující. Měrné náklady se pohybují mezi 46,- Kč/m2 až po 451,- Kč/m2!!!

I toto je důvod, proč je třeba zveřejňovat v rámci spotřební jednotky podrobné administrativní toky tepla a nákladů jednotlivých bytových jednotek (alespoň do doby, než budou podobné předpisy zrušeny zcela, než bude nalezena objektivní metoda).

Co znamená vytápění na úrovni základní složky 30 % spotřeby? Namísto teplotního gradientu 32 K vytápíme na gradient 0,3 x 32 = 9,6 K, tedy při venkovní teplotě -12 °C o 9,6 °C více, tj. ( -12 + 9,6) = -2,4 °C. Je to normální??? V soustavě budovy je taková věc fyzikálně naprosto nemožná!!!

Proto „obdivuji“ odborníky, kteří přes veškeré průkazné dokumenty o neobjektivnosti a roztříštěnosti metod s protichůdnými výsledky, dokážou předkládat tomu odpovídající legislativní předpisy, které působí bezradně a jsou zřejmě vytvářeny na administrativní pokyn. Z dostupných materiálů k rozúčtování nákladů jasně ční lobbistické prosazení metod tzv. indikování tepla, které zcela odporuje fyzice tepla („radiátorová“ metoda, denostupňová či snímání na vratné trubce). Podle těchto metod lze přesně identifikovat příslušné lobbisty. Bohužel zřejmě není známo, že lze vytápět vysoce hospodárně i bez indikací a to jednoduchým technickým řešením, tj. vymezením takových parametrů topné vody, které nedovolí ani přetápět a ani narušovat podchlazením konstrukcí teplotní stabilitu objektu. Kdo potřebuje nadstandardní podmínky vytápění, měl by si je řešit osobně, například vlastním zdrojem, jako je například elektrické topidlo, které je napájeno přes osobní elektroměr. Všechny metody vycházejí z nedostatečné funkce otopných soustav a jejich nekvalitní regulace.

Občané a stát tvrdě prosazují průhlednost finančních toků na všechno možné z veřejných prostředků. Občanům, kteří také hospodaří se společnými prostředky na společné otopné soustavě, se zveřejnění toků tepla a nákladů záměrně zamlžuje a tají pod hloupou záminkou ochrany osobních údajů. Vždyť v družstvu nebo společenství jde také o společné prostředky a nikdo nepožaduje, aby při rozdělování nákladů a na příslušných listinách byla uváděna rodná čísla, či data narození, manželský či jiný stav, kdo je jak zdravý či nemocný, atd.

Každý má právo jak na parametry podle projektu otopné soustavy, tak na informace o tepelných a finančních tocích v jednotce, kterou spolufinancuje.

Lidé by se měli bránit a ne klidně přijímat úděl v drahé, naprosto neprůhledné a irelevantní matematicko-statistické a nespravedlivé hře, kterou jsou nefyzikální (ryze administrativní) metody na rozdělování nákladů za teplo. Občan je trestán za to, že si nemohl zcela svobodně vybrat byt, který není v okrajové v zóně domu, která je energeticky až 4x náročnější než byt uprostřed budovy. Není mi znám opravný koeficient 0,25, který by odpovídal tomuto stavu.

Matematicko-statistické metody jsou určitě přesné, ale pracují s irelevantními vstupy.

English Synopsis
Purpose to give public notice about the main results of the heating costs distribution among final consumers

The aim is to enable the final consumers to review these main results and to evaluate the credibility of the applied distribution form.

 

Hodnotit:  

Datum: 15.9.2014
Autor: Ing. Otakar Klokočník   všechny články autora
Recenzent: Ing. Vladimír Galád



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (66 příspěvků, poslední 19.04.2016 18:16)


Projekty 2016

AKTUÁLNĚ

Související rubriky

Reklama






Partneři oboru

logo DANFOSS
logo THERMONA
logo FV PLAST
logo GEMINOX logo ENBRA

Slunce v domě on-line


E-mailový zpravodaj

WebArchiv - stránky archivovány národní knihovnou ČR

Spolupracujeme

logo Asociace odborných velkoobchodů

Nejnovější články

 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czBarevné nálady, kombinace, inspirace: ZelenáObce z východního okolí Prahy jsou proti změnám trasy okruhuJak správně osvětlit prodejnu