15 let od úmrtí Vladimíra Fridricha

28. února si připomeneme den, kdy řady topenářů opustil Vladimír Fridrich, diplomovaný technik (nar. 1926). Jeho jméno je spojeno s dobou, kdy práce topenáře, projektanta zdrojů tepla a distribuce tepla, byla spojena s velmi omezeným sortimentem materiálů, armatur, nebyly počítače a výpočetní software a přesto zařízení, na kterých se podílel, spolehlivě fungovala a dodávala teplo do stovek tisíců domácností, průmyslu aj. Ostatně jako vedoucí pracovník tehdejšího Vojenského projektového ústavu by byl jinak velmi rychle ze své funkce odvolán. Titul diplomovaný technik dnes chápe již jen pár pamětníků. Patřil generaci, které byla v letech naší okupace fašistickým Německem upřena možnost dokončit své vzdělání titulem inženýr. Malou náplastí na tuto křivdu byla možnost po ukončení války urychleně dokončit vzdělání s tehdy udělovaným titulem diplomovaný technik. Oprávnění používat tento titul mělo několik předních techniků tehdejší doby. Z těch mně známých například Miroslav Štorkan a Čestmír Tvrdý.

Vladimírovi Fridrichovi bylo v roce 1989, kdy padl režim vedený komunistickou stranou, 62 let. I v tomto věku dokázal se svým kreativním přístupem k životu i technice velmi reagovat na náhle otevřené možnosti, na obrovskou nabídku nejrůznějších zařízení, která se do tehdejšího Československa začala tlačit. A to jak svými technickými radami, tak například i v činnosti tajemníka ČSVTS pro obor vytápění, později v odborné sekci Vytápění Společnosti pro techniku prostředí. Odborně vedl snad stovky seminářů a také několik ročníků vrcholné akce oboru, celostátní konference Vytápění. Vedle vlastní autorské činnosti zredigoval desítky publikací, mimo jiné i oblíbených Sešitů projektanta vydávaných STP, které pomáhaly a mnohé z nich stále pomáhají odborné veřejnosti se velmi rychle adaptovat na moderní topenářskou techniku.

Byl nadán nejen technickou kreativitou, ale i hlubokým smyslem pro humorné situace, které se při práci topenářů, projektantů i řemeslníků, vyskytují. K jejich zachycení si vypracoval svébytný kreslířský styl. Jeho ústřední postavou je muž, topenář, s velkým T na montérkách. Topenařina, to byla tehdy ryze mužská záležitost, a Vladimír mohl být oprávněně na své mužské postavy hrdý. Občas i nějakou ženu do vtipu přikreslil, ale jak sám říkal, na kresbu ženy neměl vypracován ten správný styl, neboť jich kreslil velmi málo.

Autor: Vladimír Fridrich

Osobně jsem se s Vladimírem Fridrichem znal od roku 1990. Po dlouhá léta jsme redakčně spolupracovali a já na něj stále vzpomínám. Nejen jako odborníka, ale i mého učitele redaktorského řemesla. Na osobnost přísnou, ale i laskavou. Kdo ví, co bych dnes dělal a jak bych to dělal, nebýt jeho výrazného podílu na formování mého přístupu k činnosti redaktora. I když už to dnes neslyšíš, tak Ti moc děkuji, Vladimíre.

Vladimír Fridrich poskytl TZB-info v roce 2002 rozhovor: „Vladimír Fridrich: Zákony a legislativa by měly podporovat tvůrčí schopnosti našich techniků.“