Závaznost a uplatňování českých technických norem (III)

(Tato část byla zpracována s využitím článku JUDr. Jaromíra Jareše "Úloha ČSN v některých právních vztazích").

ZÁVAZNOST ČESKÝCH TECHNICKÝCH NOREM

Obecnou závazností se rozumí povinnost dodržovat české technické normy (ČSN) obecně, bez jakéhokoliv omezení, tj. všemi právnickými nebo fyzickými osobami. Povinnost postupovat při určité činnosti v souladu s českými technickými normami může vzniknout různými způsoby, především na základě ustanovení právního předpisu, který stanoví, že ve vztazích upravených tímto právním předpisem je nutno dodržovat určité české technické normy. Zásadním pro pochopení této problematiky, a to i pro případy, které nastaly v minulosti, je proto informace o obsahu Zásad pro přípravu, přijímání a uplatňování technických norem, jejichž dodržování uložila vláda ČR svým usnesením ze dne 18. září 2002 č. 895 všem členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy. Tyto zásady svým pojetím odpovídají příslušným mezinárodním dokumentům, např. Dohodě o technických překážkách obchodu, která je součástí Dohody o zřízení WTO, Doporučení OSN k politikám normalizace apod.

Z uvedených zásad vyplývá zejména povinnost orgánů státní správy vzít při přípravě technických předpisů za základ především mezinárodní technické normy nebo jejich části, existující nebo připravované. To platí obdobně o evropských normách nebo technických předpisech nebo o normách jiných států. Přitom použitím technické normy jako základu pro přípravu technického předpisu se rozumí především forma odkazu na jednu nebo několik norem místo uvedení příslušných ustanovení v technickém předpisu. Důvodem je zjednodušení, zrychlení a zlevnění přípravy technických předpisů. Použití příslušné normy jako základu pro přípravu právního předpisu, zejména pokud jde o mezinárodní normu, je předpokladem zjednodušení mezinárodního obchodu na základě vytváření národních předpisů s obdobnými nebo i stejnými technickými specifikacemi.

ODKAZY NA ČESKÉ TECHNICKÉ NORMY V PRÁVNÍCH PŘEDPISECH

Odkazy v právních předpisech na technickou normu se uplatňují různými způsoby. Pokud jde o sílu odkazu, rozlišuje se odkaz výlučný (povinný) nebo indikativní.

• VÝLUČNÝ ODKAZ - určuje shodu s technickou normou, na kterou se odkazuje jako jediný způsob splnění příslušného ustanovení daného právního předpisu. Technická norma tak doplňuje nekompletní právní požadavek, a stává se tak vlastně součástí právního předpisu. Tím vzniká povinnost řídit se ustanoveními příslušné normy pro ty subjekty, kterých se daný právní předpis týká. V tomto případu většinou nejde o obecnou závaznost.
  
  
• INDIKATIVNÍ ODKAZ - je shoda s normou jedním z možných způsobů splnění požadavků právního předpisu. Obecný požadavek právního předpisu však může být splněn jiným způsobem. Forma indikativního odkazu je uplatněna v § 4a zákona č. 22/1997 Sb., pokud jde o harmonizované nebo určené normy. Pokud jde o přesnost, odkaz může být všeobecný, nedatovaný nebo datovaný. Nedatovaný odkaz určuje konkrétní technické normy takovým způsobem, že její změna nevyvolává potřebu měnit souběžně právní předpis, ve kterém je odkaz na tuto normu obsažen. Vhodnou formou je zde uvedení příslušných norem v poznámce pod čarou. Datovaný odkaz se vztahuje ke konkrétní verzi normy. V případě její změny je nutno změnit příslušným způsobem i právní předpis. Dále se rozlišuje mezi přímým a nepřímým odkazem. V případech přímého odkazu se splněním požadavků normy plní odpovídající požadavky právního předpisu. Nepřímým odkazem se rozumí obecné ustanovení právního předpisu, v němž je například stanoveno, že výrobky musí odpovídat současnému stavu vývoje, současným poznatkům vědy a techniky apod. Splnění technických norem se pak považuje za splnění těchto obecných podmínek. V dosud vydaných právních předpisech je k právní úpravě využito českých technických norem (popřípadě technických norem) různých forem.

ZNÁMÉ FORMY ODKAZŮ NA ČESKÉ TECHNICKÉ NORMY V PRÁVNÍCH PŘEDPISECH

• Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu - uvádí výraz "normová hodnota", kterým se rozumí konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné ČSN, jehož dodržení považuje konkrétní ustanovení za splnění jím stanovených požadavků.
  
  
• Zákon č. 40/2003 Sb., o veřejných zakázkách - ukládá zadavateli veřejné zakázky vypracovat zadávací dokumentaci obsahující technické specifikace předmětu veřejné zakázky. O těchto technických specifikacích je dále v § 49 stanoveno, že představují technické charakteristiky prací, materiálů, zboží nebo služeb, které mají být použity nebo dodány, popsané objektivním způsobem, který zajišťuje užití za účelem, který je zadavatelem zamýšlen. Tyto technické specifikace stanoví zadavatel odkazem mimo jiné na české technické normy, které přejímají evropské normy, na evropské normy a české technické normy. V těchto případech vzniká zadavateli povinnost použít uvedené technické normy, které se na předmět veřejné zakázky vztahují. Povinnost tedy nevzniká obecně jakémukoliv subjektu, ale pouze zadavateli veřejné zakázky.
  
  
• Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích - stanoví v § 5, že fyzická nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence na přenos elektřiny a přenos plynu, musí mít energetické zařízení, které má technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. V tomto případě se povinnost zajistit dodržení technických norem vztahuje jen na žadatele o licenci. V § 29 je dále stanoveno, že chráněný zákazník je mimo jiné povinen udržovat svá odběrná zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám. I v tomto případě je povinnost zajistit dodržení příslušných norem stanovena jen chráněnému zákazníkovi.
  
  
• Vyhláška č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla - mimo jiné uvádí v § 3, že vodní dílo musí být provedeno způsobem zajišťujícím splnění požadavků na jeho účel a současně splnění požadavků na vodní dílo z hlediska bezpečnosti jeho užívání a požární bezpečnosti. Připojen je odkaz na poznámku pod čarou, v níž je uvedena ČSN 75 1400 Hydrologické údaje podzemních vod. Z uvedené formulace vyplývá, že ani zde nejde o obecnou povinnost, ale o odpovědnost toho, kdo odpovídá za provedení vodního díla, za dodržení uvedené české technické normy minimálně v rozsahu jejích ustanovení vztahujících se k bezpečnosti užívání vodního díla a požární bezpečnosti.
  
  
• Vyhláška Českého báňského úřadu č. 72/2002 Sb., o důlní degazizaci - uvádí v § 13 odst. 6, který se týká zákazu kouření v degazizační stanici a jejím oploceném prostoru, že zákaz se vyznačuje příslušnými bezpečnostními značkami. Připojen je odkaz na poznámku pod čarou, v níž je uvedena ČSN ISO 3864 Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky. Z toho vyplývá, že bezpečnostní značky musí mít provedení odpovídající uvedené ČSN.
  
  
• Vyhláška Českého báňského úřadu č. 75/2002 Sb., o bezpečnosti provozu elektrických zařízení používaných při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem - uvádí v § 6 odst. 5, že při kontrole elektrického zařízení třídy B se provede prohlídka, měření a zkouška chodu v rozsahu a technických požadavcích stanovených českou technickou normou. V poznámce pod čarou je připojen odkaz na konkrétní ČSN. Z toho vyplývá, že uvedené činnosti musí být provedeny podle uvedené ČSN.

V některých případech není s odkazem na českou technickou normu spojena konkrétní povinnost. Jde především o případy, ve kterých je česká technická norma využita k definici určitého výrazu obsaženého v právním předpisu. Příkladem je

• Vyhláška Českého báňského úřadu č. 74/2002 Sb., o vyhrazených technických zařízeních - která v § 2 odst. 2 mimo jiné uvádí, že za vyhrazené elektrické zařízení se nepovažuje elektrické zařízení držené v ruce. K tomuto výrazu je připojen odkaz na čl. 826-07-05 ČSN 33 0050-826. V daném případě zřejmě slouží citovaná česká technická norma k vymezení toho, zda jde o zařízení, které se nepovažuje za vyhrazené elektrické zařízení.

ODKAZY NA ČESKÉ TECHNICKÉ NORMY V MONTÁŽNÍCH NÁVODECH A NÁVODECH K POUŽÍVÁNÍ

Jedná se o uvádění odkazů na české technické normy v montážních návodech a návodech k používání, které byly vypracovány výrobci nebo dodavateli výrobků a technických zařízení a přiloženy k dodávanému výrobku nebo technickému zařízení. Zde je potřebné vzít v úvahu zejména ustanovení občanského zákoníku, který v § 617 mimo jiné stanoví, že je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Tím, že tato "zvláštní pravidla" jsou nedílnou součástí průvodní technické dokumentace dodávaných výrobků nebo technických zařízení, je dodržování těchto pravidel montážními firmami a uživateli přímo spojeno s jejich odpovědností za případné škody vzniklé používáním těchto výrobků a technických zařízení, zejména u výrobků a zařízení s vysokým stupněm zbytkového provozního rizika. Je-li v těchto dokumentech odkazováno na dodržení postupů uvedených v konkrétních českých technických normách, je potřebné citované požadavky českých technických norem montážními firmami a uživateli beze zbytku respektovat. V opačném případě nejen že padají stanovené nebo dohodnuté záruční doby, ale zejména padá 10letá odpovědnost výrobce nebo dodavatele za škody způsobené vadou výrobku podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku a výsledná náhrada způsobené škody tak může dopadnout výhradně na montážní firmy nebo uživatele.

ZÁVĚR

Z uvedeného vyplývá, že odkaz na českou technickou normu v právním předpisu nezpůsobuje vždy právní povinnost řídit se všemi ustanoveními české technické normy, na kterou je v právním předpisu odkazováno. Vždy je nutno v daném právním předpisu zkoumat, jaký význam má ustanovení, v němž je odkaz na českou technickou normu. Zvláštní právní význam mají harmonizované a určené technické normy, které jsou využívány v rámci systému posuzování shody stanovených výrobků,

V případě obecné odpovědnosti za dodržování "nezávazných" českých technických norem je celkem srozumitelný souhrnný závěr právní expertizy s názvem "Odpovědnost za škodu v případech škodné události související s provozováním a servisem výtahů" autorizované Právnickou fakultou Palackého university v Olomouci, která v souvislosti s možnou náhradou škody v případě nerespektování ustanovení českých technických norem, na které není odkazováno v žádném právním předpisu, uvádí:

"TEN, KDO TRPÍ STAV, KTERÝ JE V ROZPORU S USTANOVENÍMI ČESKÝCH TECHNICKÝCH NOREM, SI NEPOČÍNÁ TAK, ABY PŘEDCHÁZEL ŠKODÁM".
Náhradou škody však nemusí škodná událost zcela skončit v případě, že dojde k poškození zdraví. Podle již zmíněné právní expertizy může být hodnocena i jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 a 224 trestního zákona č. 140/1961 Sb., v platném znění.