Změna zdroje tepla není jednoduchý proces

Nejsem sám, kdo se musí přizpůsobit dobovému trendu – snižovat spotřebu energií, především na vytápění, a přejít na modernější způsob. Chci tímto článkem sdělit své vlastní názory a zkušenosti s touto problematiku se vzpomínkami na dřívější vytápění. Není to tedy exaktní práce specialistů, jak jsme na tomto portálu zvyklí. Nechť je mi také prominuto tu a tam mírné odbočení od hlavního tématu, pokládajíce redakci za odborně zdatné, s možností konfrontace vlastními poznatky. A samozřejmě odborníci si na položené otázky odpovědí ihned po přečtení.

Víme, jak jdou ceny energií nahoru bez ohledu na krátké, dočasné zastavení této vzrůstající křivky. Pro některé skupiny obyvatel s průměrným reálným platem, na rozdíl od krmení obyvatel Českým statistickým úřadem o jiné výši, která ovšem slouží pro pobavení dvou třetin občanů, začíná být samotné topení plynem přepychem. Pokud tedy je někdo postaven před řešení tohoto úkolu, změnit, zmodernizovat vytápění, je s tím spojeno mnoho úvah a tuto otázku nemůže vyřešit ze dne na den. Vyžaduje to přemýšlení, rozvahu a také jistou úroveň znalostí. Pokud je někdo buď finančně dobře situovaný, či z netechnického oboru a jiného založení, obrátí se na profesionálního pracovníka z oboru.

Zajištění všeho od jednoho dodavatele, resp. od jednoho zástupce firmy se svými známými subdodavateli, ani to není moje parketa, neboť jsem v roli co nejméně vědět a co nejvíce platit. Tím jsem si byl vědom, že zvolit si druh vytápění není jednoduchá záležitost ani pro jiné řešící tento úkol. Prostudovat druhy vytápění, co je reálné, přijatelné pro dané podmínky a co ne. Potom zhodnotit finanční možností a zajištění, dále dostupnost energie na vytápění. Někde se musí navíc zvážit existující doplňkový zdroj, od krbu až po přímotopy, zda je zatepleno či nikoliv, nebo je plánováno v nejbližších létech, dále možné vybavení termickými panely, fotovoltaikou, stav komína, nezanedbatelný je rozsah nepříjemných stavebních prací, velikost kotelny, osobní priority a jiné. Nelze také přehlédnout i věk investora – nezřídka názor jeho potomků, který nebývá vždy v souladu. Samozřejmě, vše tohle by měl vědět odborník, projektant, který byl na tuto volbu osloven. I když ještě dnes vidíme navrhování zastaralých radiátorů. Je ovšem pravdou, že s návrhem druhu vytápění při desítkách možností má problém i odborník. V poslední řadě i odborníci-specialisti na SFŽP se svojí podporou jen solárů – když podporu tepelných čerpadel se svým COP v roce 2014 zcela zavrhli jako neúplný obnovitelný zdroj. Bez ohledu na případnou fotovoltaickou elektrárnu. Z vlastní draze zaplacené zkušenosti také uvádím, že je nutno při výběru dodavatele oslovit více jak jednu firmu.

Nejsem typ a je mi proti srsti v čemkoliv utíkat za odborníky. Pokud ano, konzultuji až naposled. Na výstavách s touto tématikou, které léta navštěvuji, je samozřejmé, že prodejce té či oné techniky bude chválit jejich druh. Existují také prospekty, kde ne vše souhlasí s realitou. Prodejci např. uvádějí nevýhodu – nákladné zřizování plynové přípojky. A to zahrne do kalkulací láce jejich druhu vytápění. Nezmíní se ovšem o případech, kdy plynová přípojka je hotova, či vede před chodníkem domu, někdo je schopen si sám provést kratší, či delší výkop a tím zmenšit náklady na vybudování přípojky. U realizace tepelného čerpadla při náhradě za plynové vytápění je možné kotel přetryskovat a zakoupit PB láhev, s odhlášením plynoměru. I když by byla rozhodující výše bivalence. A některá hospodyňka preferuje plynový resp. kombinovaný sporák. Přesto výrobci tepelných čerpadel na externí mrazy neznají jiné řešení, nežli vnutit zabudovaný elektrokotel. Alespoň jsem nikde v žádném prospektu možnost dodání bez elektrokotle neviděl. Zato tam bývá velká část věnována druhům tepelných čerpadel, což ovšem každý zájemce dávno zná.

Mimochodem, těch vystavovatelů je mi někdy líto. Ke stánku přijdou mladí manželé s evidentně průměrným oblečením. Je tedy jasné, že nepatří ke středně, natož vysoce příjmovým skupinám a nechávají si vysvětlovat např. tepelné čerpadlo s vrtem, stěnové vytápění apod. Že by měli nejprve před těmito návštěvami znát přinejmenším spotřebu svých energií, z důvodů smysluplné diskuze, to jim vůbec nepřijde na mysl. Po vyčerpávajícím výkladu vystavovatele mají problém se rozloučit a se záhadným výrazem ve tváři odcházejí k dalšímu stánku, kde se vše opakuje. Pokud se jedná jen o principy druhů, je nepochopitelné proč utrácejí peníze za vstupné a nestudují raději internet.

Ale k tématu:

V konečné fázi mého rozhodování jsem po dávném vytápění naftou, následnému zdražení a umístění tlakového hořáku na půdu s trvajícím splácením tehdy jedenáctitisícové půjčky za něj, nahradil uhlím s dobově nejmodernějším uhelným kotlem Dakon. Tam jsem roztápěl způsobem nasypání uhlí a pod rošt do spodních dvířek umístěným naftovým hořákem z koupelnových kamen s decilitrem nafty a po rozhoření byl do připraveného otvoru ve spodních dvířkách zasunut ventilátor se Š 110.

Nejsem televizní divák, a tak každou sobotu ráno se rozebíral kotel s vyčistěním škrabkou a ocelovým kartáčem všech teplosměnných ploch. Odměnou bylo místo obvyklé spotřeby 100 q uhlí, jen polovina. Samozřejmě bez fůry dřeva na roztápění. Mnoho let již ale topím plynem a také již vyměněn kotel Mora a karma z dob socialismu, za současně vyráběný jednoduchý nástěnný kotel bez ohřevu užitkové vody. Ta je již ohřívána fotovoltaikou s blokováním vysokého tarifu pro napájení boileru. Pro přehled je umístěn do přívodu boileru studené vody vodoměr a elektronický podružný elektroměr. U mne je 3,33 kWh denní spotřeba při 50litrovém odběru teplé vody. Ale 120litrový boiler dle údajů výrobce má ztráty 1 kWh/24 hod. Každému instalaci alespoň vodoměru doporučuji. Bude nemile překvapen, jak jednotlivým otočením kohoutku s teplou vodou naskakují na číselníku litry, či desítky litrů a po večerním odečtení se číslu nebude chtít věřit.

Čím ale nahradit relativně drahé plynové vytápění?

Jak tahle otázka byla v minulosti jednoduchá. Starší generace pamatuje lokální vytápění kamny v místnosti. Obvykle jedny kamna pro dvě místnosti. Tehdy hojně rozšířené Petry 5 kW, a 10 kW, stáložárné Club, a starší „Musgraves originál“ většinou ve velkých společenských místnostech a jiné typy. A kolik bylo brigádníků pro popel, štípání dříví ukládání uhlí např. ve školách. Sám školník měl co dělat, aby o přestávkách obsloužil všechna kamna. Ale po zatopení a řádném přiložení uhlí po půl hodině již žárem červenala roura do komína s litinovým poklopem kamen, taktéž, nepočítaje sporák v kuchyni s velikou plotnou a dvěma troubami. Není již ani vytápění pilinovými plechovými kamny, tzv. „piliňáky“. Ale vším bylo rychle vytopeno. Na začátku šedesátých let, tak jak dožívalo hlavně ve fabrikách parní topení, se v rodinných domcích a bytech začalo budovat ústřední vytápění. Všechny byly samotížný systém, neboť malá oběhová čerpadla pro tento systém se nevyráběla, tak jako souběžně budované vaření na sporáku, kdy se svítiplyn nahrazoval PB lahví a regulační ventily k láhvi pro tento účel se také masově nevyráběla. Obé se muselo rozličnými cestami shánět. Vzpomínám, že jako zaměstnanec Zemědělského stavebního sdružení v 70. létech jsem musel podat žádost podepsanou vedoucím a schválenou ředitelem podniku o odprodej vanové baterie italské značky Rapetti. Za nějaký čas značka dovezená zahraničním podnikem zmizela.

Jiný problém byl profesionální návrh ústředního topení. Nesčetné topenářské firmy a firmičky jako dnes, se svými znalostmi a specialisty neexistovaly, tyto práce prováděly pro byty a rodinné domky Okresní podniky služeb, Okresní stavební podniky a domovní správy. Disponovali jedním pracovníkem, který tyto ztráty domku či bytu řešil. Více se o úspory energií nikdo nezajímal, neboť prioritní starost byla shánění uhlí, a většinou se vše neobešlo bez podplácení. V mnoha případech se Ú.T. řešilo tzv. melouchem. Odpoledne přišli jeden nebo dva topenáři z uvedených institucí a začali projekcí: Zde dáme 10 článků, zde stačí 8 článků, zde dáme víc. Tak, zde máte soupis materiálu a běžte si jej sehnat. Ale stačil např. rohový ventil, aby se shánění po prodejnách protáhlo. Ale ani instalatéři to neměli jednoduché. Autogen nesměl nikdo vlastnit, a tak se buď inkognito na pár odpolední přemístil na akci, riskujíce setkání s tehdejší veřejnou bezpečností, kdy by první otázka zněla – doklad! Pokud nemáte, je to krádež (proto se asi tehdejší policie takto jmenovala). Další možnost byla složitě to od podniku či fabriky půjčovat. Podmínkou bylo vycházet s příslušným vedoucím.

Paradoxní je, že přes pružnost a rychlost vytopení kamny či sporáky, tento centrální, ale pomalý, způsob ohřevu místností svou moderností vyhrál. Potom nastoupila všude státem podporovaná plynofikace, a jak je uvedeno výše, dnes již přestává být tohle vytápění pro nízkopříjmové skupiny ufinancovatelné. A tehdejší masivní podpory státem pro tohle a pro všechny se stěží budou opakovat. Dnešní státem podporovaná výměna kotlů, a to jen ve vybraných krajích, způsobem uhelný kotel za lepší uhelný kotel je v tomto druhu paliva neperspektivní, nehledě na námitky Bruselu a případné zneužití jednotlivci. Ale starost SFŽP o dva či tři kraje v ČR tu je.

Doba ale pokročila a dřívější způsoby vytápění upadají do pousmání a zapomnění. Trh nabízí množství dokonalejších a vzhledem k vzrůstajícím cenám paliv sofistikovanějších způsobů zdrojů tepelné energie. Začal jsem tedy zájmem o nejmodernější způsob vytápění – infrapanely s levnou instalací a téměř neomezenou životností. Odradila mne cena za elektřinu přesahující současné vytápění.

Dále jsou na trhu kotle na pelety: Podstatně levnější, ale jak to v české kotlině bývá, se zvyšujícím se zájmem se bude zlevňovat výroba a zvyšovat cena. Důkazů bezpočet. Při zdražování ropy přes noc je zvednuta cena za LPG. Pokud se ropa zlevňuje, trvá (krátkodobé) zlevnění LPG týdny. Pakliže řeknete řemeslníkovi, že druhý je dražší, 10 % z nich bude spokojeno a 90 % okamžitě zvedne ceny. A tak bychom v našem liberálním kapitalistickém systému mohli pokračovat.

Místo sklepa, který od konce války a s příchodem nových technologií uchování potravin ztratil již svůj význam, mám jen technické podlaží 80 cm pod terénem, které je rozděleno místnostmi, kde je vše související s bydlením a zájmy. Dílna, sklad věcí, malá vinotéka, dvě garáže. Kotel je ve vykachlíkované prádelně. Přesně nad kotlem je v bytě koupelna. Tohle prostorové uspořádání vylučuje dodatečnou instalaci zvažované peletové technologie. V době budování domu jsem uvažoval o malém boileru s horním vývodem teplé vody a těsně vedle umyvadlo. To ovšem nikdo nevyráběl. A asi nevyrábí dodnes. A tak se musí chvilku při tekoucí vodě čekat, než začne téci teplá, která v počátcích prochází v případě nenabitého boileru studenou vodou a většinou dole se potrubí zatáčí vodorovně, potom následuje stoupačka atd.

Krb v obýváku – s pohledem na polínka dříví vedle lesklého nábytku a s jeho obslužným provozem a čím dál dražším tímto topivem jsem také zavrhnul.

Zůstal jako možný ještě kondenzační kotel. Pakliže má účinnost vyšší o 15 % oproti normálnímu plynovému kotli, dá se předpokládat cenu za topení přibližně sníženou o tato procenta. Neplatil bych tedy 17 000 Kč za vytápění plynovým kotlem ale někde kolem 14 000 Kč. Což je malá úspora nestojící za investici. K tomu nestálá cena plynu, řešit kondenzát, poplatky za plynoměr, za revize kotle a komína, což jsou vše starosti, nutnost permanentního přívodu studeného neřkuli mrazivého vzduchu do místnosti mne také odradila. Pro někoho ale je kondenzační kotel i jiné uvedené způsoby vytápění nejpřijatelnější řešení.

Ostatní způsoby již jsem neuvažoval a soustředil se na tepelná čerpadla. Ale o tom více v dalším pokračování článku.