Zkušenosti topenářské firmy s kotlíkovými dotacemi za rok 2020 ve Středočeském kraji

V roce 2020 pokračovala podpora ve formě kotlíkové dotace na výměnu kotlů třídy 1 a 2 vzhledem k ohlášenému zákazu jejich provozu v roce 2022. Na spotřebitele je kladen často nechtěný úkol výměny jejich kotle za moderní zdroj tepla.

Snahou tohoto průzkumu je pomocí vyhodnocení reálných obchodních případů nahlédnout na problematiku výměn kotlů z první linie, tedy pohledem montážní firma – spotřebitel. V průzkumu jsou vyhodnoceny obchodní případy za rok 2020, které měly potenciál dosáhnout a čerpat podporu z programu kotlíkových dotací. Tedy spotřebitel poptává nový zdroj s možností provozu po roce 2022 a mimo jiné žije v rodinném domě v současnosti vytápěném kotlem třídy 1, 2, případně bez uvedení třídy.

Dominuje nedůvěra ve vynucení zákazu

Za sledované období byly obchodní případy zařazeny do skupin podle jejich výsledků, případně reakcí spotřebitelů. K realizaci bylo přistoupeno pouze v 35 % případů; z toho většinou s využitím podpory z programu kotlíkové dotace.

Nejčastěji poptávaným a realizovaným zdrojem tepla s využitím kotlíkových dotací byl automatický kotel na biomasu. Z výše uvedeného je jasné, že zhruba dvě třetiny obchodních případů skončily neúspěšně. Podstatné jsou příčiny těchto neúspěchů.

Nedostatek financí

První a pochopitelný důvod je odmítnutí realizace z finančních důvodů. Nabídková cena zakázky je moc vysoká – a to včetně využití kotlíkových dotací. Lze se pouze domnívat, nakolik je odmítnutí zakázky z finančních důvodů spojeno i s nejčastějším koncem obchodního případu. Ten je vyvolán nedůvěrou v efektivní kontrolu a vymáhání zákazu provozu nezpůsobilých zdrojů po roce 2022. Tedy i přesvědčením, že nedodržení zákazu bude po určitou dobu tolerováno.

Výměna nevyhovujících kotlů je často prezentována jako jedna z důležitých agend státu v jeho ekologické politice, potažmo splnění jeho závazků. Lze oprávněně předpokládat, že největší část nevyhovujících (potažmo „nejhorších“) kotlů bude provozována v ekonomicky slabých domácnostech, tedy těch, které by měly být podpořeny nejvíce.

Kotlíkové dotace jsou pro chudé domácnosti obtížně dosažitelné

Z přiloženého grafu je patrné, že průměrné nabídkové ceny na zdroje tepla vyhovující nárokům programu kotlíkových dotací jsou relativně vysoké – a to hlavně v případě kotlů na tuhá paliva s ručním přikládáním. Cenový rozdíl, mezi cenou za realizaci kotle na tuhá paliva s ručním přikládáním vyhovující podmínkám kotlíkové dotace (tedy včetně akumulačních nádrží) a cenou za zakázku obsahující stejný kotel bez akumulačních nádrží je téměř dvojnásobek. Paradox této situace dobarvuje fakt, že v obou případech se jedná o kotle třídy 5 (tedy z hlediska aktuálních předpisů té nejlepší) – v každém ohledu lepší než provozované „čmoudící kotle“, které je záhodno nahradit.

V situaci, kdy je dle průzkumů zhruba čtvrtina domácností ohrožena energetickou chudobou, je bláhové od nich očekávat investici do nového zdroje tepla. Je pravděpodobné, že současná proti pandemická opatření ve spojení s poklesem ekonomické aktivity tento fakt ještě prohloubí.

Stát má v podstatě stále možnost zmírnit požadavky a tím snížit výši potřebné investice ze strany spotřebitelů. Neoficiální rezignace na kontroly provozovaných kotlů po září roku 2022 by vedla k zásadnímu snížení důvěryhodnosti ve státní rozhodnutí, v práci státních orgánů i z pohledu závaznosti plnění přijatých klimatických závazků.

Graf 1 Rozdělení všech řešených obchodních případů v roce 2020 na realizované a nerealizované podle příčin

Graf 2 Zastoupení zdrojů tepla podpořených dotací za rok 2020

Graf 3 Průměrné ceny nabídek a ceny realizovaných výměn zdrojů tepla podle jejich druhu (Středočeský kraj)

Graf 4 Rozdělení poptávky zákazníků o zdroje tepla podle jejich druhu

Pozn. redaktora:
Zkušenosti a poznatky autora článku pochází z jeho činnosti zejména ve Středočeském kraji. V jiných krajích mohou být zkušenosti vzhledem k různým příjmovým podmínkám domácností, cenovým nabídkám, preferenci jiných technických řešení, i mírně odlišné.