Prodej kotlů na pevná paliva třídy 4 rokem 2019 neskončil!

Článek aktualizován k 5.5.2021.

Od ledna 2020 je legální nejen prodej většiny kotlů třídy 4, ale teoreticky i kotlů třídy 3.

1. Úvod

Od 1. ledna 2020 platí Nařízení Evropské komise 2015/1189 o ekodesignu teplovodních kotlů na pevná paliva, které reguluje uvádění těchto výrobků na trh a do provozu. Do konce roku 2019 bylo splnění podmínek ekodesignu podle tohoto dokumentu požadováno pouze u kotlů instalovaných v rámci tzv. kotlíkových dotací.

V rozporu s realitou se vžila, a je všeobecně přijímána představa, že provozní parametry (emise, účinnost) podle ekodesignu představují vyšší „kvalitu“ než parametry pro třídy kotlů, do kterých jsou zařazovány při počátečních zkouškách u autorizované osoby (certifikaci) podle normy ČSN EN 303-5. Dokonce se lze dočíst i na webových stránkách některých státních institucí, že od 1. ledna 2020 je zakázán prodej kotlů třídy 4. Jaká je tedy realita?

2. Zařazení kotlů do tříd podle ČSN EN 303-5

2.1.

Současný postup při uvedení zcela nového typu teplovodního kotle na pevná paliva na trh je takový, že musí nejdříve projít náročnou zkouškou a ověřením jeho vlastností u autorizované osoby (zkušebny). Podle Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, musí být ověřena shoda výrobku s harmonizovanou nebo určenou normou, kterou je pro kotle na pevná paliva ČSN EN 303-5:2013 (určená norma). Zkoumá se konstrukce kotle, bezpečnost jeho provozu a provozní parametry. Provozní parametry jsou ověřovány a) při jmenovitém výkonu a za b) při sníženém výkonu (zpravidla 30 % výkonu jmenovitého). Podle úrovně dosažených parametrů je kotel zařazen do třídy 3, 4 nebo 5, kde třída 5 představuje nejvyšší dosažitelnou úroveň. Kotle tříd 1 a 2 již není přípustné uvádět na trh a jejich provoz musí být ukončen k září 2022.

Norma ČSN EN 303-5:2013 nezná pojem emisní třída, tedy zatřídění pouze podle úrovně dosažených emisí.

Pro zařazení do některé ze tříd musí kotle při zkoušce splnit požadované limity jak pro emise, tak i pro účinnost!

Pokud například kotel splní emisní parametry pro zařazení do třídy 5, ale jeho účinnost odpovídá pouze třídě 4, je zařazen do třídy 4. A tato třída je pak vyznačena na jeho výrobním štítku. Hodnoty limitů pro jednotlivé třídy dle normy jsou uvedeny v tabulce.

Tab.1 Mezní hodnoty pro emise a účinnost pro zařazení do tříd podle ČSN EN 303-3

2.2.

Velice důležitý je fakt, že limitní hodnoty pro zařazení do třídy musí kotel splnit při obou měřených výkonech, tedy jak jmenovitém, tak sníženém. Pokud například při jmenovitém výkonu splní emisní parametry pro třídu 5, ale u výkonu sníženého pouze pro třídu 4, je zařazen do nižší třídy, tedy třídy 4. Podobně by to bylo i s účinností.

U kotlů s ručním přikládáním paliva je povoleno zkoušet parametry pouze při jmenovitém výkonu, pokud je kotel výrobcem určen výhradně pro provoz s akumulační nádrží.

Rekapitulace

Norma ČSN EN 303-5 zná jako základní parametry emise a účinnost při jmenovitém a sníženém výkonu. Nazvěme si je pro potřeby dalšího výkladu parametry dílčími. Podle dosažených dílčích parametrů pak zařazuje kotle do tříd.

3. Splnění podmínek podle ekodesignu

Při pohledu do Nařízení komise 2015/1189 zjistíme, že kotle budou muset i po zavedení ekodesignu plnit technické požadavky popsané v harmonizované normě. Touto normou bude v dohledné době právě EN 303-5 (harmonizace je již v závěrečné fázi). Zmíněné Nařízení k požadavkům normy přidává splnění ještě dalších podmínek, týkajících se především emisí a účinnosti. Na rozdíl od normy zavádí ekodesign nové pojmy, kterými jsou:

sezónní emise a sezónní energetická účinnost

Pro stanovení sezónních parametrů (ve vzorci označeno „P“) je použito parametrů dílčích, které byly ověřeny dle ČSN EN 303-5 podle následujícího klíče

P_sezónní = 0,85 . P_{dílčí při sníženém výkonu} + 0,15 . P_{dílčí při jmenovitém výkonu}

Výpočet počítá s provozem kotle po dobu 85 % celoroční provozní doby při sníženém výkonu a zbylých 15 % při plném výkonu.

Pro jednoduchost nebudu dále zabíhat do detailů, podrobný popis výpočtu sezónních parametrů podle ekodesignu naleznete v článku Pohledem znalce: Může kotel třídy 4 na pevná paliva plnit parametry ekodesignu? a v článku Přepočet parametrů kotlů (účinnost a emise) na tuhá paliva dle požadavků nařízení Komise EU 2015/1189 (Ekodesign).

Co se týče emisí, pak pro splnění podmínek ekodesignu nesmí sezónní emise překročit hodnoty shodné s mezními hodnotami platnými pro třídu 5 dle ČSN EN 303-5. To znamená, že například pro oxid uhelnatý CO je u automatických kotlů limitem 500 mg/m³. Pro kotle s ručním přikládáním je limitní hodnota 700 mg/m³, viz. tabulka). Navíc oproti normě jsou stanoveny limity také pro emise NO_x.

Tab.2 Mezní hodnoty pro sezónní emise a sezónní energetickou účinnost podle ekodesignu

4. Jak kotel třídy 3 splní podmínky ekodesignu?

Postupně se „propracovávám“ k problému naznačeném v nadpisu tohoto pojednání. Je tedy reálné, aby ekodesignové parametry splnil i kotel třídy 3? Odpověď zní ano.

Je to sice teorie, ale kupodivu ne zcela nereálná. Vezměme si například automatický kotel na pelety. Konstruktér jej navrhl především pro provoz při nižším výkonu, čemuž přizpůsobil velikost spalovací komory a umístění trysek sekundárního vzduchu. Při nižších výkonech tak tento kotel bude dosahovat excelentních emisních parametrů, například pro CO na úrovni 180 mg/m³ (což je běžné). Ovšem při jmenovitém výkonu je již velikost komory nedostačující a sekundární vzduch je přimícháván v místech, kde to není již optimální. Pak, za těchto neideálních podmínek, může být dosaženo parametru pro CO např. 1100 mg/m³. Při pohledu na komín nic nepoznáte, protože i při těchto emisích z komína viditelně vychází pouze pára.

Pohledem do tabulky s emisními limity se zjistí, že pro jmenovitý výkon má kotel emise CO o 100 mg/m³ vyšší, než je požadavek na třídu 4. Proto nemůže být tento kotel zařazen do třídy 4, ale bude zařazen do třídy 3. Současně však, při sníženém výkonu odpovídají emise CO tohoto kotle dokonce požadavku na třídu 5.

Ale pojďme na přepočet podle ekodesignu. Podle vzorce uvedeného výše je tedy:

CO_sez = 0,85 . CO_min + 0,15 . CO_jmen = 0,85 . 180 + 0,15 . 1100 = 318 mg/m³

Protože ekodesignový limit pro sezónní emise CO je 500 mg/m³, tento kotel nepřekračuje uvedený limit a podle Nařízení komise 2015/1189 o ekodesignu jej lze, a to od 1. ledna 2020, uvést na evropský trh. Samozřejmě tehdy, pokud splní i ostatní parametry pro sezónní emise, a to OGC, TZL a NOx a požadavek na sezónní účinnost.

Je zřejmé, že i kotel třídy 3 může, teoreticky, splnit parametry podle ekodesignu. Na trhu se tak od 1.1.2020 může objevit kotel splňující podmínky ekodesignu, který bude mít na svém štítku zařazení do třídy 3.

V reálném životě se to ale vzhledem k dalším požadavkům na takový kotel nedá moc očekávat.

Jinou situací a dnes běžnou praxí je splnění všech požadavků ekodesignu u kotlů třídy 4. Například v seznamu výrobků pro kotlíkové dotace je zapsáno mnoho kotlů, které jsou zařazeny do třídy 4, mají to uvedeno i na výrobním štítku, a které současně mají osvědčení o ekodesignu.

5. Uvádění na trh a do provozu od roku 2020

Okamžikem, kdy pro teplovodní kotle na pevná paliva začala platit pravidla podle ekodesignu, která mají vyšší právní význam než současné předpisy, se nezrušil postup ověřování shody podle NV 163/2002. U nových kotlů se před jejich prvním uvedením na trh nadále ověřuje shoda jejich vlastností s požadavky ČSN EN 303-5. V harmonizované normě jsou i nadále uvedeny třídy 3, 4 a 5, takže kotel po zkoušce může být i od roku 2020 zařazen do třídy 3 či 4, jeho třída musí být i nadále uvedena na výrobním štítku, a i takový kotel se může objevit na trhu. Nově je ovšem jako „nadstavba“ nad normou ověřována shoda typu kotle i s podmínkami podle ekodesignu a tato nadstavba rozhoduje.

Do 31.12.2019 reguloval uvádění na trh (první prodej výrobcem kotle nebo uvedení na trh dovozcem) u kotlů na pevná paliva zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Podle přílohy č. 10 zákona mohly být kotle třídy 3 uváděny na trh pouze do konce roku 2017. Od 1. ledna 2018 pro jejich uvádění na trh platil zákaz. Ovšem tento zákaz byl omezen pouze do konce roku 2019, což je uvedeno i v příloze č.10 zákona, protože od 1. ledna 2020 začala platit evropská legislativa reprezentovaná Nařízením komise 2015/1189.

Od 1. 1. 2020 platí pro uvádění kotlů na tuhá paliva na trh zásadní splnění požadavků podle ekodesignu a třída kotle není rozhodující!

Takže, jak jsem popsal výše, zatímco od 1. ledna 2018 bylo uvádění na trh kotlů třídy 3 zákonem zakázáno, po jednom roce, od 1. ledna 2020 to je opět možné, pokud kotel splní i další požadavky.

6. Kde se vzalo tvrzení o zákazu prodeje kotlů třídy 4 od roku 2020?

Nyní jsem se dopracoval k oné nesrovnalosti, kterou v poslední době často slyšíme a čteme, a o které jsem psal v úvodu. Jak se tedy mohlo stát, že se setkáváme s tvrzením, že od roku 2020 je zakázán prodej kotlů třídy 4?

Velmi jednoduše. Trendem dnešní doby jsou zkratky, přebírání neověřených a nekomplexních informací, a to nejen v médiích, ale bohužel i ve státní správě. Odpovědní pracovníci často, bohužel, ani nemají dost času a prostředků, aby si informace nechali důkladně prověřit a posoudit. A tak je tomu i s oněmi třídami a ekodesignem.

Prostým srovnáním emisních limitů uvedených v normě ČSN EN 303-5 s limity uvedenými v Nařízení komise 2015/1189 na první pohled zjistíme, že ekodesignové limity odpovídají limitům pro kotle třídy 5. Díky povrchnímu pohledu již nebyl zaregistrován rozdíl mezi dílčími emisemi a sezónní emisí, a tudíž jednoduchou zkratkou se došlo k tomu, že ekodesignové limity eliminují z prodeje kotle třídy 4.

Pozorný čtenář však již nyní ví, že od 1. ledna 2020 není zakázán prodej kotlů třídy 4, naopak je opět legalizován prodej kotlů třídy 3, pokud splní kompletní podmínky dané Nařízením. Proto vás všechny žádám:

„Nezaměňujte třídu kotle s požadavky ekodesignu!