Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Třídy teplovodních kotlů

Autor v článku odpovídá na klíčovou otázkou, která se týká povinné výměny malých teplovodních kotlů na pevná paliva podle zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší, a to do jaké třídy je kotel zařazen.


© Fotolia.com

Klíčovou otázkou, která se týká povinné výměny malých teplovodních kotlů na pevná paliva podle zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší je, do jaké třídy je kotel zařazen. Neboť povinná výměna do září 2022 se týká kotlů na pevná paliva tříd 1 a 2, popřípadě kotlů, u nichž je třída nezjistitelná. Co to je třída kotle a jak ji zjistím?

Třídy jen pro kotle na pevná paliva

Pokud hovoříme o malých teplovodních kotlích pro vytápění domácností, pak do tříd jsou rozděleny pouze teplovodní kotle na pevná paliva o jmenovitém výkonu do 500 kW. Záměrně zde nehovořím o emisních třídách, protože jak se dozvíme níže, pojem emisní třída není nikde normativně ani legislativně definován.

Kotle vyrobené do roku 2000 bez tříd

Do roku 2000 se mohly v ČR uvádět na trh kotle na pevná paliva splňující obecné podmínky pro bezpečnost provozu a z emisí se ověřoval pouze oxid uhelnatý CO, pro který byla stanovena maximální hranice 2 % (cca 25000–30000 mg/m3). Tomu také odpovídala technologie kotlů s nízkou provozní účinností. Základní technické požadavky a metody zkoušení byly definovány pro tyto kotle v normě ČSN 07 0240 Teplovodní a nízkotlaké parní kotle, pro kotle o výkonu do 50 kW byly požadavky této normy nepatrně doplněny ČSN 07 0245 Teplovodní kotle do výkonu 50 kW. Podle těchto norem nebyly teplovodní kotle na pevná paliva rozděleny do žádných tříd, tudíž teplovodní kotle na pevná paliva vyrobené před rokem 2000 nemohou mít přidělenu žádnou třídu.

Od roku 2000 do roku 2012 pouze kotle tříd 1, 2 a 3

Změna nastala v roce 2000, kdy byla u nás zavedena evropská norma ČSN EN 303-5, platná pro teplovodní kotle na pevná paliva do jmenovitého výkonu 300 kW. Kotle zde byly rozděleny do tříd 1, 2 a 3, z nichž třída 3 znamenala nejvyšší dosažitelnou kvalitu. Začaly se ověřovat emise CO, organicky vázaného uhlíku (OGC), prachu (TZL) a účinnost při jmenovitém výkonu a emise CO a OGC při nejmenším výkonu (u kotlů s regulovatelným rozsahem výkonů). Aby kotel mohl být zařazen do některé z uvedených tříd, musel splnit definované emisní limity i minimální dosaženou účinnost u všech sledovaných parametrů. Třída kotle a palivo, pro který byla kotli třída udělena, musí být uvedeny na výrobním štítku kotle.

Od roku 2012 třídy 3, 4 a 5

V roce 2012 začala v EU platit novelizovaná norma EN 303-5, která byla u nás přijata jako norma ČSN EN 303-5:2013, platná pro kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva o jmenovitém tepelném výkonu do 500 kW. Doposud nejvyšší zavedená třída 3 se tím stala třídou nejnižší, představující nejnižší možné požadavky na emise a účinnost. Nově byly zavedeny třída 4 a třída 5, které definují nové pokrokové technologie spalování pevných paliv. Nově podle této normy musely být měřeny emise TZL i při sníženém výkonu. Působnost aktualizované normy byla rozšířena na kotle o výkonu až 500 kW (oproti 300 kW u normy původní).

Požadavky zákona o ochraně ovzduší

V zákoně o ochraně ovzduší se nehovoří o tom, že od 1. září 2022 lze provozovat pouze kotle na pevná paliva třídy 3 a vyšší. Je zde uvedeno, že od daného termínu lze „… provozovat spalovací stacionární zdroj na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a který není navržen rovněž pro přímé vytápění místa instalace, v souladu s minimálními požadavky uvedenými v příloze č. 11 k tomuto zákonu.“ V příloze č. 11 jsou poté uvedeny požadavky na emise TZL, OGC a TOC (OGC), které kotel nesmí překročit. Tyto požadavky odpovídají požadavkům třídy 3 dle ČSN EN 303-5. Z toho lze odvodit, že kotel, který má na výrobním štítku uvedenu třídu 3 a vyšší tedy plní podmínky provozu i po roce 2022. Naopak u kotlů vyrobených do roku 2000 se emise OGC a TZL neověřovaly a není tedy nijak doložitelné, že daný kotel plní požadavky přílohy č. 11, tudíž jej nelze provozovat po roce 2022. Řešením by bylo, pokud by si provozovatel kotle vyrobeného před rokem 2000 nechal autorizovanou osobou přeměřit požadované emisní parametry, ale to se bavíme o nákladech přesahujících 10 tis. Kč s nejistým výsledkem, což u 20 let starého kotle není ekonomicky vhodné řešení.

Třída kotle vs. emisní třída

Na výrobním štítku vyznačená třída kotle nemusí odpovídat tzv. „emisní třídě“. Pojem emisní třída není nikde normativně ani legislativně definován. Je to pouze jakási „zkratka“, která má vyjadřovat, že kotel je schopen dosáhnout emisí, které úrovní odpovídají příslušné třídě dle ČSN EN 303-5. Na výrobním štítku uvedená třída kotle vyjadřuje celkovou třídu kotle. Při počáteční zkoušce (certifikaci) kotle u autorizované osoby jsou dle normy zjišťovány jak účinnost kotle, tak také velikost produkovaných emisí. Aby mohl být kotel zařazen do konkrétní třídy, musí splnit limitní hodnoty jak pro emise, tak i pro účinnost. Pokud kotel splní limit pro emise odpovídající třídě 4, ale svojí účinností pouze limit třídy 3, na výrobním štítku kotle bude vyznačena celková třída kotle 3. Není to případ pouze hypotetický, znám několik případů takto „zatříděných“ kotlů.


Třída 3 nebo 3. třída?

Mnohé provozovatele stále mate, jak je možné, že jeho kotel 1. třídy je horší jak kotel 3. třídy, neboť v běžné mluvě platí, že „prvotřídní“ zboží je zboží nejvyšší kvality. Norma ČSN EN 303-5 zařazuje malé teplovodní kotle na pevná paliva do tříd 1, 2, 3, 4 a 5, kde kotle třídy 1 jsou kotle „nejnižší“ kvality. Je to dáno normativními zvyklostmi, kdy je zpravidla pořadovými čísly (1., 2., 3. třída) označována sestupná kvalita, a naopak základní číslicí (třída 1, 2, 3) označována vzestupná kvalita (např. staré rozdělení ocelí do tříd 10 až 19, kdy ocel třídy 19 je ocel nejvyšší kvality).

Rozdělení kotlů na 1. až 4. třídu existuje, ale týká se parních a horkovodních kotlů (coby tlakových nádob). Zde pěkně v pořadovém označení podle velikosti, největší kotle jsou tedy kotle 1. třídy. Ovšem to nemá nic společného s emisemi a malými teplovodními kotlíky pro vytápění domácností.

Rekapitulace

Teplovodní kotle na pevná paliva vyrobené do roku 2000 nebyly zařazeny do žádné třídy, a tudíž je nelze provozovat od 1. 9. 2022.

Teplovodní kotle na pevná paliva, uvedené na trh po roce 2000, musí mít na výrobním štítku vyznačenu třídu, které dosáhly při počáteční zkoušce u autorizované osoby (zkušebny) a palivo/a, pro které/á bylo příslušné třídy dosaženo. Aby mohly být provozovány i po 1. 9. 2022, musí být na výrobním štítku uvedena třída 3, 4 nebo 5.

 
Komentář recenzenta Josef Žďárský

Autor podrobně informuje o vývoji technických požadavků pro kotle na pevná paliva uvedených v příslušných českých a evropských normách a požadavcích zákona o ochraně ovzduší. Z uvedených faktů je zřejmé, že technická úroveň těchto kotlů v posledních letech podstatně vzrostla, což příznivě ovlivnilo spotřebu paliva a snížilo vypouštěné emise. V současné době mají informace o kotlích pro ústřední vytápění na pevná paliva zásadní význam pro uživatele starých kotlů, protože do září 2022 musí být nevyhovující kotle vyřazeny z provozu. Současně jsou spotřebitelé informování o tom, jaké vlastnosti musí mít kotle pro výměnu.

English Synopsis
Hot water boiler classes

In the article, the author responds to a key question concerning the mandatory exchange of small solid fuel boilers according to Act No. 201/2012 Coll. on air protection, and to what class the boiler is classified.

 
 
Reklama