Evropská legislativa počítá s lokálním vytápěním domů biomasou i po roce 2050

Zákon o ochraně ovzduší zakazuje od září letošního roku provozovat staré kotle na pevná paliva tříd 1. a 2, přesto se desetitisíce jejich provozovatelů nechystají je vyměnit za nové, moderní ekologické zdroje tepla. Jedním z hlavních důvodů je strach z toho, že si zvolí alternativní zdroj, jehož provozní náklady pro ně budou v budoucnu neúnosné, popřípadě to bude zdroj, jehož provoz bude novou legislativou v dohledné době zakázán. Ta druhá varianta se týká především spalovacích zdrojů na uhlí, po kterých mají „přijít na řadu“ kotle na zemní plyn, a mediální prostor je stále více zaplněn i názory „odborníků“, že v dohledné době je neodvratný zákaz všech spalovacích zdrojů, tedy i kotlů a kamen na dřevní biomasu.

Co víme o budoucnosti spalovacích zdrojů

Konec provozu kotlů na uhlí se již pomalu ale jistě blíží, a je pouze otázkou, zda to bude za pět či deset let. Spíše než zákaz jejich provozování, to bude důsledek nedostupnosti levného uhlí pro maloodběratele.

Ani zemní plyn nečeká z dlouhodobého hlediska v Evropské unii zářná budoucnost. Nicméně je jisté, že v současnosti zakoupené a v dohledné době zprovozněné plynové kotle si užijí svůj plnohodnotný život, který se u stávajících konstrukcí menších výkonů předpokládá okolo 15 let, u větších výkonů i déle. Otázkou následné budoucnosti je, jak budou reálně dostupné náhrady za zemní plyn a jak se bude vyvíjet nabídka plynů vyrobených s využitím OZE, které mají potenciál zemní plyn postupně nahrazovat.

Jak je to se spalovacími zdroji na biomasu? Omezování energetického využívání fosilních paliv je součástí stále se stupňujících ambicí evropských politiků být na čele celosvětového boje s dekarbonizací. Prozatím se jim to daří, protože zbytek Zeměkoule se boje víceméně neúčastní. Naproti tomu biomasa, zvláště pokud se jedná o zdroj energie pro vytápění domácností ve formě dřevních paliv, je dlouhodobě vnímána jako obnovitelný zdroj energie s nulovými emisemi skleníkových plynů. Moderní spalovací zdroje na biomasu díky přísným požadavkům na ekodesign produkují až v několika řádech nižší lokální emise „neskleníkových“ plynů, než tomu bylo u zdrojů uváděných na trh před 15 léty. Přesto se poslední dobou stále více ve sdělovacích prostředcích objevují „zaručené“ zprávy, že se chystá legislativa, která v dohledné době zakáže provozování lokálních spalovacích zdrojů na biomasu. Nicméně nová legislativa Evropské Unie s lokálním vytápěním domů a bytů biomasou počítá i do budoucna.

Budoucnost bude patřit domům s nulovými emisemi

Zaručené spekulace „odborníků“ o neodvratném zákazu vytápění domácností biomasou vzaly za své v úterý 12. března, kdy Evropský parlament schválil novelu směrnice o energetické náročnosti budov. Jak je již několik posledních let zvykem, i tento nový dokument je důkazem toho, že Unie neustále zvyšuje své ambice v oblasti ochrany klimatu a energetických úspor. Dle stávajícího znění Směrnice je v současnosti povinným standardem environmentálního stavitelství „budova s téměř nulovou spotřebou energie“. Dle definice se jedná „o budovu, jejíž energetická náročnost je velmi nízká… téměř nulová nebo nízká spotřeba požadované energie je pokryta ve značném rozsahu z obnovitelných zdrojů.“

Aktualizované znění Směrnice nahrazuje standard budovy s téměř nulovou spotřebou energie novým standardem, kterým je „budova s nulovými emisemi“. Jako budova s nulovými emisemi je definována „budova s velmi nízkou energetickou náročností, která vyžaduje nulové nebo velmi nízké množství energie, produkuje nulové emise uhlíku z fosilních paliv na místě a produkuje nulové nebo velmi nízké provozní emise skleníkových plynů“. Provozní emise skleníkových plynů jsou dále definovány jako „emise skleníkových plynů spojené se spotřebou energie technických systémů budovy během užívání a provozu budovy“.

Nově postavené budovy by měly plnit standard budovy s nulovými emisemi od roku 2030, všechny již stojící budovy by měly projít rekonstrukcí na budovy s nulovými emisemi do roku 2050. Znamená to tedy, že budova nesmí emitovat žádné uhlíkové emise z fosilních paliv (tedy ani „skleníkový“ CO₂), nicméně může produkovat provozní emise skleníkových plynů, tedy i emise CO₂ vzniklé spalováním biomasy či „obnovitelných“ plynů z biomasy, kterými jsou dle Směrnice bioplyn, skládkový plyn a kalový plyn z čistíren odpadních vod.

Spalování biomasy jako jeden ze zdrojů energie pro budovy s nulovými emisemi

V preambuli k novému znění Směrnice je přímo uvedeno, že:

„Existují různé možnosti, jak pokrýt energetické potřeby budovy s nulovými emisemi: energií vyrobenou na místě nebo v blízkém okolí z obnovitelných zdrojů, jako jsou solární tepelná energie, geotermální energie, fotovoltaická solární energie, tepelná čerpadla, hydroelektrická energie a biomasa, energie z obnovitelných zdrojů poskytovaná společenstvími pro obnovitelné zdroje, účinné dálkové vytápění a chlazení a energie z jiných bezuhlíkových zdrojů energie. Energie získaná spalováním obnovitelných paliv se považuje za energii z obnovitelných zdrojů vyrobenou na místě, pokud ke spalování obnovitelného paliva dochází na místě.“

V dalším znění Směrnice je definováno, že spalování obnovitelných paliv „na místě“ znamená, že spalovací zdroj je umístěn přímo v budově nebo na pozemku, na němž se tato budova nachází.

Z výše popsaného je zřejmé, že evropská legislativa nechystá žádný zákaz lokálních zdrojů tepla na spalování biomasy, ale naopak, s biomasou, jako obnovitelným palivem pro budovy s nulovými emisemi se počítá také po roce 2050. Primárním cílem „dekarbonizační“ politiky Unie je úplný zákaz využívání fosilních paliv. A právě kotle a kamna na dřevo a dřevní paliva jsou přirozenou alternativou jako náhrada za lokální zdroje na fosilní paliva, především uhlí. A nově je to zakotveno také v unijní legislativě.