Dotace mají urychlit konec uhelných kotlů

Příjem žádostí o dotaci na výměnu kotlů na pevná paliva nižších tříd než 3 končí ve stávající podobě 31. srpna 2024. Ministerstvo životního prostředí již delší dobu avizovalo, že dotace na výměnu kotlů na pevná paliva budou pokračovat i po tomto datu, pouze nebylo jasné, v jaké podobě. Podle dřívějších vyjádření zástupců ministerstva nepřipadalo v úvahu pokračování v dotacích na výměnu kotlů tříd 1 a 2, protože od 1. září 2024 budou tyto kotle provozovány nelegálně, tedy v rozporu se zákonem č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Dle tehdejších právních analýz není možné z veřejných prostředků poskytovat finanční podporu provozovatelům, kteří provozují svůj zdroj v rozporu se zákonem. Naopak se hovořilo o tom, že nově budou dotovány výměny kotlů na pevná paliva třídy 3, které emitují také významné množství nebezpečných látek. To také 6. října v České televizi potvrdil ministr životního prostředí Hladík.

Dotace na výměnu kotlů tříd 1 a 2 budou pokračovat

Až do pondělí 20. května se tedy předpokládalo, že 31. 8. skončí dotace na výměnu kotlů tříd 1 a 2 a poté budou vypsány nové dotace na výměnu kotlů na pevná paliva třídy 3. Nicméně v tento den dopoledne na tiskové konferenci pan ministr Hladík seznámil prostřednictvím novinářů širokou veřejnost s tím, že dotace na výměnu kotlů třídy 1 a 2 budou pokračovat i po 1. září 2024, ovšem s tím rozdílem, že velikost finanční podpory na výměnu zdroje bude oproti stávajícím dotacím krácena v řádu několika desítek tisíc korun. Místo dříve avizovaných dotací na výměnu kotlů na pevná paliva třídy 3 budou nově poskytovány dotace na výměnu kotlů bez rozdílu třídy, a to v případě, že se jedná o kotle na uhlí.

Podporovány budou spalovací zdroje na biomasu a tepelná čerpadla

Podrobnější informace k novým pravidlům pro dotace mají být zveřejněny v polovině června, je tedy brzy na případné analýzy a polemiky. Z tiskové zprávy zveřejněné po tiskové konferenci je pouze uvedeno, že

„Od září 2024 bude také možné žádat o podporu na výměnu kotlů na tuhá paliva bez ohledu na emisní třídu za jiné druhy ekologičtějšího vytápění – například tepelná čerpadla, kotle na biomasu či kamna.“

Z toho jasně vyplývá, že by dotačně měly být podporovány instalace nejen tepelných čerpadel, ale také kotlů a kamen na biomasu.

V provozu více jak 300 tisíc teplovodních zdrojů na uhlí

Zatím tedy víme pouze to, že mají být vypsány dotace na výměnu kotlů spalujících uhlí, a to bez ohledu na třídu, kterou tyto kotle mají, tedy například i moderních nízkoemisních automatických kotlů. Pokusím se tedy krátce analyzovat, kolik je u nás ještě provozováno „uhelných“ kotlů, jaké je jejich složení podle typu konstrukce, a jaké emise vypouštějí do ovzduší tyto kotle. Podle údajů Asociace podniků topenářské techniky (APTT) je v současnosti u nás v provozu řádově 300 tisíc teplovodních kotlů, které mají jako palivo certifikováno hnědé uhlí. Z tohoto počtu tvoří okolo 25 tisíc zplyňovací kotle, dalších přibližně 70 tisíc kotlů certifikovaných na uhlí představují automatické kotle s retortovým hořákem, které jsou určeny také ke spalování dřevních pelet, a z nichž v současnosti minimálně 30 tisíc peletu jako hlavní palivo skutečně také používá. S velkou přesností tak lze konstatovat, že jako hlavní palivo využívá hnědé uhlí řádově 270 tisíc teplovodních kotlů o jmenovitém výkonu do 50 kW.

Tabulka udává odhadovaný počet provozovaných kotlů na uhlí podle konstrukce a emisní faktory pro jemné prachové částice (PM_2,5) a benzo(a)pyren (b(a)p)

V provozu je vedle teplovodních kotlů ale až 25 tis. teplovodních uhelných sporáků. Jedná se technicky o teplovodní lokální topidla, která se běžně používají jako teplovodní kotel, tedy jako hlavní zdroj tepla pro vytápění budovy, či k etážovému vytápění bytů v bytových domech. Na rozdíl od kotlů mají navíc zpravidla v horní části plotnu na vaření, která spíše, než k vaření slouží k sálavému vytápění místa své instalace (koupelna, kuchyň).

Pokud to tedy shrneme, hnědé uhlí jako hlavní palivo používá dle údajů APTT až 300 tisíc teplovodních spalovacích zdrojů tepla o výkonu do 50 kW. Nezanedbatelné množství z nich vytápí vícegenerační rodinné domy či menší bytové domy, takže hnědým uhlím jako hlavním palivem může být vytápěno až 400 tisíc obydlených bytů. Dle šetření ENERGO20 21 bylo u nás na počátku roku 2022 4,48 milionů obydlených bytů, z nichž 1,7 milionů využívá k vytápění nakupované teplo. Ze zbylých 2,78 milionů obydlených bytů jich tedy až 14 % využívá hnědé uhlí k vytápění.

Plošné dotace na výměnu uhelných kotlů jsou spíše politickým rozhodnutím

Jak je již uvedeno výše, z provozovaných teplovodních kotlů spalujících uhlí jich téměř 120 tisíc tvoří automatické a zplyňovací kotle, které na rozdíl o starých koncepcí prohořívacích a odhořívacích kotlů představují již koncepce umožňující vyšší stupeň regulace spalovacího procesu. S tím jsou spojeny samozřejmě také nižší provozní emise. Obecně lze charakterizovat provozní emise emisními faktory, které vyjadřují množství produkovaných emisí vztažené ke GJ energie obsažené v palivu. Na tiskové konferenci pan ministr několikrát zdůraznil nutnost snižování emisí jemných prachových částic velikosti PM_2,5 a benzo(a)pyrenu. Velikost emisních faktorů (EF) pro tyto škodliviny a pro jednotlivé typy kotlů (stanovené pro jmenovitý výkon) jsou uvedeny v tabulce.

Z údajů o emisních faktorech je zřejmé, že problémem pro čisté ovzduší jsou především „neregulovatelné“ prohořívací a odhořívací kotle, které emitují až 10× více emisí jemného prachu a až 100× více emisí benzo(a)pyrenu ve srovnání s „regulovatelnými“ zplyňovacími a automatickými kotli. Těchto neregulovatelných kotlů je v provozu stále téměř 190 tisíc, z toho ale až 150 tisíc tvoří kotle tříd 1 a 2! Problém s vysokými emisemi prachu a benzo(a)pyrenu by se tedy z velké části vyřešil tím, že by se důsledně tlačilo na ukončení provozu kotlů tříd 1 a 2, jak to ukládá zákon o ochraně ovzduší.

Naopak, moderní automatické kotle s retortovými hořáky jsou schopny v drtivé většině kvalitně spalovat jak hnědé uhlí, tak i dřevní pelety. To samé platí pro kombinované zplyňovací kotle na uhlí a dřevo. Velká část těchto kotlů je v provozu pouze několik let, jsou tedy i po technické stránce ve velmi dobrém stavu, takže by mohly v krátké době sloužit jako jakýsi přirozený most k plynulému přechodu od vytápění rodinných domů uhlím k vytápění biomasou. Zvláště, pokud se očekává skokové zdražení uhlí v roce 2027 v důsledku zařazení fosilních paliv využívaných domácnostmi do systému obchodování s emisními povolenkami. Pokud by se dotace měly týkat i těchto kotlů, jednalo by se spíše o politické rozhodnutí, deklarující „nesmiřitelný boj“ s uhlím, než o cílevědomé vynakládání veřejných prostředků.